Ditrux - 1 epizoda VI. knihy série Návrat na Mizeon
(Erektiad, dračí metropole Eriad)
„Chceš říct, že můj bratranec Essius už není jenom Essius?“ ujistil se Rawantes.
„Jo, přesně tak,“ přikývnul Flebussion.
Arrakiel se na tvrdém polštáři netrpělivě zavrtěl. Šlupka se před chvílí se vrátil z Olixu, kam ho po krizi na Maharáví povolal Sibiel a konečně uváděl ty nejasné zvěsti na pravou míru. A že se tedy děly věci.
V době, kdy Flebussion otevíral portál na Olixu, věděli arcidémoni na Erektiadu o tom, co se na Mahráví semlelo, jen málo. Ale i z toho, co jim neochotně prozradil kretén Dorreson, lezly oči z důlků. Základna prý byla napadena proměněnci s tebechety. To samotné stačilo, aby nad veškerým osazenstvem základny Aliance zlomila hůl. Podle článku 03 Dohody z Rean-Kwanteru byli arcidémoni povinni uzavřít Maharáví do karantény. V praxi to znamenalo nechat se tebechety převálcovat s vědomím, že až ty děsivé kvarionské agregáty přemění veškerou industriálně využitelnou materii základny na své vlastní duplikáty a usnou, vojska Aliance pak celý satelit vyhodí do vzduchoprázdna.
Všichni Arci-Tassiové, Arrakiel i Rawantes se seběhli v hlavním sále Tarionina paláce. Byli odhodlaní opustit bezpečí dračího světa, přesunout se na Maharáví a bojovat až do konce. Jediný spor, který potřebovali dořešit, spočíval v tom, zda to oznámit Rexovi, nebo se vypařit bez rozloučení. Ti, co chtěli odejít bez řečí, argumentovali tím, že by je Rex, jako jejich příbuzný, mohl na Erektiadu zadržet. Vzhledem k tomu, že by král věděl, že jdou na jatka, by nebylo divu. Jiní, kteří to chtěli Rexovi přece jen oznámit, argumentovali tím, že by jim Rex mohl dát na cestu nějaké pořádné zbraně. Jenže, proč by to dělal, když bylo předem jasné, že veškeré známé zbraně jsou proti tebechetům na nic? Draci si na sentiment nepotrpí. Nejhorší spor se týkal Rawanta, který – jak jinak, chtěl jít také. Arci-Tassiové se znovu rozdělili na dva tábory. Jedni chtěli Rawanta přinutit zůstat, jiní hlásali, že i Dárce života má právo o sobě rozhodovat sám, a že pokud celá rasa arcidémonů vyhyne, nebude už důvod na dohodě s draky bazírovat.
A jak se tak dohadovali a málem začaly létat pěsti, přišla ta úžasná zpráva od Sibiela, kterou volal Šlupku na Olixu: Všeho nechej, a přesuň se na Olixu!
Nic víc, nic míň. Bylo jasné, že Sibiel použil tele-emitor, jinak by telepatický vzkaz z takové dálky neměl šanci dorazit. Ale už pouhý fakt, že regent není na Maharáví, nalil arcidémonům naději do žil. Sibiel je sice rapl, ale je tím posledním, kdo by utekl, zatímco ostatní čelí jisté smrti.
Šlupka si tedy otevřel bránu a zmizel. Po desíti hodinách se vrátil. Mezitím se arcidémoni od erektiadských dozvěděli další kusé zprávy. Civilisté z Maharáví se prý stačili evakuovat ještě před nastolením karantény. Tebechety se podařilo nějak zneškodnit ještě předtím, než se aktivovaly. To znělo naprosto šíleně.
Teď byl Šlupka konečně nazpět a uváděl ty zprávy na pravou míru. Vlastně se ukázalo, že byly pravdivé. Xan se Sibielem stačili ještě před uzavřením civilisty z Maharáví přestěhovat. Zneškodnili proměněnce, přičemž sedm vojáků zařvalo. Zatím Essius s Teggenem, jo tím vyřazeným agentem Aliance, který se osm set let vydával za raisi a sloužil jako kapitán v otcově ochrance, tebechety zneškodnili. Jak to udělali? Z toho, co Flebussion říkal, Arri pochopil jen tolik, že ti dva použili jakýsi starý trik zmizelých vahanských bohů, o kterém se Essius dočetl v knihovně debhátarů. Takže Essius to přežil, ale Teggen se vypařil. Alespoň tak to nejdříve vypadalo, dokud nevyšlo najevo, že i Teggen přežil, ovšem v Essiově těle. Tak proto už Essius není jenom Essius.
„Aliance tedy Maharáví zničila,“ konstatoval přiškrceně Rawantes. „A Rafedaxarr?“
Brebentící Arci-Tassiové rázem zmlkli. Zvědavě se na Rawanta dívali. O tom, že Daxovo bezvládné tělo bylo celou dobu od převratu ukryté v podzemní sekci X0 na Maharáví, nikdo z nich neměl ani páru. Sibiel se Šlupkou to drželi pod pokličkou a dobře věděli, proč.
„Beze změny,“ odpověděl s kamennou tváří Šlupka.
„Dobře,“ vydechl Rawantes a bylo vidět, jak se mu ulevilo.
Arri si z toho vyvodil, že jeho bratr stejně tak jako všechny ostatní, stačil z Maharáví přestěhovat i císaře. Takže Rafedaxar je taky na Olixu. Povzbudivě se na Rawanta usmál a otočil se ke Šlupkovi: „Samé dobré zprávy, strýčku,“ řekl, vytáhl z kapsy krabičku kuvisových cigár a zašermoval jí Šlupkovi před očima. Podle toho, že si jeho strýc od chvíle, co se vynořil z portálu, ještě nezapálil, Arri usoudil, že nemá co. „Ještě nám řekni, co můj super dokonalý starší bratr plánuje dál, a dostaneš odměnu.“
Krabička sebou v Arriho prstech škubla, jak se Šlupka pokusil ji přitáhnout vůlí. Rozlehlou síní se rozlehl zlomyslný řehot Šlupkových potomků. Šlupka se na Arrakiela hrozivě zamračil. Arri pokrčil rameny a krabičku mu hodil. Flebussion si tak rychle, že to nebylo možné postřehnout ani arcidémoními smysly, zapálil. „Hmpf,“ zafuněl a zvrátil oči v sloup, jak si tu dlouho odpíranou lahodu vychutnával, „vy všichni jste moje krev. A já nejlíp vím, jak jste užvanění. Ne, že byste chtěli za každou cenu trousit citlivé informace drakům, to ne. Ale ono stačí se nějak blbě podřeknout a je z toho průšvih. Jo, draci jsou naši spojenci. Jsou to i naši příbuzní. Některým z nich, dokonce, i věřím. Ale ne všem. Právě proto vás radši nechám v nevědomosti, drahouškové moji. My, Arci-Tassiové, tu máme svůj úkol. Tak ho plňme. Ostatní nechejme na Arci-Quinnech, Arci-Fezzielech, Arci-Ukresiech, a dalších nafoukancích z našeho ctěného draze milovaného příbuzenstva.“
***
Těsně před svítáním čekal Arri na Keren na smluveném místě, v dolíku na Klopených stráních ze všech stran maskovaném hustými keři rebidníku. Jedné noci Arriho téměř přistihli dračí stráže v Kerenině posteli. Od té doby Keren trvala na tom, že scházet se dál v Rexově paláci už není bezpečné. Arrakiel s ní sice nesouhlasil, popravdě ho to plížení za vlastní ženou Dorresonovi pod čumákem i trochu rajcovalo, ale nechtěl Keren dělat další starosti, takže se podvolil. Aby své ženě ušetřil čas, sbíral do plátěného vaku lístky střihony. Trhal jenom ty dva nejčerstvější z vrcholu každé snítky, protože ten otravný profesor Kradusson si zakládá na kvalitě.
Závan zčeřeného vzduchu ho předem varoval. Sotva se narovnal, už tam byla. Jeho žena. Navzdory pokročilé hodině čerstvá a voňavá.
„Arri,“ vydechla a skočila do jeho napřažené náruče.
„Sluníčko,“ syknul a pevně ji k sobě přitiskl. Okamžitě zapomněl na všechno ostatní. Jenom ji líbal. Jeho mysl explodovala na malé úlomky touhy. Její chuť byla víc, než co si kdy dokázal představit. Sladká a žhavá a horká. Potřeboval se do ní zabořit. Pohltit ji a naplnit.
„Počkej,“ sykla, když se ji pokoušel dostat z oblečení. Netrpělivě zavrčel. Pochopil, že se Keren snaží z jeho objetí vykroutit. Silou mocí se přinutil k disciplíně a pustil ji.
„Co je?“ houknul zklamaně. „Dorreson je lepší? Už mě nechceš?“ vyrážel ze sebe. Věděl, že reaguje špatně, ale bylo to už pět dní, co spolu byli naposledy. A celou tu dobu se Arri užíral bezmocným vztekem. Dorreson se totiž vrátil z vojenské výpravy a trávil zasloužený odpočinek se „snoubenkou“ a adoptivním „synem“. A dělal možné i nemožné, aby byl s Keren a Ysyanem všude vidět. Ten zatracený generál předváděl ideální rodinu. Snažil se upevnit v erektiadech dojem, že jako princeznin snoubenec je právě on tím nejlepším možným Rexovým následníkem. Arri doprovázející Rawanta na společenských akcích měl tu smůlu, že na ně narážel na každém kroku. Na recepci u Rexe, na šampionátu plivačů ohně, v parku u jezera, na vernisáži v Dassanině galerii. Dokonce i na vyhlášeném eriadském bleším trhu. Prostě všude. Šílel z toho. Keren je jeho žena! Ysyan je jeho syn!
„To nebudu poslouchat!“ zasyčela naštvaně Keren. „Copak jsi zapomněl? Vůbec bychom na sebe neměli sahat, jinak tě ze mě Dorreson vyčmuchá!“
Zdálo se, že na to Keren taky trochu zapomněla, když se s ním tak bouřlivě vítala. Tím, že mu dala naději a pak mu ji vzala, jen přilila olej do ohně. „A jak blízko ti musí být,“ procedil Arri skrze zuby, „aby mě vyčmuchal, hm?“ Přesto, že věděl, že drakům stačí k zachycení pachu opravdu málo, nemohl si pomoct. Zvykl si s ní být, když byl Dorreson pryč. Čím víc s ní byl, tím víc byl na ní závislý.
Nechala jeho rýpanec bez odezvy a řekla: „On něco tuší, Arri. Není idiot. Slyšela jsem, jak se na tebe ptal otce. Chtěl vědět, jestli jsi pro Rawanta skutečně tak důležitý, jak všichni tvrdí, nebo jestli je i jiný důvod tvé přítomnosti zde. Otec mu řekl, že máš pověření od regenta dohlížet, zda se k Arci-Tassiům chováme dobře. Protože nejsi Arci-Tassius, ale Arci-Quinn, je tu záruka objektivity. Taky nezapomněl zmínit, že jsi regentův mladší bratr.“
Arri zakoulel očima. „Žádný takový pověření mi Sibiel nedal,“ zabručel. Bylo mu jasné, že Sibiel dobře ví, co plánuje. Až bude Rawantův úkol splněný, hodí Arri diplomatické manýry za hlavu. Utká se s Dorresonem a bude mu jedno, jak velký skandál tím způsobí.
Keren se zatvářila překvapeně. „Tak odkud to otec má?“
„Možná, že už se taky dovtípil, kdo vlastně jsem,“ šeptnul Arri.
„Myslíš, že tě chce chránit?“ rozzářila se Keren.
„To si nemyslím,“ povzdechl si Arri. „Spíš chce udržet stávající bezvětří co nejdéle, aby Rawantes stačil oplodnit všechny dračice ve frontě.“ Už to nebude dlouho trvat, ujišťoval ho Rawantes. Jenže pokaždé, když už to vypadalo tak, že zbývají poslední čtyři, odněkud se vynořily další dychtivé adeptky mateřství. Rawantes své choulostivé poslání zvládal mnohem lépe, než Arri očekával. Bral to jako práci, kterou musí udělat a v čase mezi ní dělal všechno proto, aby se rozptýlil, takže obrážel archívy a knihovny, navštěvoval instituty, kde se i jen okrajově zabývali technikou, prohlížel si továrny na zbraně i montovny křižníků. S potěšením studoval dračí technologie, ke kterým měli mizeonští až donedávna omezený přístup. Přesto pod Rawantovým vyrovnaným postojem Arri cítil netrpělivost. Dárce života počítal dny na Erektiadu stejně netrpělivě jako Arri. Už se nemohl dočkat, až se vrátí k Daxovi.
Kerren se shýbla k vaku s bylinami, který Arrakiel předtím upustil. Podívala se dovnitř a spokojeně se zakřenila, když zjistila, že pro dnešek má splněno. Odhrnula si stříbřité vlasy z čela a vyslala Arrimu vzdušný polibek poděkování a opatrně se uvelebila na svažující se břeh. Její oči nejistě těkaly, krásné rty se křivily v rozpačitém úsměvu. Tak se chovala, jen když měla z něčeho strach a nechtěla, aby kvůli tomu vyšiloval.
„O jakou další nepříjemnou novinu se chceš podělit, sluníčko?" zeptal se.
„Jde o Ysyana. To, že se na něj chodíš pravidelně dívat, nepomáhá.“
„Nikdy tam nechodím sám,“ zabručel Arri. To byla pravda. Pokaždé šel na cvičiště s některým z Arci-Tassiů nebo s Rawantem. Ale i on sám uznával, že všechno to šmírování výcviku mladých draků má jednoho společného jmenovatele, a sice jeho přítomnost.
„Řekla jsem mu o tobě,“ řekla s povzdechem.
„A jak to šlo?“
Objala si rukama hrudník. Tvářila se tak nešťastně, že se Arri musel přemáhat, aby se udržel na protějším břehu a nezabalil ji do náruče. „Moc dobře ne. Brzy mu bude pět. Nechová se jako typické dračí mládě jeho věku, které od matky očekává, že mu ustele hnízdo a nachystá večeři. Pořád se na něco ptá a já se snažím odpovídat, jak umím. Ale víš, odkud pocházím. Moje vzdělání z Ok-Sawonu na jeho nároky prostě nestačí. Snažím se to dohnat, ale on je prostě rychlejší. A tak se často baví s otcem anebo právě s Dorresonem. Ti dva jsou jediní, kteří mají trpělivost se mu věnovat.“
„Snad má i nějaké učitele, ne?“ skočil jí do řeči Arri.
„To je právě ten problém, že ne. Do školy – takové školy, jak je známe, chodí mladí draci až po proměně. V dračí podobě se jim dost obtížně obracejí stránky v knihách. No, Ysyan má na rozdíl od ostatních tu výhodu, že je princ, takže má k dispozici několik knih vyrobených speciálně pro něho. Ale to jen víc podněcuje jeho zvědavost.“
„Jsem rád, že je náš syn zvědavý,“ poznamenal dotčeně Aŕri.
Souhlasně přikývla. „Vždyť já taky. Ale co se některých oblastí týká, byla bych raději, kdyby nebyl. Včera se usídlil před videxovým válcem a sledoval seriál o kluzácích. Ani jsem si nevšimla, že to už skončilo. Pak dávali zpravodajství, u kterého zpravidla usne. To se tentokrát nestalo. Reportérka mluvila o tom šampionátu v plivání ohně, ze kterého byl tak nadšený, takže se díval dál. A na závěr neměla ta blbá ženská nic lepšího na práci než zmínit, že tam byl i generál Dorreson se snoubenkou a synem, Ysyanem. Princ Ysyan plival oheň tak excelentně, že navzdory svému mládí zvítězil v juniorské kategorii, což dozajista potěšilo jeho i dědečka. Ysyan se nafukoval pýchou. Poskakoval, dupal, vůbec jsem ho nemohla zahnat do hnízda. Když se konečně zklidnil, zeptal se mě, proč vlastně říká Dorresonovi Dorresone a ne tati.“
„A cos mu řekla?“ zaskřehotal Arri. Hrudník měl stažený, že sotva dýchal.
Jeho žena na něj upřela oči lesklé neprolitými slzami. „Musíš pochopit, že tady na Erektiadu partneři nejdřív zplodí dítě a teprve pak, když se prokáže, že jsou plodní, následuje svatba. Když Ysy slyšel, jak ta reportérka o něm mluvila jako o Dorresonově synovi, nepřipadalo mu na tom nic divného.“
„Takže on žije celých pět let v dojmu, že jeho otcem je ten blbec Dorreson,“ konstatoval Arri.
„Nikdy se na to neptal,“ vzlykla. „Tak jsem to nechala být, abych mu nepletla hlavu. Mizeon s Erektiadem byly ve válce!“
„Pořád nevím, co jsi mu odpověděla.“
Keren si položila hlavu do dlaní.
„Pravdu,“ vydechla. „Že Dorreson není jeho otec. Že jeho otec je naživu a miluje ho a že není drak. Následovala katastrofa. Byl tak naštvaný.“ Keren si třesoucí rukou otřela tekoucí slzy. „Naštvaný je vlastně slabé slovo. Spíš šokovaný. Možná se cítil i ukřivděný, já nevím. Vyletěl ke stropu tak prudce, že si narazil hlavu. Byl by spadl na zem a ublížil si ještě víc, kdybych ho nechytila. Od té doby se mnou nemluví. Až přestane trucovat, bojím se, nač se zeptá dál. Protože jestli ho bude zajímat, co jsi zač, nemůžu mu lhát. Budu mu muset prozradit, že jeho otec je jedním z těch arcidémonů, které Dorreson tolik nenávidí.“
„Kdybych dostal jedinou šanci si s ním promluvit…“
Prudce zavrtěla hlavou. „To nemůžeš! Ysyan je příliš mladý, aby udržel tajemství.“
„Neřekl bych mu, kdo pro něho jsem. Jenom bych mu dal příležitost poznat, že my, arcidémoni, nejsme takové slizké stvůry, jak tvrdí Dorreson. Vždyť by stačilo, aby ses s ním ukázala na jedné z večeří, na které Rawanta jednou týdně tvůj otec zve. Sice tam většinou nechodím, ale pozvánku dostávám. A neříkej, že nedokážeš zařídit, abych dostal místo u stolu vedle našeho syna.“
„Taky dostávám pozvánku a nechodím tam,“ usmála se křehce Keren. „Vlastně mi připadalo trapné tam jít, když vím, že můj otec s Rawantem nejspíš bude probírat, kolik dračic už se podařilo úspěšně oplodnit.“
„Můžeš to zdůvodnit tak, že chceš syna naučit, jak se má chovat u stolu.“
Keren si rozčileně vjela prsty do vlasů. „To myslíš vážně? Neuniklo ti, že Ysyan je drak? Nemá ruce, aby mohl používat příbor. A taky kolem sebe nadělá strašný nepořádek, když jí. Ressedena, vrchní číšnice, se na mě bude dívat jako na blázna, když ho tam přivedu!“
„Na tvém místě bych té dračici řekl,“ poznamenal Arri, „že očekáváš brzkou Ysyanovu proměnu, a tudíž pokládáš za potřebné ho na to připravit. Náš syn je princ. Není nic divného na tom, když je vychovávaný trochu jinak než ostatní.“
„No, možná bych to zkusit mohla,“ přikývla nešťastně Keren. „Ale nic neslibuju. Další pravidelná Rawantova večeře s Rexem je už pozítří. Je fakt, že Dorreson tam nechodí. Tou dobou bývá na velitelství.“
Arri se rozzářil při vyhlídce, že si konečně se svým synem promluví. Od Keren už věděl, že Ysyan se zajímá o palné zbraně a o vesmírné stíhačky – vlastně jako každý kluk. Když doprovázel Rawanta po erektiadských továrnách a laboratořích, pečlivě natahoval uši, aby mu z toho, co draci Rawantovi vyprávěli, něco v hlavě uvízlo.
„Slyšela jsem, co se stalo na Maharáví,“ vyrušila ho Keren a vstala, čímž naznačila, že je čas se rozejít. „Jsem ráda, že to tví příbuzní přežili.“
„Jo, to já taky,“ ušklíbnul se Arri.
„Slyšela jsem otce, jak o tom mluvil s Dorresonem,“ řekla. „Aliance prý dala arcidémonům rok na to, aby věci s debhátary vyřešili. Ten rok uplynul, ale dohody dosaženo nebylo. Dorreson očekává, že teď, když debhátarové vytáhli tebechety, odhodlá se Aliance Nový Mizeon zničit. Čistě preventivně. Prý je to jenom otázka času.“
Arri zpozorněl. „Nic víc Dorreson neřekl? Něco konkrétního, co by naznačilo, že o tom s někým z Aliance mluvil?“
„To ne, ale vypadal zklamaně, jako kdyby se mu něco nepovedlo. A otec na to řekl, že je rád, že celá ta myšlenka na spojenectví jde k ledu. Debhátarové podle něj zůstali uvízlí v minulosti a nemá cenu snažit se je pochopit.“
„Aha, myšlenka na spojenectví,“ zamumlal zaraženě Arri. Od Flebussiona věděl, že ještě před tím, než našel Rawanta, se debhátarové snažili s draky uzavřít spojeneckou smlouvu. Debhátarové drakům nabízeli Dárce života výměnou za zničení Maharáví. Jenže arcidémoni je vyšplouchli, když drakům Dárce života poslali jako první. To asi debhátary naštvalo. Tak o jakém spojenectví to Rex mluvil? Znamená to, že draci dál, bez ohledu na to, že s arcidémony už jsou zadobře, tajně kují pikle s debhátary? Co by tak teď mohla jedna strana od druhé chtít? Musí to probrat s Flebussionem a možná by to měl vědět i Sibiel. Arri se roztržitě podíval na Keren a pak vzhlédl k obloze. „Už je světlo,“ vydechl. „Vím, že musíš jít.“
Hřejivě se usmála, ale ve tváři se jí zrcadlily obavy. „Uvidíme se nejpozději pozítří.“
***
