Rawantes - 27. epizoda VII. knihy série Návrat na Mizeon
(Korunovace císaře Rafedaxarra III.)
Izzel Arci-Quinnová stála po boku svého manžela Razziela a opírala se o kamenné hrazení galerie vinoucí se podél stěny nad vyzdobeným konferenčním sálem. Nacházeli se v rodovém sídle Arci-Ukresiů, které uniklo zkáze díky tomu, že stálo na ostrově obtékaném řekou Perlínou. Ukresiové palác příliš nevyužívali, protože většina z nich žila na vojenských základnách. Udržovali ho, ale s modernizací se neobtěžovali. Díky tomu se dva tisíce let stará stavba do současnosti dochovala v původním stavu. Tlusté zdi z černého mramoru, robustní hranaté sloupy, ostré linie a minimum dekorací. Jediný ozdobný prvek tu představovala vysoká okna s barevnými vitrážemi. Přesto nebo právě proto se ta stavba ke korunovaci hodila. Navozovala dojem čistoty a jednoznačnosti. Po epoše plné rafinovaných serepetiček, pompézních závěsů a hustých koberců to bylo osvěžující. Izzel shlížela na davy arcidémonů ze všech desíti linií a na zástupy cizích potentátů a diplomatů, mezi nimiž se proplétali reportéři videxových médií ze všech končin Metaprostoru.
Přítomní se šeptem bavili mezi sebou. Šumění hlasů podbarvovala tichá relaxační hudba, přesto Izzel cítila, jak sál vibruje očekáváním. Ona sama se snažila zůstat klidná, i když si z ní Razziel utahoval, že téměř nadskakuje vzrušením. Její prvorozený se dnes stane císařem! Pro rodinu je to rozhodně dobrá věc. Pro Sibiela samotného je to tak půl napůl. Na jedné straně zátěž a na druhé výzva. Je pravda, že v dobách Sibielova angažmá v císařské gardě Izzel věděla, že syn má na víc, než stát u dveří a tvářit se hrozivě, ale nedalo se s tím nic dělat, protože jeho budoucnost byla předem daná zákonem o Prvorozených. Co Izzel slyšela, Sibiel ten zákon zrušil jako první. Rozhodl, že arcidémony do gardy bude vybírat osobně a nikoho nebude nutit. Vzal to do rukou hned, co Rafedaxarr vyvanul. Jeronese znovu a natrvalo jmenoval sekretářem, Grennona ustanovil správcem statků, Urbiela rektorem nově založené Lissariovy univerzity, Issaka soudním radou. Tawadu a Kewadu Arci-Fezzielovy usadil do nově vznikajících kasáren v Hreobu a dal jim na starost vojenskou akademii. Lennyho stáhl z armády a pověřil ho diplomatickými vztahy. Přes všeobecné námitky angažoval arcikněžnu Tessu Arci-Klirenovou dohledem nad obchodem. Tvrdil, že ta všetečná ženská potřebuje zaměstnat dřív, než začne dělat neplechu. Za tři týdny se Sibiel nezastavil, což bylo prozíravé, jak potvrdil i Razziel, protože těsně po vyvanutí se mohla situace snadno zvrhnout v občanskou válku.
Izzelin pohled padl do čela zástupu, kde v řadě mezi arciknížaty stáli její tři zeťové s dcerami. Jerones s Wrellou, Grennon s Dirianou a konečně Teggius v nové roli arciknížete Arci-Quinnů s Owianou. Izzel pomalu přestávala věřit, že se ti dva spolu srovnají. Už si myslela, že Teggius s Owianou budou mít formální manželství, stejné, jako vídala v jiných arcidémoních rodinách. Ale všechno se změnilo poté, co se Teggius vrátil z periferie. Pracujeme na tom, řekl Izzel, když se dnes spolu zdravili.
Pomalý a zasněný hudební motiv náhle přešel do rychlých průrazných tónů, melodie stoupala, přidaly se bubny a činely. Pak se v čele sálu otevřel portál, z něhož vystoupila šestice arcidémonů ve slavnostních uniformách. Xan Arci-Ukresius, Borden Arci-Jeen a Lenny Arci-Fezziel ve vojenských černo stříbrných, Keinon Arci-Fezziel, Awen Arci-Kessal a Drisea Arci-Kessalová v černo zlatých uniformách gardy. Izzel zvedla obočí, když viděla, jak úsporně je to celé zinscenováno. Pak hudba utichla. Ozvalo se rychlé víření bubnů.
Z portálu se vynořil Sibiel. Byl celý v černém a bez ozdob, a přece působil výrazněji a hrozivěji než všichni ti vojáci a gardisté v uniformách ozdobených zlatem a stříbrem a černými a temně modrými kameny.
Izzel se podívala na šestici světélkujících debhátarů, mezi kterými se jako růže v trní vyjímal Ditrux. Podle toho, jak pohodově působili, se zdálo, že jsou s novým vývojem situace na Mizeonu spokojení. Bodejť by nebyli! Arcidémoni jim už dokázali, že je nutné s nimi počítat stejně, jako jim předvedli, že jsou důstojnými partnery pro období dobrá i zlá.
Uprostřed skupinky obrovských erektiadů stáli Arrakiel se synem a tchánem. Mladý Ysyan už byl stejně vysoký jako jeho otec a bylo jasné, že ho ještě přeroste. Jeho černé vlasy se stříbrnými nitkami dokladovaly rodovou příslušnost k Arci-Quinnům, nehty se zlatým lemováním zase svědčily o příslušnosti k ev-Vikkasonům. Podle toho, jak uvolněně Ysyan stál těsně vedle Arriho, Izzel usoudila, že se jeho zatvrzelost vůči otci s časem zmírňuje. Věděla, že Arri s ním tráví maximum času a v duchu děkovala Rexovi, že je natolik prozíravý, že mu v tom nebrání. Její erektiadský vnuk se jednou stane Rexem. Jeho život bude svázaný hromadou pravidel a obřadů. Spoustu věcí bude mít nalinkováno předem. Například je jasně dáno, že jeho nevěsta musí být dračice. Naštěstí bude mít princ z čeho vybírat, protože Rawantovým přispěním se erektiadská elita obnovila mladou krví. Stejně tak je dáno, že Ysyan vystuduje vojenskou akademii jako jeho předchůdci. Je dáno, že se stane veleknězem rozplynulé erektiadské bohyně Kay. Je toho mnoho na jednoho mladého muže. Je jen dobře, že Ysyan má otce, který ho naučí, jak si v té houštině nařízení a formalit vylámat trochu prostoru jen pro sebe, jak nepodlehnout tlaku okolí, jak zůstat svůj.
Urbiel Arci-Nubiel předstoupil před zástup a oznámil, že Sibiel Norris Arci-Quinn, syn Destruktielův, vnuk Quinnův a pravnuk Rafedaxarrův, se aktem korunovace stává císařem arcidémonů Mizeonu, Rafedaxarrem III.
Sibiel před zástupem poklekl na jedno koleno, čímž deklaroval ochotu sloužit říši. Izzel zatajila dech při pohledu na synovu tvář. Vypadala klidně jako vodní hladina. Ó ne, klečící Sibiel se vůbec netvářil pokorně nebo snad vděčně. Ale něco takového by od Arci-Quinna nikdo nečekal. Pobaveně se uchechtla při pomyšlení, že ti přihlížející můžou být rádi, že se na ně Sibiel nemračí.
Pak přinesl Attesius korunu. Ta stará se v Den Zkázy propadla do podzemí spolu s císařovým palácem. Tu novou navrhla a vytvořila Owiana. Byla mnohem skromnější než ta původní, protože Sibiel si jasně vymínil, že kombajn na čemeřici na hlavě nosit nebude. Kruh z krihonitu lemovaný zubatým věncem s matně černou povrchovou úpravou, zdobený černými axeonity. Za víření bubnů pak Xan Arci-Ukresius položil korunu na Sibielovu hlavu. Císař vstal a zvedl ruce, čímž poddané a hosty pozdravil. Zazněla fanfára a sál se rozduněl potleskem. Pak Sibiel doprovázený vojáky a gardisty v oparu ovací a za dunění bubnů odešel.
Razziel se překvapeně naklonil k Izzel: „Žádné proslovy? To jako vážně?“
Izzel pokrčila rameny. „Předem přítomné upozornil, že se nebude zdržovat s řečněním. Místo slov se chce prezentovat činy. Jerones naštěstí uspořádal Sibielovy záměry do několika bodů a přichystal memorandum, které předhodí médiím a Alianci.“
Razziel se zaškaredil. „Slyšel jsem, že další část oslav bude neveřejná.“
Izzel přikývla. „Cizí potentáty, debhátary, arciknížata a nejbližší rodinu pozvali na slavnostní svačinu, na kterou reportéři přístup mít nebudou.“
Razziel si přitáhnul Izzelinu ruku k ústům, vlepil jí polibek na zápěstí a uštěpačně se ušklíbnul. „Takže Aliance je dána na roveň otravným reportérům, kteří zůstanou na chodbě? Jsem zdrcen. A co my dva? Jsme Aliance nebo nejbližší rodina?“
„Obojí, ty protivo,“ durdila se Izzel.
Mohla čekat, že si Razzi rýpne. Miluju tě, a mám rád i tvoje děti, tvrdil jí vždycky. Jenomže si neuvědomoval, že ty děti už dávno nejsou roztomilými diblíky. On a Sibiel nezačali zrovna nejlíp. Sibiel odmítá strávit, že někdo jiný, byť je to otcovo dvojče, si osopuje právo otce „nahradit“. A Razziel, přestože se to snaží popírat a maskovat, prostě žárlí na ty roky, kdy jeho místo po Izzelině boku patřilo Destruktielovi. Destruktiel je sice po smrti, ale plody jeho lásky k Izzel se mají čile k světu. Dokonce jsou na strýčka drzé a odmlouvají. Razziel potřebuje přijmout skutečnost, že všechny Destruktielovy děti jsou dospělé a svéprávné. Stejně tak se mladí Arci-Quinnové potřebují naučit Razziela respektovat jako matčina partnera. Bylo by ovšem směšné od nich očekávat, že ho budou slepě přijímat jen proto, že je otcovým dvojčetem, nebo dokonce proto, že je ve vedení Aliance. Každý střípek pozornosti si Razziel musí tvrdě zasloužit. Izzel ho bylo skoro líto.
Vzpomněla si, jak běsnil, když se po Metaprostoru roznesly informace o Alianci, které se věky držely pod pokličkou. Zasloužila se o to Owiana. Po návratu ze základny, snad aby se pomstila za „příkoří“, kterému se jí tam dostalo, porušila mlčenlivost a vyslepičila totožnost Triády a některých koordinátorů, kde se dalo. Dokonce si dala tu práci a přidala čerstvé novinky ke známé legendě o bohyni Oreně a někdejším veleknězi bohyně Krassiony, Aderawenovi. Zpracovala ten příběh tak sugestivně, že podle něj jeden bredeonský dramatik napsal divadelní hru.
Tvoje nejmladší dcerka je nadaná umělkyně ale rovněž všeho schopná intrikánka a nezodpovědná drbna! prskal Razziel.
Izzel se Owiany srdnatě zastávala, i když potají s Razzielem souhlasila: Když si přebereš, jak moc se bála o Teggenův život a jak málo jsi s ní komunikoval, ani se jí nedivím.
Razziel se ukřivděně bránil: Dělal jsem, co jsem mohl, abych je z toho dostal. Nedovolil bych, aby se jim něco stalo.
Izzel se ale nedala a pořádně Razziela usadila: Jenže to ona nemohla vědět. Sotva věděla, že existuješ a neměla žádný důvod si myslet, že je pro tebe důležitá!
Izzel si nedělala iluze, že se věky zanedbávané vztahy v rodině dají změnit mávnutím proutku. Ale času mají přece dost. Vzala Razziela za ruku a táhla ho z galerie směrem ke schodišti. „Že nepozvali Alianci na svačinu,“ řekla, „ještě neznamená, že proti ní něco mají.“
„Ale znamená,“ odsekl její manžel. „Donutili jsme je roztřískat Maharáví. Tohle nám Sibiel s Xanem a Bordenem jen tak nezapomenou. Odmítají uznat, že to bylo nezbytné. Kdybychom ustoupili, vyvolalo by to dojem, že Protokol je gumový. Každý by si pak Dohody vykládal, jak by se právě hodilo.“
„Jenže ty Dohody jsou zastaralé,“ namítla Izzel. „Figuruje v nich tisková agentura Aliance na Dervosu, která už víc jak padesát let neexistuje. Nezlob se, můj milý, ale víš, jak se Aliance jeví veřejnosti? Jako otravná agentura, která všechny a všechno jenom kontroluje a nenabízí žádná východiska. “
„Máš pravdu,“ zabručel. „Celá organizace za posledních několik staletí poněkud… zdegenerovala. Hráli jsme si na policajty a zasahovali i tam, kde to nebylo třeba, zatímco opravdové hrozby, jako třeba Trrisiela, jsme vůbec nebrali v potaz.“
„Nikdo není bez chyby, miláčku,“ řekla Izzel, když sestoupili dolů do vestibulu a zařadili se do proudu, který se valil z konferenčního sálu. „Uznej, že k něčemu ta Owianina indiskrétnost byla dobrá. Celé to tajnůstkaření je u konce. Jen ať všichni vidí, že Alianci netvoří duchové, ale živé bytosti ze zúčastněných světů. Na svačinu s císařem půjdeme jako nejbližší rodina, do Leno-o-winu se vrátíme jako agenti Aliance.“
„S memorandem podepsaným Rafedaxarrem III,“ vyprsknul Razziel. „Promiň miláčku,“ dodal omluvně, když se na něj zamračila. „Pořád tomu nemůžu uvěřit. Můj synovec císařem! Ten zapšklý gardista, který mi nemůže přijít na jméno.“
„To je tím, že je sám,“ zvážněla Izzel. „Před padesáti lety, při pádu Dervosu, ztratil dívku. Jmenovala se Eliana. Pořád po ní truchlí. Měl by s tím konečně přestat.“
Izzel si usmyslela, že syna dokope, aby si někoho našel. Možná by se mohla poradit s Arrakielem. Ten zlobivý kluk roky skákal z jednoho světa na druhý a má docela přehled. Když si to naplánovala, úkosem se podívala na Razziela a šťouchla ho loktem do žeber: „Tak zapšklý, jo? Když ses u mě objevil ty, po tolika letech, taky jsi mi připadal zapšklý.“
Vypískla, protože ji pevně chytil kolem pasu. Smýkl s ní do postranní chodby a přitlačil ji na zeď. „A co teď, má drahá?“ zasyčel. „Jak ti připadám teď?“
„Hrozivý? Sexy? Odhodlaný?“ vydechla zmámeně, protože to, jak se na ni tiskl, jí bylo víc než příjemné. „Rozhodně ne zapšklý.“
***
Svačina na oslavu korunovace Rafedaxarra III, Kernok
Konferenční sál se přeměnil v plesový. Uprostřed místnosti spočívala onyxová kašna naplněná po okraj broušenými axeonity v nichž hořely studené modré, fialové a zelené plameny. Podle toho, jak tóny tenerisské skřetí kapely klesaly či stoupaly, plameny jako barevné jazyky šlehaly do výšky. Jakmile narazily na strop, tříštily se v tisíce příjemně chladivých jisker, které se pak snášely dolů na osoby v sále, na stoly pokryté hedvábím z Brusedey, na kytice z pravé jinovendy aranžované ve vázách z horského křišťálu, aby se poté, co dopadnou, neškodně rozplynuly.
„Flesshingové emanace jako materiál, ze kterého se rodí bohové! Fíha!“ rozplýval se předseda Konventu Sana-Ton.
Sibiel Arci-Quinn – Rafedaxarr III, potentáta poslouchal jen na půl ucha. Hřešil na to, že vedle něj stojí Jerones a všechno si pečlivě ukládá do paměti. Nemělo cenu se rozčilovat kvůli tomu, že se bredeonci dostali k informacím o Urbielově výzkumu. Huat to řekl sourozencům a ti to rozkecali dál. Tomu se nedalo zabránit. Pro příště dostane Huat na výběr. Buď bude selektovat informace, nebo bude selektovat jejich příjemce. Nebo si může bádat sám.
„To nás opravdu zajímá, sire,“ drmolil dál Sana-Ton. „Chceme se na tom výzkumu podílet. Jsme ochotní přispět materiálně i odborně.“
Sibiel se v duchu ošklíbal nad tím, jak urputně se Sana-Ton snaží deklarovat přátelství. Ten panák určitě nezapomněl, že to byl právě Sibiel, kdo vyděsil epobyta Trui-Fana tak důkladně, že z toho na místě zcepeněl. Mnohem důležitější bude si promluvit s Ubereonem, který stál mlčky po Sana-Tonově boku. Nenápadný předsedův tajemník je ve skutečnosti agentem Klastru. To on tahá za nitky, na kterých je Sana-Ton uvázaný.
Sibiel přikyvoval a v přiměřených intervalech se usmíval, zatímco klouzal pohledem po přítomných v sále. Zahlédl Arrakiela obklopeného pozůstatky jeho staré party, Dirianou, Grennonem, Owianou, Nordenem a Awenem. Arriho žena Keren si něco špitala s Izzel. Krásná dvojčata Zena a Zera z Bredeonu flirtovala s Keinonem a Issakem. Tessa Arci-Klirenová cosi naléhavě probírala s wemurským ministerským předsedou. Strýček Razziel, ten vypečený hlavoun od Aliance, se bavil s Rawantem.
Sibiel cítil v kostech, že s Rawantem budou ještě problémy. Zabít boha není jenom tak. Tím spíš, když je to příbuzný. Už už chtěl vystartovat, aby Rawanta od strýčka osvobodil, když se ti dva v poklidu rozloučili a rozešli se každý na opačnou stranu. Vzápětí Rawanta zachytili Vikkason s Dassanou a kynuli směrem k atriu, kde cinkala křišťálová zvonkohra a fantómové běsky tančily ve sloupci zlatého světla.
***
Pozdě večer letěl Sibiel domů. Klouzal pod zataženou oblohou a chladný vzduch milosrdně konejšil jeho rozpálenou kůži. Hluboko pod ním se vinuly pastviny s remízky, v údolích dřímaly vesnice s domky a stodolami a chlévy. Kataklyzma, které vyhubilo většinu arcidémoní populace, naštěstí téměř nezasáhlo životy obecných démonů. Tady na venkově jde všechno svým tempem. V dálce za sebou slyšel, jak na sebe Norden s Awenem rozjíveně pokřikují. Chtěl letět sám, ale to se teď prý už nesluší.
Jako císařův gardista soukromí skoro neznal. Vzácné dovolené trávil doma, ale to ho otec s matkou a sestry stěží nechali na pokoji. Teprve když ho Lissarius vytáhl ze Chřtánu a jmenoval ho svým agentem, otevřely se mu úplně nové možnosti. Nikdy neměl tolik svobody, jako v onom krátkém období, které skončilo výbuchem relikviáře. A paradoxně si s tím nevěděl rady. Nebavilo ho hrát feretu nebo závodit ve vznášedlech jako jiné arcidémony. Neuměl chodit do barů a dělat ramena na ženské. Jejich zájem ho spíš uváděl do rozpaků. Na rozdíl od zlobivého mladšího bratra neoplýval šarmem ani výmluvností. Spíš zastrašoval, než okouzloval.
Takže opětovně se smířit s nedostatkem soukromí nebude tak těžké. Postaví se tomu čelem. Jenže v hlavě mu švitořila ozvěna matčina hlasu: Potřebuješ si někoho najít. Koruna je příliš těžká na to, abys ji nesl sám. Naschvál hloupě jí odpověděl, že jeho nová koruna je anatomicky dokonalá a odlehčená a on to s ní docela dobře zvládne. Ale v duchu s matkou souhlasil. Ne, že by věřil na lásku, ale potřebuje někoho, s kým by mohl sdílet plány a sny.
Rozhodně nedovolí, aby mu do toho kdokoliv včetně matky mluvil. Hm. Možná by mohl požádat Arrakiela, aby mu dal tip. Ten pitomec má docela přehled a ví, jak Sibiel přemýšlí. Nevybere žádnou fiflenu ani hysterku. Sibiel není zas tak náročný. Stačí, když bude hezká, chytrá, hodná a věrná. No, to není zrovna málo. Sibiel se zasmál sám sobě. Tak jo, je náročný, ale nechce nemožné. Rozhodně si nedělá naděje na tu agentku Aliance tak divně podobnou Elianě. Byla to od něj pošetilost se na ni vůbec ptát. Razziel mu řekl, že agentka Sinnea byla zařazena do týmu, který hledá Trrisiela a proto se bojů s flesshingy nezúčastnila. Jasně, že se Sibielovi ulevilo, když to slyšel. Je přece normální přát osobám, které známe a které nám nijak neublížily, to nejlepší. Až na to, že se mu nejen ulevilo, když slyšel, že Sinnea žije, on byl z té zprávy přímo nadšený. A matce, která u toho byla taky, to neuniklo. Té nikdy nic neunikne.
***
