Přebor autorů fantastiky 2019
Publikuju zde článek, který vyšel v Interkomu 1/2020. Ve formátu pdf si Interkom můžete stáhnout z tohoto zdroje: interkom.vecnost.cz/, ale vězte, že elektronická verze časopisu bývá publikována s určitým zpožděním poté, co je rozeslána verze tištěná.
Přebor autorů fantastiky 2019
Vyhodnocení PAF 2019
Na sklonku roku 2019 byly na Fénixconu v Brně vyhlášeny výsledky jubilejního desátého ročníku Přeboru autorů fantastiky (PAF 2019), ve kterém se hodnotí četnost úspěšného umístění autorů zúčastněných v literárních soutěžích.
V roce 2019 soutěžilo celkem 852 povídek. Žebříček PAF byl sestaven z podkladů jedenácti soutěží. Do vyhodnocení PAF se dostalo 104 povídek od 74 autorů. Počet soutěžících i počet vyhodnocovaných povídek je vyšší, než v minulém roce (pro srovnání: v roce 2018 v jedenácti soutěžích o umístění bojovalo 512 povídek. Do hodnocení PAF bylo zahrnuto 91 povídek od 67 autorů).
V letošním vyhodnocení si první místo vybojoval Radovan Kolbaba se ziskem 36,5 bodů. Na druhém stupínku stanula Irena Moravcová (Arenga) s úrodou 36 bodů (ano bylo to těsné, a to ještě stojí za připomínku, že Irena byla vloni první). Třetí post a 21 bodů získal Jan Pečenka. Skvělé pozice uhájili i laureáti z loňska a předloňska – Radmila Tomšů byla čtvrtá (v roce 2017 byla první a v roce 2018 se dělila o páté a šesté místo s letos vítězným Radovanem Kolbabou), Zbyněk Moravec byl pátý, Věra Mertlíková šestá (Věrka byla první v letech 2015 a 2016).
Úspěšným přeborníkům srdečně gratulujeme.
Historie PAF:
Přebor autorů fantastiky spatřil světlo světa v roce 2008. Jedná se o žebříček úspěšnosti autorů žánrů sci-fi, horor a fantasy, sestavený dle výsledů v literárních soutěžích v daném roce - podobně jako je tomu ve sportovních kláních. Duchovním otcem počinu je Michael Bronec, ku pomoci přispěli Vladimír Němec, Harv a Darth Zira za Fandom. Cílem přeboru bylo a je upozornit veřejnost na nejúspěšnější autory, a povzbudit soutěžící k dalšímu psaní.
Od počátku vyhodnocování do současnosti (2008-2019) bylo do žebříčku PAF zahrnuto 473 autorů a 1328 povídek z celkového počtu 9890 povídek ve všech sledovaných soutěžích (statistiku zpracoval Vladimír Němec).
Prezentace trojice vítězů PAF 2019
Radovan Kolbaba - první místo v PAF 2019
Radovan na sebe upozornil už vloni, kdy se v žebříčku PAF s Radkou Tomšů podělil o páté a šesté místo. V roce 2019 nejlépe zabodoval v soutěži Vidoucí, kde za povídku Formicidae získal první místo. Dalším zářezem na pažbě je druhé místo v Žoldnéřích fantazie za povídku Nejlepší přítel rytíře. Třetí místo získal v soutěži O stříbřitělesklý halmochron s povídkou O studentovi a tempoteroristce. Dál bodoval v CKČ s mikropovídkou Poslední krok k dospělosti a v soutěži Daidalos s kouskem nazvaným Tady tě nenávidí.
Irena Moravcová (Arenga) – druhé místo v PAF 2019
Irena, která mimo jiné publikuje články o gramatice a tvůrčím psaní pod nickem Arenga, si cestu mezi čtenáře s úspěchem razí už několik posledních let. V roce 2016 získala titul Lady Řádu fantasy za povídku Knižní trh, v roce 2018 v žebříčku suverénně zabrala 1. místo (2 x bodovala v CKČ a jednou v Žoldnéřích). V roce 2019 Irena do žebříčku PAF přispěla prvním místem v literární soutěži Žoldnéři fantazie za povídku Chtít nestačí, a další výkony vykázala v CKČ, kde bodovala ve všech soutěžních kategoriích: 1. místo v kategorii mikropovídka (za kousek nazvaný Na malinách), 2. místo v kategorii krátká povídka (Příživník), 5. místo v kategorii povídka (Slečna z lepší rodiny) a 2. místo v kategorii novela (Zašlá sláva).
Jan Pečenka - třetí místo v PAF 2019
Honza v uplynulém roce dvakrát zazářil v soutěži CKČ, kde vyhrál první místo v kategorii krátká povídka s povídkou Cestující, a v kategorii mikropovídka vybojoval 4. místo s povídkou Brána dokořán. V soutěži Žoldnéři fantazie se mu podařilo získat 4. místo s povídkou Život na cestě.
Rozhovory s vítězi PAF 2019
Přebor autorů fantastiky je sice míněn s mírnou nadsázkou, ale přesto vypovídá o míře úsilí, kreativitě a zdravé úpornosti oceněných autorů. Abychom motivovali k účasti v literárních soutěžích i další autory, položili jsme držitelům prvních tří míst přeboru několik otázek.
MD: Čteš raději klasiku nebo moderní autory a proč?
Radovan: Nejraději čtu všechno, co se mi líbí. Nevyhýbám se románům, komiksům, ani literatuře faktu. Čtu očima i ušima (audioknihy mi zpříjemňují především manuální práci). Není to tak dlouho, co jsem si přečetl novou knihu největšího z klasiků J. R. R. Tolkiena a před pár týdny jsem dorazil hepta(okta)logii Stephena Kinga Temná věž, což je taková moderní klasika.
Arenga: Jak kdy. Spíš čtu současnou literaturu, ale občas ráda sáhnu i po klasice. Většinou si ale beru ke čtení buď texty odborné - anebo naopak texty oddychové. A když chci něco extra oddychového, sáhnu po nějaké inteligentní „červené knihovně“ (a nestydím se to přiznat). Co naopak už skoro vůbec nečtu, jsou historické romány z období středověku, které jsem hodně četla jako dospívající. Vzhledem k mé profesi je pro mne dost těžké najít něco, co by se mi opravdu líbilo.
Jan: Čtu podle chuti, takže klasiky i moderní autory často střídám a rád měním žánry. Většinou se rozhoduji podle něčího doporučení, podle recenzí, nebo když mě opravdu zaujme, anotace. U těch starších děl se chci také seznámit s příběhem, který byl natolik dobrý, aby se stal klasikou.
MD: Jaký je Tvůj názor na různé literární akademie a kurzy tvůrčího psaní? Máš s nimi pozitivní zkušenosti, nebo se spíše kloníš k názoru, že k úspěšnému psaní postačí talent, fantazie a vytrvalost?
Radovan: Spíše se kloním k názoru, že k úspěšnému psaní stačí fantazie a tuna vytrvalosti. Talent nezmiňuji, neboť bych tím diskvalifikoval sám sebe. Na druhou stranu, v počátcích svého literárního lopotění jsem jezdil na společné psavecké víkendy s kamarády. Někteří psali všemožnou prózu, od humoristické po cestopisy, jiní poezii, další třeba písně, ale ten duch kolektivního porozumění mi v počátcích dodal spousty sil a pomohl mi překonat neúspěchy.
Arenga: Talent, fantazie a vytrvalost... Nedá mi to nepřipomenout na tomto místě onu pasáž ze Saturnina, kde se mluví o tom, že strýc František by si byl ušetřil popálené prsty a zánovní vestu, kdyby si před jedním ze svých pokusů přečetl učebnici chemie pro nižší třídy středních škol.
Žádným kurzem tvůrčího psaní jsem neprošla, takže osobní zkušenosti nemám. V době, kdy bych to časově zvládala, jsem totiž zastávala právě názor, že postačí talent a fantazie a kdo nemá, tomu kurz nepomůže. Později jsem začala některé věci vidět z jiného úhlu, snad jsem byla už i trochu moudřejší a pokornější, ale už jsem měla rodinné a pracovní povinnosti a byla na tom s časem úplně jinak. Osobně mne nejvíce posunula a posouvá zpětná vazba od betačtenářů a nějaká ta načtená teorie. Čímž chci říci, že mít talent, fantazii a vytrvalost je sice důležité, ale není to samospasitelné. Stejně jako nejsou samospasitelné jakékoli kurzy nebo příručky.
Jan: Nikdy jsem se neúčastnil žádného kurzu tvůrčího psaní, ačkoliv bych to chtěl jednou zkusit. Myslím, že takové kurzy jsou důležité hlavně pro začátečníky, kteří se potřebují naučit základy dobrého vyprávění. Jako hlavní výhodu ale vidím v tom, že člověk, který se takového kurzu zúčastní, se ocitne v okruhu podobně smýšlejících lidí, se kterými se může bavit o svém vlastním psaní nebo o literatuře jako takové, může od ostatních získat zpětnou vazbu na své dílo, sám může hodnotit ostatní, sdílet mezi s sebou zkušenosti, vzájemně se podporovat, hecovat se… Aspoň tak nějak si to ideálně představuji. Psaní je ale – aspoň v mém případě – práce samotářská, nejlépe za zavřenými dveřmi se zapnutou muzikou v pozadí. Nevím, jaká cesta vede k úspěšnému psaní (ať je to, co chce), ale myslím, že to zjistím jedině tak, když zasednu ke klávesnici, pustím cokoliv od Radiohead a začnu psát.
MD: Který z tvých literárních výtvorů (bez ohledu na umístění v soutěžích) bys nám doporučil(a) jako zatím nejpovedenější?
Radovan: Pro mě je to těžká otázka. Píši různé žánry a myslím si, že víc záleží na čtenáři a jeho vkusu, než na povídce či knize. Máte-li rádi military sci-fi, zkuste povídku Formicidae, se kterou jsem vyhrál letošní Vidoucí, a najdete ji v listopadové Pevnosti. Humornou fantasy zase reprezentuje Nejlepší přítel rytíře, který vyjde v příštích Žoldnéřích fantazie. Za nejpovedenější nejspíš považuji povídku s milým názvem Tady tě nenávidí, která v Daidalovi skončila čtvrtá, což je ze všech mých umístěných povídek za rok 2019 nejhorší výsledek :-).
Arenga: Novelu Zašlá sláva, která se v roce 2019 umístila jako druhá v CKČ a měla by vyjít v KOČASU 2020. Odehrává se v Praze na Vinohradech v roce 1980 a čtenáři se zde mohou setkat mj. s některými postavami z mé povídky Hostitel (KOČAS 2019) a s některými postavami z povídky Cizinec (MLOK 2017). A také je to první text, do něhož mi vstoupila Doramo Krásová, která je hlavní hrdinkou knihy, kterou mám právě rozepsanou.
Jan: Z mého pohledu má dosud nejpovedenější povídka vyjde v letošním sborníku Žoldnéřů fantasie. Jmenuje se Život na cestě.
MD: Jak tě napadají tvé postavy? Stojí ti podvědomě předlohou konkrétní lidé?
Radovan: Moji známí i blízcí jsou předobrazy pro některé postavy tak v necelé polovině dosud napsaných děl. Trochu se děsím, že se v tom někdy poznají. Ještě horší ale je, když v nějaké fiktivní osobě poznají mě, přece jen mám často se svými hrdiny obdobné postoje.
Arenga: Mám pocit, že postavy ke mne přicházejí tak nějak samy. A někdy poměrně nečekaně: píšu, píšu a najednou se sama nestačím divit. Ale některé postavy mají řekněme určitý předobraz, třeba jen v nějakém detailu. Týká se to např. i výše zmíněné Doramo Krásové. Potkávala jsem v naší ulici jednu takovou starou dámu, opravdu dámu, vždy perfektně upravenou - i když šla jenom na nákup. Vídala jsem ji pravidelně a vždycky měla rukavičky, takové ty tenké háčkované, které se dnes už nenosí. Doramo Krásová má takovéhle rukavičky hned v první scéně, kterou jsem o ní napsala, a má i stejný hlas jako ta paní. Bohužel jsem ji už docela dlouho nepotkala, tak doufám, že se třeba jen odstěhovala...
Jan: Spisovatel Neil Gaiman říká, že když chce napsat postavu např. sedmdesátileté babičky, která ráda štrikuje a sbírá keramické sošky slonů, tak musí někde hluboko ve svém mozku najít přesně tu část, která je sedmdesátiletou babičkou a pak ji prostě jen nechat mluvit. Zní to sice trochu hloupě (on to přece jenom říká trochu líp), ale myslím, že na tom bude něco pravdy (s postavou např. jaderného inženýra by to asi bylo trochu složitější).
Mojí poslední reálnou předlouhou byl náš kocour Gilbert, který má křivý dolní špičák – ten mu vystupuje z tlamy a on tak vypadá, jako by se neustále šklebil. Zmínil jsem právě tenhle detail v povídce Život na cestě, protože mi přišel zajímavý. A tak je to s většinou mých předloh. Vypůjčuji si to, co mi přijde zajímavé nebo nějak specifické pro danou postavu.
MD: Je něco, co bys chtěl(a) vzkázat či doporučit čtenářům nebo začínajícím autorům? (Klidně se chlub a propaguj!)
Radovan: Čtenářům bych vzkázal, že čtení je super (to oni vědí) a že čtení opravdu dělá člověka chytřejším (to vědí taky), což mám odpozorované z práce. A pokud čtou něco ode mě, tak jim děkuji, a když se jim to líbí, tak mi dělají velkou radost (a klidně to mohou napsat někam na legii. info, databázi knih, nebo tak).
Necítím se být povolán udílet doporučení začínajícím autorům, ale využiji té vzácné příležitosti a zkusím to. V prvé řadě bych doporučil nenechat se odradit neúspěchy, které jsou, aspoň zpočátku, nevyhnutelné. Je docela zhoubné hledat radost a motivaci v úspěších - třeba v publikaci knihy, nebo umístění v soutěži, většině smrtelníků něco takového trvá několik let. Pokud člověka psaní baví a je rád už jen za to, že zvládl dát do kupy příběh a dokončit ho, stojí to za to. A když už to napíšete, vyšlete to do světa. Dejte to do soutěže, publikujte to na netu. Nikdy nevíte, co dobrého z toho vzejde. Navzdory svým soutěžním úspěchům dodnes nedokážu odhadnout, s jakým přijetím se ta či ona povídka setká. Většinou jsem velmi překvapený (někdy příjemně, jindy naopak). Možná bych to shrnul slovy: Pište pro sebe, ale vyšlete to do světa, ať to může potěšit i jiné. Takto jsem si nedávno přečetl svoji jedinou vydanou knihu Pevnost zoufalství z roku 2012. Na jednu stranu jsem hudroval, jak bych to dnes napsal líp, na druhou mě ta kniha ohromně bavila. Prostě jsem ji psal pro toho prvočtenáře za klávesnicí. No a tímto jsem se také pochlubil a propagoval...
Arenga: Začínajícím autorům jsem na tomto místě vloni doporučovala, aby se nebáli literárních soutěží. Letos to trochu rozšířím o radu, aby se, pokud jim nějaký text v soutěži neuspěje, pokusili přijít na to, proč, a případně se ho pokusili dobrousit či úplně přepsat. Zejména pokud jde o soutěž, která poskytuje jako zpětnou vazbu slovní hodnocení, je docela fajn si to hodnocení přečíst a aspoň o něm uvažovat, případně pokud hodnotící poukáže na konkrétní přešlapy proti pravopisu a gramatice, tak opravit přinejmenším tohle. Ono vážně docela zamrzí, když jako porotce napíšete docela dlouhé slovní hodnocení s vypíchnutím konkrétních chyb a za cca půl roku se s tímtéž textem setkáte v literárním workshopu prakticky v původním znění. Berte to, prosím, tak, že porotce, který vám píše zpětnou vazbu, vám chce v první řadě opravdu pomoci.
Čtenářům bych především ráda poděkovala za to, že čtou. Moc si vážím toho, když si někdo najde čas a má chuť si přečíst právě můj příběh.
Do nového roku bych pak nám všem ráda popřála spoustu skvělých nových příběhů, které si budeme moci vychutnat ve zdraví, v klidu a pohodě.
Jan: Nám začínajícím autorům vzkazuji, ať dál píšeme jen to, co chceme my sami, to, co nás zajímá a co nás baví. Nechci nic doporučovat, spíš nám jen popřeju co nejvíc vytrvalosti, trpělivosti a ochoty na svém psaní dál pracovat, co nejlépe přijímat konstruktivní kritiku a zkrátka se neustále zlepšovat.
A čtenářům přeji jediné – co možná nejvíc dobře vyprávěných příběhů.
MD: Děkuji Radkovi Kolbabovi, Ireně Moravcové a Honzovi Pečenkovi za rozhovor, a do dalšího období přeji hodně skvělých nápadů a tu nejlepší odezvu od čtenářů.
Za realizační tým PAF: Miroslava Dvořáková
Prosinec 2019 – leden 2020
