O lidech a nelidech
Starám se o zahradu, smolím jisté nudné analýzy kvůli obživě, ale především jsem se vrátila k loni opuštěnému příběhu „O lidech a nelidech,“ který by měl být úvodním kouskem k úplně nové sérii. Tato kniha není součástí Metaprostoru. Většinově se odehrává na staré dobré Zemi, dokonce v našich zeměpisných šířkách, a dokonce v naší době. Ne, není to současný román ze života, protože bych se nemohla vyhýbat některým společenským tématům, a na to nemám dost tlustou hroší kůži. Je to mysteriózní, trochu odlehčený příběh o notáři Karlovi, jemuž se při vypořádávání jedné pozůstalosti obrátí svět vzhůru nohama. Knihu jsem odložila na straně 168, protože jsem s ní nebyla spokojená, ale nedokázala jsem rozpoznat, v čem je chyba. Až teď - po roční přestávce mi to došlo (tolik o užitečnosti časového odstupu). Proplétalo se tam mnoho dějových linií současně. Příliš se tím rozptylovala čtenářova pozornost, útvar ztrácel dynamiku. Tak jsem jednu linii vyštípala, i když to bolelo (a příběh je hned o padesát stran kratší), a hned to vypadá líp! Je to jako průklest růží. Nechají se jenom ty nejsilnější letorosty.
