Lissarius - 2. kapitola (II. kniha série Návrat na Mizeon)
Po matčině odchodu Lissarius složil hlavu do dlaní. Bylo tu něco důležitého, co zapadlo. Slova, která byla vyřčena a on jim měl věnovat pozornost, ale nedokázal si vybavit, oč šlo. Zpětně vzpomínal, co všechno bylo v řešení. Určitě se to týkalo Wrelly, protože ho u toho bodlo u srdce. Dobrá zpráva, že se bude rozvádět. Ale to nebylo ono. I když se rozvede, pro něj to nic neznamená. Pořád bude nedostupná. Ale něco se mu na tom nezdálo. Udivilo ho, jak matka Korela hájila. Málokdy jí na někom záleželo, pokud nesledovala nějaký záměr.
Potom si vzpomněl, jak divně se kolem něj matka točila, když se Wrella krátce po soudu vdala. Jak ho sledovala na každém kroku, jako kdyby o nich něco věděla. Co když ano? Ale jak? No jistě. Ten den, kdy Wrella vtrhla do jeho kanceláře, byli úředníci ještě v práci. Ten incident jim nemohl uniknout. Mohla by mít máti v té svatbě prsty? A proč by to dělala?
Jeden důvod by tu byl. Pořádný důvod.
Svět, jak ho Lissarius znal, že otřásl v základech. Jako v transu navolil na interkomu kód na ministerstvo spravedlnosti. Trpělivě čekal, až ho přepojí na příslušné oddělení. Pečlivě volil otázku. Jde mu o ten rozvod, o který požádala Wrella Arci-Jeen. Jistě, chápe, že se jedná o důvěrnou záležitost. Vede vyšetřování týkající se velezrady. Rovněž velmi důvěrná záležitost. Potřebuje znát jistá data a jisté skutečnosti, které jsou součástí spisu. Když mu úředník znechuceným tónem požadované informace přečetl, Lissarus tiše poděkoval a odpojil se.
Vymrštil se ze židle tak prudce, až ji převrátil. Celou tu dobu, co Arrakiela vyšetřovali, se odmítal s Wrellou scházet. Odůvodnil to smutkem kvůli Rawantovi, ale ve skutečnosti jí nechtěl a nemohl nic říkat. Bral svou práci vážně. Zatvrzele odděloval práci od soukromí. Naprosto důsledně dodržoval předpisy a nikdy nesděloval tajné informace civilistům. Nesměl jí říct, že se jejího bratra chystají obvinit z Rawantovy vraždy. Stále dokola jí vzkazoval, ať je trpělivá, než se celá patálie vyřeší. Ale tu noc den před soudem to nevydržel a přijal ji. Byla zoufalá a sladká a on toho využil. Věděl, že spolu budou naposledy, protože poté, až Arrakiela odsoudí, jeho nádherná Wrell ho bude nenávidět. Přesně to se stalo. Arrakiela odsoudili, ostříhali, zmlátili a poslali na otcovo panství. Ještě týž odpoledne Wrella vletěla do jeho kanceláře s hitanským bičem v ruce. Počínala si jako divoká xira. „Ty prolhaná, prohnilá, odporná, zkažená napodobenino muže!“ řvala a švihala ho, až blesky létaly. „Ty alibistické monstrum! Ó, jak tě nenávidím, ty ubožáku, skrývající se za paragrafy a vyhlášky!“
Bič jí vytrhnul a zlomil, ale ona po něm začala házet šanony. Nikdy nebyla krásnější. Znehybnil ji telekinetickým výbojem a nechal ji vyvést. Až po týdnu se dozvěděl, že se ještě téhož dne provdala za idiota Korela. Od té doby se už nikdy v klidu nevyspal. Budily ho sny, při kterých mu Wrella spílá mu do zrádců, nebo se miluje s jinými. Ne že by si to nezasloužil. Byla to jeho vina. Všechno byla vždycky jeho vina. Proč nešla z jeho kanceláře rovnou domů? Zpráva, že Korelovi porodila syna, pálila jako dračí plivanec.
Jenže podle termínu chlapcova narození, který si před chvílí vyžádal, to vypadá, že Attesius není Korelův. Protože Wrella není do větru, znamená to, že je Atessius jeho. Ve snaze krotit šílené pádící myšlenky roztržitě popocházel po kanceláři. Srdce ho zoufale bodalo. To by mu přece neudělala, aby mu o tom neřekla. Ale na druhou stranu, byla tak zoufalá a vzteklá. A oba věděli, že se nikdy nemohou vzít.
On, prvorozený Arci-Nubiel, se jako princ z první císařské linie musí oženit jenom s cizí princeznou. Rada mu nabízela různé partie. Už dříve mu nutili princeznu Tuu z linie lichů z Robustuy, pak Pravenu dceru bohyně Krassiony z Riiberionu a teď dokonce navrhovali někoho z Bredeonu. Zatím se mu s odkazem na císařovu „nemoc“ dařilo to téma oddalovat. Ovšem Moreta s ženitbou otravuje tak vehementně, jako kdyby jen na jeho případném potomstvu záleželo přežití mizeonské populace. Mělo mu to dojít hned, že Wrellinu svatbu s Korelem spunktovala ona. Že se dnes ráno Korelem tak zaobírala, to potvrzuje.
Musí s Wrell promluvit. Musí vědět, jestli je chlapec jeho. Ať už Attesius je jeho synem nebo není, postará se o ně. Přesvědčí ji, aby se vrátila do sídla Arci-Quinnů. Jak zná její hrdost, bude to poslední, co má v plánu. Její rodina ji přijme, o to se postará. Arci-Quinnové jsou kverulanti, ale drží při sobě. Při té příležitosti si vzpomněl, že jednu naléhavou záležitost spojenou s Arci-Quinny odkládá už několik dní. Strašná rodina.
Sáhl na zásuvku svého psacího stolu, zašeptal bezpečnostní magickou šifru. V šuplíku schraňoval rozpracované případy, které se nemohly povalovat na očích. Tentokrát tam ležely jediné složky s nápisem „Případ 158/10 567“ s podtitulkem „Přísně tajné“, který dostal k podpisu.
Spis vypracovala pro velitele Chřtánu, lorda Seena Arci-Kesalla, alias Studenou Hubu, nově jmenovaná šéfová bezpečnosti Prexa ihned poté, co byl její předchůdce popraven. Dokument byl tak tajný, že byl určen jen pro sedm adresátů. Mohlo si ho přečíst pět členů Rady, Lissarius a zástupce velitele Chřtánu, princ Flebussion Arci-Tassius, řečený Šlupka, který zastával „tam dole“ funkci koordinátora technické podpory.
Lissarius se na složky znechuceně zašklebil. Neměl ty z podzemních podlaží rád. Mívali sklon vnášet do zavedených úředních postupů cizorodé prvky, jako kdyby byli něco extra. Nebyli. Jedině extra provokovali. Ze všeho dělali ještě větší binec. Formálně měl hlavní velitel Chřtánu postavení srovnatelné s postem, jaký zastával představený Sekretariátu.
Ale od té doby, co císař „odpočíval“, rozhodovací pravomoci se rozplizly mezi Radu, ministerstvo války a sekretariát, který v současnosti ztělesňoval i úřad ministerstva vnitra, protože Trrisiel na svou práci kašlal a ministerské pravomoci převedl na svého syna. Nikdo z těchto složek za žádné rozhodnutí nenesl osobní odpovědnost, až na sekretáře. Dokonce i Lissarius měl šanci některé správní úkony provádět jako „ministerstvo“ a ne jako „sekretář“. Bylo to svůdné. Dalo se pod tím skrýt ledacos.
Aby to nebylo tak jednoduché, bylo veřejným tajemstvím, že „tam dole“ je sice oficiálně šéfem Seen Arci-Kesall, ale pokud je třeba něco zařídit tak, aby to fungovalo, musíte se obrátit na jeho zástupce, Šlupku. Seen je šéfem Chřtánu především proto, že je na rozdíl od Šlupky čistokrevným arcidémonem. Taky dokáže jednat s radou, a především má žaludek na výcvik Trestného komanda.
Lissarius elaborát už důkladně prostudoval. Zbývalo ho jen podepsat a vydat dva poslední pokyny. Ale na celém incidentu mu něco nesedělo a on stále nevěděl, co. Otevřel spis, a znovu očima pročítal rekonstrukci událostí a bezpečnostní analýzu případu:
Rekonstrukce výjimečné události:
Dne 6.7.10 567 Sibiel Norris Arci-Quin, frekventant adaptační přípravky Trestního komanda (bývalý gardista císařovy elitní jednotky, degradovaný za kázeňský přestupek – a přeřazený do adaptační přípravky rozhodnutím Rady číslo jednací FF/00564/016), v rozporu s předpisy přerušil adaptační výcvik na minus sedmém podlaží a sestoupil do podzemních prostor korekce na minus dvanáctém podlaží Chřtánu a vyhledal celu GG66, ve které byl izolován, Destruktiel Arci-Quien, otec výše vedeného. Za použití dosud neznámého faktoru prolomil Sibiel Norris Arci-Quinn zámky a pronikl do cely. Vzhledem ke genetické spřízněnosti a podobnosti energetického vzorce narušitele a uvězněného, došlo k restartu skenovacího zařízení a opoždění spuštění alarmu. V intervalu do opětovného obnovení systému oba zmiňovaní celu opustili.
Sibiel zatím nám neznámým způsobem neutralizoval monitorovací jednotky v koridoru. Podle indicií směřovaly obě osoby k únikovému východu E88(běžně se tento východ nepoužívá, z důvodu opakovaných energetických výronů z hlubin). Osoby na útěku prolamovaly jednu bezpečnostní bariéru za druhou (podrobnější rozbor viz kapitola 14 Zprávy) Na kótě TT77KO97 na zběhy zaútočili flesshingoví hadi. Energetické emanace provázející konflikt spustily poplach a vzbudily pozornost tříčlenného týmu, který ve skladu přilehlému depozitu Relikviáře (kóta TT78KQ97) opravoval vadnou instalaci. Než se na místo konfliktu dostavily bojové jednotky Trestního komanda, dostavili se tam (v rozporu s předpisy) technici z úseku Údržby.
Tady Lissarius čtení přerušil a prudce se nadechl. Sakra! Ten technický tým! Proč ho to nenapadlo dříve? Co dělali technici z oddělení Údržby dole v Chřtánu, když podzemí si vždycky svoje servisní záležitosti řeší ve vlastní režii? Vypadalo to spíš na agenty vyslané Radou. A pěkně pitomé agenty, když se zapletli do masakru a přežil jen jeden. Tak proto nechal Seen popravit šéfa ochranky. Lissariovi se to hned zdálo příliš tvrdé. A moc ho zajímalo, kde byl tou dobou Flebussion, protože ten, kdyby dostal příležitost, by zběhům ochotně pomohl. Jenže s bandou špehů od Rady za zadkem si to asi nemohl dovolit. Lissarius si znechuceně povzdechl a znovu se pustil do čtení:
Podle svědectví démona Gtenoda, technika týmu z oddělení Údržby, jediného přeživšího, byla srážka s flessingy v době příchodu techniků na místo téměř vyřešená. Vzduch byl nasycen výpary z právě disociovaných entit, oba zběhové levitovali pod stropem v očekávání dalších výpadů. Příchod techniků Údržby, kteří na místě hlasitě komunikovali (čímž porušili Základní pravidla postupu v citlivých zónách, nař. velitele Chřánu č. 665), podle našich závěrů přilákal z dutin další flessingy. Jeden technik byl okamžitě pohlcen, druhý byl zraněn (později jej hadi vysáli do sucha). Třetího technika, Gtenoda, oba zběhové při boji s hady úspěšně chránili. Mezitím dorazili na místo konfliktu vojáci Trestního komanda s totál-desintegrátory a plamenomety. Všechny zbývající flessingy eliminovali. V domnění, že zběh Destruktiel Arci-Quin drží technika Gtenoda jako rukojmí, nastavili vojáci Trestného komanda zbraně na selektivní palbu (energetický vzorec cíle uložen v paměti zbraní). Zběha Destruktiela zcela disociovali a následně sežehli na popel. Domnělé rukojmí zůstalo nezraněno. Zraněný Sibiel Arci-Quin byl po krátké potyčce zajat a dopraven k výslechu, kde i pod nátlakem prvního, druhého a třetího stupně odmítl vypovídat, načež byl umístěn do hibernačního boxu, aby vyčkal konečného verdiktu Posudkové komise. Naprosto nezraněný ale duševně rozrušený technik Gtenod byl dopraven k lékařskému ošetření a posléze k výslechu. Disciplinární řízení s technikem (za porušení pravidel bezpečnosti práce v citlivé zóně), dosud nebylo ukončeno.
Analýza příčin výjimečné události:
Při zjišťování příčin, které napomohly uvězněnému překonat bezpečnostní bariéry vnitřního okruhu, bylo zjištěno, že zde figurovalo pět faktorů. Analýzou byly odhaleny pouze dva z nich. Jako první a zcela zásadní zde sehrála roli osoba Sibiela Norrise Arci-Quina, který se v rozporu s předpisy dopustil nepovolené intervence a velezrady. Jako druhá zde hrála roli osoba uvězněného Destruktiela Arci-Quina, který ovládal způsoby boje s flesshingovými hady, a proto se zběhové odvážili k útěku využít zakázaný koridor. Nebylo zjištěno, jak Sibiel prolomil zámky, kde zjistil podrobnosti k přemostění bezpečnostního systému, ani jak se dostal k plánům umístění podzemních cel. Z toho jasně vyplývá, že je zde nezbytné učinit zásadní kroky ke zvýšení zabezpečení podzemního komplexu.
Opatření k nápravě: Již došlo ke změnám bezpečnostních kódů a magických šifer.
Další opatření:
- Nová koncepce ostrahy - je v přípravě
- Vyšetření úniku informací – je v řešení
- Podnět k novému posouzení reálného ohrožení ze strany flesshingů (znovu se prokázalo, že zranitelnost raisi vůči energetickému napadení flesshingy se zvyšuje. Je ovšem možné, že se zvyšuje i agresivita flesshingů)
Dotaz k vedení: Jak naložit s ostatky Destruktiela Arci-Quina? Vzhledem k tomu, že všechny informace o incidentu jsou tajné?
Předkládá: Seen Arci-Kesall, velitel Chřtánu
Zpracovala: Prexa, velící bezpečnostní důstojník štábu Chřtánu
Lissarius s tupým plesknutím složky zavřel a promnul si obličej. Jedna věc je jasná. Schránka s popelem musí zůstat v Chřtánu. Rodina Arci-Quinnů bude nadále udržována v domněnce, že Destruktiel Arci-Quinn je naživu. Jinak by z toho byl binec. Sibiel si tou eskapádou podepsal rozsudek smrti. Ztratil všechny šance, že se z transformace vykroutí. Po transformaci už nebude ve stavu cokoliv prozradit. Teď ještě zařídit, aby něco nevyprdolil ten technik. Agresivita flesshingů Sariho znepokojovala. Nebylo nic zvláštního na tom, že flesshingoví hadi útočí na raisi, ale ještě nikdy se nestalo, že by vážně ohrožovali arcidémony. A to se donedávna tradovalo, že tito energetičtí paraziti jsou pro arcidémony neškodní.
Po dvou hodinách papírování ucítil Lissarius jemné pošimrání na zátylku. Otráveně zafuněl. Někdo, kdo se netouží dostat do databáze záznamů ústředny, se telepaticky dožaduje pozornosti. V komunikaci Lissarius preferoval před magií spíše technologii, protože při telepatickém vnosu si připadal příliš zranitelný, ale nezbývalo, než to „vzít“. Odsunul ochranné mentální bariéry a otevřel mysl. Okamžitě poznal, že je to jeho agentka Jawrilla, třetí dispečerka Chřtánu.
„Ano?“ zavrčel.
„Zachytila jsem informaci, že transformační proces objektu 44 je ukončen.“
„A dál?“ Agentka byla nová. Lissarius doufal, že nepatří ke snaživcům, co hlásí každou prkotinu.
„Jde o to, že...ehm, cituji...čtyřicet čtverka vykazuje nestandardní charakteristiky. Jsou tu pochybnosti, že proces neproběhl tak, jak měl. Je zde riziko, že by objekt jevící známky nestability mohl a narušit akceschopnost i bezpečnost jednotky. Podle nařízení C 22 odstavec b) protokolu, je v kompetenci velitele Chřtánu existenci objektu v takovém případě ukončit. Dovoluji si podotknout, že k podobné situaci došlo naposledy před pěti sty lety. Ale i tehdy se k definitivnímu řešení přistoupilo až po důkladném a opakovaném přehodnocování.“ Jawrilla narážela na ustanovení, podle kterého je velitel povinný nechat si eliminaci neúspěšného produktu transformace schválit Radou, případě sekretářem, tedy Lissariem osobně.
„Tak objekt je kazový?“ ujišťoval se Lissarius. Sakra, to tu ještě chybělo. Syčivě vydechl. Sympatie a antipatie musely stranou. A toto řešení bylo pořád lepší, než potupná poprava, kterou Rada za Sibielovu velezradu doporučila, a ke které gardistu Igisius v urychleném a utajeném procesu odsoudil. Kdyby se Lissariovi nepodařilo uplatnit výjimku podle odstavce 15, gardistovo tělo by bylo rozsekáno přesně na 333 kusů, pozůstatky spáleny v ohni z krodošího trusu a popel smeten do Jalového moře. Vzhledem k tomu, že Sibiel už prodělal drsný dvouletý adaptační kurz, Rada výjimku navrženou Lissariem uznala a vrátila Sibielův případ Posudkové komisi. Tři radní z pěti pak hlasovali pro to, aby byl Sibiel zařazen do transformace, místo aby byl popraven. Lissarius měl za to, že je to uzavřená záležitost. Vše proběhlo v souladu s protokoly, nebylo nic, co by si musel vyčítat. A teď tohle.
„Zjistila jste, v jakém směru se to nezdařilo?“ Zeptal se.
„To ne, sire,“ odpověděla Jawrilla. „Ale podařilo se mi zachytit hovor, ve kterém se lord Flebussion o této záležitosti pře s lordem Seenem. Lord Seen přikázal důstojnici Prexe objekt 44 eliminovat. Ale lord Flebusion nesouhlasil. Načež Seen navrhnul předložit případ k posouzení Radě. Poté se Flebussion rozčílil, a řekl, že v tom případě ustupuje, ale s podmínkou, že se o likvidaci subjektu postará sám. To se Seenovi nelíbilo. Nakonec se dohodli, že rozhodnutí odloží, než budou dokončeny všechny testy.“
Lissarius se zamračil. Flebussion se chová nestandardně. Velitel požaduje eliminaci, zatímco koordinátor to rozporuje. A ve chvíli, kdy chce velitel rozhodnutí hodit na hrb Radě, koordinátor háže zpátečku. Proč? Ať byla Šlupkova pověst jakkoliv černá, Lissarius nemohl uvěřit, že by byl ochotný chladnokrevně zamordovat svého vlastního synovce. Co asi plánuje? Pustit ho nemůže, takový blázen určitě není. Že by Šlupka chtěl adaptační proces zopakovat? Lissarius obrátil oči v sloup při představě, co by z toho mohlo vzejít. Chtělo se mu zařvat. Takový zmatek! Nikdo nikomu nevěří! Jedna ruka neví, co dělá druhá. Hlavně, že je celý císařův palác prošpikovaný špehy od stropu až po Chřtán!
„Díky za zprávu, Jawrillo. Jsem s vámi velmi spokojen. Dělejte dál, co předtím,“ signalizoval telepaticky Lissarius. „Končím.“
Na interkomu navolil kombinaci prvního dispečera Chřtánu. Oznámil, že sjíždí dolů za lordem Seenem. Požádal, aby pro něj někoho poslali k výtahu.
Do podzemí vedlo několik cest, ale jen z kanceláře sekretariátu a z pracovny císaře se dalo sjíždět přímým výtahem. Vstup byl maskovaný jako dveře do skříně. Skříňová stěna zabírala celou stranu sekretářovy pracovny. Jen jedny dveře ze čtyř skutečně vedly do šatníku, a i to byla kamufláž, protože za rezervním sakem, slavnostní uniformou a bojovým brněním, byla posuvná stěna a za ní tajná chodba vedoucí do soukromého informačního centra.
Výtah klouzal do hlubin. V tichu kabiny si Lissarius sám pro sebe brblal pod nosem: „Jednou nechám špehovat i sám sebe.“
Výtah se zastavil na minus pátém podlaží, oficiálně posledním. Poslední území, kam se lze dostat bez speciálního pověření. Široká chodba vyzděná šedými kvádry ústila do pronikavě osvětlené haly. Dispozice tady dole kopírovala uspořádání paláce v přízemí. Všech šest chodeb objektu se hvězdicovitě sbíhalo k centrálnímu prostranství. Lissarius došel do protilehlé chodby a nastoupil do dalšího výtahu. Navolil minus deváté podlaží, kde sídlila sekce laboratoří. Opět klesal dolů. Interiér postrádal elegantní lesklé lišty, koberec vystřídalo praktické lino. Kabina padala volným pádem, těsně před koncem trochu přibrzdila.
***
