Rawantes - 25. epizoda VII. knihy série Návrat na Mizeon
Rawantes nedokázal odhadnout, jak dlouho se dávil a chrchlal temně fialové plivance. V uších mu šumělo, hlava tepala, svět kolem se točil. Nakonec se sebral z podlahy, dovrávoral k oknu, strhnul závěs, což se mu povedlo i s konzolami a hodil ho na tu spoušť na parketách.
Podíval se ke dveřím. Byly dokořán a stál v nich Keinon. Za jeho zády se šikovali další.
Major vešel dovnitř, a jeho oči klesly ke zmuchlanému závěsu a očouzeným parketám. „Je ti dobře, Rawe?“ řekl opatrně.
„Už mi bylo líp,“ vydechl Rawantes a potácivě se složil do křesla.
„Slyšeli jsme divné zvuky,“ řekl Grennon s očima navrch hlavy.
„Kde je císař?“ zeptal se Jerones.
„Teď tu není,“ odpověděl dutě Raw. Sebral zbytek sil a obrátil se na majora: „Keinone, buď tak hodný a všechny svolej. Musím vám něco říct. Nezapomeň na Sibiela s Teggiem. Tak za hodinu by to bylo fajn. Jo, a nového sekretáře z toho zatím vynechte.“
Keinon se zaraženě podíval na třísky samostřílu. „Povíš mi, kurva, co se tu stalo?“
„Povím,“ přikývnul Raw, „ale nebudu to vysvětlovat desetkrát. Tak, prosím, sežeň zbytek gardy.“
„Bude císař pryč dostatečně dlouho?“ zajímal se Jerones. „Jde mi o to, že když přijdou Sibiel a Teggiem…“
„Jo, bude to pro ně bezpečné,“ procedil skrze zuby Raw. Seděl a zíral do prázdna. Mimoděk slyšel, jak se arcidémoni dohadují, kdo pošle vzkaz na střelnici do Hreobu a kdo do Berízie. Z chodby zaslechl, jak Norden diskutuje s Vidiem Arci-Fezzielem, kterého přilákal rachot na chodbě. Tady, že se něco děje, sire? Nic se tu neděje, mlžil statečně Norden.
Rawanta napadlo, že s Daxovým vyvanutím je kletba definitivně prolomená. Arcidémoni, kteří do gardy vstoupili před Dnem Zkázy, jsou volní. Můžou dělat vylomeniny jako každý druhý, když je to popadne. Osvěžující představa. Těžce se zvedl a okamžitě se mu zatočila hlava.
Norden přiskočil a podepřel ho. „Kam jdeš?“ houkl. „Vypadáš jak vypadlý z dračího hnízda.“
„Zkontrolovat Ditruxe, než si ten pitomec něco udělá,“ vypravil ze sebe Raw.
„No, tak to půjdu s tebou,“ řekl odhodlaně Norden.
***
Co říct o čem pomlčet
Události ve sklepě splývaly v chaos. Rawantes se tam s Nordenovou pomocí odpotácel, a snažil se Ditruxe přinutit, aby je následoval. Ditrux jen dál zarytě drtil jednu cihlu za druhou. Tak se Rawantes naštval a použil vulgarismy, což normálně nedělal. To Ditruxe zmátlo natolik, že se nechal odtáhnout nahoru.
Norden, Ditrux a Rawantes vešli do loveckého salonku, právě když Padeara zkoumala krví nasáklý závěs a Drisea s Awenem dřepěli u hromádky třísek a vrtěli hlavami. Issak s Grennonem chodili tam a zpět podél zdi a netrpělivě kleli. Pak přivedli Keinon s Jeronesem Sibiela s Teggiem.
„Jsme komplet, Rawante,“ oznámil Keinon tím ledovým způsobem, jaký měli gardisté nacvičený pro krizové situace. „Chtěl jsi nám něco říct. Tak do toho.“
Rawantes se opřel o skříňku s likéry a založil si ruce na prsou. Vůbec nedokázal odhadnout, jak budou reagovat, ale byl připravený na cokoliv. „Zavolal jsem vás, abych vám oznámil, že náš pradědeček, císař a bůh je pryč.“
„Kde?“ vyštěkl Keinon.
„Nikde. Vyvanul,“ řekl Raw. „Povím vám, jak se to stalo.“
A to také udělal. Vyprávěl o kletbě uvržené na prvorozené. Vylíčil podrobnosti o Daxových čachrech s Exis a Aisem, ohledně stoletého pronájmu Ditruxe. „Řekl jsem císaři, že s tím vším nesouhlasím, že už ho nerespektuju, a že ho už ani… nemiluju. Vyprovokoval jsem ho k silné emocionální reakci, až z toho vyvanul. Pokud mě proto chcete stíhat, nebudu se bránit. Protože já a jenom já jsem za Daxovo vyvanutí… zodpovědný. Aby bylo jasno, nelituju toho. Udělal bych to zas.“
Zírali na něj jako na bájného rohatého draka.
Rawantes nelhal, ale rozhodně jim neřekl všechno. Ve skutečnosti zašel ještě mnohem dál. Nejenže Daxe vyprovokoval. On mu nastrojil léčku. Důkladně se připravil. Přichystal si ku pomoci magii i techniku. Byla to naplánovaná a dokonaná vražda. Ale k tomu se přiznávat nehodlal, protože by jim pak musel ukázat svůj usměrňovač. Na to je ta věcička příliš nebezpečná. Raw si byl jistý, že všichni, co tu byli, se snadno dovtípí, že to neprobíhalo tak spontánně, jak popsal. Keinon s Issakem si určitě vzpomenou, že když ho hlídali v laboratoři, vyráběl cosi divného z drátků. Ale teď není důležité, co si ostatní myslí, že tuší nebo vědí. Je nutné přichystat uvěřitelnou verzi pro veřejnost.
„Já tě tedy z ničeho neviním,“ řekl zarputile Ditrux. „Kdybych toho byl schopen, zabil bych ho sám.“
„U vahanských, Dite,“ vyjekl otřeseně Grennon, „víš, co mluvíš? Byl to náš bůh a císař!“
„Bůh? Císař? Pradědeček?“ vybafnul na Grennona Sibiel. „Pradědeček, který proklíná a prodává vlastní děti? Takového neberu.“ Pak se Sibi obrátil na Rawanta. V očích měl soucit. „Ať už jsi to udělal jakkoliv, ani já ti to nemám za zlé. Naopak.“
„Je vám jasné, že se to proroctví naplňuje?“ řekl akademickým tónem Jerones.
Ze všech stran se ozývalo souhlasné bručení prokládané kletbami.
Rawantes se na Jeronese podíval: „Jaké proroctví?“
Jerones si trpitelsky povzdechl. „Je to záležitost stará asi měsíc. Jeden obecný démon se napojil na Pravděpodobní pole a pak „básnil“ v chrámu. Debhátarové nám poslali zápis, protože došli k závěru, že se to týká nás. Přesněji tebe a císaře. Chtěli, abychom na to dohlédli, protože si nepřejí další masakr. Dohodli jsme se, že ti nic neřekneme, abychom tě neovlivnili. Kdyby to byla mystifikace, nechtěli jsme zmanipulovat tvoje jednání.“
„A Dax,“ zamručel Raw, „to věděl?“
„Nic nám o tom neřekl,“ řekl Keinon. „Ale myslíme si, že se k tomu dostal, nejspíš přes riiberionce nebo bredeonce, kteří to získali od klevetivých věřících. Proto tě poslední týdny dával tak bedlivě hlídat.“
„Jak zněla ta věštba?“ zajímal se Raw.
Jerones zakoulel očima a začal recitovat:
Ten, co prosakuje věky, se odvrátí
Pozůstalému zanechá prázdnou síň
a potravu plesnivou a červy prolezlou
Než ten, co prosakuje věky, odejde
Další sémě v oslavu opuštěných vzejde
Ditrux se drásavě nadechl. „Pokud tomu dobře rozumím, to „sémě“ jsem já.“
„Zjevně,“ přisvědčil Sibiel. Obrátil se na Rawanta: „Ale původně jsme si mysleli, že to budeš ty, a že si uděláš s někým dítě.“
„No páni,“ houkl Rawantes.
Sibiel se na Rawanta omluvně zašklebil: „Museli jsme to před tebou ututlat, Rawe. Promiň. Teď, když je po všem, tě podpoříme. Jakkoliv to bude třeba. Důležité je, že to bylo tvoje rozhodnutí. Jenom ty jsi to mohl udělat a taky jsi to udělal.“
„Debhátarové budou zvědaví, jak k tomu došlo,“ podotkl Issak.
„Nejen oni,“ přizvukovala Drisea. „Aliance, Světy Čtyřdohody…“
„A naši vojáci,“ dodala ponurým tónem Padeara. „Ti z toho budou paf.“
„Všichni potřebujeme přemýšlet dřív, než začneme jednat,“ ozval se varovným tónem Jerones.
„Jo, a pozor na mého vypečeného bratránka Vidia,“ přidal se Keinon.
Norden se poťouchle usmál. „Už tu čmuchal, ten všetečka. Řekl jsem mu, že se císař vrátil na Riiberion, protože tam něco zapomněl.“
„Jo, na Vidia fakt pozor,“ houknul Issak. „V době císařovy indispozice je to on, kdo formálně reprezentuje korunu.“
„Císař není indisponován, nýbrž mrtev,“ řekla Padeara. „Proto musíme dát Vidia k ledu. Udělejme to zavčasu.“
Rawantes poslouchal, jak tu spořádaně debatují, a docházel k závěru, že jediným upřímně zdrceným je tady on. Pod kůží ho bodaly tenké jehličky vzteku. Tihle všichni mu zatajili důležitou informaci. V podstatě věděli, co se chystá a sledovali to jak film z bredeonských ateliérů. Skvělé. Pak si znovu vyvolal v paměti ty verše. Ne, nebylo tam doslova formulováno, že „ten, co prosakuje věky“ toho „pozůstalého“ cílevědomě zavraždí. Ještěže tak.
„Než cokoliv pustíme ven,“ ozval se pragmatickým tónem Issak, „musíme ustanovit nového císaře. To jako hned.“ Důraz na slovo „hned“ přivolal všeobecnou pozornost. „Neměli bychom tu možnost dát nikomu jinému.“
„To je fakt,“ kývnul Keinon. „Jinak bude někdo pohotovější. Než se vzpamatujeme, prohlásí se císařem sám. Taková Tessa Arci-Klirenová, kupříkladu, toho schopná je. Až začne dávat rozhovory videxákům, bude se to těžko dementovat. Z takových věcí bývá spousta zlé krve a zmatků.“
„Hoďme to na někoho, kdo už se osvědčil,“ pronesl lehce Ditrux, který s vyhlídkou, že jeho stoleté angažmá u Exis padá, viditelně okřál.
Všechny hlavy se otočily k Sibielovi.
***
