Rawantes - 10. epizoda VII. knihy série Návrat na Mizeon
(Vědecká debata v Ditově sídle)
Rawantes seděl na opěradle pohovky v Ditruxově loveckém salonku, chroupal jablko a poslouchal, jak děkan Urbiel Rafedaxarrovi vypráví o výsledcích výzkumu flesshingů. Dalším přítomným byl Ditrux, pohodlně rozvalený v křesle u okna. O dveřní futra se opírali Norden Arci-Pawner a Ewen Arci-Kessal v černozlatých uniformách císařovy stráže. Norden s Ewenem se tvářili znuděně, Ditrux přímo otráveně. Rawantes ho chápal. Byli právě s Ditem a Urbielem v laboratoři a chystali se zahájit další sérii pokusů, když se tam nahrnul Rafedaxarr v patách s Nordenem a Awenem s požadavkem, aby mu teď hned poreferovali, jak daleko ve výzkumu pokročili. Přemístili se z laboratoře do pohodlnějšího prostředí a Urbiel spustil. A mlel a mlel.
„…takže máme ověřeno, že flesshingové se materializují selektivně podle typu média, do kterého je nalákáme. Nejlépe reagují na granit, nejhůře nebo vůbec na jíl. Teď zjišťujeme, na jaké bázi s nimi lze komunikovat. Nejde o komunikaci v běžném slova smyslu, protože to by předpokládalo, že disponují svébytným intelektem. Oni ale disponují intelektem úplně jiného řádu. Přelévají mezi sebou informace. Z jednoho jedince do druhého, jako když my přeléváme tekutinu z jedné nádoby do druhé. Právě při tom přelévání dochází ke změnám jejich struktury. Jedinci se buď dělí, nebo spolu splývají. Při tom se mění jejich afinita na vstupní média. Toho Trrisiel využil a přizpůsobil je k pronikání čistým krihonitem a později i k pronikání krihonitem vyztuženým krepponem, aby byli schopní prolnout se skrze stěny relikviáře,“ vysvětloval zaníceně Urbiel a máchal při tom rukama.
„Tak takhle to udělal,“ zamručel zamyšleně Rafedaxarr.
„Taková modifikace mu musela trvat staletí,“ potvrdil Urbiel. „Dál jsme zjistili, že při změně struktury, ať už jde o dělení nebo splývání, vznikají v emanacích informační nakupení, která se dají s trochou nadsázky definovat jako jádra individuálního myšlení…“
Rawantes se mimoděk usmál, když si vzpomněl, jak se s Grennonem, Huatem a Ditruxem motali kolem letannatové pasti. Jak užasle hleděli, když se Urbielovi poprvé podařilo iniciovat informační přesuny z jednoho pokusného objektu do druhého.
Urbiel si vzrušeně odfouknul. „Je to naprostý průlom, sire! Myšlenkové procesy, které nejsou vázány na hmotný podklad, jsme prozatím pozorovali jen u bohů. Ale u flesshingů k nim dochází také, přirozeně na mnohem nižší úrovni. Z toho se dá vyvodit, že flesshingové emanace by mohly být něčím, z čeho se bohové generují. Jakýmsi pramateriálem.“
„Pramateriálem, ze kterého se formují bohové? Opravdu? Gratuluji, drahý vnuku,“ řekl radostně Rafedaxarr. „Jeden aby se bál, čeho se doberete příště!“
Zatímco se Urbiel bezelstně telelil v jasu císařovy přízně, vyměnil si Rawantes pohled s Ditruxem. Arci-Jeenova hladká tvář se na okamžik zavlnila znepokojením. Rawantes usoudil, že Ditrux ten signál pochopil stejně jako on. Jeden aby se bál, čeho se doberete příště! Bylo to řečeno s úsměvnou nadsázkou, ale někde v pozadí se skrývala hrozba.
„Huat překládá souhrnnou zprávu do starodwentenštiny,“ řekl Urbiel, „aby se s ní mohl podrobně seznámit Aisus. A já chystám zkrácenou verzi pro Alianci.“
Rafedaxarr udělal zamyšlenou grimasu. „Ještě byste to měli všechno několikrát ověřit, než to dáte v plen ostatním. Ten Okrenův syn, co pracuje pro Alianci, ehm, Essius nebo jak se jmenuje…“
„Teggius, sire,“ řekl Urbiel.
„Ten ty výsledky ještě nezná, že?“
„Ne,“ odpověděl Urbiel. „Sice to byl on, kdo vymyslel, nač flesshingy přilákat, ale pokusů se účastnil jen jednou. Potom byl povolán kvůli něčemu závažnému kamsi na periferii a od té doby se neohlásil.“
„No, tak vidíš,“ usmál se Rafedaxarr. „Aliance má teď úplně jiné starosti. Proč je s tím zatěžovat? Zajímá mě, do jaké míry se dá s těmi emanacemi komunikovat.“
Urbiel pokrčil rameny. „Pokud víme, Trrisiel tak daleko nedošel. Nakrmil flesshingy informacemi a přepasíroval je do relikviáře. Debhátarové si z nich vzali, co potřebovali. Huat sám to vyjádřil asi v tom smyslu, že z nich ty informace vysávali jako šťávu z cittudu.“
„Chci, abyste se na to zaměřili,“ řekl Rafedaxarr. „Nejdříve se s nimi naučíme komunikovat a pak je naučíme poslouchat příkazy. Jen nezapomínejte na bezpečnostní opatření, ať nedopadneme jako vahanští.“ Rafedaxarr natáhl ruku k Rawantovi. „Půjdeme?“
„Ale my dnes ještě neskončili,“ namítnul Rawantes. Ve zkušebně je čekaly čtyři exempláře, které Grennon s Huatem ulovili předevčírem. Rawantes měl s Ditruxem domluvené, že budou zkoumat změny jejich barevné škály v závislosti na sumě a typu informací, kterými je nakrmí. Chystali to už od včerejška. Kalibrovali měřidla a počítali intervaly.
„Ale skončili,“ řekl mile Dax. „Zapomněl jsem ti říct, že dnes večer cestujeme na Riiberion. Exis mě pozvala na svatbu svého vnuka Pokrena. Ona i její sestra Krassiona jsou na tebe strašně zvědavé. Když už prasklo, kým jsi, je lepší tě předvést, protože jinak by si našly cestu sem za tebou. Ale nemůžu tě tam přivést v téhle tvé pracovní garderobě, to jistě uznáš. Zastavíme se na Bredeonu. Tebensie sehnala stylistu, který pro tebe nachystal návrhy, podle kterých ti vytvoříme přesně to, co potřebuješ…“
„Mně to, co mám na sobě, docela vyhovuje, sire,“ řekl uraženě Rawantes. Byl oblečený do tmavě šedých kalhot z broušené krodoší kůže a pavoučí košile. Ta košile měla dokonce nabírané rukávy. Opasek v kalhotách měl ozdobnou sponu. Boty měl vyleštěné. Nebyl nikde umaštěný od oleje, ani ulepený od letannatových vláken, dokonce nesmrděl benzínem ani ewariem, protože dnes v laboratoři ještě nic neudělal. Kdyby v takovém oblečení vešel tady na Mizeonu do restaurace, nikdo by ho za otrapu nepovažoval.
„Mně ne.“ Odsekl císař. Teprve pak Rawantovi došlo, že Dax má na sobě zbrusu nové sako se zelenými pruhy na rukávech. „Už nejsi jen tak nějaký arcidémon. Jsi Dárce života. Můj Dárce života. Podle toho musíš reprezentovat.“
Na Rawantův jazyk se drala spousta slov, ale když viděl nesmlouvavý výraz v Rafedaxarrově tváři, svezl se z pohovky a vložil ruku do Daxovy dlaně. Všiml si, jak Ditrux otevřel pusu a jak ji zavřel. Norden s Ewenem se odlepili ode dveří, připraveni je následovat. Oba se snažili udržet předpisově kamenné výrazy, ale Rawantes si všiml, že jim cukají koutky. Když ho z loveckého salonku Rafedaxarr odváděl, Raw si připadal jako krodoch na provázku.
***
Snaživý poddaný Soliss – pravý poklad
„…jmenoval arcidémony do své gardy. Začal s výstavbou kasáren v Hreobu. Potvrdil zákon prvorozených, ale Sibiela Arci-Quinna z gardy vyhodil.“
„To musí být nějaká blbost!“ prskl Twen. „Arci-Quinn je jeho nejvěrnější pes! Proč by se ho Rafedaxarr zbavoval?“
Soliss důležitě našpulil tenké rty. „Eustas to slyšel od chlapa z klanu Arci-Leredů, pane. Na vlastní uši. Vypadá to, že Arci-Quinnové jsou odepsaní. Všimněte si, že zůstávají zalezlí na venkově a do Kernoku se netlačí.“
„To by byl gól!“ Twen se rozchechtal. Vzpomněl si, s jakým opovržením na něj Sibiel shlížel, když byli na Bredeonu s Lissariem. A jak důležitě se tvářil poté, co se dozvěděl, že to na Mizeonu bouchlo. Twen potom utekl k Trrisielovi, takže Sibiela v roli regenta už nezažil, ale pokud ho teď Rafedaxarr zapudil, dá se odhadovat, jak musí Sibiela takový pád z výšky bolet.
„Udělal jsem si takový průzkum,“ řekl Soliss, „které klany se v jaké míře účastní bohoslužeb. Nebylo to tak těžké. Stačilo sledovat líčení. A zjistil jsem, že raisi z klanu Arci-Quinnů a Arci-Ukresiů naše mysteria stále ignorují.“
„A čemu se divíš?“ zašklebil se Twen. „Arci-Ukresiové si svoje raisi vždycky drželi na základnách mimo Mizeon. A Arci-Quinnové? Ti z Kernoku foukli v Den Zkázy rovnou na Maharáví a ostatní, co žijí na venkově, prostě neměli dost příležitostí. No dobrá. Uznávám, že v případě těch venkovanů jsme duchovní osvětu zanedbali. Mysleli jsme si, že na to bude dostatek času později. Jenže pak se arcidémoni vrátili. Už jsem se smířil s tím, že raisi z těch dvou klanů jsou pro naše účely ztracení.“
Twen vzal do ruky křišťálový pohár a zvedl ho proti světlu a zkoumal šedý proužek těsně pod hladinou. Těšilo jej, že skutečně popíjí pravý vahanský vitrexx. „A proč o tom vůbec mluvíš, Sole? Jsou to jenom dva klany z desíti. Proč by mě měla zajímat banda ignorantů, když ostatních osm klanů mám v kapse?“
Soliss hluboko zabořený v měkkých polštářích pohovky se neklidně ošil. Zatahal se za těsný stojáček uniformy, jako kdyby ho pod ním cosi svědilo. „Jde o to, veličenstvo,“ zabručel, „že jsem tu statistiku dělal opakovaně. Ještě za vašeho předchůdce. Ne, že by mě pověřil on. To Narena. A zjistil jsem, že po návratu arcidémonů věřících ubylo. Nejvíc jich odpadlo z klanu Arci-Jeenů a ztráty jsem zaznamenal i u těch ostatních. Jde o desítky jedinců. Není to dobré. Ti, co řady věřících opouštějí, to dělají i proto, že vidí, že arci-quinnovským a arci-ukresiovským to prochází. Měli bychom s tím něco udělat, než se to bohyně Světla dozví, sire.“
Twen přikývnul. „Narena bude řádit. Ale pokud jsou to desítky jedinců, na celkové sdílení víry to zásadní vliv mít nebude. Vzpomeň si, jak sis popletl ten termín. Na bohoslužbu přišla jen hrstka věřících a písek přesto jiskřil silou.“
„Tady nejde o mysterium, sire, ale o prestiž. Narena bere prestiž velice vážně. Úbytek věřících si vyloží jako snížení prestiže. A bude to klást za vinu nám.“
„Co navrhuješ?“
Soliss potěšený faktem, že se s ním král radí, důležitě vystrčil bradu. „Potřebujeme nějakou páku, která by ty zběhlé raisi do chrámu přitáhla zpět. Ideálně takovou, která přiláká i jedince z klanu Arci-Ukresiů a Arci-Quinnů. Nějakou bombu, která vyvolá zvědavost a posléze i skutečný zájem.“
„Netuším, co máš na mysli.“
„Jak jistě víte,“ poznamenal Soliss, „starý Jedd výbuch v Abderanu přežil. Požívá všeobecné úcty u obecných i u raisi. Říkají mu Sjednotitel víry a Hlasatel dobrých zpráv. Myslím, že by neškodilo ho pozvat do Kernoku a nechat ho promluvit v chrámu.“ Soliss si trhaně povzdechl a znovu se podrbal pod límcem. „Tak trochu jsme na něj zapomněli,“ pokračoval, „a to je škoda. Jeho existence je připomínkou optimismu a disciplíny ve víře.“
Twen prudce vstal a pořádně se na Solisse podíval. Raisi působil jinak než obvykle. Jeho líčení bylo jako vždy naprosto dokonalé, ale nemohlo zakrýt kruhy pod očima. „Ty se něčeho bojíš, Sole?“ zajímal se Twen. Protože přesně tak kapitán jeho stráže působil. Jako uzlík strachu.
„Jjjá? A bát se?“ vypravil ze sebe Soliss. „Jistěže ne. Prostě v poslední době hůře spím. A tělesně se cítím… poněkud… mizerně. Všechno mě svědí.“
„Nejspíš tě hryže tvoje špatné svědomí,“ uchechtl se Twen.
Nebylo tajemstvím, že Soliss byl Moretiným expertem na špinavou práci. Po tom, co arcikněžna zemřela při výbuchu Chřtánu, se Soliss oddaně vrátil k Trrisielovi, svému skutečnému šéfovi. Soliss se svými horlivými počiny občas chlubil. Jednou se rozpovídal o tom, jaké rozkoše připravoval mladému Arrakielovi Arci-Quinnovi poté, co ho soud zbavil svobody a exkomunikoval za vraždu Rawanta. Stačilo mu ten bič strčit pod nos a měl v očích slzy. Největší sranda byla, když jsem švihal do vzduchu, holedbal se. Ještě jsem mu ani neporušil kůži a ten sráč už uhýbal a skřípal zubama. Jednou tancoval tak divoce, že vyrval ukotvení řetězu ze stropu.
Twen Solissovy výlevy sice poslouchal, ale nějak v tom nemohl najít to potěšení, které v tom viděl Soliss. Mučení mu prostě připadalo neefektivní. A taky je tu riziko odplaty, že. Twen takovými sadistickými týpky tajně opovrhoval, ale chránil se dát to najevo, protože jeden nikdy neví, kdy by se to mohlo obrátit proti němu. Soliss je sice prase, ale je to oddané prase. Twen si byl jistý, že kdyby Solissovi přikázal skočit do mlýnku na maso, Soliss by poslechl. Strach z Arrakielovy pomsty by vysvětloval i Solissův zájem o vlažnost arci-quinnovských raisi.
„Slyšel jsem,“ řekl konejšivým tónem Twen, „že mladý Arci-Quinn je na Erektiadu hvězda. Zabil nejvyššího Rexova generála a oženil se s dračí princeznou. A Essius, ten hloupý zběh, si taky nic nedovolí. Debhátarové a arcidémoni mají dohodu, ve které pomstu zakázali a týká se to i raisi. Ani Arrakiel ani Essius si nebudou dělat zbytečné potíže kvůli, promiň mi ten obrat, nějakému bezvýznamnému raisi. Pokud máš strach, že si s tebou přijdou vyrovnat účty, tak to pusť z hlavy. Jsi kapitán královské ochranky. Teď na tebe nemůžou.“
„Děkuji, že to tak vidíte, sire,“ zakňoural Soliss, „Ještě k té statistice. Opravdu si myslím, že angažovat Jedda by pomohlo.“
Twen mávnul rukou. „Hm, jak chceš.“
***
