13.04.2024 19:26

Fialovým soumrakem si to namířil přímo k vykřičenému podniku u Boubelaté prdelky. Ve výčepu se nezdržoval. Vyběhl do patra a šel přímo za majitelkou. Objednal si večeři na pokoj, zaplatil za tři veselá děvčata. Furiansky s nimi řádil až do rána a nemohl se dočkat, až ho při tom Krassiona přistihne. Probudil se s kocovinou, jakou už dlouho nezažil. Lora, Bea i Una byly pryč. Jeho včerejší vztek byl ten tam. S ohledem na životy nevinných smrtelníků byl nakonec rád, že mu ta provokace nevyšla. 

 

Pozdní snídani mu ze staré známosti přinesla samotná bordelmamá. Zamyšleně žvýkal nadýchaný tvarohový koláček a mžoural do protivného denního světla. Frenetino roztržité kvokání snášel s nostalgickým úsměvem. Pamatoval si ji jako krásnou pružnou ženskou, ale sedm, vlastně už osm let neřestného života ji proměnilo v obtloustlou matronu s povislými víčky a třemi bradami. „Takový překvapení! Nikdá bych nečekala, že tě eště potkám, můj plyšáčku!“ brebentila. „Teda, já vážně nevím, co s tím máš společnýho, ale je moc dobře, že to fialový svinstvo zmizelo!“

 

Obrátil se k oknu. A sakra. Bílý den. Slunce svítí jak o dožínkách. Takže dohadování v Nadsvětí je u konce. Rychle dopil slabé pivo. Vlepil své dávné milence pusu na kypré líčko. „Musím jít, koblížku,“ zamumlal.

 

Prokličkoval ulicemi, úspěšně překonal městskou bránu a hnal koně do polí. Nejel daleko. Na rozcestí u Tří kamenů seskočil z koně, nechal ho volně pást a posadil se na mez. Slunce se klonilo k západu, ale do večera bylo ještě daleko. Poslouchal cvrčky v trávě, sledoval mravence spěchající mezi kameny, obdivoval sametové lupení kostivalu. Přes veškerou tu nádheru byl podrážděný. Štvalo ho, že musí čekat. Nejradši by tu nánu s mečem přivolal sám, ale nepamatoval si ty stupidní přivolávací verše z příručky. Uklidňovalo ho, že díky jeho Osvícení si ho brzy najde i tak. 

 

Vystoupila z oblaku světla, jak měla ve zvyku. Tvářila se jako výherce výroční loterie. V ruce třímala Twinsidor. Jak s ním mávala, ozývalo se zlověstné syčení. Doprovázelo ji hejno dalších nadsvětních, ale Rawen se zaměřil výhradně na ni. Kdyby mezi její suitou zahlédl Orenu, rozhodilo by ho to. A to nepotřeboval. S uspokojením zaznamenal, že jeho předpoklad týkající se rozdílné razance Krassionina vlivu na jeho osobu v paláci a venku byl správný. Byl schopný svobodně používat tělo, žádná tíha ho nezavalila.

 

Vytáhl svůj starý školní meč a kráčel jí v ústrety. Zadarmo svůj život nedá. Matně registroval, že nebešťané se vzrušeně rozševelili a rozestoupili se. Bylo jich hodně. Cítil jejich zvědavé pohledy, ale varoval se rozhlížet kolem.

 

Na Krassionině tváři rozkvetl povznesený úsměv. „No to se podívejme! Ono to chce se mnou bojovat!“

 

„Raději to než užívat si tě v posteli, má paní,“ zakrákoral jízlivě a utřel si slzy, protože prudké světlo, které vyzařovala, mu dráždilo oči. „Zajímalo by mě, co by na tvé neotřelé způsoby projevování náklonnosti řekli tví věřící. Napadlo mě, že připravím reformu víry. Aby tě přestali uctívat jako bohyni světla a štěstí a začali tě ctít jako bohyni krve a bolesti, hnusu a nudy. Co tomu říkáš? Z vlastní zkušenosti vím, že v těchto oborech jsi naprosto dokonalá.“

 

Krassiona vytřeštila nad tím nehorázným proslovem oči, ale místo, aby cokoliv řekla, vybuchla jasným světlem. Davem bohů okolo se prohnalo rozhořčené mumlání.

 

Rawen bolestivě zamžikal. „Nečekám, že můj návrh oceníš hned, má paní,“ ušklíbnul se. „Přesto mi slib, že nad ním budeš alespoň přemýšlet.“ Zaujal šermířský postoj. Pokud se mu podaří ji dostatečně rozběsnit, možná ještě není všechno ztracené. Skoro nic neviděl, ale přesto dál Krassionu provokoval. Chtěl, aby zaútočila, aby jí mohl Twinsidor vzít a zabodnout jí ho do břicha. I kdyby to měl udělat naslepo. Netušil, zda to někam povede, ale musí to alespoň zkusit.

 

„Vyrvu ti střeva, ty špíno!“ vyjekla.

 

„Už se třesu,“ řekl ponuře Rawen a jen čekal, až se proti němu Krassiona vyřítí.

 

Jenže v té chvíli nadsvětní bohové jako na povel Rawena docela obklopili. Tím se dostali mezi něj a Krassionu, zaclonili tu zář, která ho až doposud oslepovala.  Stáhli se kolem něj jako němá hradba, ale nevěnovali mu jediný pohled, jako kdyby byl jen věc, překážka na chodníku, která se dá odkopnout. Jejich pozornost byla zaměřená na Krassionu. I kdyby teď Rawen chtěl na bohyni zaútočit, musel by se prosekat skrze její příbuzné. Roztrhali by ho na kusy. No, i to je možnost. Konečně měl příležitost se podívat, kdo všechno Krassionu doprovází. Kromě Zmara, který se tvářil skoro pobaveně a ani náznakem nedával najevo, že by se kdy s Rawenem setkal, tu byl prošedivělý bůh s bradkou, oblečený v černé kůži a obutý ve vysokých kožených botách. Vypadal ponuře, jako kdyby spával v rakvi. To musel být Tanaka, dávný milenec jeho matky a Konvexův otec. Poznal Systemu, bohyni řádu – křehkou osůbku s vlasy stočenými ve vysokém lesklém drdolu, oblečenou v světle zeleném přiléhavém overalu připomínajícím uniformu. Chlápek v tunice spletené ze zlatých vláken musel být Floen, bůh klamu a iluzí. Pak tu byl Euthon, kterého už Rawen potkal v parku, a taky Pravena s Trepenou. A ten výrostek se zasněným výrazem ve tváři bude nejspíš Kvilon Luzný. Rawen zatajil dech, když za Trepeninými zády spatřil Orenu. Prodrala se mezi ostatními až k němu. Konečně si ji mohl prohlédnout. V modrém přiléhavém oděvu rámovaném temně černou pláštěnkou byla krásnější než kdykoliv předtím. Její pleť zářila jako stříbro. Vlasy v divokých pramenech věnčily její ramena.

 

Rawen sledoval, jak Orena při pohledu na něj nakrčila nos, zvedla se na špičky a křikla směrem ke Krassioně: „Přece se s ním nebudeš přetahovat, matko!“ Její hlas zvonil, jako když se láme tenký led.  

 

„Je to jenom smrtelník,“ poznamenal znechuceně Kvilon.

 

„Ba. Je to nedůstojné,“ přidala se štědře obdařená a spoře oblečená bohyně, kterou Rawen odhadl na bohyni žádostivosti Isseu.

 

„To vážně nemáš zapotřebí, sestro,“ dodal pochmurně Tanaka.

 

„Mělo by se to udělat efektivně a hlavně rychle,“ ozval se dunivým hlasem Zmar. Znělo to tak věcně, jako kdyby se chystal porcovat husu, kterou si přinesl z tržiště. „Jsi rozrušená, zlatíčko. Nechej nás, abychom ti ho podrželi.“

 

Rawena bodlo u srdce, protože si z nějakého bláhového důvodu myslel, že bůh rozkladu ho má docela rád. Rád? Jak byl naivní. Kruh kolem něj se ještě víc stáhl. Tváře nebešťanů byly prázdné a oči studené. Jejich ruce se na něj sápaly. Kdosi mu vykroutil meč, ne že by měl prostor se jím ohnat.

 

Bránil se jen z principu. Bylo jich moc, takže si vysloužil ránu do brady a pár jich schytal do břicha a do ledvin. Pak ho strhli na zem. „Je to poprava,“ zachrčel, „nebo spíš jatka? Chcete mě i sežrat? Tak se mnou uduste, vy hyeny!“

 

Vzpínal se a plival kletby. Měl by být vyděšený, ale místo toho se přistihl být podivně rozjařený, protože poprvé v životě veřejně deklaroval svou neúctu a nevíru, a to přímo osobně. Nakonec ho zafixovali a zalehli tak, že každou jeho končetinu drželi nejméně tři. Zachytil, jak si mezi sebou vyměňují tázavé pohledy. Nejspíš je překvapovalo, že pečínka před tím, než ji strčí do trouby, hlasitě protestuje.

 

Očima zběsile těkal po postavách, které se nad ním tyčily. Jejich pokřikování a poznámky mu splývaly v nejasné šumění. Všemi silami se soustředil, aby znovu Orenu našel, aby ji naposledy viděl. Nebyla mezi těmi, kteří ho drželi. Stála tam s Tanakou, který ji objímal kolem ramen, jako kdyby jí chtěl dodat kuráž. Rawen frustrovaně zaklel, když do něj Orenin pohled narazil. Jako by byl otravný hmyz.

 

Proč byl tak hloupý, že jí nedokázal odolat? S děsivou pravdivostí mu docházelo, jak je ta propast mezi nimi nepřekonatelná. Jak nesrovnatelně se liší principy, podle kterých jedná ona od principů, kterými se řídí on. To, co jemu připadá osudové, je pro ni jen zábavnou epizodou v nekonečně dlouhé existenci. Srdce ho bolelo, protože ať byla Orena jakkoliv nedostupná, to, co spolu nakrátko sdíleli, jej navěky poznamenalo. S vědomím, že ji nikdy nedostane, mu představa vlastní smrti připadala neobyčejně lákavá. A k tomu právě dochází, že? Nenechají ho naživu, už jen proto, že ohrozil stará pravidla. Kdyby se takto vůči svému bohu vzbouřil každý velekněz, věřící by začali klást otázky. A pochybnosti jsou nebezpečné, oslabují víru a tím… oslabují bohy. Rawen pochopil, že jim jde o existenci. Spojili se proti němu v jednom šiku bez ohledu na výhrady, které vůči Krassioně mají. Přesně to se nyní děje.

 

Šumění hlasů se zvolna rozmělnilo. Rawen opětovně rozeznával jednotlivé věty. „Je připravený, Krassiono!“ křikla bohyně Systema. Koleny tlačila k zemi Rawenovo levé předloktí. Její dlouhé štíhlé prsty svíraly jeho krk.

„Už ho můžeš dorazit, drahá,“ řekl pragmatickým tónem Zmar, který společně s Kvilonem držel Rawenovo pravé rameno a paži.

 

Prostor kolem se uvolnil. Kromě těch šesti, kteří Rawena drželi, se ostatní rozestoupili, aby udělali Krassioně místo.

 

„Hlavně už to nezdržujte!“ stačil zaskřehotat, těsně před tím, než mu Systema zmáčkla krk tak těsně, že už nebyl s to ze sebe vydat ani hlásku.

 

Krassiona měla konečně možnost se dostat blíž. Zářila jako pochodeň, ale Rawen odmítl zavřít oči. Je jedno, že oslepne. Nebude zavírat oči před smrtí. Jako kdyby to bohyně pochopila, zmírnila zář, až Rawen znovu rozeznal obrysy její postavy a pak i její tvář. Vypadala stejně nadšeně, jako když po něm skákala v paláci. Psychopatka v krystalické formě. Napřáhla se a bodla.

 

A znovu.

A znovu.

A znovu.

Nesčetněkrát.

Meč zvonil a Rawen pořád ještě žil. 

Skrze bolest ohromující jeho smysly slyšel Krassionin nadšený rykot. „Ustupte!“ zařvala. „Udělám z něho žrádlo pro ryby!“

Bohové se od Rawena odtáhli, konečně měl údy volné. Ale ještě, než by se mohl o cokoliv pokusit, matně černé ostří se mu mihlo nad hlavou.

Čas se zpomalil. Sledoval, jak se k němu zvolna blíží. Ucítil chlad, když břit hladce oddělil jeho hlavu od těla. Možná proto mu teď táhne do krku.

A znova a znova máchala Krassiona černým mečem, osekávala ho jako soušku na topení.

 

Kontury a barvy se rozpíjely. Zvuky se mísily. Zvláštní, protože Rawen pořád žil, i když jeho tělo bylo na fašírku. Neviděl nic než šedou mlhu, přesto slyšel, jak nadsvětní mluvili. Dokonce dokonale rozlišoval jejich hlasy.

 

„To by stačilo, drahá. Už je po něm.“ Poznal Zmarův hlas. „Vrať mi ten meč.“

 

„Uhm,“ hekla Krassiona. „A proč se o něj nemůžu starat já? Mám nejlepší trezor v Nadsvětí. Kdykoliv vám ho z něj vydám.“

 

Ozvalo se mnohočetné nesouhlasné bručení:

Musíš dodržet, cos slíbila.

Neexistuje.

To už tu kdysi bylo.

Závazky se musí plnit.

Vždyť už máš, cos chtěla.

 

„Ale…já ho ještě potřebuju,“ smlouvala.

 

„Mého syna necháš na pokoji,“ zasyčel zlověstně Tanaka.

 

„Dej. Mi. Ten. Meč. Hned,“ vysekával slova Zmar. A poprvé z něj byla cítit hrozba.

 

Bylo ticho. Pak Rawen slyšel všeobecné souhlasné vydechnutí. Takže Krassiona meč vrátila. No skvělé. Sám se pozastavoval nad tím, proč ho to ještě zajímá. Je přece mrtvý. Určitě to nebude trvat dlouho a všechno to zmizí. Byl zvědavý, jestli měla Orena pravdu, když říkala, že smrt neexistuje, a že po ní je jen další způsob existence. Pokud je to to, co právě prožívá, vůbec se mu to nelíbilo. Miloval barvy a měl rád svoje tělo. A teď netušil, co se z něj stalo, ani co ho čeká. Bylo to frustrující. Kdyby ještě žil, byl by vzteky řval. 

 

„No a je to za námi!“ ozvalo se freneticky. „Ani to nebolelo!“

 

Rawen si pomyslel: Jak koho. Tipoval, že ten nadšený pokřik má na svědomí Issea, ta krásná bohyně žádostivosti, kterou tajně uctívají děvčata z bordelu u Boubelaté prdelky. Sakra, kdyby mohl, byl by jim takovou víru rozmluvil. Issea je podle všeho chytrá jako džber dehtu. Podnikatelky v erotických službách by si měly vybrat nějaký chytřejší idol, aby si dokázaly naspořit na důchod. Nebo tak nějak.

 

„Jsi poněkud… rozcuchaná, matko,“ ozvala se přičinlivě Issea. „Doprovodím tě domů. Musíš se dát do pořádku.“

 

„Takový slizký nepořádek!“ prskala Pravena. „Mí noví věřící mi chtějí postavit kapličku. Je to jen kousek odtud. Hned za tím kopcem. Nemůžeme TO tu nechat! Jak by to vypadalo?“

 

„Jen běžte,“ řekl povzbudivým tónem Zmar. „My s Tanakou TO posbíráme a naházíme TO do Linnonských slatin.“

 

S brbláním a šepotem se hlasy vzdalovaly. Rawen si pomyslel, že možná konečně nastane ta chvíle s velkým CH, kdy přejde do nějaké jiné hladiny existence. Byl zatraceně zvědavý.

 

„Sundej ten plášť Orenko. Dáme se do toho.“

 

Byl by překvapením nadskočil, kdyby měl čím. Orena tu zůstala? Ta má teda žaludek. Mají bohové vůbec žaludky?

 

Zvláštní. Cítil vibrace. A slyšel hekání a funění. A tupé pleskání a dunění. Pak otřesy. Měl pocit, že je v obrovském mlýně. Kdyby měl hlavu, byla by se mu točila. Nejspíš by byl i zvracel.

 

„Třes pořádně, nemáme na to celý den,“ zabručel kdosi. Aha, Tanaka.

 

„Jenom ať je v pořádku.“ To znělo jako Orena. A z jejího hlasu čišely nefalšované obavy.

 

Rawen byl naštvaný. Opravdu by moc rád věděl, co to znamená.

 

Pak s duněním cosi dopadlo na zem. „Áááááá!“ Rawen si s hrůzou uvědomil, že to řve on sám. A mrskal sebou, jako vylovený kapr. Byl zase v těle, všechno ho brnělo a svědilo, byl zamotaný v nějakém pytli. Pak se z té látky vymotal a…

 

Nad ním se skláněly tři postavy. Zmar, Tanaka, Orena. Bohyně Odplaty v slzách třeštila oči a rty se jí chvěly. Pak se k němu zhroutila. Chytila ho za ramena a zatřásla s ním. Pak vzala jeho tvář do dlaní, pokoušela se otáčet jeho hlavou na krku, jako kdyby si potřebovala ověřit, že hlava na krku dobře sedí.

 

„Už je dobře! Jsi celý! Jsi naživu!“ blekotala. „Tak řekni něco! Vidíš mě? Slyšíš mě?“ Její tvář zrcadlila strach. Vzhlédla k otci a strýci: „Nic neříká!“ vybafla. „Co když z toho přišel o rozum?“

 

Rawen o tom právě horečnatě přemýšlel. Pokud nepřišel o rozum, znamená to, že Zmar s Tanakou a Orenou nějakým způsobem Krassionu obalamutili. Celé to přichystali tak, aby to jenom vypadalo, že ho Krassiona zabila.

 

Opatrně se vyprostil z Orenina sevření a posadil se. V trávě pod Zmarovýma nohama zahlédl černý meč. Ukázal na tu zbraň, podíval se na Zmara a řekl: „Ří-íkal jsi, že Twi-insidor mě za-abije.“ Mluvilo se mu ztěžka, nejspíš proto, že sotva před chvílí byl na kusy.  

 

Orena radostně výskla: „Není šílený!“ Skočila mu kolem krku, čímž ho zase složila k zemi. Zaraženě hekl a snažil se ji ze sebe opatrně sundat.  Vlastně by to bylo docela příjemné, kdyby tu nebyli její otec a strýc.

 

„Nelhal jsem,“ zabručel dotčeně Zmar. „Pravý Twinsidor by tě skutečně zabil. Ale tohle je replika. Vzali jsme si příklad z generála Vuana, když nechal udělat tu repliku, co pak ukradl ten wesenský vévoda Nevímjaksejmenoval.“

 

„Esebius,“ napověděla Orena a svižně vyskočila ze země. Nejspíš jí došlo, že válet se tu na zemi před otcem po polonahém chlapovi není zrovna nejlepší nápad.

 

„Proč myslíš, že nám to trvalo tak dlouho?“ řekl Tanaka. Sehnul se pro meč a strčil ho Rawenovi pod nos. „Museli jsme sehnat toho nejlepšího zbrojíře. Vyrobit duplikát Twinsidoru není jen tak. Potřebovali jsme, aby syčel a zvonil jako pravý tak, aby to Krassiona nepoznala. Uspěli jsme až na Tenerisu. Krenevský bůh Kresen to dokázal.“

 

Rawen se znovu posadil a hned se hrabal na nohy. Překvapeně hekl, když mu Tanaka se Zmarem přiskočili na pomoc. „Zachránil jsi mého syna,“ řekl Tanaka, jako kdyby mu četl myšlenky. „Vex tě má rád. Nemohl jsem se přece dívat, jak mu Krassiona vraždí jediného bratra, který mu zbyl. Je mi líto, že mí vyznavači odpravili Aleka a Vincenta. Byli horlivější, než jsem sám chtěl.“

 

„Tak nějak jsme se k tomu dopátrali taky,“ zabručel neochotně Rawen. Myšlenka, že otec a starší bratr zemřeli jen díky zaslepenosti Tanakových uctívačů, jej stále dováděla do varu. Radši na to nemyslet. Mimoděk si všiml, že to nebyl pytel, ve kterém Zmar setřepal jeho ostatky k sobě, ale byl to ten modrý plášť, co měla Orena předtím na sobě. „A pravý Twinsidor?“ zachraptěl.

 

„Ten je dobře schovaný,“ odsekl bůh Zmaru. Ukázal na repliku: „Všichni ostatní až na nás čtyři si budou myslet, že Twinsidor je toto. A ty musíš z Riiberionu hned pryč. Jakmile se Krassiona rozhodne osvítit dalšího nešťastníka, což se stane brzy, zjistí, že to nejde. Bude se pídit po příčině. I kdyby ses zahrabal pod zem, našla by si tě. Jsi Osvícený, s tím se nedá nic dělat. A měj na paměti, že se jí musíš držet z cesty celá staletí. Krassiona taky pořád nesedí na zadku. Mohla by na tebe narazit i tam venku.“

 

„Fajn. Venku,“ hekl Rawen. Nedokázal si představit, jak a kam mimo Riiberion ho bůh posílá. Ale vlastně mu to bylo jedno. Smutně se podíval na Orenu. Jenom na zlomek času si myslel, že možná dostane šanci se s ní vídat.

 

Orena k němu přistoupila a vzala ho za ruku. „Tak jdeme.“ Obrátila se na Zmara a Tanaku. „Tati, strýčku, díky.“    

 

„Dej vědět, až se usadíte,“ řekl Oreně Zmar. A pak se přísně podíval na Rawena: „Máš štěstí, že jsi nám opravdu tolik pomohl. Kdyby se za tebe Tanaka nepřimlouval, kdyby mi nestrkal pod nos, že jsi skrze Konvexovu krev prakticky jeho nevlastním synem, tak to s Orenou… však ty víš co, by ti u mě jen tak neprošlo.“

 

„Nezapomeň, Ren, že tam venku jsou naše síly omezené,“ dodal lehce Tanaka.

 

Rawen na ně jen vyjeveně hleděl neschopný cokoliv říct a připadal si jako pitomec.

 

***

Ateistův průvodce pantheony Metaprostoru

Barvy se rozmazaly a vystřídala je temnota a hukot. Prudká intenzivní bolest donutila Rawena zařvat. Kupodivu zůstával při vědomí. Místo aby dál křičel, jen chrčel a vykašlával krev. Cítil, jak se prostor kolem nich prolamuje. Bylo mu opravdu zle. Svíraný a drásaný cizím nepřátelským okolím polykal žluč a krev. Jako by se ocitl v tlamě bájného draka, který si z něj udělal žvýkací svačinku. Pak to pominulo.

 

Něčí paže ho silně svíraly. „Je to v pořádku. Je to v pořádku.“

 

Ten hlas. Konejšivý. Sladký. Rudá kola vířící v jeho zorném poli se rozplývala. Sípavě nabíral vzduch do plic. Sáhl si na hrudník, ucítil, jak jeho srdce pod žebry zběsile buší.

 

Orena se zářivě usmála. Mávla rukama kolem sebe. „Vyšlo to!“

 

Teprve pak mu došlo, že kulisy kolem se změnily. Nebyli v polích za Herkenem. Podle nezvykle zbarvených a exoticky tvarovaných stromů a podivně pravidelných hranolů skal na obzoru, nebyli ani na Riiberionu.

 

„To je Bredeon,“ řekla. „Svět démonů, bohů, ewoui a lidí. Mezi nimi se tvoje Osvícení bez problémů ztratí. Sem utekl i můj bratr. Vzpomínáš na Menea? Vyprávěla jsem ti o něm.“ Mluvila pomalu jako k duševně retardovanému. Dávala si záležet na výslovnost.

 

Promnul si rukama obličej. „Jo, vzpomínám,“ zachrčel.

 

Snadno se dovtípila, co se mu honí hlavou, protože se bojovně vypjala. „Je mi líto, že jsme jí museli dovolit, aby tě rozsekala. Jinak to nešlo. Do poslední chvíle jsem neměla jistotu, jestli to vyjde.“ Když mluvila, dívala se na něj jako na něco vzácného. „Ale teď jsme v bezpečí.“

 

Popravdě nechápal, co na něm vidí. Tenké bílé jizvy, brázdící jeho tvář jako potoky krajinu, mu elegance nepřidaly. Všechna zranění se vyhojila bez následků, jen ty Krassioniny drápance ne. Pátravě studovala jeho obličej. Natáhla ruku a dlouhými štíhlými prsty krajinu jeho tváře mapovala.

 

„My?“ Dal si záležet, aby jeho hlas zůstal pevný. „Znamená to, že zůstaneš... se mnou?“ Rozhodně jí neposkytne to potěšení vidět ho naměkko.

 

S falešnou lítostí se zapitvořila: „Nemůžu tě tu přece nechat bez dozoru.“

 

 

konec

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rejstřík pojmů

 

Osoby:

Aderawen ab Herken (Rawen) – rondorský princ

Konvex ab Herken (Vex) – Aderawenův nevlastní bratr, rondorský císař

Graciella ab Herken– císařovna-matka, Rawenova a Konvexova matka

Alek z Klarivie – Aderawenův zavražděný otec, předchozí rondorský císař

Vincent ab Herken- Aderawenův starší bratr, zavražděný následník rondorského trůnu

Tevin  ab Utren – degradovaný generál, Aderawenův spoluvězeň

Gren ab Tahom – Aderawenův panoš, spoluvězeň

Paliona ab Tahom – najáda z Deštných hor, Grenova manželka

Grenaldina ab Tahom – Grenova a Palionina dcerka

Esebius z Wesenska – Seveřan, Rawenův spoluvězeň, Vrchní podkoní císařských stájí

Vuan ab Tamom – Grenův strýc, radní a generál intervenční rondorské armády

Svatý Huderben – zesnulý hierofant

Qen – hierofantův komorník

Finorel z Melisemu – První hierofantův náměstek

Kren – prorektor Zemské univerzity

Brilla z Mandefellu – mandefelská královna

Yanika z Mandefellu – třetí dcera královny Brilly

Farfala – druhá dcera královny Brilly, Vincentova vdova

Vebena – dvorní dáma princezny Farfaly

Newinetta z mandefellu – prvorozená dcera královny Brilly, dědička trůnu

Otta z Orkenu – orkenský král

Frenetta – majitelka nevěstince u Boubelaté prdelky

Xen z Klarivie – král klarivijský, Rawenův strýc

Sirrel z Dettenu – poručík císařovy osobní gardy

Nosek – rychtář ve městě Soro

Nadsvětní bohové (Velká pětka)

• Tanaka – bůh tmy a hrůzy
• Systema – bohyně řádu
• Floen – bůh klamu a iluzí
• Zmar – bůh destrukce a obnovy (otec Oreny)
• Krassiona – paní světla a stěstí, nevolená královna nadsvětních bohů.

Děti bohyně Krassiony:

• Kvilon Luzný, strážce měsíčního stříbra, ochránce nočních poutníků.
• Euthon Temný, bůh viny, pronásledovatel provinilých
• Trepena Šílená, patronka věštců.
• Orena Záludná, bohyně pomsty a odplaty
• Kreveon Chmurný, vládce deště.
• Issea Žádostivá, ochránkyně milenců.
• Pravena Počestná, bohyně pravdy.
• Meneon divoký, bůh boje (odešel z nadsvětí Riiberionu před tři sta lety)

Podsvětní bohové:

• Exis – podsvětní bohyně smrti a života
• Bresson – podsvětní bůh moudrosti a pošetilosti
• Lusef – podsvětní bůh splynutí a sdílení (Tanakův, Exisin a Krassionin bratr)

Zeměpisné reálie

Rondor – císařství na severní části kontinentu  

Herken – hlavní město Rondoru

Mandefell – království jižně od Rondoru

Moor – hlavní město Mandefellu

Bogivie – říše na Riiberionu

Klarivie – říše na Riiberionu

Orkensko – říše jižně od Mandefellu

Budensko – říše na Riiberionu

Yantrivie – říše na Riiberionu

Leopardí ostrov – říše na Riiberionu

Tevik – město v rondorských Modrých horách

Klášter na Písečném návrší – instituce disponující největší knihovnou v Rondoru

Durvoský klášter – ústav, kam se hierofanti odebírají k meditacím

Rokvoň – město v Rondoru, hostinec u Hubaté báby – hospoda v Rokvoni

Utren – město v jižním Rondoru, sídlo markraběte Utrenského

Kámen – hraniční pevnost v jižním Rondoru

Soro – město v severním Mandefellu

Esedor – ostrov v severním moři, základna pirátů

Leberon – město ve středním Mandefellu

Svinidol – ves v Mandefellu, u které tábořili spojenci

Sopka Kročava – geografická destinace v Mandefellu

Trolí háj – trollí enkláva v Mandefellu

Linnonské slatiny – rašelinné mokřady v severním Mandefellu

 

 

Chronologie knih a sérií z megasérie Metaprostor podle děje:

 

1. Ani párem volů (román)
2. Kozel zahradníkem (román)
3. Podej ďáblovi prst (povídka),
4. Vykladač (trilogie)
5. Sarvonův odkaz (román)
6. Návrat na Mizeon (sedmidílná elektronická série)
7. Návrat na Mizeon (třídílná tištěná trilogie)
8. Za devatero mlhovinami (sbírka tří povídek)
9. Z(a)tracené klíče (rozepsáno)
10. Igor Ničitel (rozepsáno)

 

 

Anotace a podrobnosti:

 

Ani párem volů: novela vydaná v únoru 2018 na Google play jako e-book, romantická temná fantasy. Anotace: Zachary se probouzí v seně nad konírnou a do uší mu zní cinkání kravských zvonců. Zkušený čtenář může předpokládat, že vzápětí se idylická venkovská scéna zvrátí v pořádný nářez. A nebude zklamán. Svět Leberion je pouhou kapkou v moři ponuré Říše Mlžného roje. Následkem rodinných okolností se Zachary ocitne na dvoře císaře Urvala Nirruviena, v ohnisku mocenských tahanic a nenávisti. Aby se Zachary v tom marastu neutopil, řídí se principy správného hospodáře, které zná z domova. Jeho jednání je chápáno jako hloupé, ale on ví, že plevel je nutno ničit i s kořeny. Před setím, je nezbytné pole poorat. A škodnou je třeba zabít.

V tomto příběhu se poprvé setkáváme s Igorem Nirruvienem, který se znovu objeví ve třetím díle Vykladače (Vykladač III - Slzy Netrebů) jako exponent Aliance Čtyřdohody. Mrzouta Igora zastihneme i v románu Sarvonův odkaz a rovněž Mizeonské sérii.
 
Kozel zahradníkem: novela vydaná v roce 2017 na Google play jako e-book, pod názvem Ozvěny Twinsidoru (aneb kozel zahradníkem). Anotace: Plukovník Aderawen, syn zavražděného rondorského císaře, je zapřisáhlý ateista a ze všeho, co souvisí s církví, uctíváním a vírou, má srandu. Je přinucen postoje přehodnotit poté, co je uvězněn za vzpouru, a dostává na výběr: Buď se stane veleknězem a rituálním souložníkem bohyně Krassiony, nebo bude společně s ostatními vzbouřenci odeslán do dolů. Volí církevní dráhu, a ocitá se v prostředí, ze kterého měl vždycky husí kůži. Jediným světlým bodem je fakt, že jako velekněz může dál pokračovat v pátrání po vrazích svého otce. Rawen vždycky podezíral nového císaře a svého nevlastního bratra, Konvexe. Teď dostane možnost ho usvědčit, i když mu plány komplikují bohové, v které nevěřil. 

Kniha byla na třetím místě v kategorii "novela" (pod názvem Kozel zahradníkem) v literární soutěži Cena Karla Čapka (dále jen CKČ) v roce 2016.
Poprvé se setkáváme s Aderawenem, který se při vyšetřování vraždy staršího bratra zaplete do tahanic nadsvětních a podsvětních bohů, ve které nikdy nevěřil. Aderawena potkáváme mnohem později ve třetím díle Vykladače, v románu Sarvonův odkaz, a v několika dílech Mizeonské série.

Podej ďáblovi prst: povídka poprvé vydaná na Strakách na vrbě (v rámci Žoldnéřů fantazie, ve sbírce Lovci Monster 2016, podruhé vydaná jako součást sbírky Za devatero mlhovinami, 2020 Google play). Děj začíná na Zemi v letech 1625-1631 jako historická fikce a končí na ... (to by byl extra drsný spojler). Poprvé zde potkáváme Jeronýma Podivného, kterého známe z trilogií Vykladač a ze série Návrat na Mizeon, a z románu Sarvonův odkaz.

Trilogie Vykladač

• Vykladač I - Zuby poražených: Janis z Morfenu, nechutně bohatý a přiměřeně zkažený králův rádce, je objektem obdivu, závisti a pomluv, ale současně i vykladačem triftových karet. Ovšem vykladač na Tenerisu, který se jednou jedenkrát v předpovědi mine, propadá ohni. Z pragmatických důvodů uzavírají vykladači dohody se silami, které je před omyly chrání. Janis nabídkám o dohodu zarytě odolává, ale jeho předpovědi, kupodivu, stále vycházejí. Pokouší svůj osud tak úporně, jako kdyby si o tu hranici koledoval. (Anotace ve zkratce: Trajanis z Grenedonu řádí na Tenerisu.) Vydáno jako e-kniha na Google play 2014, a jako e-kniha v nakladatelství Nová vlna, Praha 2017, (Pod názvem Vykladač se tento první díl trilogie umístil na druhém místě v CKČ 2013 v kategorii novela).
• Vykladač II - Střípky sváru: Někdejší vykladač akezonského krále se po rituální popravě ocitá za oponou, ve světě, který doposud znal jen z náboženských knih. Zjišťuje, jak se realita světů Senedina náhrdelníku od teorie liší. Rád by se pustil do pátrání po příčinách zkázy Grenedonu, ale nejdříve musí sahíjiny přesvědčit, aby se usmířili s krenevy. Plánuje, intrikuje, konspiruje, vymýšlí básničky pro vyšinutou věštkyni, až se jeho plány dostanou do kolize se zájmy Aliance. Trajanis uzavírá problematickou dohodu, a dostává pouhých jedenadvacet dní, aby životaschopnost svých návrhů dokázal. Nemusí se obávat o život, nýbrž o svobodu, což – jak dobře ví, je mnohem horší. Jeho čas se krátí. (Anotace ve zkratce: Trajanis z Grenedonu řádí na světech Senedina náhrdelníku). Vydáno jako e-kniha na Google play 2016, a jako e-kniha v nakladatelství Nová vlna, Praha 2017.
• Vykladač III - Slzy Netrebů: Trajanis nechává za sebou Teneris a přichází na základnu Aliance. Doprovázený Trsuahem nastupuje první misi. Při vyšetřování trojnásobné vraždy na Robustue se zpožděním zjišťuje, že jeho srdce už mu nepatří. Jako nedobrovolně zverbovaný agent nepřestává tajně hledat Hiria-Abhama, protože je přesvědčený, že nástroj obnovení krenevské moci do trezorů nepatří. Obrací naruby všechna dogmata a riskuje úplně vše. Zatímco bojuje své malé bitvy, pletivo reality Metaprostoru se hroutí. Podivnou shodou okolností právě Trajanis, agent s nálepkou kverulanta, možná ví, co s tím. Budou mu exponenti Aliance naslouchat? (Anotace ve zkratce: Trajanis z Grenedonu řádí v celém Metaprostoru), vydáno na Google play 2017 a Nová vlna Praha 2017.

Sarvonův odkaz: Ottumor z Orkenu, známý též jako Šílený Otta, kdysi úspěšně vládl mocné říši smrtelníků. Posledních několik století působil v podsvětí, kde dělal špinavou práci pro svou matku, riiberionskou bohyni Exis, majitelku vyhlášené Dražební síně. On a jeho tři neviditelní symbionti, kradou magické artefakty, zastrašují a likvidují konkurenci, a přitom se vzájemně nesnášejí. Po dlouhé době dostávají ryze samostatný úkol: Ukrást originály Sarvonových diářů z nepřístupného archívu robustuanské královny, který obhospodařuje princezna mdlého rozumu Viola, dcera Trajanise z Grenedonu. Hrozba s odhalením obsahu diářů spojená přinutí Ottu a draveny opustit vyšlapané chodníčky.

Série Návrat na Mizeon: Poprvé tiskem vyšla jako trilogie v nakladatelství Nová vlna Praha 2017 – 2018, pod názvy: Návrat na Mizeon I - Na hranici zkázy (obsahuje díly Arrakiel, Lissariu, Essius), Návrat na Mizeon II - Jiskřičky v popelu (obsahuje díly Sibiel, Tegius), Návrat na Mizeon III - Dárce života (obsahuje díly Ditrux, Rawantes). Podruhé vydávána elektronicky od roku 2021 v nakladatelství Martin Koláček - E-knihy jedou, jako sedmidílná série, s obálkami od Nely Korbelové:

• Arrakiel - Návrat na Mizeon – díl první: Vítejte na Mizeonu, domově démonů zrozených z Krvavého deště, kde čas plyne pomalu, vzduch je sladký a víno perlivé. Arrakiel Arci-Quinn, příslušník císařovy rodiny, je obviněn z vraždy přítele a odsouzen k exkomunikaci. Při nucených pracích v klempířské dílně dochází k závěru, že jeho proces měl zakrýt mnohem závažnější malér. Utíká z Mizeonu, ale namísto úspěšné kariéry mezi smrtelníky upřednostní pátrání po příteli, za jehož vraždu byl potrestaný, byť se to zdá nemožné. A mezitím se mezi mizeonskou nobilitou rozšíří zvěsti, že relikviář v Chřtánu se otřásá.
• Lissarius - Návrat na Mizeon – díl druhý: Lissarius Arci-Nubiel, první císařův sekretář, se netěší té nejlepší pověsti. Sari je byrokrat bez srdce a bez špetky fantazie. Nemá čas na přátele (ne že by o nějaké stál), ani na ženy (až na jednu jedinou, která ho nenávidí). Jeho práce je nevděčná a náročná, proto nedělá kompromisy. Teprve ve chvíli, kdy má podepsat rozsudek k eliminaci uprchlého kadeta Chřtánu, Sari zaváhá. Vědomý hrozící zkázy dává poprvé v životě přednost instinktu před paragrafy. Jen hrstka nejmocnějších tuší, že císařova dovolená a stále častěji hlášené otřesy v Chřtánu spolu souvisejí. Sari je ochoten spojit se s kýmkoliv, třeba i s nechvalně proslulými Arci-Quinny, jen aby zkázu odvrátil.
• Essius - Návrat na Mizeon – díl třetí: Essius, mizeonský arcidémon poznamenaný stigmatem smíšené krve, věky marnil svůj technický talent jako údržbář v Trrisielově dílně. Jednoho dne je povolán k havárii reaktoru a udělá mnohem více, než oč je žádán, čímž na sebe upozorní nechvalně známého císařova sekretáře. Jako jeho nový náměstek se ocitá v tajném tažení proti Moretě a Radě. Současně dostává šanci se legitimně ucházet o extravagantní sochařku Owianu Arci-Quinnovou, které už dávno patří jeho srdce. Essiovo štěstí nemá čas okorat. S probouzející se hrozbou z hlubin už není možno dál udržovat veřejnost ve sladkém nevědomí.
• Sibiel – Návrat na Mizeon – díl čtvrtý: Mizeon, domov démonů zrozených z Krvavého deště, opanovali Staří bohové, debhátarové. Poražení si lížou rány na vesmírné vojenské základně pod vedením Sibiela Arci-Quinna. Sibi, poznamenaný pobytem Chřtánu, odmítá post císaře a vládne exulantům jako regent. Ačkoliv nikdy nechtěl dělat do politiky, vyjednává s draky a kuje pikle s agenty Aliance. Všichni slibují pomoc výměnou za Dárce života. Sibiel v zájmu záchrany rasy vymýšlí kompromis a uzavírá podivnou dohodu o kuřeti, které se ještě nevylíhlo. Naštěstí je tu Sibielův všehoschopný bratr Arrakiel, který má dva dobré ryze osobní důvody, aby Dárce života k drakům doprovodil. A bude to právě Arrakiel, kdo způsobí největší rozruch.
• Teggen - Návrat na Mizeon – díl pátý: Někdejší kapitán arci-quinnovské ochranky, raisi Nerteg, obdrží nevděčný úkol. Má tajně proniknout na obsazený Mizeon a zabránit Owianě v atentátu na Essia.  Aby udržel svéhlavou arcidémonku v bezpečí, je nucen kontaktovat organizaci, před kterou se celých osm století skrýval. Owianě padají klapky z očí. Nerteg, kterého odjakživa tak ráda provokovala, má ještě další, mnohem temnější stránku. Dlouho odkládaná poprava zběha Aliance se stává otázkou několika příštích hodin a Owiana je jedinou osobou, která může situaci ovlivnit. A jak do toho zapadá Essius? Přestane dělat debhátarům šaška? Zdánlivě neměnná dogmata se otřásají, zatarasené cesty se otevírají.
• Ditrux - Návrat na Mizeon – díl šestý: Jestliže ve vyhrocené situaci někdo pronese něco nevhodného, bude to zaručeně Ditrux Arci-Jeen, někdejší neúspěšný kandidát na post kapitána císařovy gardy. Ditova prostořekost je šperkem i štítem. Umístěný na nejvyšším místě žebříku mizerů si na své pověsti zakládá. Že mu vyvraždili většinu příbuzenstva? Ditrux spokojeně prudí dál. Obrat nastane až ve chvíli, kdy ztratí jedinou osobu, která mu jeho otravné manýry tolerovala. A na základně přituhuje. Pokud Sibiel rychle něco nevymyslí, Aliance Mizeon promění v prach. Dokonce i starý cynik Ditrux je připraven jednat přiměřeně vážnosti situace. A potom jedno náhodné setkání během tajné mise obrátí Ditův život vzhůru nohama.
• Rawantes - Návrat na Mizeon – díl sedmý: Arcidémoni se vracejí domů za cenu tvrdě vybojovaného kompromisu. Město Kernok vstává z trosek, území je rozděleno, dohody podepsány. Zbývá maličkost: Probudit Rafedaxarra. Jak se bůh, císař a prapředek Rafedaxarr vyrovná s novými okolnostmi? A co udělají debhátarové, až vyjde najevo, že jejich zatracovaný bratr nevyvanul? Mezi dvěma nesmiřitelnými tábory stojí jediný arcidémon – Rawantes, Dárce života. Ten, kvůli kterému na Mizeon už jednou padal Krvavý déšť.

Za devatero mlhovinami - Sbírka tří povídek, vydaná na Google play 2020 – bonusová sbírka, s obálkou od Nely Korbelové, dostupná volně ke stažení, vydaná pro věrné čtenáře při příležitosti desátého výročí od obdržení 1. ceny MLOK 2010 v CKČ za novelu Kazisvět.

Z(a)tracené klíče – (rozepsané) Co všechno se může semlít při pátrání po ztracených klíčích od zapečetěných laboratoří Vahanských bohů?

Mrzout Ničitel – (rozepsané) Igor Nirruvien pochází z Equízia, ale už celé milénium čeří kalné vody Metaprostoru, jako jeden z vůdčí Triády Aliance Čtyřdohody.

 Více zde: https://www.miroslava-dvorakova.cz/eknihy/

Anotace a odkazy: www.miroslava-dvorakova.cz/metaprostor-anotace/

Další dobrůtky o Metaprostoru: www.miroslava-dvorakova.cz/sarvonova-encyklopedie-metaprostoru/