Disciplína musí být
Jo, jo, jo, disciplína být musí! Četla jsem před několika dny článek na webu Ogmios.cz., který mě zneklidnil a dokonce donutil počítat! (pozn. Ogmios byl galský bůh výmluvnosti, a web Ogmios.cz je zaměřený na tvorbu a přetváření. Tamější články o psaní mi připadají zdravě střízlivé a současně vtipné. Dozvěděla jsem se o něm na FB skupině „Odstartujte svoji knihu“, kam si občas odskakuju, když si potřebuju odpočinout od nějaké divoké rozepsané pasáže.)
Tentokrát mě tam zaujal příspěvek s názvem „Píšete opravdu, nebo jen o psaní?“ Ten článek rozebíral, jak je při psaní důležitá disciplína, aneb že je rozhodně lepší sedět na zadku a psát, než místo toho po troškách přispívat do internetových diskusí o psaní. Což o to, s tím souhlasím: Ale jenom díky tomu, že jsem si od psaní na moment odskočila, jsem se o tom článku, ve kterém se píše o nutnosti udržet disciplínu a neodskakovat, dozvěděla, sakra!
Teď konečně k věci: Byly tam uvedené příklady, kolik slov denně ze sebe vytřískali různí světoví autoři. Např. Ernest Hemingway: 500 slov, Stephen King: 2000 slov, Jak London: 1 500 slov, Arthur Hailey: 600 slov, Graham Greene: 500 slov, Anne Rice: 3 000 slov. Z přednášky skvělého slovenského autora Juraje Červeňáka (tuším to bylo na Fénixconu v Brně) si pamatuju (doufám, že správně), jak Juraj tehdy prohlásil, že on píše šest stran denně. Docela mě to vyděsilo, protože jsem si připadala jako flákač. Většinou totiž nasmolím dvě až pět stránek, ale občas ani jednu. Průměr vychází tak na dvě denně, což při velikosti písmen a řádkování, které používám, dává cca 800 slov. Díky tomu jsem se zase uklidnila. Skutečnost, že asi třicet procent toho, co napíšu, při revizi vymažu, jsem velkoryse pominula. A teď musím končit, ještě mi pár slov do splnění limitu chybí!
