Essius - 5. kapitola (III. kniha série Návrat na Mizeon)
(Kernok, noční klub Rejdiště)
„Od té doby, co se Loreta vdala, je zapšklá až hrůza,“ ušklíbla se Tessa. „Když jsem jí vyprávěla o našem dobrodružství na Velké ceně boha Tanaky, dostala panický záchvat. Dokonce chtěla, abych už nic neříkala. Až to prý rupne, nechce být spolupachatelka.“ Zajela si prsty do ohnivě rudé kštice a udělala znechucenou grimasu: „Spo-lu-pa-cha-tel-ka,“ slabikovala. „Rozumíte tomu?“
Norden se shovívavě usmál. „Matka ji potkala na čaji u arcikněžny Grolindy. Ta mladinká Loreta Arci-Leredová na mě udělala dojem,“ parodoval matčin pisklavý hlas. „Kdybys byl co k čemu, mohla být tvoje.“
Tessa, Awen i Diriana se rozchechtali.
„Za týden, bude na dvoře císaře Otty v Orkenu jubilejní přehlídka Lusefových dětí,“ řekl Awen, „Jsou to novicové kultu podsvětního boha Lusefa.“ Awen významně zamrkal. „Lusef je bohem sdílení a splynutí.“
Tessa třískla pěstičkou do stolu. „Orgie? To musím vidět!“
Norden s výrazem mučedníka pokrčil rameny. „Hm, budete mi o tom vyprávět.“
„Ty nemáš zájem?“ podivila se Diriana.
Norden Arci-Pawner si povzdechl. „Papá mě přinutil zařadit se mezi spořádané občany. Dal mi na výběr. Buď rodinný byznys nebo státní služby. Takže od zítřka nastupuju na ministerstvo spravedlnosti.“
„K mému taťkovi?“ Tessa Arci-Klirenová se škodolibě rozhihňala. „Chudáčku!“
Norden se na Tessu ošklivě podíval: „Tvůj otec je pes! Posílá mě s císařskou delegací na Bredeon.“
„Na začátečníka to není špatné,“ uklidnil ho Awen. „Můžeš být rád, že tě nepohřbí v archívu.“
Diriana Nordena konejšivě poplácala po zádech. „Nic si z toho nedělej, Nordy. Zatímco budeš dělat neplechu na Bredeonu, natočím ti tu přehlídku na Riiberionu na videxový záznam.“
„Takže jdeme?“ rozzářil se Awen.
„O tom žádná!“ dvojhlasně zahlaholily Diriana s Tessou.
***
Kernok, císařův palác
Císař s Essiem a Sibielem se už druhým dnem hrabali v historických záznamech a politologických statích. Hledali něco, co by pomohlo vymyslet strategii pro blížící se státní návštěvu Bredeonu.
Já bych to prostě odvolal, radil Sibiel.
Proč by nemohli Bredeonci přiletět sem? navrhoval Essius.
Ani jeden nápad se mu nelíbil. Pokud se z toho vykroutí, byť se mu tam nechce, dá signál, že je něco v nepořádku. Lissarius by rád věřil, že i když Aliance o jejich oslabení ví, tak Bredeonci ani draci o nedávných potížích s Padlými nemají ani ponětí. Ovšem ozvěny jisté krize na Mizeonu sousedům uniknout nemohly. Proč by jinak korunovali nového císaře?
„Razziel porušil Protokol Aliance, když nás varoval,“ řekl Lissarius. „Otázka zní: Je možné, že ostatní jejich agenti, všichni ti draci, lichové, brůssové, skollové a další, dělají totéž? Že porušují pravidla ve prospěch vlastní krve?“
„Zeptal jsem se ho na totéž,“ pronesl zamyšleně Sibiel. „Odpověděl, že on sám to doposud nikdy neudělal. Řekl, že vztahy uvnitř organizace se ještě donedávna daly přirovnat ke vztahům v rodině. Ale v posledním desetiletí došlo k ochlazení. Když jsem ho zeptal, proč, odpověděl, že všechno přehlušily nové skutečnosti týkající se stability metaprostoru. Jen dodal, že teď už je možné všechno.“
„To pro nás zní sice blbě, ale nadmíru věrohodně,“ usoudil Lissarius. „Můžeme tvému strýci věřit?“
Sibiel pokrčil rameny. „Proč se ptáš mě? Jsi mnohem starší než já. Znali jste se dřív, než jsem se narodil.“
„Je to tvá krev.“
„To byl i Quinnův syn Sarvon,“ ušklíbnul se Sibiel. Sarvonův příběh všichni znají. Zcela vědomě spolupracoval s nepřítelem za sunnisenské krize, zradil Wertexe, prodal své tři dcery Skollům. Samé děsivé záležitosti. „Mohl bych se na Razziela přeptat matky, ale přišlo by jí divné, proč s tím začínám právě teď,“ přiznal. „Téma Razziel je v rodině tabu. Nevím, zda mu věřit, ale stoprocentně vím, že nemá cenu věřit Alianci. Otec razil názor, že Alianci jde jenom o moc. Exponenti Aliance se staví do role nestranného pozorovatele, ale pod pláštíkem arbitra pletichaří, aby vydobyli ještě větší vliv. Jde jim o absolutní hegemonii nad civilizovanými světy. Postupují pomalu, ale vytrvale.“
„A co si o tom myslíš ty, bratranče?“ obrátil se Lissarius na Essia.
Essius položil papír, který do té doby prohlížel, na hromadu k ostatním. „Ani si nejsem jistý, jestli tomu dostatečně rozumím,“ povzdechl si. „Celý život jsem se motal okolo strojů.“
Císař obrátil oči v sloup. „Nečekám hlubokomyslnou analýzu,“ prskl. „Chci vědět, co si o tom myslíš.“
Essius střelil pohledem na Sibiela. Švagr ho obdařil šklebem typu Tak to jsem teda zvědavý. Podíval se zpět na svého šéfa a zavrčel: „V případě, kdy nemám dost informací, je myšlení zavádějící. Ale něco z toho... cítím. Velký průser. Kolosální. Mám pocit, že stojíme na úpatí sopky těsně před erupcí.“
Sibiel zavřel knihu shrnující okolnosti a důsledky mizeonsko-erektiadské krize a plácnul s ní o stůl. „Po jednání v hrobce jsem to se Šlupkou a s Trixenem probíral. Oni Razzimu důvěřují. Fezziel si názor nechal pro sebe, ale kdyby měl zásadní pochybnosti, projevil by je.“
„S Trixenem jsem se setkal včera,“ řekl Lissarius. „Probírali jsme, jak se na útok draků připravit. Naši delegaci oficiálně doprovází čestná eskadra generála Xana. Nic velkého, jen pět malých lodí. Po celou dobu návštěvy mají patrolovat na orbitě. Trixen navrhuje je posílit, ale tak aby to nebylo nápadné. Přesunout jednotku plukovníka Lennyho Arci-Fezziela ze základny v Maharáví na asteroid Etuum. Je to nenápadná hromada kamení na periferii systému Bredeonu, ale pořád je dost blízko, kdyby se něco semlelo. Přesun by proběhl standardním způsobem v raketoplánech. Kdyby šli branami, Aliance by je zaměřila stejně jako draky.“
„Proč Lenny nepoužije zálohy na Olixu? Je to blíž,“ namítnul Sibiel.
„Záložnímu regimentu na Olixu velí Borden Arci-Jeen.“ Lissarius počkal, až Sibirel s Essiem chápavě přikývnou. Borden, mladší bratr ministra války a radního Krepena byl známý svým bojovným zanícením, které se možná hodilo v přímém válečném střetu, ale bylo by naprosto nevhodné při opatrném oťukávání. „Uvědomte si, že budeme jednat bez vědomí Rady,“ dodal, „protože oficiálně nic nevíme.“
„Linka Maharáví – Etuum je mimo obvyklé obchodní trasy. Je tu reálná šance, že se to podaří ututlat,“ dovtípil se Sibiel.
„Jednotka čítá tři sta arcidémonů!“ zhrozil se Essius. „Minimálně dvacet lodí! To neututláš!“
„Bude to prezentováno jako mimořádné cvičení,“ řekl Lissarius. „Trixen jako brigádní generál má moc to nařídit.“
„Myslel jsem, že už je v záloze,“ namítl Sibiel.
Essius zavrtěl hlavou. „Formálně ještě ne. I když agendu radního a ministra vnitra už převzal, a fakticky už na ministerstvu sedí, ještě ho čeká oficiální vyřazení z armády. Přesně za měsíc.“
„To je štěstí,“ škodolibě se uchechtl Sibiel. „Ten rapl má mimořádná cvičení v oblibě. A Lenny se mu vzpírat nebude. Je to jeho přítel.“ Vzápětí se zamračeně podíval na císaře: „Takže ses rozhodl do toho jít?“
„Úplně rozhodnutý nejsem,“ zabručel Lissarius. „Ještě si o něčem potřebuju promluvit se Šlupkou. Podíval se na časomíru na stropě. „Hm, už by tu měl být.“ Na překvapené obličeje zareagoval otrávenou grimasou: „No co? Zavolal jsem ho nahoru, protože dole to má pod palcem matka. Až přijde, rád bych s ním mluvil sám.“
„Týká se to mého bratra, že?“ zavrčel zlověstně Sibiel. „Zajímá tě, jestli ty dračí manévry náhodou nesouvisí s tím vejcem, které má Rexova dcerka s mým bratrem.“
Lissarius se narovnal a uhladil si vlasy v týle spletené do pevného copu. Co na to má Fialkovi říct? Domýšlí se poměrně přesně. „Mimo jiné,“ zamumlal.
Sibiel zaťal ruce do pěstí, vstal a vydal se ke dveřím. Vzal za kliku, ale ještě se ohlédl a řekl: „I kdyby ti zatracení draci chystali útok jenom kvůli zbouchnuté princezně, já jim Arrakiela nevydám.“
„Vypadá to, že ty ses Šlupky na jeho názor už zeptal,“ pronesl mrazivě Lissarius. Nechtěl řezat do živého. Ne, dokud to není nezbytné.
„Jo,“ houkl Fialka. „A vůbec se mi to nelíbí. Ale jestli sis ho objednal, poví ti to sám.“ Třísknutí dveří a postupně utichající dusot na chodbě provázelo jeho odchod.
„Co na to říct?“ sykl ironicky Lissarius. „Je to Arci-Quinn.“
„Já teď taky, bratranče,“ povzdechl si těžce Essius. Jeho odchod byl klidnější. Možná proto, že se k Arci-Quinnům jen přiženil.
***
„Zdravíčko,“ broukl Šlupka. Dostavil se do císařovy pracovny v oblaku zeleného kouře. Než mu stačil Lissarius podat popelník, přistoupil k ozdobné skříni a z artefaktů nasbíraných v okolních světech vybral předmět vyřezaný z tvrdého dřeva podobný misce. Čichl si k suchým granulkám na dně, zavrtěl hlavou a špačka v neznámé směsi zadusil.
Lissarius chvíli přemýšlel, zda mu má prozradit, že právě znesvětil obřadně vysušené ostatky stromisty Velhenela, příslušníka páté dynastie robustuanské vladařské rodiny, ale pak to pustil z hlavy. Počkal, až se dračí míšenec usadí do křesla, přisunul mu sklenici s jedovatě žlutým obsahem, a řekl: „Pověz mi totéž, co jsi řekl Fialkovi.“
Šlupka sklenici zvedl a podíval se na nápoj proti světlu. „Plagiát,“ vybafnul. „Pravý vahanský vittrexx by měl těsně pod hladinou vrstvičku dretebu. Takový tenký šedý proužek.“
„Samozřejmě, že je to plagiát,“ zamračil se Lissarius. „Embargo na zboží z Vahanu platí už dvě stě let a změnu nikdo neplánuje. Mohl by ses vrátit k věci?“
Šlupka si vyštrachal z kapsy bundy další cigárko. „Nikdy jsem na Erektiadu nebyl,“ zabručel a opět si zapálil. „Co vím, jsem pochytil ze svitků, které otec o jejich kultuře nashromáždil, nebo ze skollích reportáží na videxu. Asi víš, že draci si nejvíce cení plodných samic.“
„Protože je jich málo, a protože z narozených mláďat se dospělosti dožívá sotva polovina,“ dopověděl Lissarius.
„Čtyři tisíce let nazpět postihla Erektiad pandemie skollí chřipky. Uzdraveným zůstaly následky v podobě sterility nebo ztížené fertility. Samci z toho vyšli líp než samice. Největší problém s plodností měly ty čistokrevné. V dobách mé matky bylo stále obtížnější, aby čistokrevný drak dokázal úspěšně oplodnit čistokrevnou dračici. Tehdy na Erektiadu ještě pár čistokrevných dračic zbývalo – včetně mé matky, ale dnes už se skoro nevyskytují. Proto se draci naučili rozmnožovat s jinými druhy, přičemž si velice pečlivě střeží, aby se dračí krev v dalších generacích ředila co nejméně. V době, kdy jsem se narodil já, už bylo přípustné, aby se dračí samci pářili s démony a jachadei nebo dokonce se smrtelníky. Ale dračice, zvláště ty prokazatelně plodné, si draci drželi doma jako... ehm genetickou banku. Dračí zákoník tehdy zakazoval dračicím randit s partnery jiných druhů. Kdyby se moje matka s vejcem vrátila na Erektiad, byla by potrestána za mesalianci. Lhostejno, že byla princezna a že můj otec byl princ a syn boha, by byla odsouzena k potupnému oslepení. Nechali by ji naživu jen kvůli vejci, a až by měl potomek dvanáct let, byla by popravena. Ale tak se to dělalo před dvěma tisícovkami let. Od té doby se restrikce vůči zlobivým dračicím zmírnily, protože plodné dračice a to i poloviční míšenky, jsou stále vzácnější. Dá se očekávat, že Keren bude trestu ušetřena, ale bude přinucena se provdat za erektiadského šlechtice. A jsme u toho. Dračí právo neuznává rozvod ani anulování sňatku. Požaduje, aby v případě opětovného sňatku byli partneři buď volní, nebo aby předchozí partner projevil souhlas se sdílením. V minulosti se volnosti dosahovalo fyzickou likvidací stávajícího partnera. Ale dnes,“ Šlupka vytáhnul z kapsy ledabyle poskládaný a pomačkaný papír, mrsknutím ruky ho rozložil a chvíli civěl do hustě vytištěného textu, než našel, co hledal. „Cituji,“ řekl a četl: „S ohledem na demografický úpadek, je možno vstoupit do dalšího manželství i se zátěží z manželství minulého.“
„Nerozumín,“ přerušil Šlupku císař. „Byl bys tak laskav, a převedl to do srozumitelného jazyka?“
Dračí princ udusil ve Velhenelových zbytcích dalšího špačka. „To znamená, že ten šťastlivec, kterému Vikkason Keren slíbil, se podle dračího práva musí nejdřív vypořádat s jejím stávajícím manželem. Má dvě možnosti: Buď ho zabije, nebo se s ním dohodne na sdílení Keren. Kdyby byl Arrakiel ewoui, lich, skoll, dokonce i kdyby byl vahanský sůs, byla by tu možnost, i když malá, že ho uchazeč o Kereninu ruku ušetří a navrhne mu dohodu. Ale protože Arri je mizeonský arcidémon, půjde mu drak po krku.“
Lissarius do sebe obrátil zbytek vittrexxu. „To se dalo čekat. Jen pořád nevím, jak to souvisí s přesunem dračího vojska na Krex.“
„Rex nedá svou dceru nějakému nýmandovi,“ ušklíbl se Šlupka. „Není vyloučeno, že tím sleduje nějaký politický cíl. Buď je ženich osinou v zadku a Vikky očekává, že si při lovu Mizeonce naryje hubu, nebo je to přesně naopak. Vikky s ním počítá jako se spojencem a toto je úkol, kterým mu dává šanci si vysloužit ostruhy. Nebo je ten kandidát silnější už teď a vše, co se děje, děje se v jeho režii, aniž by to mohl Rex kontrolovat. Je tolik možností, jak ty manévry vyložit.“
„Co si myslíš ty?“ zajímal se Lissarius.
„Nemyslím, že mají v plánu útočit. Může to být pouhá demonstrace síly provázející žádost o Arrakielovo vydání. V prvním sledu budou vyjednávat. Pokud totiž dračí vojska zůstanou na Krexu, rean-kwanterské dohody tím neporuší.“
„Stejně tak nedojde k porušení dohod, když přichystáme posily na Etuumu,“ řekl Lissarius.
„Pokud opravdu budou požadovat Arrakiela, co uděláš?“ zajímal se Šlupka.
Lissarius neměl tušení. Vydírání se podrobovat nechtěl. Kdyby to udělal, dal by najevo, že na něj stačí zadupat. Ale s ohledem na historické souvislosti si uvědomoval, že to arcidémoni celý ten dva tisíce let trvající konflikt katalyzovali. A pokud by se naskytla možnost, že vydáním mladého Arci-Quinna válka definitivně skončí... Ne, o tom zatím spekulovat nebude. „Ještě ani nevíme, co chtějí,“ odpověděl. „Třeba jde o něco jiného,“ dodal. Ale ve skutečnosti se obával, že Šlupkova hypotéza je správná.
***
