Návrat na Mizeon - Arrakiel - 17. kapitola: Mizeon, mauzoleum rodiny Arci-Quinnů

Arrakiel letmo přejel prsty po reliéfu, na kterém umělec zachytil legendu o Rafedaxarrových zásnubách. Do rodinného mauzolea chodil odmalička. Jednou ročně společně uctívali památku padlých a vzpomínali na nezvěstné. Ceremoniál býval dlouhý. Obrázkové série na sloupech ne nepodobné komiksům představovaly lákavé rozptýlení.

Tady v podzemí sídla pod sevřením kamenné klenby rodina Arci-Quinnů uchovává artefakty padlých předků. Ve výklencích obložených vzácným černým mramorem ve schránách z poloprůsvitného obsidiánu spočívá popel z tělesných pozůstatků (a je toho pokaždé hrstička, jinak by byl arcidémon naživu), anebo z rituálně spálených osobních erbů v případě, že nezbylo nic.

V nejstarší urně označené jménem a zdobené leptanými ornamenty v modré a stříbrné barvě ležela malinká křišťálová krabička, do které se běžně ukládá pečetní prsten. Přechovávala kupičku popele, co zbyla po spálení tří článků prsteníku levé ruky dědečka Quina, nalezeného po explozi satelitu Marvi-il v době Sunisenské krize před čtyřmi tisíci lety. V dalších čtyřech urnách s podobným zdobením ležel popel z osobních erbů Quinova prvorozeného syna Wertexe, a tří z devíti potomků jeho linie, kteří byli sežráni během bojů s draky, než bylo Dohodou z Rean-Kwanteru ustanoveno křehké příměří, a než se o dohled začala starat Aliance. Poslední urna moderního designu z průsvitného křišťálu byla prázdná. Arri pochopil, že je připravená na popel z jeho osobního erbu pro případ, že by nejvyšší dvůr na rodinu poslal kontrolu.

Za těch deset tisíc let došlo v linii Arci-Quinnů k více ztrátám. Více, než tři desítky rodinných příslušníků se ztratily ve světech mimo Mizeon. Není jisté, jestli je zajali smrtelníci, nebo zda Arcidémoni zůstali v exilu dobrovolně, zda žijí, či zemřeli. Rodina je tedy pokládá za nezvěstné. Do množiny nezvěstných patří i Arriho strýček Razziel, dvojče jeho otce, který se ztratil dávno předtím, než se Arri narodil.

Byl to spíš pocit změny než zvuk kroků. Spíš vibrace než zvířený vzduch. Ten, kdo přicházel, byl tichý jako stojatá voda.

Zpoza rohu se vynořila mohutná postava navlečená v matně černém bojovém brnění. Jen čtyři nenápadné stříbrné proužky na levém rameni nasvědčovaly, že jde o vysoce postaveného vojenského velitele. Důstojník s paží lehce položenou nad pouzdrem s pulzní pistolí přišel až do středu sálu. Stanul u podstavce s lampou teď vyhaslou, a zdánlivě ledabyle se kolem sebe rozhlížel. Klouzal pohledem po výklencích a po zdech, minul Arrakiela stojícího u sloupu a pokračoval dál. Sakra. Arri úplně zapomněl, že zůstal překrytý kouzlem neviditelnosti, když do mauzolea vstupoval. Jinak než takto, se po domě pohybovat nemohl. Divné je, že kouzlo zabírá i na hosta, když by nemělo. Teď ještě, aby se bratranec urazil.

Významně si odkašlal, zviditelnil se, a řekl: „Díky, že jsi přišel, Trixi.“

Trixen Wertex Arci-Quinn se otočil za hlasem a když Arrakiela spatřil, dal nehlučně zmizet své přílbě, čímž odhalil hezkou ostře řezanou tvář. Zamračil se a spustil: „To je co, bratranče? Citový vydírání? Myslíš, že se v hrobce mého otce rozbrečím a slíbím ti nemožné? To se spíš můj pucflek naučí zaměřovat er-průniky, než aby se mně podařilo se proplížit do Chřtánu!“

Arrakiel překvapeně zamrkal. „Nic takového bych od tebe nežádal.“

„Ani to nezkoušej,“ zavrčel nevlídně Trixen. „Kdykoliv mě Lissarius povolá, dohánějí mě jeho debilní otázky k vzteku. Mám udržovat status quo. Nezvyšovat napětí. Jenže, znáš to: Občas vyjedou oni proti nám, občas vyjedeme my proti nim a občas při tom někdo zařve. A teď mě sleduj: Víš, jaké jsou mé skutečné pokyny od Rady? Zamordovat průměrně tři draky ročně. Je to prý v zájmu naší rasy. Přirozeně tak, aby to vypadalo nevyhnutelně. Jsem přesvědčený, že velitelé draků dostali obdobné rozkazy jako my. A hlídky Aliance nesmějí nikdy dostat záminku k pochybnostem. Vše v nejlepším pořádku.“ Generál rozhodil rukama, jak mluvil, hlas se mu chvěl zlostí. „Takže jsem loajální a plním rozkazy. Ale sakra, porušuju Dohodu z Rean-Kwanteru a nelíbí se mi to. Už po dva tisíce let se prakticky nic nemění, nikdo z rozhodujících činitelů se nemá k tomu cokoliv s tím udělat. A ten politicky korektní had Lissarius se stále dokola ptá, co je nového. Musí přece vědět, jaké rozkazy dostávám!  Tak proč mě provokuje! Jsem jinak mírný jak krodoší kráva, ale při komunikaci s ním lítají v jeho kanceláři židle, skříně a občas hoří i koberce. Proto je moje energetická stopa trvale vedena v databázi císařovy ochranky. Neexistuje, že bych se potloukal po sídle a oni o tom nevěděli. Zpráva, že Siba odepsali, mě zastihla na cvičné střelnici v kvadrantu ER5 v sunisenském pohraničí. Vykašlal jsem se na předpisy a letěl domů. Vecpal jsem se k Lissariovi a žádal vysvětlení.“ Trixen si nešťastně odfrknul. „Nebylo to poprvé, co jsem na něho kvůli Fialkovi vletěl. Už když ho přeřadili, ten slizák Lissarius mi tvrdil, že je to jenom kvůli formě. Xira se prý nažere a krodoch zůstane celý...  Dušoval se, že posudková komise ho nakonec do Chřtánu nepošle. Ale stalo se to! Ten slizák mi řekl, že nemohl nic dělat, protože Sibiel udělal další průšvih. Dokonce měl tu drzost tvrdit, že pád do Chřtánu byla jediná možnost, jak bratrance uchránit popravy. Okolnosti mi popsat odmítnul. Prej jde o interní záležitost jeho resortu, a že mi nic vysvětlovat nemusí. A že z toho bratránek vyvázl ještě dobře. Byl jsem na sebe tak naštvaný, že jsem mu prve uvěřil! Začal jsem házet židle do oken a řvát, že jestli mě k Sibovi nepustí, všechno rozmlátím. Lissarius řekl, že je pozdě. Proces už byl zahájen.“ Trixen si rukama prohrábl dlouhé černé vlasy a zavrčel. „Nedovedeš si představit, jak jsem zuřil, že si tak pospíšili. Pochop, pro gardisty civilní právo neplatí. Vztahuje se na ně Protokol, a ten je ještě přísnější než naše vojenské předpisy. Když někoho pohltí Chřtán, je opravdu pozdě.“

Trixen si povzdechl. „Otce možná zpátky dostaneš, ale Sibiela pokládej za ztraceného. Kdybys na něj narazil po transformaci, nejspíš by tě nepoznal. Raději si to nepřej.“ Generál se udeřil zaťatou pěstí do hrudi. „Nikdo ho neznal lépe než já. Dávno předtím, než ses narodil, si tvůj otec dělal starosti, že Sibiel má příliš vznětlivou povahu. Ve škole se mu často posmívali kvůli jeho fialovým očím. Než začal nosit čočky nebo tmavé brýle, často se kvůli tomu pral.“

„Rawantes mu někdy říkal Fialko,“ vypravil ze sebe smutkem zavalený Arri.

„Destruktiel mě požádal, abych Sibiela trénoval,“ pokračoval generál. „Brával jsem ho do sunisenského pohraničí. Naučil se zacházet se zbraněmi, řídit válečné stroje, obsluhovat přístroje, počítat rizikové analýzy, navrhovat útočné a obranné strategie. Strávili jsme spolu pár skvělých let.“

„Proto tak snadno udělal ty testy do gardy, když mu bylo sotva padesát?“ skočil mu do řeči Arrakiel.

„Trénink mu dodal především sebevědomí,“ ušklíbnul se Trixen. „Ty zkoušky zahrnovaly prověření reflexů, magické kompetence a genetické testy a na to se nijak připravit nedalo. Uspěl proto, že o sobě nepochyboval. A taky byl tehdy šťastně zamilovaný do princezny z Dervosu.“

„Do té, co zemřela?“ přerušil ho Arri, protože si vzpomněl, jak špehoval matku s pratetou, když o tom mluvily.

„Jo,“ přisvědčil Wertex. „Byl to pro něj děsný šok. Po tom, co o Elianu přišel, se plně soustředil jen na kariéru. Od té doby, co se stal elitním gardistou, jsme se vídali jenom zřídka. Působil smířeně a tak... odhodlaně. Já pak potkal Brigitu a měl jsem dost práce, abych si ji vůbec mohl vzít. Pak ses narodil ty. Jako by to bylo včera. Měl jsem zrovna dovolenou a známí mě zatáhli do Rejdiště. Kdosi mě plácl po zádech. Otočím se a zůstanu paf! Tvůj vzorný bratr, kterého jsem nikdy neviděl, že by si jen něčeho srknul, se tam kýval se sklenicí lomocováku model osm, a prej, že má mladšího bráchu!“ 

„Takového jsem ho neznal,“ vypravil ze sebe zkroušeně Arri. „Vždycky jenom buzeroval. Myslel jsem, že mě neuznává, protože nikdy nebudu tak dokonalý, jako je on. Záviděl jsem mu, že je v gardě. I když jsem ho před sestrami zesměšňoval, tajně jsem ho obdivoval.“

Bratranec pokrčil rameny. „Byl rád, že ty v gardě být nemusíš. Štvalo ho, že si své svobody vůbec nevážíš. Škoda, že jste si to mezi sebou nevyjasnili dřív.

„Proč se vlastně komandu říká Chřtán?“

„Je to podobenství. Transformace je jako pád do chřtánu bestie. Cesta útrobami trvá deset dní. Vyjdeš ven, a je z tebe někdo jiný. V praxi to znamená deset dní genové terapie a vymývání mozku magií.  Mrzí mě, že jsem Sibovi nepomohl. Za důtku, co mi napařili za výtržnost, se nestydím. Kurva, jsem na ni pyšný. Víš, co jsem udělal, když mě deportovali zpátky na základnu?“ Trixen se hořce uchechtl. „Vykonal jsem Kre-wi-si.“

Arrakiel si pomyslel, že na pohřební rituály je vždycky času dost, ale nechal si to pro sebe. Pokud to bratranci ulehčilo na duši, nemá smysl ho trápit. On Sibiela ještě pochovávat nebude. „Matka si myslí, že Siba potrestali za to, že se snažil otce dostat z vězení,“ řekl.

Trixen nakrčil čelo. „Moje žena si to myslí taky. A nejen ona.“ Brigita měla dobré vztahy s démony z linií založených levobočky čtyř nejmladších císařových synů a dcer, kteří se nikdy neoženili.

„Když se to nepodařilo Sibielovi, musí se to podařit mně,“ řekl Arrakiel.

„Dostat otce z vězení?“ Trixen se ušklíbnul. „Hochu, vážně nevím, co ti poradit. Já už svoje možnosti vyčerpal. Ideální by bylo spojit se s Flebussionem, ale ten nikdy nevychází na povrch. Aspoň ne tak, že by se to dalo vysledovat.“

„Šlupka Zatracený Flebussion?“ zavrčel s despektem Arri.

„Oženil se s naší tetou, takže je to pořád náš strýc,“ ušklíbnul se Trixen.

Koordinátor Chřtánu Flebussion, řečený Šlupka, se před mnoha lety oženil s Destruktielovou sestrou Exionou, která později za nejasných okolností tragicky zahynula. Šlupkovu reputaci v očích rodiny Arci-Quinnů hrubě poškozovala skutečnost, že dotyčný vykonával post zástupce šéfa Chřtánu, nechvalně známého intrikána Seena Arci-Kesalla. Seen byl rovněž velitelem Trestného komanda a pro jeho brutální metody si vysloužil přízvisko Studená Huba. Tradovalo se, že všechny osoby v Seenově blízkosti časem sežere hniloba. Vše, co souviselo s Chřtánem, mělo přídech nečistoty. Proto otec zuřil, když se Exiona dala dohromady právě se Seenovým zástupcem. Po její smrti na švagra zanevřel úplně.

„Kdyby chtěl, už by pomohl, nemyslíš?“ poznamenal Arri.

„Šlupka má mnohem závažnější starosti,“ řekl temným tónem Trixen. „Relikviáře se otřásají.“

„Co to znamená?“ podivil se Arri.

Trixen si povzdechl. „Padlí se snaží prodrat ven. Souvisí to s císařovou nečinností. A markantně se to zhoršilo po Rawantově zmizení. Vím to jen proto, že se mnou slouží Šlupkův mladší syn, bratránek Keis. Jednou se pořádně ztřískal a mluvil.“

„Přísahám,“ zavrčel Arrakiel, „že Rawanta najdu!“ Načež bratranci vysvětlil, že k pokusům využije krytí Gwimorské anomálie. „Ale nejdřív musím dostat otce z vězení, to snad chápeš,“ dodal. „Možná bych měl jít rovnou za Lissariem.“

Trixen se chytil za hlavu a zaúpěl. „Ten had tě akorát znovu zavře.“

 Arri pohodil hlavou. „Je to sice blbec, ale je to byrokrat. Revize rozsudku je platná. Formálně už nejsem nevolník. Mohl bych se k němu dostat jako žadatel o Císařské přijetí.“ Měl na mysli instituci čtvrtletní audiencí, které sekretář v zastoupení císaře uděloval střednímu stavu. Bývalo kolem toho hodně rozruchu. Nestávalo se, že by žadatelé obtěžovali se stížnostmi nebo prosbami. Tady šlo spíše o prestiž. „Nejbližší takovou akci má Lissarius naplánovanou přesně za deset dní. Pořadníky na ministerstvu vnitra bývají plné půl roku dopředu, ale Rawantes mi kdysi prozradil způsob, jak se tam na poslední chvíli vmáčknout. Fígl je ve zdůvodnění. Samozřejmě tam dám jméno, které nebude nijak vybočovat, ale Lissaria by trknout mohlo. Třeba...Ysyan.“

Bratranec zakoulel očima. „Tvé druhé jméno? Nelíbí se mi to.“

„Mně také ne, ale co jiného mi zbývá? A potom: Lissaria jsem viděl třikrát v životě, ale zažil jsem, jak to u nich doma chodí. Moreta a Trrisiel jsou ti nejstrašnější rodiče, jaké by sis mohl představit. Dlouho jsem nechápal, jak mohl Rawantes zůstat normální. Mno,“ Arri zakoulel očima, „Rawantes mi to objasnil. Od malička až do puberty ho totiž vychovával Lissarius. V té době učil na univerzitě, byl oproštěný od povinnosti v císařově gardě, protože se s ním počítalo pro úřad sekretáře. Jen se čekalo, až splní věkovou hranici. Moreta se záhy po Rawantově narození začala věnovat politice. Nemluvně tahala všude s sebou. Líbilo se jí demonstrovat, jak je všestranná a schopná, přičemž jediný, kdo tím trpěl, bylo to dítě. Trrisiel zahrabaný v dílnách sotva registroval, že má dalšího syna. Lissariovi se podařilo rodiče přesvědčit, aby mu bratra svěřili. Tvrdil, že v akademickém prostředí se lépe rozvinou jeho vlohy. Rawantes na to období vzpomínal moc pěkně. Od těch dob říká bratrovi „Sari“, protože jako malý neuměl vyslovit dlouhé „Lissarius“. Znamená to, že Sari nemůže být takové monstrum, jakého z něj všichni děláme, a jakého ze sebe důsledně dělá i on sám! Chci s ním konečně mluvit. Chci, aby věděl, že mám co nabídnout. Výměnou za otce a snad i za bratra.“

„To je všechno pěkné, ale i kdybys měl s Lissariem pravdu, uvědom si, že není sám. Příliš ses do toho zamotal,“ řekl Trixen. „Oni se budou snažit se tě zbavit. Preventivně.“

„Absolutně netuším, o kom mluvíš,“ houknul ironicky Arrakiel.

Oba věděli, že Trixen má na mysli členy císařské rady.

Trixen se zatvářil skepticky. „Lissarius je jenom dílkem skládačky. I když si každý myslí, že je to on, kdo třímá otěže, není tomu tak. Nějak to celé musí souviset s Rawantem. A najít ho, je příliš velké sousto. Tak hodně štěstí. Pokud se vůbec od Lissaria dostaneš v jednom kuse. A až tě při experimentech chytí hlídka Aliance, řekni jim, pochopitelně si nechej pro sebe, že to máš ode mě, to, co jsem ti řekl o šarvátkách s draky v hraničním území. O těch kvótách...“

„Uvědomuješ si, co po mně žádáš?“

„Velice dobře. Kdybych to řekl já, byla by to velezrada. Když to řekneš ty, nebude to nic, protože nejsi voják, a formálně jsi mrtvý. Přesto, nebo právě proto by tu informaci mohli aspoň prověřit.“

Arrakiel se ušklíbnul. Něco z jeho ukřivděných pocitů se muselo odrazit v jeho tváři, protože  Trixen se zarazil a řekl: „Musíš pochopit, že nikdo netušil, do jakého extrému to s tebou Moreta dožene. Věděli jsme, že tvůj otec chystá revizi procesu, tak jsme byli v pohodě. Měli jsme na tebe vztek, protože ses choval jako fracek. Zpočátku nikomu nedošlo, že je v tom křivárna. Byli jsme všichni jako... uhranutí.“ Trixen zapíchl prst do vzduchu a vybafnul: „Ha! A co když jsme byli?“

Arrakiel přikývnul. „Po přečtení rozsudku jsem chtěl protestovat, ale nemohl jsem říct ani slovo. Někdo mě uhranul. Přímo v soudní síni.“

Bratranec pomstychtivě zamručel. „Někdo nás utáhnul na vařené nudli. Fakt by mě zajímalo, co potřebovali ututlat.“

„To mě taky,“ povzdychnul si Arri. „Něco mi říká, že to brzy zjistím.“

konec prvního dílu

pokračování najdete ve druhém dílu série pod názvem Lissarius