Rawantes - 7. epizoda VII. knihy série Návrat na Mizeon
(Růžový palác, Twenova dilemata)
Twen přecházel po své převlékárně od jednoho stojanu na šaty ke druhému a klel jak vahanský pašerák. Byla to velká šatna a nachodil už několik vianů. Když byl rozčilený, vždycky se zavíral právě zde, protože tady si nikdo nedovolil ho rušit. Renona měla pravdu. Rafedaxarr je naživu! Už mu dávalo smysl, proč na obřadní stůl v chrámu přibyl sedmý symbol. Vzpomněl si, jak kysele se při tom debhátarové tvářili. Už tehdy se dovtípil se, že tuto záležitost si prosadili arcidémoni a teď měl potvrzeno, že dobře věděli proč. Twen dostal příležitost si tu dohodu, kterou arcidémoni a debhátary uzavřeli, prostudovat. Narena byla tak laskavá a dala mu kopii, s tím, že on jako hlava státní právy má právo ta ujednání znát.
V části, kterou zpracovali arcidémoni, a kterou debhátarové odsouhlasili, stojí:
- Arcidémoni nebudou uplatňovat krevní mstu vůči debhátarům ani vůči jejich přívržencům z řad obecných démonů a raisi démonů. Debhátarové nebudou uplatňovat krevní mstu vůči arcidémonům a jejich rodinným příslušníkům.
V části, kterou zpracovali debhátarové, a kterou arcidémoni odsouhlasili, stojí:
- Debhátarové požadují, aby jejich sourozenec, Rafedaxarr, byl posmrtně odsouzen a zlořečen za příkoří, které jim po dobu deseti tisíců let svévolně způsoboval.
Protože arcidémoni věděli, že Rafedaxarr není ze hry, připravili si v dohodě mezírku „jejich rodinným příslušníkům“, pomocí které svého předka ochrání. Klidně odsouhlasili ustanovení navržené debhátary týkající se Rafedaxarrova posmrtného odsouzení, protože věděli, že nelze posmrtně odsoudit živého. Twen to pokládal za podvod. Nechápal, jak to mohli debhátarové skousnout. Jak můžou být tak klidní.
Rafedaxarr je zpět. A debhátarové, místo aby ho rozmašírovali na malinké kousky, se s ním v Berízii sejdou na pokec a pak se spořádaně vrátí do křišťálového paláce. Nakonec jsme se dohodli, že se dohodneme, komentovala to Narena a na důkaz dobré pohody sezvala hosty na dýchánek. Moneta s Tanakou si dopřávají kulturu na Kavanu, Aisus s Gromem se vypraví posvačit na Riiberion, Huat hraje dohomon s guvernérem na Brussedee. Jako kdyby tu nebylo co řešit, spokojeně se odebrali za povyražením. Skoro se zdálo, že se spoléhají, že to tu Rafedaxarr za ně pohlídá.
Twen se pobaveně uchechtl. No, podle toho, co se Renoně doneslo od raisi, ta schůzka v Berízii zas tak poklidně neproběhla. Statek prý srovnali se zemí. Arci-Quinnův statek. Dobře jim tak. Arcidémoni by měli pokorně šoupat nohama, že je debhátarové vůbec pustili domů. Ale oni ne. S arogancí jim vlastní sem propašují svého proradného pradědečka.
Od Twena se očekává, že bude dělat, co předtím. Tak tedy dobrá. Ale zůstane ostražitý.
***
Já jsem tady šéf
„Měli jste mi to říct!“ rozčiloval se Rafedaxarr, když se mu doneslo, jak Brexa zasahovala na orbitě. „Aisus s Gromem se dál budou chechtat, že jsem ztumpachověl věkem! Ti závistivci mi budou mlátit o hlavu, že se nedokážu postarat o potomstvo, na které se oni nikdy nezmůžou!“
Rawantes zakoulel očima. Stále měl v živé paměti, Daxův vzteklý výlev na Sibielovu adresu. Bylo by možná lepší, kdyby se v té hojivé břečce rozpustil! A pokud se uzdraví, nechci ho ani vidět! Rafedaxarr dal jasně najevo, že má Sibielovi to, že poslal Rawanta na Erektiad, za zlé.
Rawantes byl zmatený a zklamaný. Styděl se, protože nedokázal Sibielova rozhodnutí před Daxem obhájit. Cítil se provinile, že nedokázal Daxe přesvědčit, aby přístup k Sibielovi změnil. Tušil, že je to mnohem větší problém, než je ochotný si přiznat. Ale obecně byl rád, že jeho přítel je z nejhoršího venku. Brexa pomocí nějaké relikvie z Dervosu znovu nastartovala a usměrnila Sibielovu regeneraci.
„Nikoho z nás nenapadlo,“ řekl rozpačitě, „že byste s tím, jako staří bohové, dokázali pomoct. Až Ditrux s tím přišel.“
„Proč nepřišel za mnou?“ prskal Dax. „Na dervosský mediátor bych přišel taky.“
„Protože jsi dal jasně najevo, že jsi na Sibiela naštvaný. Kdokoliv se před tebou o něm zmínil, musel se potýkat s tvým hněvem,“ řekl naježeně Raw. „Když jsem projevil obavu o jeho zdraví, jenom jsi to zlehčoval. Nikdo se pak neodvážil za tebou kvůli Sibielovi přijít. Ditrux stojí vždycky trochu stranou. On a Brexa k sobě mají blízko. Požádal ji o pomoc a ona mu vyhověla. Nebyl to žádný truc proti tobě.“
Rafedaxarr uraženě naježil obočí. „Stejně mě zase obcházíte. Dělali jste to vždycky. Všechno jste zvládali beze mě. Války, diplomatické šarády, pitominky s Aliancí…“
„Je otázka, do jaké míry jsi chtěl být součástí,“ ohradil se Rawantes.
„Jak to myslíš?“
„Vydělil ses sám. Ty jsi dopustil, aby Rada vládla za tebe. Tak si teď nestěžuj, že to Rada vedla od desíti k pěti. Víš ty vůbec, že válčení s erektiady bylo prodlužované uměle? A víš, že s Aliancí jsme se posledních pět set let vůbec nebavili?“
Dax nasupeně přikývnul. „Skoro to vypadá, že Dnem Zkázy se to tu vyčistilo a já to zase můžu pevně vzít do ruky. Nedívej se na mě tak rozhořčeně. Kdybych to mohl vrátit zpátky, uškrtil bych Trrisiela pupeční šňůrou hned potom, co se narodil…“
Rawantes se pod vlivem nenávistného žáru, kterým Rafedaxarr sálal, mimoděk otřepal. „Daxi,“ syknul, „vždycky jsi říkal, že svoje potomky miluješ.“
„Ne bezpodmínečně,“ odsekl Rafedaxarr. „Patříte mi. Dal jsem vám existenci. Jistě, bez Ryany by to nešlo, ale od ní jste zdědili sotva zlomek. Takže mě z toho může porazit, když vidím, kam to některé exempláře z mé krve dotáhly. Až sem. Kdy se musím dělit se svými pologramotnými sourozenci o svůj svět.“
Rawantes na něj užasle hleděl.
Rafedaxarr bůh Ohně byl krásný a hrozný současně. Byl monumentální. Ale skrze ten impozantní božský krunýř se někam vytrácel ten Dax, který Rawanta okouzlil, když mu bylo sedmnáct.
Rafedaxarrova tvář se zavlnila pohnutím, jakmile Rawantovo rozpoložení zaznamenal. „Rawe, miláčku, co se děje?“ Okamžitě si Rawanta přitáhl na svůj hrudník. „Kdybych Trrisiela vytřídil,“ řekl a jemně ho kousnul do ucha, „narodil by ses stejně, jenom v nějaké jiné linii. Co já vím? Třeba u Arci-Kessalů.“
„Jo, třeba Seenovi, Studené hubě,“ uchechtl se měkce Rawantes a s povzdechem přijímal Daxův něžný polibek a jeho horoucí doteky. Tělo ho brnělo potěšením, srdce mu prudce naráželo na žebra. Nechával se hýčkat, ale někde hluboko pod těmi příjemnými vjemy se kroutila a nadskakovala myšlenka, kterou Rawantes nechtěl přijmout, protože byla nepohodlná a nevítaná.
***
Děti jsou radost
Arri odložil příbor s tím, že víc do sebe nedostane. Porce v dračím paláci byly tak velké, že nikdy nesnědl všechno. Když mu nakládali na talíř, snažil se je krotit, ale dopadlo to pokaždé stejně. Jeho žena ovšem jedla jako armádní brigáda. Její talíř byl dávno prázdný a ona právě lítostivě sledovala, jak číšníci sbírají tácy se zbývajícími grilovanými teveními stehýnky, pečenými botochy, marinovanými houdinkami a konfitovanými ledvinkami, aby je odnesli do kuchyně. Arri snadno poznal, že by si ještě dala, ale je jí trapné žádat o přídavek, když už se všichni těší na dezert. Natáhnul se pro její talíř a na jeho místo pošoupnul ten svůj se dvěma stehýnky, které do sebe už nenacpal. Naklonil se k jejímu uchu a šeptl: „Dej se do toho, kytičko.“ Jen přikývla a s dravostí těhotné dračice se na jídlo vrhla.
„Příště stačí na ty stolníky zavrčet,“ ozvala se mírně pobaveným tónem Dassana ev-Tahoe usazená po Rexově pravici. Po králově levici seděl Ysyan jako korunní princ, zatímco Arri s Keren byli naproti. U večeře byli včetně Dassany dále přítomni Rexovi nejvyšší dvořané v obvyklé sestavě: předseda dračí komise Hutasson, králův synovec Flebussion, kapitán ochranky Eweddon a kancléřka Sioretta.
Zatímco se Keren odhodlaně ládovala, Rex se na Arrakiela rošťácky ušklíbnul: „Víš, co se říká na Erektiadu, Arrakiele? Co těhotná dračice chce, to také dostane.“
„Už jsem to úsloví slyšel, sire,“ poznamenal Arri s pohledem upřeným na Kerenino kulatící se bříško. Tentokrát to není vejce, takže na cestě je holčička. Od chvíle, kdy mu tu novinu Keren oznámila, byl jako na trní. Nejradši by svou ženu zabalil do letannatové fólie, uložil do hnízda a držel ji tam, než se dítě narodí. Ale ona kromě toho, že jedla za deset, sršela energií a pořád vymýšlela nějaké pitominy. Rozhodla se, že chce dům v kopcích, kam chodila sbírat byliny. Stačilo, aby se zmínila před otcem a ejhle, Rex povolal architekta z Bredeonu a zakrátko začali hloubit základy. Na večírku u rektora Dračí univerzity si Keren jen posteskla, že jí na univerzitě chybí obory zabývající se studiem kultury a historie okolních světů, a ejhle, vzápětí rektor zřídil novou fakultu. Včera přišla s tím, že chce, ještě než porodí, navštívit svého bratra Ternoda, vévodu z Ternogradu. Arri nechtěl, aby v tom choulostivém stavu kamkoliv cestovala a už vůbec ne portálem. Vždyť i on rezignoval na návštěvu Mizeonu, a neopustil Erektiad od chvíle, kdy zvítězil nad Dorresonem. Alespoň si s matkou psal a se Sibelem si vyměňoval vzkazy. Jeho mizeonští příbuzní mají teď i tak dost starostí a on ostatně taky – hlavně s Ysyanem. Snažil se Keren přesvědčit, aby tu cestu odložila, ale postavila si hlavu. Je dokázáno, že přesun portálem dítěti neškodí.
„To je dobře, že to úsloví znáš, protože je pravdivé,“ zavrněl Rex. „Čím dříve se s tím smíříš, tím lépe. Keren se mi svěřila, že chce navštívit bratra. Viděl bych to tak, že sedm až devět dní postačí.“
Arri blýskl pohledem na svou ženu, která právě s nadšeným výrazem sledovala, jak před ní přistává talíř s hromadou křehkých rohlíčků sypaných karamelovým krokantem.
„Soudím, že teď je to vhodnější než potom, co se holčička narodí,“ pokračoval Rex. „Ternod je smrtelník. Bude dobré, když se s ním potkáte, dokud to ještě jde.“
Arri zůstal na Rexe vyjeveně hledět. Doufal, že ho s ohledem na bezpečí dítěte podpoří, ale král se postavil na stranu své dcery. A chová se, jako kdyby byl Nody jednou nohou v rakvi.
„Hlavně Ysyan by měl strýce poznat,“ dodal pragmatickým tonem Rex. „Pošlu s vámi polovinu ochranky. Budete tam ve větším bezpečí než na tržnici dole ve městě.“
Vikkason narážel na skutečnost, že část erektiadské společnosti se na jeho zetě stále ještě dívá přes prsty. Zvláště zapálení konzervativci se těžce srovnávají s tím, že jejich oblíbeného generála vystrnadil arcidémon. Kdykoliv mají tito milovníci tradic příležitost, nasazují mizeonci psí hlavu.
Arri na tyto nálady reagoval stejně, jak by byl jednal jeho otec. Naschvál a bez ochranky podnikal výpravy do města a provokativně se poflakoval po odlehlých eriadských čtvrtích, připravený jakékoliv konfrontaci čelit. Nebyl úplný sebevrah. Nosil s sebou solidní dezintegrátor střední třídy a náramek od Rawanta neutralizující dračí plamenné sliny.
Keren se to, pochopitelně, nelíbilo a jakmile otěhotněla, přinutila jej s tím přestat. Vykašli se na svou pýchu, Arrakiele! Hromovala. Máš povinnost ke mně a k dětem. Nemáš právo riskovat, že tě někde na tržnici roztrhá banda pomstychtivých bláznů!
Nejhorší na tom všem bylo, že Ysyan s konzervativci souzněl a oni mu i přes jeho nízký věk naslouchali. Každému, kdo byl ochotný jej poslouchat, sděloval, že on arcidémony neuznává. Pikantní na tom bylo, že Ysyan je sám napůl arcidémon. Když o tom paradoxu začaly psát i v novinách, Rex vnoučkovi další politické deklarace razantně zatrhnul, ale už bylo pozdě. Možná nebude na škodu, když se princátko podívá, jak to chodí jinde. Ve světle těchto souvislostí Arri uznal, že na Rexově úvaze něco je. Proto nasadil smířený výraz. „Dobrá, sire,“ řekl Rexovi. „Seznámení s ok-sawonským dědictvím po matce Ysyanovi jen prospěje.“
Keren polkla sousto, utřela si pusu a líbezně se na manžela usmála: „Slibuju ti, že budu opatrnost sama. Nebudu jezdit na koni, šplhat na stromy, a dokonce nebudu ani lovit démony.“
Jídelnou se prohnala salva smíchu. S ohledem na identitu jejího manžela pokládali erektiadi Kereninu někdejší ok-sawonskou specializaci za zábavnou. Jen jednou se někde ve společnosti zmínila, že se na Ok-Sawonu zabývala chytáním a vězněním démonů, a vzápětí si o tom šuškal celý Erektiad. Následně se té informace chopily sdělovací prostředky na světech v zájmovém okruhu Čtyřdohody a přizpůsobily si ji k obrazu svému. Tak na Brussedee se ve společenské rubrice bulvárního plátku Kočičiny psalo, že erektiadská princezna svého budoucího manžela nejdříve ulovila a pak roky sexuálně zneužívala ve sklepeních svého hradu. Politický komentátor videxových zpráv na Sunnisenu prohlásil, že erektiadský Rex sňatkem své dcery zabil dvě mouchy jednou ranou. Tím, že princeznu provdal za mladšího bratra mizeonského regenta, jednak vyhověl její posedlosti démony, jednak stvrdil mírová jednání s Mizeonem. Čím šílenější teorie, tím žádanější.
„Nepochybuji, zeti, že na Keren a na Ysyana dohlédneš,“ zamručel lehce kousavě Rex.
„Já s ním nikam cestovat nechci, dědečku,“ prohlásil Ysyan tak nahlas, že to musely slyšet i hlídky venku u brány.
Uvolněná atmosféra kolem stolu se zahustila. Arri si vyměnil ustaraný pohled s Keren. Ysyanův odmítavý postoj vůči němu se časem spíše vyhrotil, než aby se zmírnil. Princ bydlel s Rexem a většinu volného času trávil s ním. Matku s otcem by úplně ignoroval, kdyby ho dědeček nepřinutil s nimi večeřet nebo sdílet společenské akce. Alespoň že se mazánek pustil do studia a rychle doháněl, co v dračí podobě zmeškal. Bylo mu sotva pět a půl, ale fyzicky vypadal jako patnáctiletý arcidémon. Nápadně se podobal Arrakielovi, až na ty fialové oči, které zdědil po Izzel. A právě těmato očima teď nenávistně na Arriho zíral. V takových chvílích se Arri musel držet, aby synkovi nevlepil pár facek. Stále měl na paměti, že proti němu stojí dezorientované, naštvané a trucovité pětileté děcko.
Pozornost stolovníků se rozdělila, jak nevěděli, zda na Ysyanovu provokaci první zareaguje Rex nebo Arrakiel. Protože Rex významně mlčel, odpověděl Arrakiel: „Tvůj dědeček Rex rozhodl, takže ho poslechneš, můj princi. Konec debaty.“
Ysyan otevřel pusu, rozhořčeně se podíval na dědečka, ale jakmile pochopil, že tady body nezíská, zase pusu zavřel. Tím, že se jeho otec odkazoval na Rexovu vůli, mu vzal všechny náboje.
Rex přivřel víčka a přikývnul: „Přesně tak, Ysyane. Odcházíte zítra po snídani. Tví učitelé dostali na týden volno. Všechno je zařízené.
***
