Glosa pro autory fantastiky i pro laskavé čtenáře
Kamarádi Lucka a Jonáš ze skupiny OSK dali na FB upoutávku na článek na Sardenu, ve kterém autorka popisuje, jakým způsobem reagují někteří bližní na to, že se věnuje psaní fantastiky (=sci-fi, horor, fantasy), a jak jí často v dobré vůli doporučují, aby se raději zaměřila na příběhy "ze skutečného života" nebo na "pohádky pro děti", protože potom by se její knihy jistě prodávaly lépe. Odkaz na článek: sarden.cz/2021-09-12-2147/nedelnik-zuzana-hartmanova-napis-radsi-detskou-knihu-nebo-neco-ze-zivota?fbclid=IwAR0MbS8BTWTmUkCW1Qs10OOC7WB6leOrUA8tTESlI6tx0BsinCB9i0QcJnc
Pobavila jsem se, protože v tom článku je to vystiženo naprosto přesně. Mám podobnou zkušenost - včetně toho, že nejvíc devastující komentáře mívají dávní spolužáci (aha, takže něco jako Harry Potter?), přátelé příbuzných (no, takové fantasmagorie já nečtu...) a to i bez toho, že by se jich na to někdo ptal, nebo že bych to byla já, kdo na otázku žánru anebo psaní vůbec zavedl řeč. Většinou jsou to lidi, se kterými se vídám po letech, a kteří se mi chtějí předvést tím, že vědí, že teda píšu, ale hned pohotově dodávají, že to není nic pro ně. Pomohlo mi, když jsem se naučila ty jejich motivace rozluštit, a beru to s klidem. Oni tím jasně dávají najevo, že mě jako autorku "fantasmagorií" pokládají za exota. Ale tím, že to téma nastolili oni (a ne já), na sebe prozrazují, že jsou jak ta liška, co prohlásila, že ty hrozny jsou kyselé:)) Naštěstí takových nevyžádaných poradců není moc a neděje se to často. Ano, a já si uvědomuju, že jako autorka fantastiky patřím do velice nepočetné a úzce vyprofilované množiny exotů, a jsem za to ráda.
