Co píšu právě teď (aneb jak ovlivní děj knihy vaše bolavá pata)
Dnes chrlím jeden příspěvek za druhým, doháním propagační resty, abych se mohla opětovně ponořit do rozepsaného příběhu. Vlastně ani ne ponořit, jako spíše vyšplhat, protože právě teď se mé postavy pinoží po horách, nocují ve vytěžených a napůl zasypaných štolách, kradou mrtvoly z márnice v táboře kopáčů, a páchají další vylomeniny. Vše se odehrává v horách a v třeskuté zimě, ale už brzy se nad nimi slituji a dopustím jaro. Zatím mám sedmdesát sedm stran, a pořád se mi nepodařilo vymyslet název. A je to neplánovaně road fantasy, možná právě proto, že od léta mám ostruhu na patě a fakt blbě chodím, a budu s tím nucena něco udělat - jako například navštívit ortopeda, jak do mě hučí mí bližní (grrr). To je ale výhoda nás bláznů, co si vytváříme vlastní světy: Naše postavy vesele chodí a běhají, zatímco my se sotva belháme.
