Ditrux - 24. epizoda VI. knihy série Návrat na Mizeon
(Něco mezi naschválem a partií dohomonu)
Na vyvýšeném podiu v sále plném draků seděl na trůně Rex v zelenočerném lesklém šupinatém brnění. Vůbec se netvářil vstřícně, ale po tom, jak na sebe řvali v hnízdě, to Arri ani nečekal. Po jeho pravici na menším trůně seděla unavená ale krásná Keren v šarlatové róbě. Po Rexově levici seděl Ysyan. Arri měl poprvé šanci si pořádně prohlédnout jeho tvář. Podoba se Sibielem byla díky shodné barvě očí až zarážející. Mračil se jako sůs a v jednom kuse sebou šil, jako kdyby ho škrtila košile, což byla nejspíš pravda. Ze stran jej obklopovali dračí dvořané v lidské podobě.
„Sir Arrakiel Ysyan Arci-Quinn!“ zařval Lewasson.
„Mehvi-kom, Vaše Veličenstvo,“ pozdravil Rexe s chladnou uctivostí Arri. Dokonce jemně sklonil hlavu, jak to vídal na archivních záběrech z audiencí Rafedaxarra, když jim je promítali při školních hodinách etikety. Pak se podíval na Keren, položil si ruku na srdce, uklonil se mnohem víc a řekl: „Ahreo-sio-kom, Vaše Výsosti, má paní.“ Nakonec se zaměřil na Ysyana: „Mehvi-kom, Vaše Výsosti, můj synu.“ Tentokrát si úklonu odpustil a udělal dobře, protože Ysyan v reakci na oslovení zkřivil rty a pohrdavě zasyčel. Dav dvořanů konsternovaně zašuměl.
Arri nedal znát, jak ho synova reakce mrzí. Erektiadi používají devět typů pozdravů rozdělených podle příležitosti a stupně důvěrnosti. Oslovení užívaná uvnitř rodiny byla tři. Rexe a Ysyana Arri pozdravil formálnějším, Keren tím nejdůvěrnějším.
„Čeho si žádáte, sire Arci-Quinne?“ Otázal se Rex a Arri si moc dobře všiml, že na jeho pozdrav řádně neodpověděl.
„Žádám vás, Vaše Veličenstvo, o ruku princezny Kerencie ev-Vikkason Arci-Quinnové a taktéž žádám o povolení adoptovat našeho syna, prince Ysyana ev-Vikkason Arci-Quinna,“ řekl Arri.
Sálem se prohnala vlna pobouřeného šepotu. Když fraška, tak pořádná, pomyslel si Arri. Jen ať všichni vědí, že Keren s Ysyanem jsou už dávno mí.
Rexovy velké ruce se zaťaly do područek trůnu, jak se ještě víc naštval. „Zatím nemáte právo přiřazovat mé dceři a mému vnukovi své příjmení. A záleží jenom na mě, jestli ho vůbec někdy dostanete.“
„Generála Dorresona jsem porazil!“ namítnul Arri. „A Smírčí komise Vašeho Veličenstva potvrdila, že jsem získal právo oženit se s princeznou Keren a adoptovat prince Ysyana.“
Rex se ošklivě usmál. „Ale jistě, sire,“ zamručel, „to právo vám nikdo nebere. Proto jsem vám také dovolil sem přijít. Ani v nejmenším nehodlám rozhodnutí komise zpochybňovat. Je tu ale otázka načasování, kterou komise neřešila. V mé kompetenci je stanovit termín svatby. A já volím čtyřicátého kresence roku deset tisíc pět set.“
Arri nasucho polknul a rychle v duchu počítal. Den, který Rex navrhuje, nastane za dvě stě sedmdesát tři let. Hezký naschvál ten prevít vymyslel, jen co je pravda. Xira se nažere a krodoch zůstane celý. „Znamená to, Vaše Veličenstvo,“ pronesl skřípavě, „že tímto se mé žádosti, byť s odkladem dvě stě sedmdesát tři let, vyhovuje?“
„Ano, přesně tak,“ zamručel s jedovatým úsměvem Rex. V jeho žlutých očích hořela jízlivá světýlka.
Arri se zakousnul do rtů. V panice se podíval na Keren. Vypadala šokovaně a nesmírně zranitelně. Její idiotský otec ji zřejmě celou dobu udržoval v mylném dojmu, že všechno půjde podle jejího očekávání. A teď takový podraz. Vzhledem k tomu, že Rex to prohlášení uskutečnil při formální audienci, je definitivní. Tolik Arri o dračí etiketě zase věděl. V sále bylo ticho. Všichni napjatě čekali, jak na to Arri zareaguje. „Děkuji, uctivě za váš souhlas, Vaše Veličenstvo,“ řekl škrobeně Arri. „Jelikož má ke sňatku dojít za necelá tři staletí, pokládám za příhodné uskutečnit zásnuby. Nejlépe ještě dnes.“ Díval se na Rexe s takovým odhodláním, aby dračí král pochopil, že ho dohnal na samý okraj. Chtěl, aby si Rex uvědomil, že je připravený reagovat násilně, pokud mu zásnuby neodkývne. Jako snoubenec se automaticky stane Ysyanovým poručníkem. S tím dokáže žít.
Jenže se zdálo, že Rex na ten signál neslyší. Nadutě se zasmál. „Zásnuby? Ty nejsou nutné. Termín sňatku je přece stanoven.“
Arri se podíval na Keren. Vypadala ztracená. Naproti tomu Ysyan se tvářil navýsost spokojeně, jak to jeho dědeček chytře zaonačil.
Najednou nevěděl, co má udělat. Ne, nebude se shazovat a nebude žadonit. Odejde a potom se tajně vrátí, aby to s Keren probral. Už teď si byl jistý, že Ysyan s nimi dobrovolně nepůjde. Ztratil syna dřív, než ho poznal? Je správné, aby Keren musela volit mezi manželem a synem? Opravdu se to děje? Ne, teď nad tím přemýšlet nebude.
„Předpokládám, že je to všechno,“ vyrušil ho z myšlenek Rex. „Získal jste, co jste chtěl. Uděluji vám povolení odejít. Uvidíme se… ehm, za dvě stě sedmdesát tři let. Očekávám, že se na Erektiad dostavíte včas. Svatba bude přesně v poledne. Do té doby se mějte dobře.“
Arri na Rexe vykulil oči. Ten nadutý pokrytec ho z Erektiadu vyhazuje? Očekává, že sbalí kufry a zmizí? Že se pokorně smíří s vyhlídkou, že Keren dvě stě sedmdesát tři let neuvidí? Zlobil se na sebe pro svou naivitu, se kterou předpokládal, že ho tu budou chtít. Arri cítil, jak ho brní kůže. Neklamná známka, že se probouzí pověstný arci-quinnovský vztek. Vděčný za léta a léta matčina cepování se Arri silou mocí opanoval. Podíval se na Keren a pak znovu na Rexe. „Miluju vaši dceru, Veličenstvo, a miluju svého syna. Jsem připravený jim to celý následující život znova a znova dokazovat. Vy mi tu možnost chcete z nějakých malicherných důvodů vzít. Odcházím, protože nechci vyvolat další válku. Ale vězte, že za poraženého se nepokládám.“
Nebylo pochyb, že Rex pochopil, co mu Arri tím diplomatickým způsobem sdělil a sice, že se zdaleka nevzdává. Blahosklonně se usmál a prohlásil: „Abyste neřekl, plukovníku, že jsem bez srdce, povolím vám mou dceru navštěvovat. Jednou za deset let.“
Vtom Keren vyskočila z křesla a křikla: „Já s tím směšným odkladem nesouhlasím, otče!“ Hlas se jí třásl a drobné ruce měla zaťaté do pěstí. „A nesouhlasím ani s tím, že je nějaká další svatba vůbec nutná. Moje matka byla ok-sawonská šlechtična. Můj sňatek s Arrakielem uzavřený na Ok-Sawonu pokládám za platný a řeknu vám proč. Můj manžel je na oddacím listu zapsaný jako Kiel z Kereltenu, což zdejší legislativa nepřipouští s odůvodněním, že nelze na úřední listině uvádět falešné jméno. Ale jméno Kiel Arrakielovi skutečně přísluší. Dokonce mu bylo uděleno úředně. Rozhodnutím soudu na Mizeonu před sedmi lety.“
„Odsoudili ho k exkomunikaci,“ křikl kdosi ze sálu.
„Za vraždu!“ dodal kdosi další.
„Ano,“ ušklíbla se Keren směrem do sálu. „A součástí rozsudku o exkomunikaci bylo i rozhodnutí o udělení jména Kiel. Máte pravdu, že byl odsouzen za vraždu. Ale víte, koho to měl zavraždit? Rawanta Arci-Nubiela. Dárce života. Nezdá se vám zvláštní, že navzdory tomu je Rawantes naživu? A že si Arrakiela Arci-Quinna vyvolil, aby ho tu na Erektiadu doprovázel? Můj manžel je dokonce takový vyvrhel, že ho nejdřív mizeonský císař a později mizeonský regent pověřovali tajnými úkoly ve prospěch říše. Můj manžel je taková sketa, že mu Dárce života, ten, kterého měl údajně zavraždit, stojí věrně po boku i dnes! Z výše uvedených důvodů žádám o dodatečné potvrzení platnosti našeho ok-sawonského sňtaku. “
Arri se na Keren bez dechu díval. Byla nádherná. Ať už její proslov k těm zabedněncům zabere nebo ne, ona je jeho a on je její. Navždycky. Nikdy na ni nebyl pyšnější.
Rexova jízlivá maska byla ta tam. Že by si uvědomil, že přestřelil? „Pokud by se prokázalo, že to jméno v oddacím listě je platné,“ zamručel, „bylo by možno konstatovat, že je platný i ok-sawonský sňatek. Ovšem mám dojem, že všechny důkazní materiály o této záležitosti byly zničeny, když na Mizeonu vypuklo povstání.“
„Postačí svědecká výpověď, Vaše Veličenstvo?“ ozvalo se zezadu. Mezi dračími těly se k trůnům prodral Issak Arci-Tassius.
Rex se zmohl jen na přikývnutí.
„Jmenuji se Issak Arci-Tassius,“ představil se Issak. „Před sedmi lety jsem sloužil jako důstojník v gardě mizeonského císaře. Byl jsem u toho, když byl Arrakiel Arci-Qinn prohlášen vinným za vraždu Rawanta Arci-Nubiela a přísahám na svou čest, že mu bylo skutečně soudem přiděleno nevolnické jméno Kiel.“
„Blázinec,“ odfrknul Rex. „Odsoudili jej za něco, co nespáchal. Takže i to jméno je nesmyslné.“
„Možná, že je nesmyslné, ale není falešné,“ podotknul statečně Issak. „Arrakiel se stal obětí jistého spiknutí a justičního omylu. V době, kdy se na Ok-Sawonu ženil s Keren, se o jeho nevině na Mizeonu nevědělo. Měl tehdy právo, a dokonce i povinnost používat jméno Kiel.“
Rex vypadal zamyšleně. Arri se v duchu Issakovi tisíckrát omluvil za to, že si z něj kvůli jeho posedlosti zákony dříve tak rád utahoval. Issak se vrací na Mizeon. Možná by měl bratrovi doporučit, aby ho pověřil právnickými úkoly.
„Důkazy byly podány,“ ozvala se Keren.
„V takovém případě,“ zabručel neochotně Rex, „je sňatek Arrakiela alias Kiela Ysyana Arci-Quinna s Kerencií ev-Vikkason uskutečněný na Ok-Sawonu platný.“ Nasupeně se obrátil na Issaka: „Díky za svědectví, Arci-Tassie.“ Issak se uklonil a už se prozíravě klidil z Rexova dosahu. Pak se Rex zaměřil na Arrakiela. Zubatě se usmál. Přímo vibroval nevolí. „Vítej do rodiny, zeti,“ řekl sžíravě.
„Děkuji, Vaše Veličenstvo, můj tcháne,“ odpověděl stejně jedovatě Arri.
***
„Taková sprosťárna!“ nadával Arri, jakmile se vrátil do Tarrionina paláce. „Udělal ze mě užitečného idiota! Dovolil mi bojovat s Dorresonem a už předem věděl, že nic neriskuje!“
„Héééj, uklidni se!“ krotil ho Flebussion, který se k němu na odchodu z trůnního sálu připojil. „Takto se to tu prostě dělá! Rex postupoval jako chytrý diplomat. Jistěže se mu ulevilo, žes ho zbavil Dorresona. Ale Dorreson se na Erektiadu těší respektu za vojenské úspěchy, kterých docílil ve válce proti arcidémonům. A ty jsi arcidémon, sakra! Rex si nemohl dovolit tě jenom tak bez skrupulí vzít do rodiny, protože jinak hrozilo, že by se proti němu část zdejší elity vzbouřila. Musel to zaonačit tak, aby všichni uvěřili, že má k tobě výhrady, nehledě na to, že je skutečně má, protože ho provokuje tvoje paličatost, nevypočitatelnost a prostořekost.“
„Zaonačit, aby uvěřili?“ opakoval ohromeně Arri. „Takže to bylo co? Divadlo pro veřejnost?“
„Svým způsobem ano,“ zabručel Flebussion. „Pokud se nad tím poctivě zamyslíš, uznáš, že nástroje k argumentaci tu vždycky byly, ale ty jsi je neviděl, protože jsi vydýchával uražené ego. Máš štěstí, že to Keren pochopila a udělala to místo tebe.“ Šlupka se potutelně ušklíbnul. „Ta ženská tě musí opravdu milovat. Na tvém místě bych si na ni dával pozor, protože je fakt chytrá.“
„Vážně si myslíš, že Rex předem předpokládal, že budu trvat na platnosti ok-sawonského sňatku? Když jsem odcházel, tvářil se, jako kdyby mě chtěl sežrat!“
„Myslím, že to bral spíše jako partii dohomonu. Věděl, že pokud ten argument s platností prvního sňatku vytáhneš a chytře ho použiješ, nezbude mu než ustoupit. Ale byl odhodlaný ti to co nejvíce ztížit. Kdyby do toho Keren nevstoupila, odešel bys s prázdnýma rukama, ale my všichni včetně příbuzenstva na Mizeonu bychom se snažili něco vymyslet. A garantuju ti, že dřív nebo později, bychom došli ke stejnému nápadu jako Keren. Vyvolali bychom nové jednání a situace by se vyvíjela obdobně, jen později. Nevěděl jsem, co přesně na tebe Rex chystá, ale tušil jsem problémy a proto…“
„Jsi sebou vzal Issaka,“ pochopil Arri.
Šlupka se jemně usmál. „No, můj prvorozený je už od malička posedlý právními kličkami. Kdyby nemusel nastoupit do císařovy gardy, byl by se dal na práva a připravoval by blbce Igisia o klidné spaní. Teď možná dostane šanci dělat to, co vždycky chtěl.“
„Na Mizeonu ho bude potřeba jako soli,“ poznamenal vesele Arri. „Hlavně, až se debhátarové dozví, že je Rafedaxarr naživu.“
„My dva, Raden a ještě pár dalších děcek zůstáváme tady,“ řekl Šlupka, „ale Rawantes s Issakem se v noci vracejí domů. Večer Rex pořádá recepci na Rawantovu počest. Půjdeme tam a budeme se chovat slušně.“
„Nebudu čekat do večera, abych viděl Keren,“ nadskočil Arri. „Jdu za ní hned. Kdybys mě z trůnního sálu neodtáhnul, tak bych…“
„Tak bys vyvolal další skandál, když by ses na Keren přede všemi vyřítil a snažil se ji odtáhnout do postele,“ řekl Šlupka. „Což by ani jednomu z vás neprospělo. Musíš jí dát čas, aby se mohla popasovat se svým otcem.“
„Zatímco jsme tu klábosili,“ namítnul Arri na půl cesty ke dveřím, „měla času habaděj.“
Arri vběhl do sousedního sálu. Arci-Tassiové a Rawantes tam rozjařeně probírali průběh jeho audience a připíjeli na Issakův pohotový zásah. Arri Issakovi chvatně poděkoval a uháněl dál. Nebyl s Keren tak dlouho, že když ji dnes znova viděl, všechno v něm řvalo potřebou po ní. Už se za ní nemusí plížit ve stínech. Neexistuje nic, co by ho mohlo zastavit.
„Jsem Arrakiel Arci-Quinn a chci mluvit se svou ženou,“ řekl strážným drakům u brány Rexova sídla.
***
