Ditrux - 18. epizoda VI. knihy série Návrat na Mizeon
(Rozhodnutí Rexovy smírčí komise)
„Smírčí komise erektiadského Rexe Vikkasona, milovaného syna bohyně Kay, osvíceného mezi draky, se usnesla na výsledku rokování. Vyslechněte, jak rozhodla,“ pronesl ponurým tónem předseda komise Hutassen. On i další členové seděli za obrovským stolem na vyvýšeném podiu v čele sálu, kde za jiných okolností stává Rexův trůn.
Arri spočíval na lavici na jedné straně sálu, zatímco jeho oponent, Dorreson, byl na druhé. Rexův generál si Arriho nenávistně měřil. Arri se odmítal zabývat myšlenkou, jak je ten prevít mohutný. I v lidské podobě byl nejméně dvakrát tak těžký než on sám. Zbytek sálu až k širokým dveřím zaplňovali zvědaví diváci. Mezi erektiady se občas mihla arcidémoní tvář. Arri se podíval na Rawanta, který seděl v první řadě. Přítel se na něj povzbudivě zakřenil.
„Sir Arrakiel Ysyan Arci-Quinn se utká se sirem Dorresonem ev-Tadaem,“ pokračoval Hutassen, „v souboji na život a na smrt. Vítěz požehnaný duchem pramatky Kay, získá právo oženit se s princeznou Keren ev-Vikkason a adoptovat prince Ysyana.“
Arri si pomyslel, jaká je to blbost. Proč by měl adoptovat vlastní dítě?
„Souboj započne zítra touto dobou na ostrově Lamm v západním moři. Je povoleno, aby souboj trval maximálně sedm dní. Pokud do té doby jeden ze soupeřů toho druhého nezabije, bude výsledek nerozhodně a nárok na princeznu Keren uplatní buď oba formou sdílení anebo žádný z nich. Oba soupeři souboj absolvují v lidské podobě. Není povoleno během souboje podobu měnit. Není dovoleno užívat magii, což bude pojištěno nulovým polem. Jako zbraně určujeme identické jeden a půlruční meče z krihonitu, zakoupené pro tento účel u bredeonských zbrojířů.“
„Protestuji!“ zachrčel Dorreson. „Souboj musí být podle tradic. Co Erektiad Erektiadem stojí, pokaždé spolu bojovali drak s drakem!“
Hutasson udělal unavenou grimasu. „To byl jeden z důvodů, proč nám rokování trvalo tak dlouho. Nemůžete bojovat jako draci, protože sir Arrakiel dračí matricí nedisponuje. Aby byla zachována rovnost šancí, musíte nastoupit tak, jak jsem už uvedl.“
„Kašlu na rovnost šancí! Kašlu na arcidémoní fyziologii!“ křičel Dorreson.
„Kdyby proti sobě nastoupili drak a arcidémon,“ ozval se komisař sedící vedle Hutassona, „můžeme to celé rovnou odpískat. Výsledek by byl předem daný.“
„No a co? Nikdo sem arcidémona nezval! Náš svět naše tradice!“ zařval rozhořčeně Dorreson.
„Správně! Správně!“ ozvalo se ze sálu.
Hutasson vstal a hlasy z pléna zmlkly. „Komise vaši námitku zamítá, lorde Dorresone,“ řekl zlověstně.
„Proč mu nadržujete?“ hýknul Dorreson. „Proč se přizpůsobujete potřebám cizáka? Vždyť je to podvodník a dobrodruh. Jeho vlastní rodina se ho zřekla!“
V sále to divoce zašumělo.
To není pravda! Chtěl Arri zařvat, ale včas se zarazil. Cokoliv by v této zjitřené atmosféře řekl, bylo by mu jen ke škodě.
„Žádám vás, lorde,“ řekl komisně Hutasson, „abyste s tím přestal, nebo vám udělím pokutu za pohrdání verdiktem komise!“
Jako by ho vyměnili, Dorreson se na předsedu shovívavě usmál. „Omlouvám se, uctivě, Vaše milosti. Poslušně se rozhodnutí komise podvolím.“ Ukázal na Arrakiela. „Vždyť se na něj podívejte! Je jedno, v jaké podobě ho roztrhám.“
***
Cestou z Rexovy trůnní síně to vzali přes zbrojnici, kde si měl Arri vyzvednout meč. Byl rychlejší než Dorreson a mohl si vybrat jako první. Ale meče byly opravdu identické. A pořádně těžké. Vrátili se do Tarionina paláce. Rawantes zaťukal na Arrakielův náramek. „Nesundávej to a nic s tím nedělej. Kdyby na tebe šel s ohněm, zareaguje to samo.“
„Bude tam nulové pole. Ale kdyby se generátor „náhodou“ pokazil, jako pojistka je to dobré,“ zabručel Flebussion, který právě vešel do dveří. Pod paží nesl srolovaný pergamen. Hodil ho na stůl a rozvinul. Issak podal poháry z těžkého sopečného skla a zatížil rohy. „To je mapa ostrova Lamm,“ řekl Šlupka. „Ostrov je přibližně pět krát větší než město Kernok. Terén je kamenitý, sem tam rostou zakrslé jehličnany. Tady,“ Šlupka ukázal, kde se vrstevnice zahušťovaly, „se táhne od severu k jihu horský hřbet. Není tam nic než divočina.“
„Miluju tábornický život,“ zasyčel kysele Arri.
Šlupka se na něj pobaveně podíval. „A cos čekal? Souboj v aréně? Jsi na Erektiadu, hochu. Tady se souboje na život a na smrt vedou pěkně pozvolna, aby měli diváci na výletních antigravitačních plošinách čas je vychutnat.“ Znovu se sklonil k mapě. „Tady,“ ukázal místa označená vlnkami, „tady a tady jsou zdroje pitné vody. Ale nedoporučoval bych ti se k nim přibližovat, protože ty si Dorreson ohlídá jako první.“
„A co je toto?“ zeptal se Rawantes a ukázal na kolečka rozházená po celé ploše ostrova.
„Betonové bunkry,“ řekl Šlupka. „Je jich tam dvacet a jsou prázdné. Jsou dimenzované na dračí triádu, takže našinec si v nich připadá jako mravenec. Ostrov je využívaný jako cvičná střelnice. Dorreson se tam dobře vyzná, ale podle toho, jak se cukal, bych řekl, že na něm byl jenom v dračí podobě, což je výhoda.“
„Bylo by nejlepší, kdyby ses mu vyhýbal,“ ozval se zamyšleně Issak. „Chápeš, co myslím? Celých sedm dní bys mu utíkal. A až to skončí, bude to nerozhodně.“
„A co potom?“ zavrčel Arri. „To se mám Keren vzdát? A Ysyana taky? Anebo mi radíš, abych se s Dorresonem podělil? To jako vážně?“
Issak si rozpačitě přešlápnul. „Hm, aspoň bys zůstal naživu.“
Jeho otec sáhnul Arrimu na biceps a zmáčkl, načež Arri zařval a naštvaně uskočil.
„Osvalený jsi slušně, ale na Dorresona nemáš,“ poznamenal ponuře Šlupka.
„Trénoval jsem celou dobu, co jsme tady. Skoro denně. A jsem mrštnější a mazanější než on,“ zasyčel dotčeně Arri, čímž si vysloužil Issakův smích.
„Jo, a pokaždý, když jsi trénoval se mnou, jsem tě porazil. Kdybys měl za sebou aspoň výcvik v gardě,“ řekl Issak, „tak uznám, že nějakou naději máš. Ale ty ses přes čtyři roky potloukal po Metaprostoru a otevíral díry. Nechtěl jsem tě urazit, ale vidím realitu.“
Rawantes se sehnul pro meč, který Arri odhodil na krbovou římsu. „Je těžký,“ zamručel. „Mohl bych ho nadlehčit antigravitačním agregátem, ale to nepomůže. Potřebuješ stejně průraznou zbraň jako, má tvůj soupeř. Ovšem, možná, že by…“ Rawantes se zarazil a zůstal zírat do zdi, což dělal, když usilovně přemýšlel. „No jasně! Napumpujeme do tebe drogy!“
„To není povoleno,“ ozval se zklamaně Issak.
„Zkreslilo by to reflexy,“ zamručel Flebussion. „Prostě se budeme modlit, abys to zvládnul.“
***
Noc zvolna plynula. Arri měl v plánu se vyplížit ven a konečně si promluvit s Keren, ale Arci-Tassiové to čekali a hlídali ho jako oko v hlavě. Pokaždé, když se nenápadně pomalu vypravil směrem k východu z paláce, někdo ho zadržel. Tvoje domácí vězení trvá až do rána, ty blázne! Chceš, aby tě diskvalifikovali ještě před soubojem? Tak to trvalo až do rána a Arrakielova frustrace se vyhrocovala.
Potom přišel Issak s tím příšerným oblekem.
„Tohle si na sebe nevezmu!“ zakrákoral Arri, když uviděl jásavě žlutou bojovou kombinézu.
Issak se zašklebil a hodil tu hrůzu na sedací polštář, co se povaloval u stěny. „Máš to nařízené. Uklidní tě, když ti řeknu, že tvůj soupeř bude mít oranžovou? To proto, abyste byli pro diváky dobře viditelní. Budou vás pozorovat z velké výšky. Jsou zvyklí sledovat draky a ti jsou barevní a velcí. V černém nebo v zeleném byste jim splývali s terénem.“
„Tak se vyválím v bahně,“ řekl zatvrzele Arri.
Issak se rozesmál. „V tom ti nikdo nemůže zabránit.“
***
Erektiad, ostrov Lamm
Portál Arriho vyplivnul na západní straně ostrova. Věděl, že ve stejné době poslali Dorresona na stranu východní. Arri si nadhodil řemení s pochvou na zádech. Zavile vzhlédl k obloze. Vysoko a těsně pod mraky pluly čtyři rozměrné výletní plošiny. Arri si dokázal představit, jak se erektiadé promenádují podél zábradlí, v jedné ruce sklenici s vitrexxem, ve druhé masovou paštičku. S otráveným zafuněním se vrátil na pevnou zem. Rozhlédl se kolem. Musí co nejdřív najít kaluž s bahnem. K jeho rozčarování byl terén vyschlý jako troud. Nejspíš tu nepršelo několik dní. Bylo chladno a fičel ostrý vítr. Arri byl odhodlaný Dorresona nejdřív unavit a teprve pak se mu chtěl postavit. Vlastně si vzal příklad z Issakova nápadu. Několik dní bude před drakem prchat, aby ho utvrdil v dojmu, že se chce souboji vyhnout. A až o tom bude Dorreson dostatečně přesvědčený, tak proti němu vyjede. Nejdřív ale musí zařídit, aby ho Dorreson se svým excelentním čichem nenašel ještě dnes.
***
Místo, aby se vydal na průzkum, zůstal Arri tam kde přistál. Přesunul se do jehličnatého křoví a přikrčil se mezi dva velké kameny. Schovaný jako zajíc usilovně přemýšlel. Nezapomeň, že draci mají i v lidské podobě mnohem jemnější čich než arcidémoni. Mají taky lepší zrak a sluch. Jsou excelentní stopaři. Takový byl Šlupkův včerejší výčet dračích předností. Arri se tedy strýčka zeptal, jaké mají antropomorfní draci oproti arcidémonům slabiny. Flebussion se zatvářil poněkud zmateně. Po dobré hodině, co kouřil jedno cigáro za druhým a roztržitě pobíhal po sále, Šlupka zamručel: Draci na rozdíl od arcidémonů myslí i jednají víc jednoznačně. Ne, že by nebyli mazaní, ale s tím, jak jsou mazaní arcidémoni, se to nedá srovnávat. A opravdu neradi mění názor. Pokud si někoho zařadí do oblíbených, odpustí mu skoro všechno. A naopak. Souvisí to s jejich fatalismem a s tím, že se do nich jejich bohyně Kaa rozplynula. Sdílejí společně ducha bohyně a tím jí dávají novou úroveň existence. Jako její děti erektiadé věří, že jsou pevně zakotvení v pravděpodobnostním poli a jejich existence je dávno dopředu daná. No, a taky sis možná všiml, že mají rozporuplný postoj k hygieně. V lidské podobě hodně až přehnaně dbají na cokoliv, co nečistotu jen evokuje. Sprchují se třikrát denně a nejmíň dvakrát denně se převlékají. Zatímco v dračí podobě jsou jako sůsové – takže jim vůbec nevadí vyválet se v týden staré mršině.
Arri nabral do dlaně hrst loňského jehličí. Bylo tak suché, že mu lupalo mezi prsty. Věděl, že musí najít něco, co zamaskuje jeho pach. Když mu draci v Kernoku otevírali oficiálně portál, nemohl s sebou vzít nic, protože by to ucítili. Dokonce by poznali, kdyby měl nějakou smradlavou látku v lahvičce se zataveným víčkem, na což jej Šlupka jemně upozornil. Nehledě na to, že by to byla látka, která tady na ostrově není součástí prostředí a kdyby si ji vzal, tím spíš by k sobě soupeře přilákal. Takže musí najít něco dostatečně odporného, co Dorresona odradí, ale stoprocentně místního. Na ostrově prý žádná velká zvířata nežijí, jen hadi a velcí pavouci a drobný hmyz. Škoda, to tu nejsou ani žádné pořádné výkaly. A utíká mu čas. Dorreson už je při své výkonnosti určitě v půli cesty sem. Arri se neochotně vyhrabal z úkrytu a vylezl na velký balvan, aby měl lepší rozhled. Za terénní vlnou porostlou trsy ostré trávy se v dálce modrala mořská hladina. To je nápad! Na břehu moře je v mělčině pokaždé nějaká žoužel. To by mohl využít.
Rozběhnul se tím směrem. Ani ho nenapadlo vzlétnout. Dorreson by si ho mohl všimnout. Jakmile se dostal k pásu hustě rostoucích zakrslých keřů, propasíroval se mezi ně a začal se pod jejich příkrovem plazit po břiše. Postupoval pomalu a klikatě, protože potřeboval zmizet z výhledu těm čumilům z plošin. V postupu mu bránil meč v pochvě na zádech. Každou chvíli se meč zasekl o větve, a tak celou Arriho eskapádu provázelo lupání, chrastění a praskání. Vegetace naštěstí končila až na hraně příkrého srázu. Arri se vzepřel na loktech a podíval se dolů. V hloubce pod ním s tupým šploucháním narážel příboj do skal. Žádná zastíněná mělčina v dohledu. Nedá se nic dělat. Odrazil se a skočil. Zanořil se pod hladinu. Teprve až ho ochromil chlad, došlo mu, že získal tu kýženou vláhu, po které se ve vnitrozemí tolik pídil. Teď se jen vyválí mokrý v suchém blátě a zářivá žlutá bude minulostí. Potápěl se stále níž a světla kolem ubývalo. Jeho vidění se přizpůsobilo šedým a černým tónům. Narazil na dno. Kamení, samé kamení. Arri se vznášel ve vodním sloupci, tiskl k sobě čelisti, aby se mu do pusy nenavalila odporně hořká voda. V duchu klel. Cokoliv zde najde, bude to páchnout po moři a ne tak, jako jsou cítit věci na ostrově, které sice taky jsou cítit mořem, ale ne tak intenzivně. A i když tu najde kraba nebo mořskou hvězdici, při studeném počasí se jejich těla tak brzy nerozloží. Ať udělá cokoliv, spíš Dorresona na sebe upozorní, než aby ho odradil. Jeho mysl zachvátila panika. Vzpomněl si na Keren, když se s ní viděl naposledy na plese s vyslanci z Bredeonu. Jak se mu snažila němě naznačit, aby před Dorresonem utíkal. Vypadala tak vyděšeně. Opravdu o něj měla strach. Nelíbilo se mu, že se kvůli němu trápí. Keren si zaslouží být šťastná. A to bude, když se z toho teď dostane. Takže žádné zmatky. Však on něco vymyslí.
Usilovně plaval dál, až natrefil na chomáče chaluh. Uchopil trs a zatáhnul. Z houštiny proti němu vyjel jako ruka tlustý mořský had. Arri po něm chňapl. Hadí tělo bylo dvakrát delší než on sám, ale tak slizké, že mu klouzalo mezi prsty. V poslední chvíli ho napadlo použít zuby. Zakousnul se potvoře do ocasu, na jazyku ucítil odporně kyselou krev. Nedbaje na to, jak sebou potvora mrskala, se poohlédl po chaluhách, které předtím vyrval. Někam mezitím uplavaly. V rychlosti vytrhl další a pak se s hadem v zubech a chaluhami v rukách odrazil ode dna. A cestou nahoru mu uzrál v hlavě plán. Vyletěl z vody jako koule z děla a přistál do trnitých křovin na témže místě, odkud předtím skočil. Jestli se teď Dorreson podíval na oblohu, mohl ho vidět, stejně tak pozorovatelé z plošin, ale celé to trvalo jen mžik, mohl doufat, že si toho nevšiml. Voda z kombinézy rychle stékala. Arri se rychle zavrtal pod nízké větve a důkladně se pod nimi vyválel v suchém blátě.
Chráněný vegetační clonou se plazil zpět a hada táhl sebou. Když se mu podařilo vrátit do dolíku, kde se ukrýval předtím, sundal z ramenního postroje meč a nasekal hada na malé kousky. Část nechal ve skrýši mezi křovím a zbytek rozházel co nejvíce do daleka. Dokonce si dal tu práci a dohodil až na úbočí kopců zvedajících se ke středu ostrova. Když házel, musel stát vzpřímeně a nemohl vyloučit, že ho pozorovatelé z antigravitačních plošin zaznamenají. Snad tomu pomůže zabránit, že je od hlavy po paty pokrytý hnědošedou blátivou krustou a potřísněný hadí krví. Bylo by mnohem lepší, kdyby bylo teplo. Ale během pěti dní, které tomu chtěl věnovat, se hadí maso rozloží dostatečně na to, aby začalo smrdět. A bude smrdět na mnoha místech, o to se postaral.
Pak se plazil zpět tou stejnou cestičkou vylámanou pod větvemi až na sráz, odkud znovu skočil do moře. Při vědomí, že v tom studeném nevlídném prostředí musí strávit pět dlouhých dní, se vnitřně obrnil. No a co? Rawantes byl v dimenzionální kapse pohřbený celých sedm let a taky se nezbláznil.
