Kozel zahradníkem - 17. kapitola
(Přízračná návštěva)
Zima. Taková zima. Rawen by drkotal zuby, kdyby nebyl zmrzlý na kost. Něco tu nehraje. Než se uložil ke spánku, pořádně přiložil. Tevin potřebuje teplo, aby nechytil zápal plic. S tímto závěrem otevřel oči a prudce se posadil. Ležel na zemi vedle Tevinovy postele. Polena v krbu pokojně plápolala. Tevinův dech byl klidný a pravidelný. Zima se linula z bytosti ženského pohlaví opřené o stůl. Nebyl to skutečný chlad, spíš pocit. Její pleť byla téměř průsvitná. Ve vlasech jí jiskřilo stříbro. Oči postrádaly bělmo, duhovky i tmavý střed. Jako kdyby byly vyplněny rtutí. Z pokožky nad horním a dolním rtem jí trčela tenká kovová vlákna. Vypadlo to, jako kdyby měla předtím ústa sešitá, ale potom promluvila a vlákna se zpřetrhala. Byla oblečená do kalhot spojených s košilí. Oděv z černé tenké látky těsně obepínal její tělo. V prstech svírala Tevinův meč a zaujatě si prohlížela nápis vyleptaný na čepeli.
„Stojí tam Pravda a odvaha, madam. Stará rodinná zbraň Utrenů,“ řekl uctivě Rawen. Ten meč Tevin zdědil po jejich společném pradědečkovi Techimovi ab Utren, proto Rawen znal pověsti, které se kolem něj vedly. Tato zbraň pochází z hlubin riiberionské kůry a Techim ji dostal od běsího vévody. Tradovalo se, že meč sám si mezi Techimovými potomky vybírá majitele.
Stříbrovlasá znechuceně odhodila meč na podlahu. Rawen téměř nadskočil, jak to zadunělo. Zkontroloval Tevina. Bratránek spal, jako kdyby se nic nedělo. Vyčítavě k návštěvě vzhlédl. Kov v jejích očních důlcích se zavlnil. Rawenovi se zatočila hlava a zachvátila ho panika. Jako kdyby se někam propadal.
„Ukaž mi svůj,“ přikázala. Její hlas připomínal ševelení podzimního listí unášeného větrem.
Odhrnul přikrývky a vysunul z nich svůj meč. Dostal ho od otce, když mu bylo šestnáct. Jakmile bohyně meč převzala, uvědomil si, že ji poslouchá jako loutka. Nelíbilo se mu to. Přesto trpělivě sledoval, jak si meč prohlíží. Její pravidelné rysy se stáhly nevolí. Zavrtěla hlavou a třískla mečem směrem k tomu předchozímu.
„To není Twinsidor!“ zasyčela. „Musí být na Riiberionu! Zaslechla jsem jeho zvonění až z Robustuy! A kdo jiný by ho mohl mít, než rondorští Herkenové? Kde ho ukrýváš?“
Rawen doslova cítil, jak se do něj její oči vpíjejí. Pochopil, že se mu prodírá do vědomí, snaží se ho ovládnout. Hlava mu třeštila. Ze všeho nejvíc toužil jí vyhovět, aby to skončilo. Jeho myšlenky vířily. Hledá nějaký meč? Proč by jí měl pomáhat? Ani se nepředstavila.
Bytost se odlepila od stolu a dvěma kroky se přenesla blíž. Dřepla si a strnule na Rawena civěla. Jejich nosy se téměř dotýkaly. „Kde je Twinsidor?“ zaburácela.
Zasáhla ho tlaková vlna jako po výstřelu z děla. Sebral všechnu sílu, kterou měl a řekl: „O žádném Twinsidoru jsem nikdy neslyšel.“
Bytost se plavně zvedla. „Mluvíš pravdu,“ zaševelila zklamaně. „Ale něco skrýváš.“
„A kdo ne?“ odsekl.
Samolibě se ušklíbla: „Před Pravenou nic neutajííííš. Já se všechno dozvííím.“ Mávla paží a Rawen se propadl do tmy.
***
Že by to byl Twinsidor?
Ráno se cítil zmordovaně, jako kdyby štípal pařezy. Nejdřív si myslel, že to byl jen sen. Ale pak se jej Tevin zeptal, proč nechal oba meče na zemi pod stolem. Hned po snídani Rawen vyhledal Orenu a pověděl jí, co se mu stalo.
„Vyklouznul jsi toho dobře. Pravena pozná, když jí někdo lže. Ani já jsem o Twinsidoru ještě neslyšela. Ale tatáž věc může být v průběhu věků nazývána různě.“ Poklepala na černý meč bezpečně ukrytý v pochvě. „Mohl by to být on.“
Rawen nasucho polknul. „Tento meč?“
Zaraženě přikývla. „Radši ho přestanu používat. Pokud Pravena tvrdila, že jeho zvonění slyšela až z Robustuy…“
***
Při vysedávání u Tevinova lůžka měl Rawen čas na přemýšlení. Lhůta tří měsíců vyměřená pro jeho misi se přehoupla přes první třetinu, a on zatím netušil, co by měl udělat. Bylo mu jasné, že Konvex Ottu fatálně podcenil. Ale jak mohl jeho bratr předpokládat, že Ottovi bude pomáhat samotná Exis? Konvex nemohl vědět, že Otta je jejím synem. On sám se to dozvěděl až od Oreny. Uvažoval, co by mohlo Vexovi pomoci. Ví Otta, že je Vex Tanakovým synem? A má smysl to vytahovat, když je Tanaka v nemilosti? Jediná osoba, se kterou se mohl poradit, byla Orena. Rawen se s ní téměř nevídal. Ve dne v noci se poflakovala kolem mlýna. Oknem slýchal řinčení čepelí, když na dvoře šermovala s Toofem a taky její smích, když si vyměňovali peprné komplimenty. Nejen seržant, ale všichni chlapi z ní byli u vytržení, což Rawena dohánělo k šílenství. Ženským se pečlivě vyhýbala, ale Rawen slyšel, jak se o ní bavily. Pohoršovaly se, že spává na seníku s vojáky. Byly přesvědčené, že si to rozdává se všemi a neměly pro ni dobrého jména. Společné spaní Rawena nedráždilo. Až příliš dobře věděl, jak to chodí. Smrad a chrápání. Orena je mezi tou bandou v bezpečí. Nebyla typem dívky, o kterou by se muži byli ochotni dělit. Kdyby byla s ním, každému, kdo by na ni sáhl, by vyrval játra.
Na Tevinovu žádost chodil ven, aby hlídky zkontroloval. S uspokojením konstatoval, že seržant Toof situaci zvládá na výbornou. Už méně jej těšilo, jak často vidí Orenu a Toofa spolu. Působila uvolněně a šťastně. Jakmile spatřila, že se na ni Rawen dívá, její dobrá nálada byla pryč. Přesto s ní potřeboval mluvit.
Jednou časně zrána vyhrabal z torny mapy a vyšel na dvůr. Orenu neviděl, ale od mlýnského náhonu zaslechl povykování a smích. Obešel stavení a nasucho polkl, když to uviděl. Stála po pás ve vodě v tenké promočené košilce a... prala. Chlapi zachumlaní v pláštích slintali při pohledu na její prsa s bradavkami ztuhlými chladem. Dole mezi kameny ležel škopek plný mokrého bílého prádla. Ta ženská jim pere? Jejich prádlo? Taková šílenost! Nejraději by tam pro ni skočil, chytil ji za vlasy a vyvlekl ji stranou od těch hladových pohledů. „Slečno Reno!“ zařval a zamával balíkem map.
Vzhlédla a úsměv se z její tváře vytratil.
Přišel až na břeh, propletl se mezi čumily a řekl: „Až tady skončíte, dostavte se do mlýnice. Probereme detaily trasy.“ Nedal jí prostor pro námitky. Otočil se a hnal se pryč. Zatínal pěsti a polohlasně klel.
***
„Nebyla ta voda moc studená?“ houknul. Přišla oblečená do kalhot a hřejivé vlněné tuniky.
„Nijak zvlášť,“ odfrkla, přestože měla rty promodralé chladem.
Čekal na ni nad rozloženou mapou skoro hodinu. Stačil zakreslit předpokládané pozice nepřátel a spojenců, ale místo aby přemýšlel nad strategií, zuřil. Chtěl ji a chtěl, aby o tom věděla. Ale místo, aby jí dal cokoliv ze svých pocitů najevo, ukázal jí mapu a zrekapituloval situaci. Pak jí přednesl dotazy ohledně Otty a Konvexe a jejich rodinných vazeb.
„Podsvětní a nadsvětní se poslední dobou stýkají jen zřídka,“ řekla. „Nadsvětní nevědí, co konkrétně se děje v Podsvětí, stejně jako podsvětní toho moc nevědí o nás. Ale všichni moc dobře vědí, co se děje tady na Riiberionu. V Nadsvětí je všeobecně známo, že Ottovou matkou je Exis. Ale informace, že Konvexovým otcem je Tanaka, je čerstvá. Možná se to do Podsvětí ještě nedoneslo.“
„Vzpomínám, jak jsi říkala, že tvá matka vyhrála Klarivii v kulečníku,“ řekl Rawen. „Mohli by se Tanaka a Exis obdobně dohodnout stran rozepře svých potomků?“
„Těžko,“ broukla. „Tanaka je zavřený. Exis by spíš jednala přímo s Krassionou.“
„Ale Krassiona chce Tanakova syna mrtvého,“ řekl Rawen. „Nemá důvod mu pomáhat. Znamená to, že hází Mandefell přes palubu?“
Pokrčila rameny. „Matce může být celý Mandefell ukradený. Jde jí o to, aby odstranila Konvexe. Jeho existenci vnímá jako hrozbu.“ Nakrčila čelo, jak usilovně přemýšlela. „Možná, že to celé inscenovala ona,“ podotkla.
„Nesmysl,“ houkl Rawen. „Otta narušoval hranice dávno předtím, než Krassiona Vexe našla. Vždyť kvůli orkenskému nebezpečí Brilla obnovila diplomatické tahy s Rondorem a nabídla Vexovi Yaniku. Ze mě kvůli tomu udělali hierofanta.“
„Myslím to jinak,“ řekla. „Vypadá to, jako kdyby se matka pokusila orkensko-mandefellského konfliktu využít. Podívej se na to takto: Před třiceti lety Tanaka matce vyslepičí, že zplodil syna. Pak matka hledá orakulum, nikomu ale nepoví, proč. Když orakulum získá, Tanakova syna najde a bez rozmyslu ho spálí. Konvex je ale vyléčen. Matka zuří. Udělá takový humbuk, že už se Konvexova identita nedá ututlat. Nadsvětní jsou zděšeni. Nelíbí se jim pomyšlení, že by Krassiona podobnou medicínu použila proti nim, případně jejich potomkům. Krassiona už si nemůže dovolit o Konvexovu zkázu usilovat tak okatě. Tak se postará, aby to udělal někdo jiný. Vždyť to přímo křičí. Otta z Orkenu dělá nepořádek v pohraničí, protože mu mandefellská královna nechce dát Yaniku. Ještě více se naštve, když se Yanika provdá za rondorského císaře. Nájezdy nabudou na intenzitě. Kdy ale došlo k totálnímu průlomu? Kdy Otta ztratil veškeré ohledy a rozhodl se Mandefell obsadit, he?“ Orena si založila paže na prsou a triumfálně na Rawena shlížela. Oči jí zářily jako pochodně.
„Ehm, no... vlastně až potom, co se Konvex uzdravil z popálenin,“ řekl. Což bylo v době, kdy Krassiona i všichni nadsvětní věděli, že Konvex je Tanakovým synem. Teprve pak začal Otta skutečnou válku. „Krassiona mohla Ottovy frustrace využít,“ dodal překvapeně.
„Musíš ale vědět, že Krassiona nejedná přímo,“ řekla vzrušeně.
„Jasně. Požádala Exis. Exis jedná prostřednictvím Otty,“ pochopil Rawen. Tady nešlo o Mandefell. Cílem bylo vylákat Konvexe mimo domov, pryč od ochrany Tanakových stoupenců. Pokud je to pravda, Rawen neměl představu, jak bratrovi pomoci. Otta z Orkenu se tím mění na pouhou figurku, kterou posunují ti nahoře nebo dole.
„Jak matku znám, tuším, co Exis za tu službičku slíbila.“
„Mandefell,“ vydechl znechuceně Rawen.
Orena kývla. „Mandefellští matku popuzují už dlouho. Tím, jak nepokrytě vyznávají Kreveona.“
„Takže Otta má Mandefell skoro jistý, jen se musí vypořádat s Konvexem,“ uvažoval Rawen. „Co jiného kromě Mandefellu by se dalo Exis nabídnout?“
Orena vykulila oči: „Chtěl bys vyjednávat s tetičkou Exis? To je šílenost!“
Teď vykulil oči Rawen. „Exis je tvá tetička? Hrome, vždyť je z Podsvětí!“
Udělala soucitnou grimasu. „No a co? Exis a Krassiona jsou sestry. Dokonce dvojčata. Tanaka a Lusef jsou jejich mladší bratři. Podsvětí a Nadsvětí jsou jako dvě strany jedné mince. Riiberionem se prolínají tři existenční dimenze. Podsvětní, středová a nadsvětní. Smrtelníci žijí tady, v té středové. Bohové existují v těch dalších dvou. Kdysi dávno existovalo na Riiberionu jedno jediné Přísvětí, s jediným pantheonem. Ale kvůli svárům Krassiona Přísvětí rozdělila na dvě existenční roviny. Ještě dlouho potom příbuzní bohové bez zábran procházeli přes tu středovou rovinu lidí z Podsvětí do Nadsvětí a zpět, než si vybrali strany, a než se situace ustálila. I když se to nezdá, středová dimenze je nejdůležitější, protože zdejší smrtelníci bohy udržují v kondici. Bohové obou pantheonů si konkurují v úsilí, kdo získá větší území smrtelného světa s více uctívači, protože od toho se odvíjí jejich moc.“
„Jaké sváry mohly vyvolat něco tak šíleného?“ podivil se Rawen.
„K rozdělení došlo kvůli chlapovi,“ řekla s despektem. „Vyhrála ho Exis. Zhrzená Krassiona pak rozdělila Přísvětí. Ale tím se to nevyřešilo, protože si ty dvě začaly vyřizovat účty skrze smrtelníky. Později si rozdělily území lidského světa na sféry vlivu. Proto Krassiona se Zmarem a Tanakou z Nadsvětí kontrolují převážně severní říše Riiberionu, zatímco Exis s Bressonem a Lusefem z Podsvětí ovládají jižní cíp kontinentu. Ale s průběhem věků se sféry vlivu různě posunují, jak už víš.“
„Teď mě zajímá hlavně Tanaka,“ vybafnul Rawen. „Měl by se dozvědět, co tvá matka Vexovi chystá. Pokud je Exis jeho sestrou, mohl by ji požádat, aby nechala jeho syna na pokoji.“
Chytila se za hlavu. „Kolikrát ti mám opakovat, že Tanaka je zavřený?“
„Což nás znovu vrací k nápadu oslovit přímo Exis.“
Rozesmála se. „Ty?“ vyprskla. „Krassionin velekněz? Kdyby na to matka přišla, a ona by na to přišla, nezachrání tě vůbec nic.“
Jak z té šlamastiky ven? Bylo to jako v pohádce o kohoutkovi a slepičce. Ten požádá tamtoho, aby řekl tamtomu, aby onen udělal tamto pro někoho dalšího, a když to všichni udělají, cyklus se opakuje, jenom se všechno točí opačným směrem. Nakonec jedna ruka neví, co dělá druhá, hlava je mimo, ale co je nejhorší, účinek to klopotné snažení nemá žádný, nebo se dostaví pozdě.
„A možná, že by přece stálo za pokus promluvit s Ottou,“ zabručel. „Pokud je polobůh, má s Vexem hodně společného. Tanaka a Exis jsou sourozenci. To dělá z Otty a Vexe bratrance.“ Smutně se na ni podíval a dodal: „A ty jsi jejich sestřenka, sakra. Jedna rozvětvená, nadpřirozená rodinka.“
„Skrze Vexe jsem i tvá sestřenka,“ ušklíbla se.
„Nevlastní,“ houkl.
Strčila si kloub ukazováku mezi zuby a zasyčela. „Otta a Konvex. Vlastně... jsem o tom jejich příbuzenství ještě neuvažovala. Pokud by se dozvěděli, jak a proč to celé vzniklo, a prohlédli by, jak je s nimi manipulováno, mohli by se zdravě nasrat.“
„Buď se spojí, nebo se navzájem sežerou,“ přisvědčil pochmurně Rawen.
***
Tevin se kurýroval deset dnů, než mohli mlýn opustit. Nechávali za sebou osm hrobů.
Orena se při výjezdu přidala k Rawenovi, protože ženské ji ve středové části karavany nechtěly. „Jsou hloupé,“ ušklíbla se. Dlouho klusali bok po boku po pěkné zpevněné cestě a mlčeli, jen se na sebe občas koutkem oka podívali.
„Taky mám bratra, o kterého se bojím,“ ozvala se tiše.
V duchu si pomyslel, že on se o Vexe zas až tak nebojí, ale nechal si to pro sebe. „A který z nich to je? Kvilon, Euthon nebo Kreveon?“ vyjmenoval Krassioniny syny, rád, že vůbec zná jejich jména.
„Tss,“ ošklíbla se. „Kvilon s Euthonem jsou pitomci. Jedině s Krevem se dá mluvit. Ale měla jsem na mysli Menea.“
„Takového jsem v knize nenašel.“
„Máš o nás knihu?“ vypískla.
„Stohy,“ zabručel otráveně. „Až se vrátíme, můžeš se podívat. A co je s tím Meneem? Udělal nějaký průšvih?“
„Odešel,“ povzdychla si. „Zakoukal se do smrtelnice. Když matka zakázala svazky se smrtelníky, sbalili se a utekli. Neviděla jsem ho tři sta let. Pevně věřím, že...“
„A kam utekli? Do Podsvětí?“
„Tam by dlouho nevydrželi,“ rozchechtala se. „Matka by je vyhandlovala od Exis zpátky.“
„Tak kam?“
Zírala na něj, jako by mu z nosu visela borová šiška. „Jsou přece i jiné světy.“
„Jiné světy?“ hekl. Takže ta Encyklopedie světů v Metaprostoru není jenom výplodem choré mysli jakéhosi Sarvona? Pravena řekla, že zvonění Twinsidoru slyšela až z Robustuy. Na Rawenův jazyk se draly stovky otázek, ale ovládl se. Už tak před ní vypadal jako ignorant. Určitě předpokládala, že o jiných světech každý musí vědět. „Proč se o bratra bojíš? Že ho venku sežerou draci?“ nadhodil.
Nakrčila čelo. „Draci jsou v pohodě. Problém je s jinými bohy. Meneon je bohem boje. Není hlupák, co vyhledává potíže, ale... občas se prostě neovládne. Je to jeho přirozenost.“
Rawen zakoulel očima. „Pokud je to pro něj přirozené, tak je na to stavěný, ne?“
„Pořád tomu nerozumíš,“ povzdechla si. „Bohové jsou nejsilnější v domácím prostředí. Tam, kde mají stoupence. Pokud se přestěhují, jejich moc klesá. Bojím se toho, jak se s tím Meneon vyrovnává. Taky už není sám, že. Má na starosti ženu a možná i děti.“
„Pokud má rodinu, bude se chovat zodpovědně,“ pronesl vážně. V duchu se sám sobě chechtal. Takové kecy. Copak jeho od řádění po hospodách a bordelech rodina zastavila? Matka mu dělala přednášky, otec vyhrožoval, že ho sváže a pošle lodí divokým běskám na ostrov Esedor, ale on vyváděl dál. Zarazil se, až když byli otec s bratrem mrtví. Kdyby ho Konvex neuvěznil, možná by v tom po čase pokračoval. Jo. On je ten nejlepší, kdo má co radit. Výstavní případ blahodárného účinku rodinné podpory.
Předklonil se v sedle, aby jí lépe viděl do tváře. Vypadala smutně a dívala se mimo tento čas a prostor. V hrudníku ho zabolelo. Musí ji přivést na jiné myšlenky. „Říkala jsi, že Kvilon a Euthon jsou pitomci. Proč?“
Rozesmála se. „Chceš o nich něco vědět?“ Až do oběda ho bavila popisem svých bratrů. Kvilon Luzný, strážce měsíčního stříbra a ochránce poutníků, se v Orenině podání změnil na uvzdychaného hocha, který ostatní dovádí k šílenství recitací patetických veršů. A Euthona Temného, řečeného Tony, kterého se provinilci na Riiberionu báli jako dýmějového moru, představila jako zaníceného sběratele bizarních artefaktů.
***
