Sarvonův odkaz - 51. kapitola: Přituhuje
„Tady ty mají perfektní podpatek.“ Wanda zapíchla prst do lesklého obrázku. Tváře jí hořely vzrušením. S lokýnkami lesklých černých vlasů, oblečená v retro růžových šatech, připomínala legendární bohyni Kajiru ze starých obrazů. Seděla se zkříženýma nohama na polštáři a na klíně držela rozložený katalog z Trepeniny dílny.
Nabídku exkluzivních bot sestavila teta Trepena speciálně pro Violu, na počest ukončení studií. Viola by z ní za normálních okolností byla unesená. Ale s nemocným bratrem a Ottou ve věži ztrácely ty úžasné boty veškerou přitažlivost.
Tralia se zašklebila. „Jenom ta barva mi připadá taková mdlá.“ Rovněž ona se na tuto příležitost vystrojila s úrovní elitní kavanské šlechtičny. Na Robustuu přicestovala s trojicí komorných, a s kufry nejnovějších modelů od bredeonských návrhářů. Pro dnešek si Tralia oblékla dlouhé plisované kalhoty v nebesky modré barvě doplněné krátkým stříbřitým bolerkem zdůrazňujícím její pěkné poprsí.
„Jestli bude mít Viola na ples ty temně zelené šaty, je neutrální smetanová nejlepší,“ trvala na svém Wanda. Chytila Violu za rukáv a trochu s ní zatřásla. „Tak co tomu říkáš?“
„Jo, smetanová je dobrá,“ zabručela.
Jejich zápal ji doháněl k zoufalství. Přicestovaly na Burzu ořechů na základě královnina pozvání. Dorazily s pětidenním předstihem a neměly na práci nic jiného než donekonečna rozebírat, co si oblečou na zahajovací ples. Vůbec nezastíraly, že jejich cílem je ulovit chlapa. Jak se dalo čekat, sháněly se po Ttumorovi Sevinielovi. Sdělení, že jejich lovný kus náhle odcestoval, je hodně zklamalo. Aby si tu ztrátu vynahradily, jaly se studovat seznamy pozvaných osob v naději, že by se mezi nimi mohla skrývat vhodná náhrada.
Ty dvě byly až nezřízeně zvědavé. Neuniklo jim, že se prateta při pracovní svačině organizační komise dvakrát zakoktala, ani že královna Eryn a její manžel se tam vůbec neukázali. Violini bratři se jim jevili nezvykle škrobení a odtažití, nehledě na to, že stále někam odbíhali. Tralia s Wandou si všimly zdvojených stráží po chodbách, a také jim neuniklo, že je v paláci nezvykle ticho.
Viola jim namluvila, že matka prodělává těžký záchvat migrény vyvolaný prachem z usazovacích nádrží mihoniových dolů, které na Duanzaná přinesla větrná smršť ze severního kontinentu. Klidový režim v paláci skončí, jakmile se královně uleví. A s tou migrénou ani nelhala. Máti jí skutečně trpěla, ale pravou příčinou bylo neúprosné zhoršování Grenedonova stavu. V klidu ho dokázaly udržet jenom nejsilnější magické formule na bázi kleteb, které po sobě zanechávají druhotné následky. Doktor Jeroným byl čím dál tím víc ustaraný.
V dané situaci Viola neměla absolutně žádnou vůli se společensky angažovat. Tralii s Wandou by nejraději nacpala do bedny od ořechů a poslala je lodí po okružní jízdě kolem Duanzaná. Jenomže to si nemohla dovolit, zvlášť po tom tísnivém rozhovoru s matkou.
Zatímco Viola v tichu duše tajně rozebírala Ottovy nevalné možnosti k úprku, odložila Wanda Trepenin katalog a přidala se k Tralii, která seděla na pohovce a soustředěně studovala archy vytištěné ozdobným písmem, rozložené na nízkém stolku. Na prázdný papír načmárala tabulku se jmény a kolonkami, do kterých zapisovala klady a zápory jednotlivých perspektivních lovných kusů.
Společnice hodně překvapilo, když v seznamu hostů našly i své známé z riiberionského Podsvětí Jasena a Šeranu.
„Nečekala jsem, že pozvete riiberionská dvojčata,“ poznamenala Tralia. „Úplně mi vypadlo z hlavy, že jejich otec pocházel z Mizeonu.“
„Můj otec si myslí, že to není jen tak,“ řekla Wanda. „Pokud Exis dětem dovolila se ke Klebiovi přihlásit, musí mít něco za lubem.“
„Slyšela jsem, že od ní Šerana s Jasenem utekli,“ oznámila Tralia. „Prý se natrvalo přestěhovali na Mizeon k dědečkovi.“ Zasněně se usmála. „Jasen nám to určitě vysvětlí.“
„Co si pamatuju, působil jako hračka na klíček,“ zabručela kysele Viola.
„Ty jsi tu s námi?“ podivila se Wanda. „Já myslela, že spíš.“
„Tobě taky nikdo není akorát, Violo,“ přisadila si kavanka. „Kdybych měla to štěstí, a byla na tvém místě…“
To už bylo na Violu příliš. „Buď ráda, že nejsi.“
***
Přituhuje
Slunce zapadalo. Z věže měl Otta hemžení kolem výstavních pavilonů jako na dlani. Výstavní plochy i prodejní stánky byly připraveny. Brány areálu se otevřou už za pár dnů. Kdyby skutečně sbíral materiál pro Sarvonovu nadaci, byl se rád na pověstnou robustuanskou burzu podíval. Takto mu nezbývalo než poslouchat nevrlé stížnosti mazlíků na nudu.
Rachot na schodišti draveny příjemně potěšil.
„Kdopak to přichází rozptýlit bídné zajatce?“
„Naše princezna by nedělala takový rámus.“
„Že by ten zábavný voják? Ten, co se šklebí, jak kdyby mu v zadku klíčil ořech?“
„Raději toho doktora! Není nad akademickou disputaci!“
Zatímco hulákali, vešli do cely Trajanis s Jeronýmem a ochrankou. Draveni radostně zaplápolali.
„Zdravíme pra-entity,“ řekl jim Trajanis. „Nevadí, když si tentokrát promluvíme s Ottou?“ Jeho ústa byla zaťatá. Prohlížel si Ottu tak důkladně, jako kdyby mu bral míru na rakev.
Otta odstoupil od okna a uctivě sklonil hlavu. „Výsosti. Doktore.“
„Zdravíčko, Ottumore,“ zaševelil Jeroným. „Vypadáte mnohem lépe než před týdnem. Cítíte ještě nějaké obtíže?“
„Nic, co by stálo za řeč,“ zabručel.
„Hojíte se rychle,“ zamrmlal doktor.
„Drží pohromadě, ne?“ ozval se nevlídně Trajanis. „Raději bych to nezdržoval, doktore.“
„Posadíme se na to?“ navrhl Jeroným a přitáhl si židli.
Otta se uvelebil na kraji kavalce a opět se cítil jako zlobivý žáček. Pochopil, že tentokrát Trajanis není naladěn na diskuse, a Jeroným má obrušovat hrany.
Trajanis si vzal druhou židli a začal: „Grenedonův stav se prudce zhoršil. Stále hledáme způsob, jak jeho vědomí z pleteňové pasti odháčkovat, ale dochází nám čas. Tady doktor přišel s jistým návrhem.“
„Myslím si totiž,“ převzal vyprávění doktor, „že Grenedonovi by pomohlo paradoxně totéž, co ten lapsus způsobilo. Zhouba Mastarova neboli Paridiánský parfém, jinými slovy Zmatečník. Kdybychom do něj dostali malou dávku, snad by se nám podařilo tu multidimenzionální infonovou matrici rozvibrovat. S malou asistencí by se uvízlé výběžky Grenedonovy mysli daly ze sítě vytřepat. Jako drobečky chleba z chlupaté deky.“
„Potřebujeme prostě ten recept,“ dodal ponurým tónem Trajanis.
Otta chtěl říct, že recept je zničený, ale doktor ho předešel: „Přísahal jste, že návod už neexistuje. A já vám to navzdory okolnostem věřím. Ale než jste ho zničil, musel jste ho přečíst. To znamená, že ho stále máte tady,“ Jeroným si zaťukal na čelo. Věnoval Ottovi vševědoucí pohled. „Vyznáte se ve starých jazycích a v historii. Máte vytrénovanou paměť. Takže když se trochu zamyslíte, to by v tom byl čert, abyste nám to nenadiktoval.“
„Čert?“ ušklíbnul se Otta. „Zlý démon ze Země, co svádí nebohé smrtelníky k hříchu? Mám dojem, že s ním máte něco společného, doktore.“ Jeronýmův návrh mu připadal tak nehorázný, že zcela zapomněl na neutrální uctivý tón, který si předtím tak pečlivě trénoval. „Jakou mi dáte záruku, že ten sajrajt použijete jenom na Grenedona? Kde mám jistotu, že to nedáte Alianci? Protože přesně tak by to dopadlo. Při vší úctě, nemůžete uhlídat všechny agenty, kteří by s tím přišli do styku.“ Odhodlaně zavrtěl hlavou. „Ne. To mě radši dejte sežrat Launě.“
Trajanis zlověstně vycenil zuby. „Á, tady si někdo hraje na mučedníka! Zachránce civilizace! Tak poslouchej, ty idiote! I kdyby ses rozkrájel, tvoje hrdinství nikdo neocení.“
„Ehm, ehm, Trajanisi,“ doktor si významně odkašlal. „Překvapuje mě, že to říkáš právě ty,“ dodal, když se k němu Trajanis otočil.
„Byl jsem mladý a naivní,“ zavrčel oslovený. „Teď jde o život mého syna.“ Zle se na Ottu podíval. „Taky tě můžeme vydat tvé matce, holoubku. Slyšel jsem, že její metody jsou děsivě účinné. Ona už to z tebe dostane. A my budeme jedno ucho.“
Otta nasucho polknul, jak mu z té představy vyschlo v krku. Ale pak mu došlo, že Trajanis blafuje. „Včera jste dravenům řekl, že návrat nepřipadá v úvahu.“
„Situace se změnila,“ vyštěkl zlostně Trajanis. „Grenedon kolabuje! U Floena držel pohromadě díky zapojení v síti. Ale teď ho devastuje jedna krize za druhou. Dnes v noci jsme ho museli energeticky dotovat. Je na hranici vyvanutí. Takže momentálně je mi u prdele, koho dalšího tím dryákem hypoteticky ohrozím.“
Doktor chytil Trajanise za rameno. „Tak jo,“ vypravil ze sebe. „Máme tady patovou situaci. Ty, Výsosti,“ obrátil se na Trajanise, „si běž nalít panáka, aby ti nepraskla žilka. A vy, Ottumore z Orkenu, nad tím návrhem uvažujte. Na svou čest vám přísahám, že všechno, co zůstane nevyužité, zničím. Klidně to udělám před vašima očima. Celé to můžete kontrolovat.“
„Nemáte alchymistu,“ skočil mu do řeči Otta. „Bez toho budou přísady nanic.“
Doktor se jedovatě zakřenil: „Znám jednoho, co to dá hned s prstem v nose. Urbiel Arci-Nubiel. Rektor pobočky Magických studií Mizeonské univerzity na Bredeonu. Naše manželky byly sestry. Urbi má rád svět takový, jaký je. Nikdy by nedopustil, aby se Zmatečník dostal na světlo Boží. K uplácání matrice postačí infonový otisk komplexní směsi. Podrobné složení ani dávkování znát nemusí. Dokonce nepotřebuje vědět, že pracuje se Zmatečníkem.“
Otta zarytě mlčel, protože mu Jeroným s tím alchymistou vzal vítr z plachet.
„Na tohle vážně nemám nervy,“ odfrknul si Trajanis. Vstal a podíval se Jeronýma: „Nějak mu to vysvětli, sakra. Ať to netrvá dlouho, jinak za Eryn neručím.“
Když odešel, Jeroným položil na stůl hromádku čistých listů a několik tužek. Rozpačitě se poškrábal na bradě. „Urbiel tu bude nejpozději do zítřejšího večera. Očekávám, že si do té doby vzpomenete. V opačném případě, ač je mi to velice nepříjemné, to z vás dostanu i proti vaší vůli.“
„Potom nebudete lepší než moje matka,“ zašeptal Otta.
Doktorovy oči zaplály studeným plamenem. „Moje metody jsou delikátní. Těch se bát nemusíte. Horší by bylo, kdyby se do vás pustila královna Eryn. Je nelítostná jako každá matka, která chce zachránit svoje dítě.“
„Mě nikdo nikdy nezachraňoval,“ zabručel kousavě Otta, „tak to nemohu posoudit.“
***
