Sarvonův odkaz - 52. kapitola: Burza Ořechů zahájena
V dopoledních hodinách byla dlouho očekávaná Dvoustá padesátá Burza ořechů na Robustue slavnostně otevřena. Viola a její dvě společnice stály na tribuně a dodávaly lesku zahajovací ceremonii. Zúčastnily se velkého oběda vybraných hostů s královským párem v audienční síni.
Otec a matka se ze všech sil usmívali, ale veškeré proslovy a společenskou konverzaci nechávali na Jadvině. Viola si naplánovala, že po obědě půjde bratra zkontrolovat. Při té příležitosti se Jeronýma zeptá na Ottu. Tři dny o něm neměla žádné zprávy a doktor byl jediný, s kým o něm mohla mluvit.
Předpokládala, že odpoledne se Wanda s Tralií vrátí na výstaviště, kde budou korzovat po pěšinách mezi pavilony, pojídat cukroví a okukovat chlapy, zatímco ona si půjde po svých. Její předpoklad nevyšel, protože jí neustále sledovali dva zachmuření příslušníci palácové gardy. Máme své rozkazy, princezno. Dohlížíme na vaše bezpečí.
Byla tedy odsouzena marnit čas s vdavekchtivými společnicemi. Vyšlo najevo, že běžní návštěvníci burzy nejsou pro slečny dostatečně atraktivní. Milovníky rostlin spojuje společná vášeň pro sadovnictví a zahradničení. A s takovými prioritami často souvisí i praktická jednostranně zaměřená témata, o kterých jsou ochotni konverzovat. Dokážou se bavit jenom o zálivce a nejnovějších hnojivech. Nečekala jsem, že budou tak nudní, povzdechla si Wanda. Když už vážili tu cestu, mohli si na ten festival pořídit alespoň nový šatník, krčila nos Tralia.
Naděje princezniných společnic se upíraly k večernímu plesu, protože na ten se dostaví pouze prominenti. Viola už byla smířená s tím, že se té události nevyhne, ale chystala se tam jen ukázat, zatančit povinných pět tanců, a nenápadně zmizet. A neuhlídá ji ani celý vojenský oddíl.
***
Neformálně formálně
Na zahajovacím plese se od princezny očekávalo, že si s každým významným hostem zatančí. Viola byla oblečená v tmavě zelených krajkových šatech se stylizovanými lístky a kapkami rosy v podobě perel. Slušelo jí to a věděla o tom. Čekala, až přijde ten, kdo si vylosuje první tanec v pořadí.
Jako první se objevil Dorreson, nejvyšší generál erektiadského Rexe. Rozhodně se s tím nemazal: Nejsem na dlouhé řeči, princezno. Docela se mi líbíte. Pokud máte zájem, vpusťte mě do své postele. Podle erektiadských zákonů se smím oženit, teprve až vám prokazatelně udělám dítě. Berte nebo nechte být.
Viola Dorresonovi poděkovala za upřímnost. Jeho neomalenost jí byla milejší než chození kolem horké kaše. Řekla, že nabídku zváží, což sice vůbec neměla v plánu, ale co jiného mu měla říct?
Potom přišel na řadu Ewyr. Tvářil se rozhořčeně a odhodlaně. Vím, že mi teď nemůžeš přijít na jméno. Ale nikdo tě nezná tak dobře jako já. Společně to překonáme. Postarám se, abys byla šťastná. Viola to nechtěla Ewyrovi vymlouvat. Ale byla si jistá, že se mýlí, když tvrdí, že ji zná. Jinak by přece věděl, že si ho nikdy nevezme. Když spolu tančili, šlo to snadno, protože měli stejné učitele.
V potřebě oprostit se od Ewyrova citového vydírání se rozhlížela kolem. Audienční sál robustuanského paláce naposledy zažil podobnou slávu na Květinkovém plese. Na parketu se tančilo, a po stranách mezi sloupy se podávaly nápoje. Z galerií do sálu shlížely davy zvědavých dvořanů ověšených klenoty. V kontrastu s luxusními róbami dam v sytých barvách drahokamů se vyjímaly tmavé uniformy pánů ověnčené metály. A že těch uniforem bylo dnes mnohem více než kdykoliv jindy. Téma ořechové burzy se nesčetněkrát promítalo ve výzdobě. Z balkónů visely girlandy sestavené z plodů ořešáků, nejrůznějších tvarů, barev a velikostí, posbíraných ze všech koutů Metaprostoru. Mezi dortíky samozřejmě dominovaly ty ořechové. Tradičně zde probíhala degustace ořechových likérů, následovaná hlasováním o ten nejpovedenější.
U pultíku s destiláty Viola zahlédla Menisu a Triven. Dívaly se přímo na ni a na Ewyra. Tvářily se rozpačitě. Tetám muselo dojít, že Viola není z Ewyrovy péče nijak zvlášť nadšená, ale nechtěly královnu naštvat, tak raději mlčely. U vedlejšího stánku, kde se podávala omamná ovocná vína postávala prateta Jadvina ve společnosti Traliiny babičky, elegantní dámy s dlouhým nosem. Jejich pozornost byla zaměřená do míst, kde tančila Tralia v náručí arcidémona, který doprovázel Jasena a Šeranu. Viole vypadlo z hlavy jeho jméno, ale podle Wandy byl ten chlap na Mizeonu velké zvíře, snad třetí Arcikníže v pořadí po císařově tajemníkovi. Byl vysoký a šlachovitý jako všichni arcidémoni, pyšnil se hřívou černých vlasů, mezi kterými se leskly stříbrné pramínky, neklamný znak, že dotyčný pochází z jedné z mnoha linií císařových potomků. Byl hezký takovým tím tvrdým a ostrým způsobem a sebevědomí z něho jen stříkalo. Tančil s přehledem muže, který se vyzná. O něčem Tralii vyprávěl, a zatímco on úsměvy šetřil, její ústa byla trvale roztažená, na tváři výraz absolutního obdivu, až to vypadalo, že jí to tak snad zůstane napořád.
„To je Seen-Arci Kesall,“ poznamenal Ewyr, když si všiml, koho Viola sleduje. „Měla bys kamarádku varovat. Ten chlap byl ženatý už čtyřikrát. Žádná z manželek nevydržela dlouho.“
„Těžko uvěřit. Vypadá solidně,“ podotkla Viola, jenom aby Ewyra popíchla.
Ewyr se skepticky zašklebil. „Uvědomuješ si, že mezi Mizeonem a Erektiadem panuje válka? Generál Doresson je vrchním velitelem erektiadských vojsk, zatímco Arcikníže Seen má pod palcem mizeonské tajné služby. Za normálních okolností by si šli po krku. Jednomu se nechce věřit, že by zvíře jako Seen doprovázelo nicku, jako je Jasen.“ Vychytrale se usmál. „Ba ne. Seen má úplně jiné důvody ke zdejší účasti. Možná se Mizeonci chtějí s Erektiady usmířit. Bylo by načase.“
Viola byla ráda, že tanec s Ewyrem skončil. Dokázala pochopit, proč se její dávný přítel z dětství chová tak, jak se chová, ale neměla potřebu to snášet. Pozorovala Šeranu, kterak flirtuje s Eudorem, vzápětí zaznamenala, že ten mizeonský arcidémon, před kterým ji varoval Ewyr, vyměnil partnerky. Místo s Tralií teď tančil s Wandou. Nejspíš se v její přítomnosti bavil mnohem lépe, protože se oba smáli jako děti na kolotoči.
Potom Violu požádal o tanec Patrik Sana-Ton z Brusedey. Přesně ten hoch, jehož rodina formálním dopisem projevila zájem o Violinu ruku, a kvůli kterému Grewina s Jadvinou pozvaly i ostatní potenciální uchazeče. Viola se s Patrikem znala ze Senedina lycea. Tehdy ho vnímala jako nonšalantního společníka, který měl na všechno vtipný komentář. Tento nový Patrik byl muž s posláním, ale ona s jeho plány nechtěla mít nic společného. Pragmaticky jí oznámil, že by se rád ucházel o její ruku. Dodal, že jejich rodiny se mají dlouhodobě v úctě. Připomněl, že se jim spolu dobře diskutovalo v hodinách znalecké taxonomie, a nastínil předpoklad, že by jim to mohlo vycházet i v životě. Chtěl bych se zabývat diplomacií. To znamená, že kdybych se přiženil na Robustuu, mohl bych převzít odpovědnost za obchodní a kulturní výměnu mezi našimi říšemi. Výhledově je se mnou počítáno na předsednické místo v Konventu, to bychom se pak natrvalo přestěhovali na Bredeon. Celou dobu žvanil hlavně o politice a obchodu.
Jako další se dostavil Jasen Arci-Klebius. Byla vůči němu předpojatá, a nejspíš jí to bylo vidět ve tváři. Vím, že si o mě nemyslíte nic dobrého, princezno. Ale chci dokázat, že nejsem takový idiot, jak se proslýchá. Tím prohlášením Violu dokonale odzbrojil. Něco ve způsobu, jak úsporně volil slova, jí připomnělo Ottu. A nebylo divu, protože ti dva byli bratři. Měla na jazyku tisíce otázek na Ottu, které si musela nechat zajít.
Poslední z pětice byl bratránek Jared, s pusou ulepenou šupinkami kronýšového těsta. Viola mu je laskavě setřela a on jí poděkoval. S dalšími proslovy se nenamáhal. Prostě Violu odvedl na parket a usilovně a docela dobře s ní tančil. „Děkuju, že se mě nesnažíš uhánět,“ zabručela. Rozhlížela se kolem. Znervózňovalo ji, že ještě nikde nezahlédla matku. Po otci taky nebylo ani vidu ani slechu. Buď jsou oba u Grenedona, nebo kují pikle a ona zase nic neví.
„Na můj vkus jsi málo modrá, promiň,“ řekl Jared a zabloudil pohledem ke stolům s nápoji, kde stála Anada. Měla na sobě nádhernou róbu z ok-sawonského hedvábí barvy půlnoční modři, která ladila s její namodralou pletí. Černé vlasy měla vyčesané tak, že odhalovaly šíji. Vypadala přesně jako uznávaná a dechberoucí operní pěvkyně, kterou vskutku byla. Až na to, že teď na Violu nasupeně zírala. Nebo spíš na Jareda?
Ti dva se znali od útlého věku. Jaredův otec Henrex byl druhým nejmocnějším bohem tenerisského pantheonu. Anadin otec, vyšší démon Trsuah, byl na Tenerisu v klatbě, protože pomáhal Trajanisovi při osvobozování krenevů. S ohledem na řevnivost tenerisanů vůči Trsuahovi, by bylo bývalo pro Anadu výhodnější, kdyby se s Jaredem vůbec nebavila. Nebo kdyby se s ním dál rvala, tak jak to dělala, když jí bylo osm. Průšvih nastal, když se zvenčí dotovaná nenávist přetavila v něco úplně opačného.
Jakmile Viola s Jaredem dotančila, zamířila k Anadě a řekla: „Ujišťuju tě, že Jareda v žádném případě nechci.“
Anada trpitelsky vzhlédla k pomalovanému stropu. „To ti tak akorát věřím. Jako bys neviděla, že on je ze všech nejlepší. Ale klidně si ho vezmi,“ vzlykla a z očí jí vytryskly slzy. „Jenom nečekej, že vám půjdu na svatbu.“
Viola věděla, že Jaredovi rodiče by Anadu nikdy nepřijali. A kdyby ti dva zůstali na Duanzaná, vyvolalo by to diplomatické mrzutosti. „Musíte s Jaredem utéct,“ řekla. „Kdybyste potřebovali peníze, stačí říct. Klidně rozprodám půlku Klarisina archívu.“
Anada na ni nevěřícně zírala: „Ty ho vážně nechceš? Jak je to možné?“
„Protože miluju někoho jiného,“ šeptla Viola.
***
