Essius - 13. kapitola (III. kniha série Návrat na Mizeon)
(Bitevník Wertexovo kopí, základna velitele hlídkové flotily mizeonské armády, Xana Arci-Ukresia, orbit Bredeonu)
„Jaké nové okolnosti?“ vyštěkl do komunikátoru Sibiel.
„Závažné, majore,“ zněla napjatá odpověď. „Generál Xan vás chce informovat osobně.“
Sibiel v duchu zaklel. „Dobrá,“ zavrčel, „tak mě teda naveďte.“ Právě se vracel z Etuumu, kde plukovníku Lennymu předal císařovy rozkazy. Celou cestu vesmírnou pustinou si vyčítal, že byl tak hloupý a císaře s tou stíhačkou poslechl. Kolem mizeonské hlídky na orbitě Bredeonu plánoval jen proletět, protože s nimi hovořil hned po startu. Po dvanácti hodinách na Etuum a zpět měl zadek jako cihlu. Už se nemohl dočkat, až stroj děkanovi vrátí. Místo toho jej z Xanova hlídkového člunu vyzvali, aby se u nich ještě jednou zastavil. Jen doufal, že to bude stát za to.
O generálovi se odjakživa tradovalo, že je nejhezčím ze všech potomků Rafedaxarrovy linie. Ženy i muži před ním padali na kolena a žadonili o pozornost. Pokud byl Xan nucený komunikovat se smrtelníky, raději nosil plášť s kapucí staženou do tváře, aby se na něj nezačali sápat. Zapříčinila to jeho matka, riiberionská bohyně Krassiona, patronka světla a štěstí. Hned, jakmile se Xan narodil, osvítila ho paprskem přitažlivosti. Dala do toho tolik energie, že na Xanovo dvojče, které se narodilo vzápětí, jí už žádná nezbyla. O tři minuty mladší Xanův brat Cadwen vypadá úplně stejně jako Xan. Ne, že by měl nouzi o obdivovatelky, ale na rozdíl od Xana není obětí fanatického uctívání. Zatímco z Cadwena vyrostl usměvavý a zábavný arcidémon, Xan je tichý a odtažitý. Vyhýbá se cizincům a drží se poblíž pokrevních příbuzných, kteří jsou vůči jeho šarmu odolní. Matčin dar vnímá jako prokletí. Vedly se řeči, že se Xan v raném věku hořce poučil, že magicky katalyzovaný obdiv nikdy nevydrží dlouho. Sibiel měl Xana odjakživa rád, i když se vídali zřídka. Seznámil je Trixen, na vojenské základně Olixu, před dvě stě lety. Trixen tehdy Sibiela připravoval na přijímací testy do gardy.
Generál Xan Arci-Ukresius čekal na můstku. Vypadal, jako kdyby se vzpamatovával ze skollí chřipky. Jeho krátké stříbřité vlasy, které běžně nosil natužené do bodlinek, se zplihle lepily ke zpocené kůži. Jeho pleť byla matná s nádechem dozelena. Oči zapadlé v důlcích působily vyhasle jako oči mrtvoly. Už v přistávacím doku Sibiel poznal, že atmosféra na hlídkové lodi se za těch několik hodin, co absolvoval výlet na periferii, zásadně změnila.
„Co se stalo?“ vydechl Sibiel.
„Kód deset,“ procedil mezi zuby Xan, když odváděl Sibiela ke své kajutě.
„To si děláš prdel,“ zasyčel Sibiel a prudce dosedl do křesla, které mu generál nabídl. Pravidelné cvičení krizového řízení prodělávali spolu. „Kód deset přece znamená Bazální ohrožení existence říše.“
„Není to prdel,“ ujistil Sibiela Xan a pověděl mu, jaké zprávy obdržel od Keinona. „Od okamžiku, co se císař přesunul na Mizeon, o něm nemáme žádné zprávy. Než odešel, nařídil až do odvolání držet pozice. Ale je to už celých osm hodin a pořád nic.“
Sibiel zaťal prsty do polstrovaných područek křesla. „Mizeon je tektonicky stabilní,“ konstatoval. „Je to starý svět. Běžné zemětřesení to není.“
„Samozřejmě, že ne,“ souhlasil Xan. „Před hodinou a půl jsem tam vyslal dva průzkumné týmy. Branou, přirozeně.“
Sibiel přikývnul. Jistěže branou. Konvenčním způsobem by jim to trvalo minimálně tři dny.
„Tým A měl za úkol potvrdit, že se tým B bezpečně přenesl a obratem se vrátit,“ pokračoval Xan. „Tým B měl kontaktovat naše zázemí na ministerstvu, získat informace a nejpozději do hodiny se vrátit. Lhůta je dávno v čudu a oba týmy nejspíš taky.“ Xan pokrčil rameny. „Trčíme tu zbytečně. Formálně jsme tu jako doprovod našeho císaře, ale ten tu už není. Co když nás doma potřebují? To čekání mě ničí. Musíme něco udělat. Tady, v Bredeonském systému, máš nejvyšší postavení ty.“
Sibiel pochopil, že Xan od něj očekává, že převezme odpovědnost, protože rozkazy, které původně obdržel, už nepokládá za aktuální. V nepřítomnosti císaře anebo radních by měl převzít velení on, jako arcikníže. „Pokud císař rozhodl, že tu má flotila zůstat, určitě k tomu měl vážnější důvod než ochranu těch úřednických krys,“ řekl Sibiel. „Poletím na velvyslanectví a proberu to s Keiem. Ten vzkaz, který Trixen dostal od Šlupky, je ze včerejška. Keinonovo svědectví o rozsahu katastrofy vlastně taky. Od té doby se mohla stát fůra věcí. Pokud je to na Mizeonu tak zlé, překvapuje mě, že nás nechávají tak dlouho bez informací. Alespoň Trixen by za námi už dávno někoho portálem poslal. “
„Právě!“ vyletěl podrážděně Xan. „Jak znám Trixena, udělal by to jako první! I kdyby byl po prdel v sutinách, dirigoval by ministerské úředníky telepaticky.“
Ani jeden z nich nevyslovil, nač oba mysleli a čeho se obávali. Pokud Trixen mlčí, musí být mrtvý. A pokud se neozývá císař...
***
Sibiel s Keinonem si svorně oddechli, když se jim konečně podařilo rozpačitého a očividně zvědavého předsedu bredeonského Konventu z budovy velvyslanectví vyprovodit. Živelná pohroma na Mizeonu? zhrozil se Sana-Ton. Ale to mne opravdu mrzí, že se taková nemilá záležitost přihodila zrovinka v době vaší návštěvy na Bredeonu. Jistě chápete, že tu záležitost musím nějak zdůvodnit...
„Je ti jasné, že nám nevěřil ani slovo?“ rozčiloval se Keinon. „Ještě, že už ses vrátil,“ zabručel. „Stačila chvilka, a byl bych mu urval hlavu. Už tak jsem celý tumpachový z otravných otázek našich delegátů. Jsi rozený politik.“
Ačkoliv se Sibiel cítil stejně mizerně jako Keinon, dokázal téměř nemožné a pro rozhovor se Sana-Tonem se obrnil optimistickými frázemi. „Nejsem, sakra, rozený politik,“ vyprskl. „Nesnáším politiky!“
Oba rázovali po ploché střeše velvyslancovy vily a plácali nesmysly, protože odmítali vzít na vědomí, že touto dobou mohou být jejich příbuzní mrtví. Sibiel shlížel dolů na okrasnou zahradu. Skrze pečlivě upravený trávník se vinuly dlážděné pěšiny lemované záhony s různobarevně kvetoucími květinami. Vzpomněl si, že se první večer na rautu velvyslanec pochlubil, že jeho žena ráda zahradničí.
Zakřípal zuby při pomyšlení, že to bylo teprve předevčírem. Jeho svět se během několika hodin definitivně zhroutil. Kolikrát už dnes odsunul do pozadí nutkavé myšlenky na matku, sestry, tety, bratrance a jejich rodiny? Celou tu dobu bojoval s potřebou vykašlat se na císařovy rozkazy. Prostě si otevřít portál a... Bránil mu jen letitý zakořeněný pocit povinnosti respektovat vyšší autoritu. I když z toho nebyl právě nadšený, Lissarius takovou autoritu ztělesňuje. Jenže co teď? Od impulzivního skoku na Mizeon ho odrazoval jenom fakt, že totéž udělal už Xan, když vyslal průzkumné týmy. S návratem mají sice kapánek zpoždění, ale ještě chvilku čekat může. Vydrží to půl hodiny a potom...
Ruch z nádvoří vytrhl oba arcidémony z letargie. „Issak se vrátil!“ zařval zezdola Ditrux. Keinon se Sibielem se bez okolků vrhli ze střechy dolů k nim. Issak Arci-Tassius vypadal mnohem hůř než prve Keinon. Zkrvavený a polámaný, skrze pozůstatky uniformy prosakovala krev. Třásl se jako smrtelník v posledním tažení a popraskanými rty formuloval neslyšné věty. Div, že se mu vůbec podařilo projít portálem.
Na nádvoří to za chvíli připomínalo sázkovou kancelář na Olixu, jak se tam srotili rozrušení náměstkové radních se svými raisi.
„Chceme vědět, co se tady, kurva děje!“ rozhořčeně křičela Ulrika, jindy nesmírně decentní náměstkyně ministra výchovy Tanoga.
„Jestli je na Mizeonu kalamita,“ durdil se stařičký tajemník ministra Rigida, „měli bychom se tam urychleně vrátit a něco s tím dělat!“
„Na ministerstvech nás určitě budou potřebovat!“ přidala se Renona. Sibielovi se zdálo, že celá ožila. Pod ornamenty jí prosvítala kůže zrudlá vzrušením. Zdálo se, že se jí ten zmatek snad líbí.
„Podle nařízení F35 máme v případě nedefinované kalamity vyčkat na pokyny nadřízených,“ ozvala se rázným tónem hezká rudo-stříbrně nalíčená raisi.
Její rozumný přístup Sibiela překvapil. Škoda, že takových není více. Sibielovi se zdála odněkud povědomá. Ty zářivě světlé vlasy už někde viděl. Tady se právě odehrává jedna z nejdramatičtějších epizod historie a on myslí na ženskou. Ovšem pořád lepší než se kroutit pod představami katastrofických vizí. Jasně, rodina je určitě v pořádku. Nerteg a máti to doma mají pod palcem. Jsou předvídaví, zkušení a sakra mazaní. Izzel ani kapitán stráže nedovolí, aby se někomu něco stalo.
„Správně, císař nám všem nařídil zůstat tady! Určitě věděl, co dělá!“ snažil se je zklidnit Trixenův pobočník Cadwen.
„To je skandál, Arci-Quinne!“
„Máme tam rodiny!“
„Už tu nezůstanu ani minutu!“
Překřikovali se jeden přes druhého, dokud toho Sibiel neměl dost. „Nikdo se ani nehne,“ řekl rázně, „dokud nezjistíme, co se tam stalo.“
Ukázal na Issaka a pokynul Ditruxovi: „Dejte mu napít a pak ho odveďte do velvyslancovy zasedačky.“ Jakmile se Ditrux s Issakem zanořili do nitra budovy, obrátil se Sibiel na Keinona: „Kei, seber Cadwena. Ať sem přitáhne svého bratra. Bude lepší, když to Xan uslyší osobně. Ať se, sakra, nezdržují s předpisy a skočí portálem.“
Vyhledal v chumlu gardistů srocených kolem zmatkujících úředníků, zkušeného veterána, Sedena Arci-Kesalla. „Kapitáne, vezměte si na povel naše muže. Ať přesunou všechny civilisty do solária a dohlédnou, aby nás nikdo nerušil. Vy, Jerones, Padeara a velvyslanec potom přijdete za námi do zasedačky.“
Než se gardistům podařilo civilisty zpacifikovat, kroužila nad vilou tři bredeonská vznášedla. „Videxoví reportéři. Ti nám tu ještě chyběli,“ postěžoval si Sibielovi rozrušený velvyslanec.
„Budou dorážet, jak hladoví vakovlci, dokud něco nedostanou,“ zabručel Sibiel. „Pojďme si poslechnout Issaka.“ Chytil velvyslance za paži a vtáhl ho do chodby.
***
„Jsou mrtví,“ vydechl chraptivě Issak, jakmile dorazila dvojčata Xan a Cadwen a všichni byli konečně připraveni jej vyslechnout. „Všichni arcidémoni jsou mrtví.“
„Pověz nám to popořádku Issy,“ zavrčel Sibiel.
Issak Arci-Tassius roztřeseně přikývnul: „Císař, Essius, Ewen a já jsme dorazili do centra Kernoku. Všude rozvaliny, nikde nikdo. Než císař zmizel tam dolů, přikázal nám najít Trixena nebo mého otce,“ vyprávěl apatickým tónem. „Telepatické spojení navázat nešlo. Všude byl takový rámus a takové přepětí, že nebylo možné se soustředit. Dvakrát jsme se pokusili portálem dostat do minus dvanáctého a minus devátého, ale pokaždé jsme skončili mezi sutinami.“
Issak si povzdechl, převzal od velvyslancovy manželky sklenici s vodou, hltavě se napil a pokračoval: „Byli jsme zrovna na povrchu, když rámus eskaloval. Pak Chřtán vybouchnul. Sutiny vystřelily k obloze s takovou razancí, že nás to s Ewenem vyneslo sebou. Spolu s troskami vystřelil z hlubin plamen ostrého bílého světla. V povětří byly tuny prachu, ale viděl jsem, jak se plamen rozštěpil na šestici bílých blesků. Slétly se k Ewenovi a tak, jak se vznášel ve vzduchu, ho krájely na kusy. Ani nestačil křičet. Už jsem se nemohl udržet a řítil se dolů. Tehdy jsem je uslyšel.“
„Koho? Šlupku s Trixenem?“ přerušil jej Sibiel.
„Ne,“ zaskřehotal Issak. „Padlé. Ty blesky. Nevnímal jsem je ušima, ani telepaticky, ale prostě mnou prosákli. Křičeli něco jako: Smrt arcidémonům! Krev a zmar! Kajte se! Třeste se! Plazte se! Než jsem dopadl, cítil jsem, jak si se mnou jejich síla pohrává jako vítr s listem. A potom jsem uslyšel křik arcidémonů. Některé jsem dokonce poznal. Slyšel jsem Trixena, velitele Chřtánu Seena Arci-Kesalla, pratetu Pawneru, strýce Igisia, sestřina manžela Oseta...“ Issak se podíval na Keinona. Oči mu hořely žalem. „Slyšel jsem křičet tvou sestřenici Tuatru, slyšel jsem tvého dědečka Fezziela a tvé bratrance... Stovky hlasů. Byli daleko, ale znělo to, jako kdyby mi dýchali za krk. Ryčeli děsem, jako kdyby je trhali na kusy nebo spalovali na popel... Slyšel jsem je umírat.“
„Proč zrovna umírat?“ prolomil ticho Sibiel. „Slyšel jsi křik. Určitě měli problémy, ale...“
Issak umíněně zavrtěl hlavou. „Jsou. Sakra. Mrtví.“
„Nemůžeš mít jistotu,“ zasyčel Keinon.
„Cítil jsem to,“ odsekl Issak. „Pak se rozhostil klid. Ocitl jsem se v Zahradní čtvrti. Domy pobořené, komunikace zvlněné, stromy vyvrácené z kořenů. U mozaikové fontány jsem potkal skupinu obecných démonů. Když mě uviděli, utekli. Pod Okrenovým viaduktem seděli u porouchaného vznášedla dva raisi. Odmítli se mnou mluvit. Řekli, ať se klidím a nepřitahuju k nim neštěstí. Ve dvoře pobořené rezidence Arci-Kesallů jsem našel raisi klanu Arci-Kesallů a Arci-Jeenů. Vždyť víte, pozemky obou rodů spolu sousedí. Vypadalo to, že mají jakýsi meeting, či co. Než si mně všimli, zaslechl jsem cosi o shromáždění, které se chystá za tři dny v Kernoku. Taky mě posílali pryč. Prý mám štěstí, že mám dračí krev a patřím na Erektiad. Řekli mi, že Mizeon už arcidémonům nepatří. Na vlastní oči prý viděli, jak Padlí trhají na kusy jejich arciknížata, radního Tanoga, a taky radního Krepena a jeho ženu, arcikněžnu Oroviku.“
„Orovika?“ Ditrux Arci-Jeen nevěřícně zatřepal hlavou a jak byl opřený o zeď, pomalu se sesunul na podlahu a položil si hlavu do dlaní.
„Zmiňovali i tvého bratra Korela a jeho manželky a děti, Dite,“ pokračoval ve výčtu Issak. „Taky mou ženu a děti...“ Issak se hystericky uchechtl. „Ti raisi mě vážně posílali na Erektiad.“
„Viděl jsi to zabíjení?“ obořil se na Issaka Keinon.
„Ewena roztrhali přímo před mýma očima,“ zaševelil vyhasle Issak. „Debhátarové,“ vzlykl. „Už nejsou Padlí. Cítil jsem, jak moje žena umírá a nemohl jsem s tím nic dělat. Doufal jsem, že je to jenom smyslové přetížení, ale byla to pravda. Netuším, proč jsem to musel přežít.“
***
Dřív, než stačil Sibiel cokoliv z toho zpracovat, se vila otřásla jako po výbuchu.
„Na zahradě přistál drak,“ referoval ponuře Keinon stojící u okna. „Bredeonci se z toho pominou.“
Sibiel přiskočil k oknu a skutečně. Obrovský drak s rudými a zlatými šupinami vězel napůl zabořený v květinovém záhoně.
Ditrux ožil novou energií. „Můžou za to ty svině z Erektiadu!“ zařval. Vytáhnul ze stehenního pouzdra dezintegrátor. „Obklíčíme ho!“
Ostatní důstojníci rovněž sáhli po zbraních.
„V žádném případě!“ zahřímal Sibiel.
„To je můj otec!“ oznámil mdle Issak, aniž by se z okna jen podíval. Poznal to, protože draci se vycítí navzájem.
Jeho slova se potvrdila ve chvíli, kdy se drak s elegantním rozmlžením kontur přeměnil v humanoida. Notně pomuchlaný Šlupka Flebussion zavětřil a bez otálení se vznesl k otevřenému oknu, aby se s rachotem vřítil do zasedačky.
„Padlí zakládají Nový Mizeon. Bez arcidémonů. Bez dětí Rafedaxarrových,“ řekl na přivítanou.
konec třetího dílu
pokračování najdete ve čtvrtém díle série pod názvem Sibiel
