Lissarius - 15. kapitola (II. kniha série Návrat na Mizeon)
(Po delší přestávce přidávám poslední kapitolu druhého dílu série. Uznávám, že ten prostoj přišel v nejméně vhodnou chvíli, poté. co Arri dozvěděl o Dračí hlídce na Ok-Sawonu a kdy se mohl zbláznit strachem, zda jsou Keren a dráče v pořádku. Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale zdržela mě choroba)
(Hrad Kerelten - Ok-Sawon)
Kuchařka Albena si utřela slzy do zástěry a pevněji stiskla sekáček na vepřové kosti, který něžně chovala v klíně. „Objevili se z ničeho nic na nádvoří. Šest chlapů jako hory. Ještě nikdá jsem takových oblud neviděla. Dřív, než se zbrojnoši stačili vzpamatovat, hrnuli se do patra. Jako kdyby šli najisto.“ Hlučně se vysmrkala. „Vlastně ani nedupali. Dole v kuchyni jsem nic neslyšála. Až potom Jelinda začala ječet.“ Albena si odfrkla. „Nesla prádlo a tam nahoře našla mrtvé stráže. Tehdá jsme došli k poznání, že paní hraběnka je pryč.“ Podezíravě se na Arriho zamračila a dodala: „A ten divný uzlíček, který poslední dobou všude nosila sebou, taky.“
„Zmizeli tak rychle, že jsme si nevšimli, jak,“ zamumlal zahanbeně kapitán hradní stráže. „Kvůli stopám jsem dal kousek po kousku prohledat okolí, ale za celé dva dny jsme nic nenašli. A půda je měkká. Nechápu to.“
„A ta těla, vaše milosti,“ ozval se vyděšeným hlasem kaplan. „Vypadají, jako kdyby je roztrhalo divoké zvíře. Dozajista to má co do činění s démony. Snažil jsem se paní hraběnku přesvědčit, aby si s temnými silami nezahrávala. Ale ona mě nikdy neposlouchala...“
Arri zatínal prsty do područek křesla. Jak byl bláhový! Myslel, že je dokáže ochránit! K únosu došlo už před třemi dny. Celé tři dny! V době, kdy si v poklidu hrál s bránou v Gwimmorské proláklině. Už tehdy bylo na všechno pozdě. A on, idiot, se před hlídkou pitomců z Aliance rozhodl utéct na Bredeon, aby je neupozornil na Kerelten. Zatímco doma mu draci kradli ženu a dítě! A ještě hůř! Zatímco byla jeho rodina dávno v prachu, on si hrál na Bredeonu na špiona!
„Dělali jste, co jste mohli,“ řekl mechanicky. „A s těmi démony budeš mít, svatý muži, nejspíše pravdu. Nezbývá než ta příšerná monstra vypátrat.“
Někdo ho poklepal na rameno. „Je čas, pane hrabě.“
Nasupeně vzhlédl. Bratr navlečený v sametovém kabátci poslední ok-sawonské módy výmluvně pohodil hlavou směrem ke stropu. Dával tím najevo, že vojenská hlídka nahoře nad světem žádá, aby vyklidili pole.
„Nepůjdu s tebou!“ štěkl Arri. „Musím ji dostat zpět. Hned teď poletím na Erektiad a…“
„Na to zapomeň!“ skočil mu do řeči Sibiel. „Naše rozkazy byly jasné a my je budeme respektovat.“
Arri se na bratra ošklivě podíval. „Ona je pořád naživu!“ zařval. „Není mrtvá jako tvoje Eliana!“
Bratrova tvář se zavlnila smutkem. „Hm, právě proto,“ řekl, „že Keren není mrtvá, musíš mít rozum. Když budeš dělat blbosti a poletíš sám na Erektiad, budeš brzo mrtvý ty. To ti nedovolím. Ani kdybych tě měl na Mizeon přivléct v zubech.“
Arri při pohledu na bratrův nekompromisní postoj pochopil, že se musí podvolit. Byl si naprosto jistý, že by Sibiela nepřepral. Ale co? Najde si jinou příležitost. „Ještě musím napsat dopis švagrovi,“ řekl krotce.
Drahý švagře, napsal,
přísahám při posvátném popelu svého otce, arciknížete Destruktiela Arci-Quinna, prince z třetí pokrevní linie mizeonského boha a císaře Rafedaxarra, že tvou sestru a mou milovanou ženu a našeho syna získám zpět, i kdyby to mělo trvat stovky let.
Tvůj oddaný Arrakiel Ysyan Arci-Quinn.
***
konec druhého dílu
pokračování najdete ve třetím dílu série pod názvem Essius
