Nový životní rytmus pro tento rok
Jsem zpátky! Od listopadu jsem na tuto stránku ani na web … nesáhla, protože jsme řešili novou rodinnou situaci a s ní nástup diametrálně odlišného životního rytmu, kterému se stále ještě přizpůsobujeme. Tchán, kterému táhne na devadesát, v listopadu vážně onemocněl. Dva týdny pobyl v nemocnici, pak ho převezli do LDN. V půlce prosince nám ho z LDN „vrátili“ v poloze ležmo do domácí péče. Místo relativně soběstačného seniora, kterého jsme předtím pouze cca 2x týdně různě vozili po doktorech, na pedikúru, a pomáhali mu s úklidem a nákupy, se nám vrátil křehký na lůžko upoutaný stařeček, absolutně odkázaný na péči ostatních. Před jeho návratem jsme naštěstí stačili absolvovat seminář v kroměřížské nemocnici, kde jsme se pod vedením Mgr. Aleny Brančíkové poučili, jak se o takového člověka starat a jaké pomůcky k tomu budeme potřebovat (vřele doporučuji). Paralelně s tím jsme zahájili jednání se sociálními službami, protože nám bylo dopředu jasné, že to sami dva s Richardem nemůžeme zvládnout, pokud si chceme (a potřebujeme a musíme) udržet současné pracovní nasazení v našich profesích. Naštěstí měli v Decentu v Hulíně volné kapacity, takže se u nás paní pečovatelky od poloviny prosince střídají 3 x denně a my jsme neustále překvapovaní tím, jak jsou úžasné, a jak zásadní pomoc to pro nás představuje. Jistěže kromě této účinné pomoci musíme fungovat i my s Richardem, dvakrát týdně se zastavuje s pomocí a psychickou podporou švagrová. Je to spousta drobných záležitostí denně, od vytažení žaluzií ráno a zatažení večer, po praní prádla, přípravu a podání jídla, shánění hygienických potřeb a léčivých přípravků. Pro ilustraci stačí jen prosté vaření čaje do termosky a starost, zda je hrnek u seniorovy postele plný, a hlavně dostatečně v jeho dosahu.
Z výše uvedeného se dá snadno odvodit, že jsem za ten čas, kdy jsme se s Richardem přizpůsobovali, absolutně rezignovala psaní a vše, co s ním souvisí. Až během minulého týdne jsem se vyhecovala, a splnila resty, co se nahromadily. Napsala jsem opožděnou recenzi na knihu Krev a zrada od Kay Frost pro Děti noci. Jako mluvčí PAF jsem sesmolila článek o vyhodnocení PAF 2024. Vymyslela jsem otázky pro vítěze ankety a vykomunikovala s nimi finalizaci (už jenom čekám, až mi konečnou podobu odkývne Michael Bronec, abych mohla článek poslat do Interkomu). A v neposlední řadě jsem uskutečnila rozhovor s Marií Domskou, o který mě paní šéfredaktorka žádala někdy v listopadu (odkazy na tyto záležitosti už šoupnu do jiného příspěvku).
Teprve včera jsem se konečně vrátila k Z(a)traceným klíčům. I když jsem trilogii v říjnu dokončila, s odstupem času v ní nacházím nedostatky, které je nutné vyladit. Teprve až budu s Klíči definitivně spokojená, vrhnu se na Igora Ničitele, a už se na to těším!
Nebylo snadné se přeladit do nových rodinných povinností, ale byly tu mé dobré přítelkyně: Marcela, Jolana, Jana, Zuzka, Daniela a v neposlední řadě nezdolná Ivana z Prahy (jako jediná reprezentantka psacího řemesla), které mi dodávaly sílu, a já jim děkuji.
Co se týká četby na pokračování, kterou vkládám na web a upoutávky na další díly dávám sem na stránku, rozhodla jsem se pro Sarvonův odkaz. Tato kniha vyšla jako e-book v roce 2022 a na Databázi má 90 % i dobrá hodnocení. (….) Stěžejní postavu Sarvonova odkazu, Ottu z Orkenu mám moc ráda a doufám, že vás jeho vylomeniny i cesta za svobodou budou bavit. Otta má v megasérii Metaprostor přímou návaznost na román Kozel zahradníkem (tam je Otta za padoucha). V Sarvonově odkazu se ukáže, že nic není jen černé nebo bílé. Kozla zahradníkem, jeho četbu jsme ukončili v dubnu 2024, pořád ještě najdete v sekci Četba na pokračování zde na webu.
