Putování postav z jedné knihy do druhé
Nedávno jsem přidávala na tento web další díl románu Ani párem volů - jednalo se o kapitolu nazvanou u "V čelistech spící bestie" pojednávající o tom, jak Zachary s Igorem postupně překonávají bariéry Urvalovy ochranky. Součástí upoutávky na FB byl i slib, že se čtenář konečně dozví, k čemu Igor se Zachem potřebovali pozůstatky toho zdechlého psa, kterého vylovili ze studny leberionského statku.
Přidala jsem poznámku o tom, jak se některé vedlejší postavy (jako je právě zašklíbenec Igor) natolik prosadí, že pak autorovi nezbude, než dát jim prostor v jiném příběhu. Postavu Zacharyho mám opravdu ráda, ale úplně ujíždím na Igorovi. On je tak protivný a děsivý, až je roztomilý (ostatně, tu postavu jsem psala s láskou podle mustru, který mám denně na dosah). A právě teď (když zrovna nevkládám další díly volů na web nebo když nepřidávám příspěvky na FB) píšu román o Igorovi, protože tomu prostě nešlo odolat. Děj se odehrává za Předělem o několik staletí později. Igor je tam mnohem starší, hrozivější a ještě více cynický parchant než dříve. Ostatně i výzvy, kterým čelí, jsou závažnější. Zatím mám několik variant názvu - např. Mrzout, Sentinel nebo Igor Ničitel, ještě nevím, co z toho vyhraje. Jsem na straně 214 a s Igorem to právě moc dobře nevypadá. Tak tomu zašklíbenci držte palce!
