Kazisvět - 11. kapitola
Hned ráno svolala mimořádnou schůzi. Seznámila radu se zdravotními úskalími péče o Kazisvěta a vyvolala tím vlnu vzrušených reakcí. Mávnutím paže si sjednala pozornost. „Svolala jsem vás, protože mám řešení. Z výslechů vedených mým předchůdcem, jsem dospěla k závěru, že Klinnorský objekt je i přes svou nebezpečnost emočně křehký. Interakce s opatrovníky i hygiena prostředí, to vše je pro jeho pohodu klíčové. Zkusíme objektu navodit vlídnější klima a pak zahájíme nové kolo testů. Protože je pro personál nebezpečný, budu se mu i nadále věnovat sama. Vzhledem k tomu, že přistoupil na spolupráci, a bude schopen samoobsluhy, nebudu s tím mít problém. Těch několik hodin denně nijak nenaruší mou práci v radě.“
Náměstek Henesy se podezřívavě zamračil. „Kazisvět? Spolupráce?“
Nehnula ani brvou a přikývla. „Klinnorský objekt si je vědom, že ve spánku zabil tři lidi. Tvrdí, že to udělal nevědomky a já to připouštím.“
„Vy sama, madam, žádné zdravotní obtíže nepociťujete?“ zamračila se letitá radní Eufonia.
„Asi jsem si to odbyla hned napoprvé, kdy zahynul můj strážní had,“ poznamenala. „Můj organismus si zřejmě při další interakci vybudoval jistou formu imunity. Kolegové, chápu vaše obavy. Vstupujeme na neprobádanou půdu. Nemůžeme si dovolit chyby, ale ujišťuji vás, že dodržím veškerá bezpečnostní opatření. Než nám oddělení správy kodexu předloží finální analýzu a návrh dalšího postupu, budeme se držet této mé linie.“
Závěrem schůze Jasmína v rychlém sledu zadala několik přesných instrukcí jejichž tón nepřipouštěl diskusi. Za hodinu bylo Trentenovo spící tělo přesunuto do normální postele. Do cely byl nastěhován nábytek, do skříní dostal prádlo, do knihovny přibyly knihy, na stole se leskl videxový projektor. Internaci nezapřely zlověstně dokonalé zámky, absence oken, lesklý stojan infuze a příruční lednice na rezervní dávky, ale jinak se vyšetřovna změnila v docela útulný pokoj.
Jasmína jako vždy oslepila kamery a pak Trentena probudila.
Jeho oči chvíli bloudily po stropě, pak lhostejně sklouzly po novém vybavení cely, až nakonec spočinuly na předsedkyni Komory inspektorů. Dlouze hodnotily její křivky navlečené v decentním černém kostýmku, v jehož výstřihu se leskla její stavovská značka. „Jsi krásná i v těch komisních hadrech.“
Zkusil pohnout rukama a viditelně si oddechl, když poznal, že není přivázaný. Okamžitě toho využil a napřáhl k ní paže. Úplně přirozeně mu vklouzla do náručí. Ochutnávali zakázané ovoce s vědomím, že stačí nějaká hloupá náhoda a bude následovat jistá smrt. Jasmíně blesklo hlavou, že dřív či později, se něco stane, a oni tomu nedokáží zabránit. Podle toho, jak se otřásla, poznal, nač myslí. Konejšivě jí bloudil rukama po zádech a šeptal: „To nic, veverko, to nic. Uvidíš, zvládneme to.“
„Pojď, podepřu tě, musíš se projít,“ vypravila ze sebe. Nekonečně dlouhé vteřiny se svorně potáceli, než se složili do křesílek, aby na sebe mlčky obdivně zírali.
„Nejvíc mě štve, že nemůžu přemýšlet,“ začal Trenten.
Chápavě přikývla. Neměl k tomu příležitost, když ho po většinu času drželi v umělém spánku.
„Jak jsi mě teď vláčela, napadla mě spousta věcí. Když jsi poznala, že tím Kazisvětem jsem já, nedala jsi mi nejmenší šanci se obhájit. Udělala jsi to proto, protože ses bála, že bych tě ve tvém odhodlání, mě udat, zviklal.“
„Jistě,“ skočila mu do řeči Jasmína. „Byla jsem šílená hrůzou z toho, co tě čeká a na druhé straně z toho, co se skoro stalo. Když jsme vedle sebe usnuli, naše sny splynuly… Je druhou přirozeností mého řemesla nahlížet do snů blízkým lidem. Dělám to spontánně. Jenže tys to nevědomky vyhodnotil jako útok. Naštěstí jsme spolu už jednou v interakci byli a dopadlo to dobře. Tvé lávové pole a má ponorná řeka se nakonec vyrušily. Jenže když jsem se probudila, cítila jsem, jak se předivo celé Jeřabinové sféry třese. Znamená to, že kdyby naše interakce neprobíhala tak úspěšně, skutečně bys mohl vyvolat katastrofu. Tak mi zbylo jediné. Důkladně se odstřihnout.“
„Až na to, že mě držíte v kleci, jsem vlastně rád, že se konečně dozvím, co jsem zač. Škoda, že jsi mě poznala v mém nejhorším období,“ ušklíbl se zajatec. „Jako zhrzený nápadník jsem se choval tak skandálně, abych to Anekorovi co nejvíc osladil. A když jsem pak narazil na tebe, byl jsem ještě hnusnější, abych se vyvaroval dalšího zklamání.“
„Stejně ses mi dostal pod kůži,“ zachvěla se Jasmína.
„Mimo jiné mě ale napadlo, od čeho bychom se mohli odrazit. Vrátíme se na začátek partie. “
„Nechápu, co máš na mysli.“
„Když jsi přišla na Klinnor poprvé, co bylo popudem ke tvé misi?“
Nakrčila čelo. „Úkol mi byl přidělen mým nadřízeným, náměstkem Davsiem. V popise stálo, že rada obdržela anonymní udání na činnost narušitele sférických vibrací působícího v blízkosti klinnorského královského dvora.“
„Co se pro jistotu náměstka zeptat, jestli toho nebylo víc?“
Jasmína nešťastně sepjala ruce. „To nepůjde. Davsius byl jedním z těch, které jsi nedopatřením zabil.“
„Aha,“ schlípl Trenten.
Jasmína přivřela víčka. „Přesto si myslím, že by stálo za to, se na Klinnor vrátit. Blízkost královského dvora. To bude klíč.“
„Anekor mě neudal,“ štěkl rozhořčeně.
„Jistě,“ mávla rukou Jasmína. „Mám na mysli jiného ptáčka.“
***
Jasmína ještě téhož večera vyhledala Jorrika. Načapala jej v zapadlém baru za elektronickou hernou, kde měl otevřený účet, protože provozovateli udržoval černé připojení k veřejné síti. Položila mu ruku na rameno a vyděsila ho tak, že se téměř udusil praženými ořechy.
„U Velkého, Jasmíno, to jsi ty?“ hekal medikus.
Předsedkyně komory inspektorů v platinové paruce, oblečená v růžové lakované bundičce a úsporných černých minišatech, zmalovaná jako nejlacinější štětka, chvatně přikývla, podala si židli a obkročmo se na ni usadila.
„Už žádná jména, hošíku,“ řekla a obscénně se zavlnila. „Pamatuješ na tu naši sázku?“
Jorrik obrátil oči v sloup. „Myslíš, jak jsme se vsadili, že když najdeš Kazisvěta, sežeru svoje ho...“
„Dost!“ přerušila ho. „Mám pro tebe náhradní řešení. Daleko civilizovanější. Potřebuji, aby ses po dobu tří dnů o Kazisvěta postaral.“
Jorrik vytřeštil oči. „Ty ses zbláznila. Proč mě tak nenávidíš?“
Výhrůžně přimhouřila oči. „Musím na tři dny pryč a potřebuji, aby se o něj postaral někdo, komu věřím a kdo s ním bude jednat jako s člověkem.“
„Mohla jsi mi to přikázat oficiálně,“ nechápal Jorrik.
„Zítra to dostaneš příkazem, ale dříve, než se tak stane, potřebuji, abys to přijal dobrovolně. Všichni ostatní by ho nechali v komatu, ale to mu velice škodí. Jsi medikus a můj starý přítel. Neublíží ti, pokud se mu nepokusíš vstupovat do snu, což stejně neumíš, protože z toho máš jen jeden semestr.“
„Ty si to nerozmyslíš, že?“ otřásl se Jorrik.
„Ještě pořád máš tu původní možnost,“ usmála se medově.
„Musím s ním i mluvit?“
„Bylo by to žádoucí.“
Nazítří dostal medikus Jorrik oficiální příkaz k přístupu ke Klinnorskému objektu, zatímco bude předsedkyně komory na služební cestě.
Klinnor
Jeřabinová sféra
Jasmína cestovala nalehko. Nechtěla, aby o jejím příchodu na Klinnor kdokoliv kromě Anekora věděl, proto se těsně nad ránem vkradla známou cestou do předpokoje králova apartmá, propletla se mezi spícími gardisty a opatrně se vloudila až do ložnice. Tam bezpečně došla až k posteli, ale krále v ní nenašla. Udiveně se rozhlédla po pokoji a spočinula pohledem na malých dvířkách vedoucích do šatny. Byly odemčeny. Poslepu tápala prostorou přeplněnou stojany s kabáty a klobouky, jeden dokonce překotila, než se dostala ke druhým dveřím. Ty, jak správně předpokládala, vedly ke královně. Lomoz v šatně oba manžele probudil. Ve chvíli, kdy Jasmína vešla do královnina pokoje, už Agneska držela zapálenou svíčku a nahý Anekor vytasil zpod postele veliký meč.
„Omlouvám, se veličenstva,“ sykla provinile Jasmína. „Přicházím v míru, ale velmi důvěrně. To jsem já, Jasmína, hlavní krabdenská inspektorka.“
„Jakže?“ zahřímal Anekor. „Vy si dovolujete přijít mi na oči?“
„Vy zrádná čubko! Za Trentenovo utrpení jste si koupila skvělou kariéru! Je mi z vás špatně,“ odplivla si Agneska. „A já vám tolik věřila!“
„Nepopírám svůj díl viny,“ šeptla Jasmína.
„Táhněte!“ štěkl král. „Na Klinnoru pro vás není místo. Zmizte, nebo zapomenu na rytířské zásady a ten meč použiji!“
„Musíte mne vyslechnout,“ zalkala úpěnlivě. „Jestli mi nepomůžete, ani moje postavení Trentena nadlouho neochrání.“
Agneska udeřila pěstičkou do saténové podušky a křikla: „Co když jen dál špiclujete? Další past krabdenské vlčice?“
Anekor zamyšleně pokýval hlavou. „Hm, vím, jak to ověřit.“ Podal své ženě meč a napřáhl jej k Jasmínině krku. Pomalu jako k dítěti k ní hovořil: „Drž to stále v téhle poloze. Jestli se ta zmije hne, okamžitě sekej.“
„Nezklamu tě,“ řekla bojovně královna.
„Budu pryč jen krátce,“ uklidnil ji Anekor a zmizel skrytými dvířky v dřevěném obložení komnaty neznámo kam.
„Ani se nehni,“ dodávala si odvahu mladičká královna. „Ten meč je pořádně těžký.“
„Vidím, jak se ti chvějí ruce,“ šeptla smutně Jasmína. „Kdybych ti slíbila, že opravdu neuteču, asi bys mi to neuvěřila, že?“
„Je mi líto, ale už jednou jsi mne zklamala,“ povzdechla si oslovená.
Anekor byl skutečně zpátky snad po deseti minutách. Jasmínu překvapilo, že si sebou nikoho nepřivedl, ale působil spokojeně. Převzal meč od své ženy a na důkaz díků ji něžně políbil. Pak návštěvě pokynul směrem ke křeslu. Jasmína se usadila a postupně vypověděla svůj a Trentenův příběh. Když skončila, hluboce si vydechla a dodala: „Jsem zde proto, že chci odhalit totožnost toho, kdo podal Krabdenu první zprávu o existenci narušitele sférických vibrací. Myslím si, že ten člověk o Trentenovi ví více než ostatní a třeba ví, jakým způsobem eliminovat jeho destabilizující vliv. Je to ironie osudu. Celý svůj dosavadní život jsem zasvětila pátrání po Kazisvětovi. A když ho najdu, zjistím, že pod slupkou opilce a nechutného otrapy se skrývá ušlechtilost sama. To přece nemůže být náhoda. Potřebuji, abyste mi pomohli najít toho udavače. Mám málo času. Nemůžu nechávat Trentena na Krabdenu dlouho samotného, protože mí lidé se ho bojí a jejich péče je úděsná.“
Chvíli bylo ticho, pak se Anekor trůnící v Agnesčině široké posteli obrátil k místu, kde se ukrývala tajná dvířka. Jasmína si až tehdy všimla, že průchod zůstal nedovřený. Náhle se znovu dokořán rozevřel. Z chodby zavanul průvan a současně do ložnice vplula zářivě jasná étericky křehká víla, celá jakoby utkaná z měsíční záře.
„Jaký je tvůj ortel, Lavinie?“ zeptal se Anekor.
Najáda upřela podivně průzračné oči na zkoprnělou Jasmínu a pronesla: „Ta úřednice mluvila pravdu, můj nevlastní synovče. Je to tak silné, a tak bolavé, ach, že by se tom dalo koupat. Ve své úpornosti mi připomíná Trentena, ale oba se řítí do propasti.“
Jasmína se nechala kolébat najádiným melodickým hlasem, ale když jí došel význam slov, vyskočila jako uštknutá a bojovně se na Lavinii obrátila: „Nehodlám se vzdávat bez boje, paní! Musím vědět, jakým způsobem usměrnit Trentenovu obranu. Když mu někdo vstoupí do snu, jeho vědomí se vzepne k protiútoku. Právě jeho živelná síla je nebezpečná. Je má teorie správná?“
„V zásadě se nemýlíš, ale to mu nepomůže,“ odpověděla Lavinie.
„Ale proč?“ vyjekla Jasmína. „Vždyť Trenten je vzorem vší ušlechtilosti. Když o své moci ví, naučí se ji kontrolovat. Kdyby nebyl dobrým člověkem, skutečně by mohl způsobit zkázu sféry, tak, jak se to stalo Kazisvětům v minulosti.
Jasmínu zarazil najádin cinkavý smích.
„Ty se mi směješ, paní?“ zeptala se dotčeně.
„Odpusť,“ zvážněla najáda, „ale tvá naivita mne dojala. Kazisvět je jen jeden. Jeho osobnost prochází z jednoho života do druhého. A rozvrat jest jeho úkolem.“
„Tvrdíš, že Trenten je tím jediným Kazisvětem, který v sousféří kdy byl, je a bude?“ vypravila ze sebe zdrcená Jasmína.
„Tak jest,“ potvrdila najáda a zívla si.
„Ale on přece není žádný zločinec!“ soptila urputně Jasmína.
Lavinie zvedla obočí. „Kdo říká, že je? Nikdy nebyl. K obranné reakci byl vždycky donucen hlupáky, kteří podle návodu kodexu Velkého Architekta lovili „narušitele sférické stability.“ Tvými předky a tvými kolegy, a nakonec i tebou, ctěná předsedkyně.“ Poslední slova najáda téměř vyplivovala.
„A co obyčejní narušitelé stability?“ zhrozila nad tím troufalým nápadem Jasmína. „Ti, které běžně neutralizují čtenáři snů? Ti jsou také nastrčení?“
„Jistě,“ odsekla oslovená. „Existuje jistá genetická odchylka. Je dědičná vždy ob několik generací. Ti lidé mají jistou velmi slabou schopnost ovlivnit kvalitou svých snů vibrace prostoru. Ale tito takzvaní narušitelé existují jen proto, aby mělo lyceum důvod k existenci a aby mohlo jednou za šest staletí lovit Kazisvěta a vyprovokovat jej ke zničení sféry. Kazisvět je destrukční element. Na principu myšlenka-slovo-čin dokáže účinně rozbíjet sférické předivo. Je to čistý způsob ničení. Žádné zbytkové záření, žádné jedy. Vím, o čem mluvím. Má rasa pochází z vnějšího vesmíru, máme s tím zkušenosti.“
„Jaký by to mělo smysl?“ namítla rozčileně Agneska.
„Velký Architekt byl génius a šílenec zároveň,“ řekla Lavinie, „chtěl vytvořit dokonalý svět. Drásalo jej, že existence života je omezena koloběhem zrodu a zániku vesmírných těles. Tak vyprojektoval vaše Sférické poupě. Váš svět ne nadarmo připomíná rozkvétající růži. Jedna sféra podobná okvětnímu plátku na periferii uvadne a další vypučí těsně u osy, kterou přirovnáváte k blizně. Zatímco zánik sféry bývá prudký, protože místa není nikdy nazbyt, rozvoj nové sféry trvá téměř století. Proto ještě nikoho nenapadlo dát existenci Kazisvěta s obnovou sférického květu do souvislostí. Ale právě ta nekonečná obnova byla cílem šílence, kterého vy nazýváte Velkým Architektem a Trenten jako Kazisvět celý proces zajišťuje.“
„Jak?“ vyštěkl Anekor.
„Jednotlivé vrstvy reality upředené z tvůrčí myšlenky rozkvétají okolo centrální osy, které říkáte blizna nebo zárodečná cibulka a odumírají tam, kde se nacházejí periferní sféry. Podmínkou existence sférického poupěte je jeho kontinuální obnova. Periferní sféry bývají zaneřáděné vším možným, proto musí odumřít. To, co z nich zbude, se zhroutí časoprostorovou průrvou až k centrální ose a cestou se očistí od balastu emocí, až zůstává čistá tvůrčí informace. Po čase u osy vypučí sféra nová. Dokud ještě Architekt pobýval mezi svými ovečkami, řídil proces obnovy on sám. Ale postupně byl stále otrávenější z toho, jak jej všude uctívali. Trpíval depresemi. „Nemám chvilku klidu,“ říkal mi smutně, „musím zmizet, jinak se z toho věčného zbožňování úplně zblázním…“
„On s tebou hovořil?“ skočil najádě do řeči Anekor.
Lavinie zakoulela očima. „Postavil můj křišťálový palác v Mechovém lese, ty hlupáčku. Když se rozhodl odejít, učinil tak velmi překotně. Spoustu podrobností zřejmě nedomyslel. Vy lidé nevnímáte řazení sfér v sousféří. Jedna katedra toho vašeho slavného lycea se už věky zabývá stanovením počtu sfér, ale stále se pohybují jen u mlhavých odhadů. Další ústav se věnuje studiu vnější podoby sférického květu, ale výsledky jeho bádání bývají opředeny mlčením a civilistům se do ruky nedostanou. Proč asi? Cestujete hyperprostorem, ale nikdy nevíte, která sféra je přesně tou poslední na periferii. To vidí jen bytosti vyššího řádu, stejného rodu jako byl Velký Architekt. Svěřil starost o Kazisvěta lyceu, ale vůbec nepočítal s tím, že krabdenští kodex přepíší podle svých vlastních zvrácených potřeb. Slíbila jsem mu, že na vás dohlédnu, ale ani já nedokáži vyřešit zádrhel, v konstrukci, který tam měl už v samém počátku. A Krabdenští? Ti se ode mě distancovali záhy po jeho odchodu. Škoda, že mi ten starý blázen nenechal ani jediný opis toho svého kodexu. Ale to byl celý on, důvěřivý až na dřeň. To ty jeho deprese. Po smrti milované Hirany už nikdy nebyl, co dřív.“
„Copak Velký Architekt měl ženu?“ ozvala se Agneska.
„To se v žádném životopise nepíše, že?“ zašklebila se najáda.
Jasmína pokrčila rameny. „Pravověrným Krabdencům to určitě připadalo svatokrádežné. Vymazali to.“
„O Kazisvětovi,“ pokračovala Lavinie, „vím jen to, co mi Architekt letmo řekl osobně, když se se mnou přišel rozloučit. Na jeho poslední návštěvu v mém křišťálovém zámku si vzpomínám jako by to bylo včera. Byla krásná letní noc a na vysokém nebi se mihotaly hvězdy. Seděli jsme v zahradě a probírali filozofická témata. Pili jsme víno a pojídali křupavé kvekry a hádali jsme se až do rána. Těsně před odchodem mne šokoval oznámením, že už se neuvidíme a že všechno potřebné pro budoucnost Sférické květiny sepsal, takže se tím prý nemusíme zatěžovat. Když o tom teď s odstupem přemýšlím, myslím, že o tom ani mluvit nechtěl. Možná se bál, že jej budu přemlouvat, aby zůstal, možná, že ho to uvádělo do rozpaků. Každopádně věřil, že budu na Krabdenu vítaná, a opis kodexu dostanu k dispozici. Počítal s tím, že Kazisvět, kterého tehdy nazval Pěstitelem, bude Krabdeským ku pomoci, a ne, že si z něj udělají lovnou zvěř. V kodexu určitě musel být návod pro rozpoznání periferní sféry. Dodneška se na něj zlobím, že svým ovečkám tak bezmezně důvěřoval a všechno jim to dal v plen. Lidé jeho dílo zneužili a pošlapali.“ Najáda se zamračila a rozčileně se obrátila k Jasmíně, ukázala na její vitalizér a dodala: „Nic jim nebylo natolik svaté, aby to nevydrancovali. Víte, proč žijí krabdenští mágové hluboko v podzemí? Protože tamější ovzduší mi nesvědčí. Vědí, že mám na ně vztek, vědí, že kdybych mohla, zarazila bych to. Nejvzácnější tajemství znovuzrození ujařmili do neživých předmětů pro svou mrzkou potřebu. Stačí se na to podívat a je mi z toho zle.“
„Ale pak je všechno s Kazisvětem podvod,“ blekotala Jasmína a zoufale sevřela svůj vitalizér v dlani.
Najáda připlula až k ní a lehce ji pohladila po oroseném čele. „Nechej si to projít hlavou, děvče,“ hlesla náhle laskavějším hlasem. „I mně to trvalo pár staletí, než jsem se s tím srovnala.“
Jasmína k ní zvedla uslzené oči. „Ale tolik času nemám, paní.“
„Víc ti pomoci nemohu. Nejsem si jistá, zda jsem ti vůbec pomohla.“ Najáda zamířila k tajným dveřím.
„Počkej, Lavinie,“ zadržel ji Anekor. „Jestli přece jen víš něco o Trentenově otci, tak nám to pověz. Pro všechno, co je ti drahé.“
„Ty to nechápeš, králi klinnorský,“ povzdechla si Lavinie. „Windeus, byl moudrý muž, ale už je dávno mrtev. Odhalení jeho totožnosti nijak neovlivní nevyhnutelnost Trentenova osudu. Bude přinucen zničit další sféru, aby mohla vypučet nová. Legrační je, že zruší jádro systému, který plodí jeho lovce. Až se za pár staletí zase narodí do lidského těla, už se nenajde nikdo, kdo se mu vkrade do snu a kdo ho vyprovokuje k ničení, protože Kazisvět je od své podstaty hodný člověk.“
