K čemu je autorovi dobré hodnotit literární soutěže
K čemu je užitečné hodnocení literárních soutěží:
Letos jsem dostala příležitost poprvé hodnotit CKČ – soutěž, do které jsem od roku 2009 až donedávna s různou mírou úspěšnosti přispívala jako autor. Ta soutěž je anonymní – to znamená, že hodnotitelé nemají ani tušení, kdo jednotlivé soutěžní příspěvky napsal, což je dobře, protože to umožňuje objektivní přístup. A řeknu vám, že to bylo opravdu zajímavé. Prokousala jsem se všemi čtyřmi kategoriemi, a trvalo mi to od prosince do poloviny března. Snažila jsem se k tomu přistupovat zodpovědně, ale přesto jsem u některých příspěvků skřípala zuby nevolí, a ano, nestydím se to přiznat, u těch nudných jsem dokonce přeskakovala odstavce. Ovšem potom tam byly kousky, které mě nadchly, od kterých jsem se nemohla odtrhnout, anebo u kterých jsem se chechtala jako najatá. A jeden příběh byl tak dobrý, že mě dokonce přinutil zamáčknout slzu. Ne nebyla žádná romantika, ani nic patetického, naopak byl to velice drsný, a přesto uvěřitelný příběh, který se mi nedařilo a nedaří vyhnat z hlavy. Až bude letošní ročník vyhodnocený, a až Jiřina Vorlová pustí ven výsledky a odtajní autory, složím autorovi nebo autorce toho příběhu poklonu.
Musím konstatovat, že možnost hodnotit jakoukoliv literární soutěž je pro autora (ať už toho sám napsal moc nebo málo) poučná. Ta šance porovnávat a sledovat, jak v příspěvcích rezonují aktuální témata doby na jedné straně, a jak jsou některá témata stále tatáž, přesto věčná a nadčasová a stále platná. A taky je zajímavé sledovat, jak se dá stokrát ohrané téma zpracovat zajímavě a přínosně nebo naopak nudně až otravně.
V tomto týdnu jsem se ještě zúčastnila hodnocení v soutěži mé oblíbené facebookové skupiny „Odstartujte svou knihu“. Soutěž se jmenuje OSKar 2019, a dává příležitost všem členů FB skupiny – jak začínajícím autorům, tak zkušenějším, zasoutěžit si o umístění v chystaném sborníku. A jak jsem ty příspěvky četla, našla jsem mezi nimi tři až pět kousků, které byly absolutně skvělé, a jeden byl dokonce tak dobrý, že mě posadil na zadek.
Co tím chci říct je, že jsem za tu zkušenost hodnocení vděčná, protože nikde jinde nemáte možnost se tak snadno a efektivně poučit, jako když si čtete ty příspěvky jeden za druhým, a vyřazujete nebo hvězdičkujete, protože vidíte při tom porovnávání daleko názorněji, proč je tamto dobré a proč tamto nestojí za nic. Teď už chápu, co měl na mysli Harlan Ellison, když v předmluvě kultovní sbírky Dana Simmonse „Modlitby ke zlomeným kamenům“ popisoval, jakým způsobem přistupoval k hodnocení literárních soutěží.
