Sarvonův odkaz - 28. kapitola: Otta a naježený Kherův vnuk
Vydali se na zpáteční cestu. Když podlézali ohradu, po cestě mezi živými ploty jim kráčel v ústrety voják v uniformě stíhačů a tvářil se napruženě.
Princezna se na něj usmála. „Ewyre, děje se něco?“
„To řekněte vy mě, Výsosti,“ pronesl upjatě. „Měl jsem za to, že pracujete na závěrečné práci. A pak se na strážnici doslechnu, že jste vyrazila do terénu. Co sakra pohledáváte v koňském výběhu, stranou od všeho?“ Podíval se vražedně na Ottu. „Jestli váš konzultant potřeboval na vzduch, je tady spousta míst, která jsou veřejně dostupná a bezpečná.“
Sejmi ho, zasyčeli trojhlasně draveni.
Dřív, než stačila princezna zareagovat, Otta se uklonil. „Ttumor Seviniel. Ještě jsem neměl tu čest, pane…“
„Ewyr Kher Wonoden,“ vyštěkl oslovený. „Major stíhací letky Jejího Veličenstva.“
„Takže tě povýšili?“ zvolala nadšeně Viola. „Moc gratuluju!“
Dej panákovi do nosu, ponoukali draveni. Nebo mu ten frňák rovnou urvi!
Otta zastříhal ušima. „Váš dědeček byl generál Kher z Dervosu? Impozantní osobnost.“
Ewyr se podíval nejdříve na Violu a pak na Ottu, a prkenně přikývnul. „Slyšel jsem, že se kromě jazyků zabýváte i vojenskou historií. Zdá se, doktore, že váš záběr je opravdu široký. Možná více, než je pro vás zdrávo.“
Naparuje se jak děcko, co dostalo nový dřevěný meč!
Otta se na vojáka bezelstně usmál. „Děkuji za vaši starost, majore. Já si zase myslím, že vaše zařazení u stíhačů je docela příhodné. Nuže, víte, co jsou to kvalidukty?“
„Ne,“ odsekl tázaný.
„To jsou takové mezery uprostřed slov. Staří Netrebové si jimi zjednodušovali zápis. Frekvence užití kvaliduktů je odvozena od různých typů koňského kroku. K jejich zapamatování pomáhá nacvičit si rytmus kroku, klusu, cvalu a trysku. Abychom si to názorně předvedli, šli jsme se podívat sem.“
***
Vraceli se do paláce. Ewyr zaraženě koulel očima. Otta decentně mlčel, zatímco draveni ukrytí za rozhraním podrážděně svolávali na majorovu hlavu hromy blesky. Viola štěbetala nesmysly, aby to trapné ticho nějak vyplnila. Mezi ohradou a sklady se Ottovi naskytl pěkný výhled na zámecký park. Rozsáhlé plochy brázdily různě vysoké zelené ploty. Jejich zelené hřbety se vinuly podél pěšin i mezi stromy, na trávnících lemovaly květinové záhony, zasahovaly i mezi hospodářské budovy a určitě souvisely se zelení z těsné blízkosti paláce. V místě, kde křížily cestu, byly křoviny tak vysoké, že se jejich koruny nad cestou dotýkaly a splétaly. Všechny linie byly vzájemně propojené do promyšlených obrazců. Z ptačí perspektivy to určitě vypadalo kouzelně a nejspíš to kouzelné i bylo.
***
Dortík k nakousnutí
„Nechápu, co tvoje matka proti Ladenovi má!“ posteskla si Anada. Choulila se mezi polštáři a rozhořčeně ježila obočí a špulila rty. „On přece není žádný zlatokop! Je vzdělaný, laskavý, hezký.“
„Až na ten delší nos,“ podotkla opatrně Viola.
Anada k ní vztekle vzhlédla. „Ten nos je naprosto v pořádku. Jenom potvrzuje kavanské hudební dědictví. My muzikanti se na nosy díváme úplně jinak. Máme společné zájmy. To se přece počítá.“
Bylo pozdní odpoledne. Viola se právě chystala na výpravu ke studni. Potřebovala nepozorovaně prorůst do archívu pro další várku listů k překladu. Anadina návštěva ji zdržela. Za normálních okolností by Anadě vyčetla, že se za celých sedm dnů neobjevila. Ale protože sama nebyla o nic lepší, nechala to být. Od služebnictva věděla, že Anada tráví veškerý čas s kavanským muzikologem. Violu by potěšilo, kdyby přítelkyně našla životní lásku, ale měla obavy, že Laden se jí nestane. A podle toho, jak úporně Anada hájila jeho přednosti, se zdálo, že o nich chce přesvědčit především samu sebe. Až poté, co kavance náležitě vychválila, Anada zkormouceně dodala, že jí královna ohledně Ladena udělila varování. Prý má důvody k obavám, že se ten chlap o Anadu zajímá jen proto, aby zvýšil svůj společenský status. Eryn Anadě připomněla její závazky vůči robustuanské královské rodině i k jejímu otci, koordinátorovi Aliance, Trsuahovi. Nabádala ji, aby se neukvapovala, aby Ladena nejdříve důkladněji poznala, než ten vztah zveřejní. Viole se sice nelíbilo, že matka mluví Anadě do soukromí, ale na druhé straně s ní nemohla nesouhlasit. Její názor na toho kavance se od královnina zase tolik nelišil. Jenže Anada si k ní přišla vylít srdce. Tak jen trpělivě poslouchala a mlčela.
„Ale on se o mě zajímá!“ kvílela Anada. „Zná všechny moje sólové party z minulé sezóny. Dokonce četl Vorsenovy kritiky. Tak proč bych si měla dělat starosti s nějakými domněnkami?“
Viola pokrčila rameny. „Myslím, že matka něco slyšela.“ Zastříhala prsty u levého ucha, což bylo gesto, kterým si zasvěcení na Robustue odjakživa naznačují, že v pokoji není žádná z Jadvininých magických rostlin, co přenášejí hlasy.
Anada vykulila oči. Teprve když v pokoji nenašla žádný květináč, ulehčeně si oddechla.
„Je možné,“ dodala smířlivě Viola, „že máti si ty informace dala do nesprávného kontextu. Myslí to s tebou dobře. Cítí se za tebe zodpovědná od první chvíle, co tě k nám Trsuah přivedl. A nejen to. Ona tě má upřímně ráda, i když to neumí dávat dost dobře najevo. Pro všechny případy bys mohla s tím muzikologem poněkud zpomalit. Někde jsem četla, že pokud je láska pravá, překážky ji jenom utvrdí.“
***
Když se roztrpčená Anada odporoučela, už se stmívalo. Byl nejvyšší čas zajít do archívu, aby měl Ttumor ráno co překládat. Viola se cestou ke studni zasněně usmívala. Ten chlap byl spolehlivý jako kvantová časomíra z otcovy pracovny. Jejich spolupráce se ustálila do uklidňující rutiny. Už byli v polovině prvního svazku, když se ukázalo, že svazek, který Viola pokládala za první, byl napsaný jako poslední. Takže na to šli od konce, ale to nebylo na závadu. Protože svazků bylo celkem devět, nebudou hotoví do konce Violina studijního volna. Ale Ttumor slíbil, že ji v tom nenechá. Budou pokračovat i poté, co ona na Senedonu složí zkoušky a vrátí se natrvalo domů.
Učila se rozpoznávat jeho nálady. Když ho viděla poprvé a podruhé, byla by se vsadila, že nemá absolutně žádný smysl pro humor. Ale bylo to tím, že se vždycky choval tak prkenně. Nepatrné uvolnění rtů u něj znamenalo totéž, co u jiného hlasité zasmání.
Byl náročný, držel se tématu, neustále vše zpětně kontroloval. Proto si Viola původně myslela, že spolupráce s ním bude nervy drásající nebo nudná. Ale to se nestalo. Když se ho zeptala na nějaký detail, celý se rozsvítil a se zájmem se rozpovídal. To ho pak fascinovaně sledovala, protože bylo stejně lákavé poslouchat ho, jako se na něj dívat. Stačilo, když Sarvon v zápisu použil nějakou narážku nebo přezdívku, a Ttumor díky znalosti dějinných souvislostí dokázal dovodit, koho Sarvon tou přezdívkou myslel. Viola nabyla dojmu, že není nic, co by Ttumor nedokázal vysvětlit.
V jednom odstavci Sarvon popisoval účast na svatebních oslavách dervosské královny Assi-Siony s nějakým bredeonským magnátem. Šlo o jedenáctou svatbu této nechvalně známé panovnice. Nikdo nepochyboval o tom, že předcházející manžele z nudy odrovnala právě ona. Sarvon v textu nešetřil sarkasmy. Poznamenal, že dervosané měli tu ženskou hned po narození vhodit do jícnu kvakiony a místo ní korunovat jejího staršího bratra, prince Khera, protože ten měl na rozdíl od Assi-Siony charakter.
Viola pobaveně poznamenala: „Ten Sarvon byl vážně třída. Kvality mladého Khera odhadl naprosto přesně. Škoda, že byl Kher tak naivní, a neutekl z Dervosu dřív, než ho ta mrcha zlikvidovala.“
„Věděl, že ho sestra nenávidí,“ namítnul. „Ale byl si jistý svým postavením, protože se z právního ani z morálního hlediska ničím neprovinil.“
Viola ten příběh znala z bezprostředního okolí. Kherovy dcery, Menisa a Triven, před popravou zachránil generál Wonoden tím, že se s nimi oženil a odvezl je na Robustuu. Viola jim říkala tety. Jedna z nich byla Ewyrovou matkou.
„Takový konec si nezasloužil,“ řekla. „Nikdy jsem nepochopila, jak mohla taková sprostá politická vražda Assi-Sioně projít.“
Měkce se usmál. „Aliance nezasáhla, protože šlo o vnitřní záležitost Dervosu. Život není fér, princezno. Z toho plyne ponaučení, že poctivost a statečnost někdy nestačí.“
Viola se zaškaredila, protože ji podráždil jeho blahosklonný výraz. Mluvil s ní, jako kdyby mu bylo nejmíň sto let. Trochu jí vadilo, jak snadno se pasoval na moudrého rádce a jak ochotně mu to ona žere. Štvalo ji, že o něm moc neví. Nemluvil o sobě, pokud se přímo nezeptala. Jeho rodiče zahynuli při výbuchu těžebního satelitu, vyrůstal na Ferbuu, následně pendloval mezi univerzitami na Wemuru, na Pochranu, a na Sunnisenu. Ttumor Seviniel byl studnicí informací o dávno zaniklých světech, starých zbraních a bojových technikách, ale jevil se až legračně nevědomým ohledně současných každodenních věcí. Neznal bredeonskou popkulturu, téměř plaval v pravidlech ferety. Letmo slyšel o Smesmechových dramatech, ale jejich repliky mu nic neříkaly. Věděl o existenci Festivalu Fialových mračen na Kavanu, ale osobně ho nikdy nenavštívil. Když se Viola zajímala, jak je to možné, tvrdil, že obětoval mládí studiu, aby se mohl stát encyklopedistou, ale teď že je připravený to dohnat.
Byl úplně jiný než kdokoliv, koho Viola doposud potkala. Takový Quadren se ve srovnání s ním jevil jako tuctový týpek. Dokonce i přísná prateta Jadvina o něm mluvila s uznáním. Matka pokládala každého encyklopedistu za exota, a Grewinovo angažmá u nadace brala jako krátkodobý výstřelek, ale Ttumorovu přítomnost na Duanzaná snášela s neobvyklým klidem, což vzhledem k její impulzivní povaze nebylo špatné. Otec rád a často diskutoval o důležitých bitvách, a Ttumor s ním držel krok.
Někdy se Viola nemohla ubránit myšlence, že je ten chlap skvělý až příliš. Nedokázala rozpoznat, jestli ji víc přitahuje nebo odpuzuje, a bylo samo o sobě směšné, že o něm vůbec takto uvažovala.
***
