Co udělat, aby byla děsivá epizoda příběhu co nejděsivější?
Ne všichni si libujeme v děsivých příbězích. Ale někteří se bojíme rádi (hlavně když reálné nebezpečí nehrozí, což je prý psychologicky v pořádku), a někteří se dokonce pokoušíme děsivé příběhy sami psát. Pro děso-psavce začátečníky přidávám tento krátký příspěvek:
Onehdy jsem sesmolila děsivou epizodu v rozepsané knize a potom ji poslala kamarádce (schválně takové, co děsivé příběhy vůbec nevyhledává), abych si ověřila, jak děsivé se mi to podařilo. Na druhý den mi odepsala, že se jí o tom zdálo, a že příště mám použít k testování děsivosti zase někoho jiného.
Po letech experimentování v této oblasti jsem došla k několika základním poučkám. Pokud chcete napsat děsivý příběh, je dobré:
1. Omezit patos a kudrlinky.
2. Volit co nejjednodušší jazyk.
3. Největší hrůzu vyvolávají zdánlivě nejobyčejnější jevy a projevy - pokud jsou vyjádřeny v nějakém kontrastu, a hlavně pokud se dotýkají těch nejzákladnějších pudů čtenáře.
HOWGH.
