Rawantes - 9. epizoda VII. knihy série Návrat na Mizeon
(Staveniště městečka Vinice v Berízii)
Arri sice Rawantovi slíbil, že se vrátí na Ok-Sawon, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. Místo toho otevřel portál na mělkém levelu richotonní pleteně, a zamířil do Berízie.
Byl předem smířený, že oblíbený rodinný statek uprostřed vinic sešrotovaly dějiny. Místo nabílených budov s červenými střechami očekával rozvaliny. Jaké bylo jeho překvapení, když se ocitnul uprostřed staveniště. Pozemky zbrázděné výkopy obklopovaly hromady stavebního materiálu. Démoni na antigravitačních plošinách skládali cihly do řad, další z uzpůsobených vznášedel tryskami nanášeli pojící tmel. V dalších vznášedlech seděli raisi a řídili proces pomocí megafonů. Celé to připomínalo bredeonský obchoďák, jen bez barevných neonů a reklam.
Arri se opatrně proplétal mezi výkopy, ve kterých se ježily krihonitové armovací dráty. Mohl si ukroutit hlavu, aby to všechno obsáhnul. Naposledy tu byl před devíti lety. S Dirianou, Owianou, Loretou, Tessou, Grennonem, Nordenem a Awenem. S pomocí sester uspořádal pro kumpány z kernockých barů závody sekaček na trávu. Arri se zašklebil při vzpomínce, jak se na jejich krodošiny tvářili otcovi tvrdě pracující raisi… Teď jejich úšklebky chápal.
Po závodech zapíjeli Awenovo vítězství Destruktielovým nejlepším vínem. A do toho přišel Rawantes a ta věc s okrenem.
Arri častokrát přemýšlel, jestli by se historie odvíjela jinak, kdyby byl tehdy věděl o Rawantových potížích. Byl by svého přítele odvedl někam stranou, aby si promluvili?
Po zralé úvaze musel uznat, že ne. Tehdy na to nebyl nastavený. Ani ho nenapadlo, že by Rawantes mohl mít tajemství natolik třeskuté. Stejně tak nemohl předvídat, že ta pitomost s okrenem ve konečných důsledcích rozmetá onen bezpečný svět, kterému se neprávem posmíval. Měl Rawanta rád. Ale kdyby se vrátil zpět v čase, ani náhodou by mu nedal přednost před Loretou. Tehdy před devíti lety, Arrakiel rozložený na polštářích v otcově sklepě, v jedné ruce sklenku vína, druhou ruku v dívčím klíně, myslel jenom na to, jak co nejefektivněji zatáhnout Loretu do ložnice. Prostě takovým způsobem tehdy uvažoval.
„Co se tu motáš, trumbero!“
Arri zvedl hlavu. Na stropě rozestavěné budovy stál raisi s arci-quinnovským líčením v jasně žluté přilbě a žlutém overalu, opatřený levitačním opaskem. Obloukem se snesl dolů a hned se do Arriho pustil: „A kde máš přilbu, chlape? Nevíš, že na staveniště bez ní nesmíš?“ Prstem v kožené rukavici píchnul Arrakiela do hrudníku a při pohledu na černozeleně šupinatý materiál jeho bundy nakrčil nos. „A co to máš, u všech vahanských na sobě? Že ty jsi další z těch zatracených reportérů?“
„Rád bych mluvil s arciknížetem, dobrý muži,“ řekl vlídně Arrakiel. Vlastně se mu líbilo, že ten raisi bere svou práci vážně. Někde hluboko uvnitř svého cynického já ucítil pýchu. Raisi Arci-Quinnů byli vždycky lepší než raisi ostatních klanů. To je jasná věc.
„Sir Sibiel na takové otrapy zrovna čeká!“ prskal chlap. „Jsem tu stavbyvedoucí a jako takový tě vyzývám, abys odtud zmizel, jinak zavolám ochranku.“
„To bude asi nejlepší,“ zamručel Arri. Neměl moc času. Slíbil přece Keren, že se do večera vrátí.
Stavbyvedoucí se na Arriho hrozivě zamračil. „Jak je ctěná libost,“ řekl a zmáčkl spínač na opasku. Staveništěm se prohnal ostrý hvizd.
Arri si založil paže na prsou a zadumaně sledoval, jak se k nim řítí trojice raisi v černých uniformách arciknížecí ochranky. Předpokládal, že Nerteg, alias Teggen, alias Teggius, než odešel k Alianci, doporučil Sibielovi, koho má jmenovat na jeho místo.
„Další vetřelec, sire,“ hlásil tomu s kapitánskými frčkami stavbyvedoucí.
Kapitán vykulil oči. „Sire Arrakiele, jste to vy?“
Arri se křivě usmál. „Osobně, kapitáne Hemmy.“ Zamával jim před obličeji zápěstím, aby viděli, že nemá náramkový počítač. „Potřebuju mluvit s bratrem a mé časové možnosti jsou omezené. Můžete mi pomoct?“ Jen doufal, že si jméno toho gardisty pamatoval správně.
„Jistě, sire. Je pár vionů odtud v Levenu. Na statku kněžny Brigity. Doprovodíme vás.“
Arri si představil ten šrumec, kdyby se u Brigity objevil. Bude tam Izzel, sestry, Grennon a Jerones. Nepustili by ho dřív než zítra ráno. Tak dlouho se zdržet nemůže. Keren a Ysyan. Už jednou je ztratil. Prostě musí splnit, co slíbil a do večera být zpět. „Spíše bych ocenil, kdyby Sibiel přišel sem,“ přiznal Arri. „Skutečně spěchám. Musím s ním mluvit o vážných věcech a matka a sestry by nás nenechaly na pokoji, chápete?“
***
Sibiel se vyloupnul z portálu krátce na to, co jej zavolali. Arri nasucho polknul, když viděl, jak bratr vypadá. Vychrtlý na kost, s lebkou potaženou kratinkým strništěm. Jeho kůže se místy krabatila do bizarních vrásek a místy, kde předtím chyběla, teď dorůstala nová a napínala se na svalech. Snad jen jeho oči byly stejně fialové jako dřív. Pak si Arri ale vzpomněl, že Rawantes zmínil, že i tyto oči jsou nové místo těch, o které Sibiel přišel v bitce s Aisem.
„Nazdar drakobijče,“ zachraptěl bratr, protože Arri, jak na něj zíral, nebyl schopný slova. „Jestli mě chceš obejmout, můžeš to zkusit,“ ušklíbnul se Sibi. „Už se nerozpadám.“
Arri vyskočil z hromady betonových dlaždic a opatrně Sibiela objal. „Nazdar bohobijče,“ šeptl, aby to nafounkanci nějak oplatil.
Sibiel dovedl Arrakiela zpátky k hromadě dlaždic. Posadil se, trochu se zapotácel a zasyčel: „Jak to na mně všechno roste, trochu to… bolí.“ Hned se ale narovnal a kriticky si prohlížel Arrakielovo erektiadské vybavení. Dokonce ho zatahal za rukáv. „Ty šupiny jsou pravé, sůsí?“ vyprsknul. „Něco podobného jsem viděl v bredeonském katalogu.“
Arri na bratra ohromeně hleděl. Sibiel neměl ve zvyku dělat vtípky. Aspoň ne ten, kterého Arri znal.
„Co se týká té eskapády na Erektiadu,“ pokračoval Sibiel, „v porovnání se mnou jsi z toho vyšel líp. Musíš mi povyprávět, jak jsi toho chudáka Dorresona oblafnul. Jo a vidím ti na nose, že chceš vědět, zda mi ta luxusní fasáda zůstane. Ti, co se v tom vyznají, se dušují, že ne. Prý to chce ještě trochu času. No, zatím se ženit nechystám, tak o nic nejde.“
Arrakiel bratrovi pověděl, jak to bylo s Dorresonem a plynule přešel k aktuálním věcem. Především mu vyčetl, že ho nechali bez informací. Pak mu pověděl, jak se na Mizeon dostal.
„Kdybys nešel na Ok-Sawon, ani by ses nezastavil,“ zamručel Sibiel. „Chápu to správně, že tě Vikkason nechce pustit z dohledu?“
„Tak to není,“ zašklebil se Arri. „Tchán by mě popravdě docela rád odsunul někam stranou, protože moje přítomnost dráždí staromilce. V jednom kuse mi nabízí „zajímavé“ diplomatické posty na Tenerisu, Wutanu a kdoví kde ještě. Ale já se bráním. Kvůli Keren a především kvůli Ysyanovi musím zůstat na Erektiadu.“ Dál Sibielovi pověděl, jaké „radosti“ s Ysyanem zažívá.
„Chápu,“ řekl ponuře Sibiel. „A je vlastně dobře, že se držíš na Erektiadu. Tady je to teď… trochu nepřehledné.“
„Mluvil jsem s Rawantem,“ řekl opatrně Arri. „A přiznám se, mám o něho strach. Ne, kvůli tomu, co mi řekl, ale kvůli tomu, co neřekl. A, sakra, o tebe mám taky strach. Vlastně o všechny. Neuvažoval jsi, čistě pro jejich bezpečnost, že rodinu přestěhuješ? Co já vím? Třeba na Olixu. Protože tady bude ještě horko.“
***
Nakonec je na Erektiadu docela fajn
Arri procházel širokým bulvárem dračí metropole Eriad a mířil k Flebussionově novému sídlu. Šel pěšky a neohlížel se, i když cítil v zádech nevraživé pohledy. Potřeboval si vyčistit hlavu. Dnes v poledne se bezpečně vrátili z Ok-Sawonu na Erektiad. Arri nedokázal odhadnout, jak mise přispěla k rozšíření Ysyanových rozhledů, ale byla prospěšná Ternodovi a jeho rodině. Narozeniny dopadly skvěle. Ternod odrecitoval Oslovení a pak zasedli k slavnostní tabuli, se kterou si Magineta dala tolik práce. Po jídle se přesunuli do ovocného sadu osvíceného barevnými lampiony. Poslouchali trubadúry a popíjeli hořkosladký šalvějový likér.
Těsně před půlnocí někdo poklepal Arrakiela po rameni a vrazil mu do ruky balíček ve zlatém papíře. „Rawantes nechává pozdravovat,“ řekl ten chlap. Měl na sobě starodávné ok-sawonské válečné brnění, jaké Arri vídal na podobiznách v Ternodově galerii. Zjevně se snažil obléct podle ok-sawonských obyčejů, ale materiál, ze kterého čerpal, byl starý několik staletí.
„Ditruxi?“ hekl Arri, když ho poznal. Arci-Jeen se jen zasmál a zmizel v zelených keřích, jako by tam nikdy nebyl.
Ternod tak obdržel ještě jeden dárek. Pokud bude nutné ji vyprat, radši to udělej sám, kladl mu na srdce Arri.
Teď může s klidnou duší pustit ok-sawonské problémy z hlavy, aby se soustředil na jiné věci, mnohem temnějšího rázu. Byl z kratinké návštěvy Mizeonu vyděšený. Když Sibielovi navrhoval přesun rodiny do exilu, nemyslel to úplně vážně. Spíše chtěl dát najevo, jak se mu ty nové poměry, kdy Rafedaxarr nasazuje Sibielovi sůsí hlavu, příčí.
Sibielova reakce jej zarazila. Místo, aby bratr nad tím návrhem mávl rukou, vytočil se. To snad nemyslíš vážně? Bojovali jsme, abychom se mohli vrátit domů. Tato rodina je silná. Nebude vyklízet pole jen proto, že mě dává císař k ledu! Přesně taková situace tu byla před třemi sty lety. Razziel byl arcikníže a radní. Pak se s otcem nepohodli kvůli matce a Razziel odešel k Alianci. Ostatní radní z toho obvinili otce, ale ve skutečnosti jim Razzielův odchod náramně vyhovoval. Hned nato Rehen Arci-Kliren zpochybnil Destruktielovo otcovství, a náš otec ho zmlátil tak brutálně, že zůstal zmrzačený. Byla to provokace, teď už je to jasné. Radní s odkazem na otcovu nevyrovnanou náturu na Razzielovo místo v Radě šoupli Igisia, i když podle pravidel to měl dostat Destruktiel. Vyšachovali tehdy naši rodinu z vedení na celých tři sta let. Ale přežili jsme to a paradoxně nám to bylo spíš ku prospěchu. Já vím, že momentálně jsem jako arcikníže rodině spíš na škodu. Ale Attesius rychle dospívá. Jen, co to bude možné, předám žezlo jemu. Nepotřebuju být arciknížetem, ale to neznamená, že hodlám utíkat, jako kdybych zapálil stoh.
Tato rodina je silná, bzučelo Arrimu hlavou. Jen doufal, že je to skutečně tak. S pokračující konsolidací se dá čekat, že Jerones obnoví linii Arci-Leredů a Grennon stejně tak linii Arci-Kessalů. Oba si postaví vlastní sídla a s sebou vezmou své ženy a děti, přičemž Jerones a Wrella pečují o Attesia. Ti dva jsou zatím spolu, i když jim to prý skřípe, protože se Wrelle nelíbí, že se Jerones, ač neochotně, podílí na Rafedaxarrově tažení proti Sibielovi. V každém případě Jerrones přijal Attesia za svého a chová se k němu pěkně. Arri dávno vytušil, že Attesiovým otcem byl Lissarius. Pokud by to vyšlo najevo, všichni by na chlapce pohlíželi spíše jako na Arci-Nubiela než na Arci-Quinna.
Arri věděl to, co musel vědět i Sibiel. Jakmile Diriana a Wrella odejdou se svými manžely, tato rodina se rozdělí. Kdo Arci-Quinnům zůstane? Teggius - Sarvonův syn a Okrenův syn v jednom těle. Pokud Teggia Aliance pustí z drápů, má právě on schopnosti a kredit, se kterým je nutno počítat. Jasně dal najevo, že své děti a Owianu neopustí. A Teggius je naštěstí mnohem ochotněji Arci-Quinnem, než Arci-Nubielem. Pak je tu malý Qadren, Trixenův pohrobek. Ale než ten vyroste, uběhne v řece Perlíně hodně vody. Se svou rolí v rodině Arri počítat nemohl, protože jeho místo je na Erektiadu, byť z toho nijak zvlášť nadšený není.
Šlupka už na Arriho čekal. „Vypadáš nějak přepadle,“ prohodil, když se oba usadili do pěkných polstrovaných křesel. Flebussion bez zábran na Erektiad zaváděl mizeonské manýry, včetně zařízení domu a kupodivu mu to procházelo. „Tak co se na Ok-Sawonu stalo?“
„Ok-Sawon je v pohodě,“ broukl Arri. „Dělá mi starosti Mizeon.“ A pak Šlupkovi všechno pověděl. Mluvil dlouho. Podělil se i o dojmy a dohady. A čím déle mluvil, tím víc byl z toho v rozpacích.
„Něco už vím od Issaka,“ řekl Šlupka. „Včetně toho, že mě dal Rafedaxarr na index. Dokonce Vikkasonovi napsal, že si nepřeje, abych tu vystupoval jako jeho vyslanec. Ale že odstavil i Sibiela? Co dělá Jerrones? Cožpak mu nevadí, jak Rafedaxarr s jeho švagrem zachází?“
„Jerrones je slušně vychovaný chlapec,“ ušklíbnul se Arri. „Respektuje autority. Ideální materiál na císařského sekretáře. Sibi mi řekl, že od chvíle, co se Jery uzdravil, je pořád v Kernoku. Wrella se napřed snažila ho obhajovat, ale potom, co císař Sibiela vyšachoval z gardy, už skřípe zuby. Hodně jí vadí, že Jerrones nedokázal Sibiela před císařem obhájit. Dává najevo, jak je z Jerronese zklamaná. Nevím, jak to mezi nimi dopadne. Soudím, že si Jerrones bude muset mezi Wrellou a císařem vybrat. Jestli mu tedy císař ten výběr umožní. Zatím je to v rozpuku. Pravý bordel se teprve blíží.“
„Jenže když si Jerrones vybere Wrellu,“ namítnul Šlupka, „a vyklidí v Kernoku pole, je tu riziko, že si Rafedaxarr sežene někoho mnohem pružnějšího. A Issak to nebude, za to ti ručím. Můj syn je příliš drak na to, aby císaři konvenoval. To je ostatně dobře. Stojí trochu stranou, ale dost blízko, aby měl přehled. Císař si ho drží kvůli jeho legislativnímu přehledu. A do gardy ho přijal hlavně proto, aby ho měl líp pod kontrolou. Přiznám se, že jsem ho musel přesvědčovat, aby tam vůbec zůstal. Když totiž pochopil, jak to Rafedaxarr vede, chtěl se vrátit sem.“
„Je to ještě horší, než jsem si myslel,“ konstatoval Arri.
„Jo,“ zabručel Šlupka. „A to asi nevíš, že se do Kernoku začali vracet arcidémoni, kteří byli v dobách exilu zalezlí na okolních světech. Jako krysy vylézají ze všech možných děr. Tessa Arci-Klirenová, její strýček Rehen, Arci-Pawnerové, co utekli na Brusedeu, a dokonce jeden zapomenutý Arci-Fezziel, co přečkal válku v teplíčku na Bredeonu ve službách Klastru. A ti všichni se teď derou o různé úřady. Tessa dokonce podala návrh, aby jí císař odklepl žezlo arcikněžny, protože jediný přeživší Arci-Kliren mužského pohlaví je levoboček Twen. A vypadá to, že Rafedaxarr ji vyslyší. Ti noví jsou totiž flexibilní. Na rozdíl od nás, kteří jsme bojovali. Na rozdíl od nás, kteří nemáme potřebu mu podlézat, protože naše svědomí je čisté.“
„Rawantes je Rafedaxarrovi nejblíž,“ řekl Arri. „Ale fakticky na něj nemá skoro žádný vliv. Císař ho bere jako šperk. Sám to tak definoval. Když děláš politická rozhodnutí, většinou se s náramkem neradíš. Přesto si myslím, že klíčem k té situaci je právě Rawantes. Rafedaxarr je na něm emocionálně závislý. Kdyby se Rawantes vzbouřil, Rafedaxarr se rozsype a budou lítat cihly. A Raw to ví. Mnoho věcí se mu nelíbí, ale v zájmu všech drží hubu. Zatím.“
„Zatím,“ opakoval s povzdechem Šlupka. „Něco ale udělat můžeme. Promluvíme s tvou matkou. Ona by měla Wrelle vysvětlit, že je lepší, když Jerrones pracuje pro císaře, než aby to dělal kdokoliv jiný. Když bude mít Jerrones jistotu, že ho Arci-Quinnové nezatratí, je tu reálná naděje, že se při krájení chleba rozhodne správně.“
„Protože je to koneckonců slušný chlapec,“ řekl pobaveně Arrakiel.
„Podle toho, jak jsem ho poznal v exilu, si to myslím taky.“
„Čeká se ode mě, že budu v klidu vegetovat tady,“ povzdechl si Arri. „Ale jak, když mě to, co se děje doma, štve?“
„Úplně černě bych to neviděl,“ uchechtl se Šlupka. „Uvědom si, že Rafedaxarr už není jediným bohem na Mizeonu. Jsou tu další a zdá se, že i oni mají zájem o rodinné vztahy.“
***
Hned nazítří Arrakiel zašel do Rexovy kanceláře. Napadlo jej, že když Vikkason neprotestoval proti návštěvě Ok-Sawonu, je tu naděje, že nebude mít námitek ani k Mizeonu. Ale to se přepočítal. Mizeon je jedna velká bečka sraček! rozčílil se Vikkason. Slyšel jsem, jak Aisus zatočil s tvým bratrem. A Rafedaxarr prý ani nehnul brvou. A to asi nevíš, že Flebussiona prakticky exkomunikoval, he? Jestli chceš vidět matku, klidně ji pozvi sem. Dassana už to dokonce nadhodila. Tvá matka je prý zajímavá dáma. Ysyanovi rozhodně prospěje, když ji pozná.
***
