Ditrux - 20. epizoda VI. knihy série Návrat na Mizeon
(Erektiad, stoupání ode dna)
Červi. Tencí jak tužka a dlouzí jak stébla trávy. Černí jako smůla. Plazili se po jeho nahém těle a zavrtávali se pod kůži. Chtěl vstát a setřepat je, ale z nějakého důvodu se nedokázal pohnout. Rozhodl se řvát o pomoc. Otevřel pusu, ale okamžitě mu do ní vlezli. Cítil, jak se mu soukají do žaludku a do plic. Drobné kapičky hrůzy se pozvolna slévaly do jedné obrovské záplavy, která ho pohltí. A až se tak stane, nic z něho nezbude…
Arri se s trhnutím probudil. Temno a chlad a ticho a pusto. Ležel s chaluhovém houští na dně moře. Plíce měl naplněné hořkou mořskou vodou. Uvědomil si, že usnul. To, sakra, neměl v plánu. Byl skoro zázrak, že zůstal u dna a že ho neodnesl mořský proud kdoví jak daleko. Jen své vnitřní magii evidentně pracující nad rámec jeho bdělého stavu, vděčil za to, že zůstal na místě. Chaluhy otírající se o jeho tělo evokovaly sen o červech.
Jak dlouho spal? A sakra. Podíval se na displej. Blížilo se svítání. Spal noc a den. Jestli to nebylo spíš koma. Ať tak nebo tak, je čas se vynořit. Dorreson čeká. Nadšený, že martýrium vynucené stagnace končí, stoupal Arri k hladině.
Vyletěl z moře až na útes, vklínil se pod keře a chvíli se plazil. Spokojeně funěl, když na sebe cestou nabaloval hlínu a prach. Jakmile se dostal dost daleko od útesu, vylezl zpod větví a vyletěl nad terén. Teď už nemělo smysl se ukrývat před šmíráky z plošin. Klouzal nízko nad terénem až k místu, kde před pěti dny nechal v křoví kusy hadího masa. Nemusel být drak, aby ucítil sladkokyselý zápach. Paráda! Zaťal zuby a hromádku bělavého rozkládajícího se masa hýbajícího se červy (zase ti červi), nabral do dlaně. Pro rodinu se musí trpět. Roztíral po sobě ten hnus a chrčel odporem. Byl by zvracel, kdyby bylo co. V obavě, že by ten příšerný nátěr mohl obeschnout a opadat, si štědrou dávku vetřel i do vlasů a za krk. V duchu prosil své vznešené předky o odpuštění za to, že svému pěknému exteriéru, který po nich zdědil, dělá tak hrozné věci.
Sundal si řemení s pochvou a mečem, aby zkontroloval, jestli je zbraň v pořádku. Pochva byla nacucaná vodou, ale krihonitový jedenapůlručák lázeň bez úhony přečkal. Znovu si hodil meč na záda a zalezl do křoví. Pět dní byl na dně moře a z toho den a půl prospal. Naposledy se cítil tak unavený, když jako nevolník Kiel u Trrisiela nakládal na vlečku strusku z vyhaslé vysoké pece. Stočil se do klubíčka, uložil se co nejpohodlněji, jak to jen s mečem na zádech šlo, a usnul.
Probralo ho vzdálené dunění. Že by bouřka? Skrze jehličnaté větve vzhlédl k nebi. Ani mráček, jen lesklá břicha antigravitačních plošin. Dunění se blížilo a sílilo. Dorreson. S vědomím, že pátý den ještě není u konce, a že musí vydržet alespoň do zítřka, se Arri ani nehnul.
Rytmus se změnil. Dorreson zpomaloval. Arri zaklíněný v dolíku mezi kameny a keři nemohl vidět, kde přesně jeho soupeř je a jak se tváří. Zato ho velice dobře slyšel.
„Arrakielééé! Ty zbabělá opelichaná kryso! Vystrč prdel, ať ji můžu nakopat!“
Arri ani nedýchal. Pokud všechno funguje, jak má, Dorreson jeho skrýš mine. Že to z křoví nehorázně páchne? Pro draka už známá věc. Hnilobný odér ze zbytků hadí mršiny je v této části ostrova pozorovatelný už několik dní.
***
Drak se prohnal kolem a pokračoval k pobřeží. Za chvíli ho bylo slyšet, jak se vrací, ale tentokrát to bral obloukem, asi proto, aby propátral větší plochu. V tichu a smradu se Arrakiel znovu pokusil usnout. Probudil se v noci, téměř nad ránem. Byl na sebe pyšný, že tentokrát vydržel spát tak dlouho a evidentně beze snů. Šestý den přichází a on pořád neví, jak tu hroudu svalů zdolat. Doreson sice pět dnů pobíhal po ostrově, ale nedalo se předpokládat, že bude nějak zvlášť unavený. Arri ale doufal, že bude nasraný. Ideální by bylo, kdyby byl zlostí úplně nepříčetný. Ale čím ho vyprovokovat a nenechat se u toho chytit? Arri se vyškrábal z úkrytu a zadíval se na kupoli jednoho z bunkrů vyčnívající z keřů na kamenitém svahu centrálního pohoří ostrova. Šedivý betonový povrch stavby poklidně vystavený blednoucímu měsíčním světlu si přímo žadonil o pozornost. A podle mapy, kterou přinesl Flebussion, by tam v tom dolíku západně měl být další. A hned na pobřeží je ještě jeden. A další tam za tím vrcholem.
Ostrov je překrytý nulovým polem. To vylučuje použití magie. Musí se na to pěkně pooxa-wonsku. Arri se uchechtl. Jakou kulišárnu by asi vymyslel jeho smrtelný švagr Ternod?
***
