Kolik dějových linií je už moc?
V rozepsané knize pracovně nazvané Z(a)tracené klíče jsem na straně 120. Právě řeším dilema, jestli mám či nemám vsunout někam za stranu 60 ještě jednu dějovou linii, ve které bych umožnila čtenáři nakouknout, co se děje s nejmladším bratrem, zatímco ten nejstarší vysvobozuje toho prostředního z trestaneckého pracovního tábora v zasněžených kallesijských horách. Více dějových linií dává příběhu více dynamiky, ale jeden musí velice pečlivě hlídat, aby se do toho nezamotal. Když jsem si dělala inventuru, zjistila jsem že největší počet dějových linií v jedné knize, kterou jsem ještě dokázala ukočírovat tak, abych je mohla nakonec hladce pospojovat, byly čtyři. Například v pátém díle mizeonské série (Teggen V, Návrat na Mizeon) se ty nejdůležitější věci řeší na vojenské základně azylantů, ale další události se dějí přímo na Mizeonu, něco se semele na dračím světě Erektiadu, a další patálie se odehrají na tajné základně Aliance). Tak to mám u Z(a)tracených klíčů se dvěma potenciálními dějovými liniemi ještě rezervu.
