Rozečtené dvě knihy naráz? A co když rozepsané?
Nedávno jsem v jedné FB skupině, co sdružuje čtenáře, psavce, a příznivce čtení a psaní knih obecně, našla diskusi na téma: "Jak to zvládáte, když máte rozečteno více knih naráz?"
Členové té skupiny pak nad tou otázkou různě diskutovali a rozebírali, jestli to vůbec jde, a že někomu ano a někomu ne. Krásné starosti:))
Já tedy dvě knihy současně číst neumím, protože a) čtu strašně rychle a málokdy se odtrhnu, když s tím začnu., b) je pro mě energeticky náročné se přepínat mezi knihou a realitou. Přepínat se mezi dvěma knihami a realitou, už by bylo příliš. To vše - přirozeně platí jen v případě, že mě ta kniha "uchvátí".
Občas se ale přinutím přečíst něco, o čem mi přátelé či děti tvrdí, že to "prostě musím znát". Někdy je to fakt dobré (myslím tím, dobré pro můj vkus) a jsem nadšená. Ale jindy je to otrava nebo rovnou nuda (pro můj vkus) a já to čtu se sebezapřením, ze studijních důvodů a abych věděla, o čem to je, kdyby se mě náhodou zeptali:))
Není nic divného mít rozečtené dvě knihy naráz, je ale trochu problém mít rozepsané dvě knihy naráz, což se mi v životě stalo právě teď a už potřetí. Jak se to stalo? V právě rozepsané knize jsem narazila na jistou postavu, o které jsem usoudila, že si zaslouží daleko větší prostor. Nemohla jsem ji ale více rozepsat v té knize, protože by mi ro rozmělnilo kostru a dynamiku příběhu. Proto jsem načala další knihu, aby mi ta atmosféta kolem oné postavy neutekla, a pak jsem se vrátila k té původní:))
