Rawantes - 26. epizoda VII. knihy série Návrat na Mizeon
Rawantes pak nestíhal sledovat tu kanonádu. Sibiel s podmínkou, že to tedy bude dočasná záležitost, začal rozdělovat pokyny: Padeara přichystá strohé prohlášení pro nejširší veřejnost, Jerones se pustí do obsáhlejšího memoranda určeného vladařům sousedních říší a Issak to po něm zkontroluje z právnického pohledu, než se odebere referovat na Erektiad. Teggius to sfoukne s Aliancí – ústně, protože některé věci by papír neunesl. Grennon zaletí na periferii pro Lennyho a pak vytáhne z Olixu Bordena. Drisea vyzvedne z dovolené na Brussedee Xana s rodinou. Norden s Awenem eskortují Vidiuse Arci-Fezziela na Kavan, jen co sekretáře Keinon jako major gardy přinutí podepsat rezignaci. Pak sežene Keinon Cadwena Arci-Ukresia, ať je kdekoliv. Až budou mít vojáky na palubě, sestaví komando, které doprovodí Ditruxe za debhátary.
***
Se zaťatými zuby vzhůru za svým osudem
Sibiel seděl ve své nové pracovně a držel se za hlavu. Souhlasil, že se ujme vlády, ale od začátku si vymiňoval, že to bude na přechodnou dobu. Udělal to jen proto, aby se trůnu nezmocnili vykukové jako Vidius Arci-Feeziel nebo Tessa Arci-Klitenová.
Byla chyba, že předem nestanovil časový rámec. Už vládne tři dny. Za tu dobu se toho semlelo víc než za uplynulý rok.
Sestavili memoranda pro Alianci, pro říše Čtyřdohody, pro bredeonský Klastr. Vidia vyštvali na diplomatickou misi na Kavan, dalším navrátilcům rozdělili pracovní úkoly, aby neměli čas se plést do politiky. Mohli si vybírat z hromady projektů. Na seznamu byla dostavba sídla a kasáren v Hreobu, výstavba univerzity, inventarizace rozkradeného a později zase posbíraného fundu Leredova muzea, rekonstrukce zdevastovaných venkovských statků, obnovení těžby ewariových solí v Mrtvém moři, V neposlední řadě došlo i na rozplánování a realizaci kontrol ochranných čemeřicových pásů na venkově. Po usmíření s Erektiady se mohlo konečně znovu nahlas říkat, že ti draci, kteří už několik staletí útočí na vesnice obecných démonů, nemají s Erektiadem nic společného. Jsou to divocí draci a loví potravu. Není jisté, kdo je nasměroval právě na Mizeon, ale na tom zase tolik nezáleží.
Pak je tu ta věc s Ditruxem. Ještě ten den, co císař zemřel, se Sibiel telepaticky objednal v paláci Debhátarů. Cítil, že nejdřív tam musí jít sám. Potřeboval dát Aisovi najevo, že nic podobného střídavé „péči“ o Ditruxe nedopustí. Chtěl mu dát šanci tu ostudnou dohodu s Rafedaxarrem shodit ze stolu.
Aisus na Sibiela čekal obklopený sourozenci. Bylo patrné, že mezi debhátary došlo k názorové roztržce. Ale ať už to bylo cokoliv, kvůli jednání se Sibielem se dali dohromady.
Sibiel měl ty nejlepší úmysly udržet vše v diplomatické rovině. Oznámil, co se stalo a že s tím proroctvím měli pravdu.
Aisus zareagoval s obvyklou nabubřelostí: Když je to tak, prohlásil, beru si tu třetinu Mizeonu zpátky. A s ním Ditruxe. Vy už jednoho metamorfa máte. Můžete tu zůstat a pomáhat… třeba Twenovi. Pár arcidémonů na nějaké administrativní serepetičky určitě užije.
Ne že by v tom prohlášení Sibiel nerozpoznal provokaci. Jeho rozum na něj řval, ať zabrzdí, že Aisus prostě jenom zkouší, co snese. Jenže temperament arcidémona, a Arci-Quinna zvlášť, ukázal se silnějším rozumu.
Místo dlouhých řečí Sibiel po Aisovi vyjel. Aisus se taky nedal. A lítaly křišťálové cihly.
Klíčové při oné konfrontaci bylo, že žádný ze sourozenců se k Aisovi nepřidal.
Nikdo nepřišel k úhoně, jenom trochu pobořili centrální věž. Včas je od sebe odtáhli. Možná zbytečně včas. No, nakonec se Aisus se Sibielem začali bavit jako dospělí. Sibiel jasně řekl, že arcidémoni se své třetiny Mizeonu nevzdají. Prohlásil, že nemá nic proti tomu, aby Ditrux zůstal s Brexou, ale zásadně nedovolí, aby s ním debhátarové jakkoliv kšeftovali. Arcidémoni jsou odhodlaní Ditruxe i jeho rodinu ochránit před lovci i před dalšími externími vlivy, přičemž mají podporu Aliance i Erektiadu.
To všechno Sibiel nejvyššímu debhátarovi říkal bez mrknutí oka. Ohledně podpory Aliance lhal jako zjednaný. V té době ještě ani neměl potvrzené, zda se zprávy o Daxově vyvanutí na Erektiad či k Alianci vůbec dostaly, natož aby měl nějaké reakce.
Sibiel si ale nemohl dovolit vyjednávat s Aisem na úrovni „kdyby“ a „možná“ a „pravděpodobně“. Ne. To by si Aisus vyložil jako slabost.
Ledy se prolomily, když Sibiel nejvyššího debhátara ujistil, že Ditrux je celý žhavý se s Brexou oženit. Ne že by to s Ditem konzultoval, ale v tomto případě s ním nehodlal diskutovat. Sibiel prohlásil, že arcidémonům je v zásadě jedno, zda budou Ditrux s Brexou žít v Paláci debhátarů, nebo v Ditově mramorovém domě, pokud ovšem zůstanou na Mizeonu.
Jakmile se debhátarové dozvěděli, že získají Ditruxe formálně do užší rodiny, bylo vyhráno. Hned nazítří šel Ditrux obklopený Xanem, Cadwenem, Grennonem a Teggiem požádat do Paláce debhátarů o Brexinu ruku.
Svatba trvala sotva pět minut, oslava se s ohledem na „úmrtí“ v rodině odložila. Takže v současnosti si bohyně Mrazu zvyká na příjmení Arci-Jeenová i na roli arcikněžny. Díky těhotenství je „viditelná“ jako napůl průsvitná zlatě zářící nadpozemská bytost i pro obecné démony a raisi. Ditruxovo služebnictvo je z nové paní u vytržení, ale nejvíc je u vytržení samotný Ditrux. Stačí, když se na něj Brexa jen podívá a on zjihne, ostrá slova mu váznou na jazyku. Sibielovi to připadalo tak, že Ditrux stále ještě tak úplně neuvěřil, že on a Brexa můžou mít společnou budoucnost. Bylo to patrné podle toho, jak se Arci-Jeen chová. Ať už referuje o postupu těžby v Toohomu, nebo si utahuje z Jeronese, tím že mu do muzea přináší jeden plastexový nesmysl za druhým. V jeho očích se střídavě odrážel opatrný úžas s obavami, že se ta skvělá realita každou chvíli roztříští.
Sibiel Ditruxe chápal. Metamorfové nežijí rodinným životem, protože jsou buď v otroctví, nebo na útěku. Ryana měla štěstí, že se do ní jeden bůh zamiloval a zdá se, že stejné štěstí má i Ditrux. Sibiel nebyl tak naivní, aby věřil v „milovali se až na věky“, ale byl připravený Brexu a Dita podporovat.
To by ale znamenalo, že by musel zůstat u moci, jakkoliv se mu to příčí.
***
Problém se vztekem jako přednost
„Nemůžu to vzít natrvalo. Mám problém se vztekem,“ zabručel Sibiel.
Xan s Issakem a Flebussionem se na sebe vzájemně podívali. Šklebili se tím známým způsobem, který naznačoval, že hodlají udělat tvrdý nájezd na Sibielovu vůli.
Sibiel si pomyslel, že jeho vůle ještě drobet vydrží, ale rozum, ten už začíná stávkovat.
„Kdybys nekecal,“ uchechtl se Xan. „Při tanečku s Aisem to přece nevadilo. Naopak. Staří bohové na diplomacii nejsou. Respektují činy a ne slova. Jedna správně vyměřená facka udělá pro dobré vztahy mezi arcidémony a debhátary víc, než tisíc slov.“
„Musíš to vzít natrvalo,“ prohlásil důrazně Issak. „Pro dobro říše.“
„Pro dobro říše a pro dobro rodiny,“ ušklíbnul se mazaně Flebussion. Přenesl se portálem z Erektiadu hned, co mu Issak řekl, že císař vyvanul. Nepokrytě přiznával, proč tam je. Musím dohlídnout, aby mizeonská část mé rodiny nestrádala. S tím souviselo Šlupkovo starání se o to, kdo převezme žezlo po Rafedaxarrovi. Tvrdil, že nikdo vhodnější než Sibiel, tam není, protože nikdo jiný nemá tak excelentní rodinné zázemí: Strýček je v Triádě, bratr je zetěm erektiadského Rexe, jeden švagr génius, druhý je arciknížetem Kessalů a třetí Leredů.
„Potřebujeme vůbec císaře?“ brblal Sibiel. „Co třeba demokracie?“
„Děláš si srandu!“ vyletěl Issak.
„To byla řečnická otázka, že, Arci-Quinne,“ poznamenal dobrácky Xan.
Sibiel si vybavil, jak demokratický systém funguje na Bredeonu. Občané ze svých daní vydržují stádo darmožroutů zvané Konvent. Senátoři Konventu předstírají, že to oni jsou hybateli bredeonských dějin, ale ve skutečnosti je za nitky tahá konsorcium Klastru, reprezentované bohatými průmyslníky a majiteli půdy. Při představě, že by na Mizeonu spáchali něco podobného, se Sibielovi udělalo fyzicky zle.
Šlupka se pobaveně ušklíbnul, když zaznamenal, jak znechuceně se Sibiel zatvářil.
„Hm, tak jo,“ houkl Sibiel. „Potřebujeme císaře.“
„Moje řeč,“ rozzářil se Šlupka a zapálil si kuvisové cigáro, úplně první od dnešního rána. Pokud Flebussion neměl chuť na kouření, vždycky to znamenalo, že je mnohem víc rozhozený, než dává najevo. „A když se nad tím bez předsudků zamyslíš, Arci-Quinne, uznáš, že to tak je. Budeš nejlepší volba jak pro arcidémony, tak pro sousedy, a dokonce i pro debhátary.“
„Chapadla merrikanská!“ zasyčel Sibiel. „To vůbec nikoho nezajímá, jestli je to nejlepší volba i pro mě?“
„Ne,“ zasyčeli Issak s Xanem současně.
„Je to pro tebe nejlepší,“ zaševelil mile Šlupka. „Moc je sladká a ty jsi už ochutnal. Chybělo by ti to. Věř mi, že chybělo.“
Sibiel přemýšlel nad tím, co Šlupka sice neřekl, ale co tak nějak to vyplynulo mezi řádky. Došlo mu, že arcidémoni chtějí na post císaře právě jeho snad proto, že už jednou viděli, že byl ochotný se té moci dobrovolně vzdát – a skutečně to udělal.
***
Městečko Hreob, staveniště paláce a kasáren
„Sakra, kde všichni jsou?“ podivil se Teggius, když s Jeronesem vypadli z portálu. Na staveništi se nehýbalo ani stéblo. Stroje zaparkované v řadě, antigravitační plošiny tiše levitující nad nedokončenými podlažími. „Je přece dopoledne.“
„Zapomněl jsem, že je dnes v Kernoku bohoslužba,“ řekl Jerones. „Ale to vůbec nevadí. Na to, aby ses podíval na výztuhy, nikoho potřebujeme. Přesně vím, kam tě zavést.“ Ukázal ke komplexu budov postavených kolem obvodu hluboké jámy ohrazené přenosnými plotovými dílci. „Tudy.“
Teggius byl mimo Mizeon sotva několik měsíců. Ale při každém návratu se děsil, co dalšího tu najde vzhůru nohama. Nejdřív se Rafedaxarr probral a vládl tak zběsile, až z toho ostatní bolely zuby. Potom Rafedaxarr „vyvanul“ a začínalo se nanovo. „Myslel jsem, že raisi v naší části Mizeonu se víry tolik nedrží,“ zabručel.
„To je pravda,“ řekl Jerones. „Ale když dáš některým volno, aby mohli praktikovat svoje náboženství, bylo by nefér ten zbytek honit do práce. Takže to jedno dopoledne v pracovním týdnu mají volno všichni a je to.“
Teggius se na švagra zvědavě podíval. „To je docela chytré.“
„Vymyslel to Sibiel,“ prohodil Jerones. „Má spoustu nápadů. Chce co nejúspornější a nejpřehlednější státní správu. Naráz zrušil asi dvacet zákonů. V první řadě ten o Prvorozených, pak ten, podle kterého se trestají raisi, co se usadí v cizině. Když za mnou ale Issak přiběhl, že Sibiel chce zrušit Raisi Kodex, musel jsem zasáhnout.“
Teggius se zhrozil. „To vážně chtěl?“ Teggius jako Nerteg prožil osm set let v kůži raisi a Teggius jako Essius se narodil matce, která byla raisi. Za Essia a Nertega věděl Teggius o raisi snad všechno, co se vědět dá. Raisi jsou extrémně konzervativní. Zásady jsou jim vším. Přemýšlí podle striktně daných schémat. Potřebují pevně daný řád, aby byli spokojení. Seberte jim kodex a rozsypou se.
„Rozmluvili jsme mu to,“ uklidnil Teggia Jerones. „Zezačátku se šprajcoval. Vykřikoval cosi o pravěku a tak. Až když mu Issak pohrozil, že si ku pomoci zavolá tebe, povolil. Dokonce uznal, že se mýlil.“
„Nejspíš si vzpomněl, co jsem mu vyprávěl o Nertegově soužití s raisi,“ řekl Teggius. „Arci-Quinnové jsou tvrdé palice, ale na racionální argumenty slyší. Strýček Destruktiel byl úplně stejný jako Sibiel. Hlavně ho udržujte zaměstnaného, aby neměl čas rozmyslet si tu korunovaci.“
„Jsem z toho dost na nervy,“ povzdechl si Jerones. „Víš, jak nesnáší, když je středem pozornosti.“
Teggius zabručel na souhlas. Byla dřina Sibiela vůbec přesvědčit, že je vůbec jaká korunovace nutná. Proč se s tím zdržovat? ošklíbal se Sibiel. Proč dělat někomu šaškárny? Nechat se natáčet do videxu? Máme tolik jiné práce! Prostě oznámíme, že se to stalo a bude.
Opět zabraly racionální argumenty. Ty tu korunovaci nepotřebuješ, ale ostatní ano, řekl Sibielovi Flebussion. „Arcidémoni, raisi a dokonce i obecní démoni potřebují symbolický předěl. Historie potřebuje datum, od kterého se bude počítat nová epocha. Sousedé tu korunovaci taky potřebují. Dokonce ti nezbude, než je pozvat, čímž potvrdíš, že je bereš vážně.
***
