Sarvonův odkaz - 54. kapitola: Grenedonova šance
V té chvíli draveni procitli. Propasírovali se skrze rozhraní a rozvinuli se do košatého střapce, který Violu opatrně obklopil.
„Princezna!“
„Naše malá voňavá princezna je tady!“
„Stáhněte se, idioti!“ houkl Otta.
„To je v pořádku,“ broukla.
Dveře se rozletěly, přiběhl Ewyr s mečem. V té době byli mazlíci téměř úplně zpátky za rozhraním. Jenže to vojáka nezajímalo. Chytil Violu za předloktí a smýkl s ní ke dveřím. Potom se napřáhl nad Ottovým svázaným tělem a…
V pokoji se zeleně zablesklo, major odletěl ke dveřím, jeho meč zařinčel. To Viola. Smetla ho bez varování. Ještě trochu zeleně svítila, když řekla: „Měli jsme dohodu, že počkáš venku.“
Ewyr na Ottu vycenil zuby: „Jeden nevhodný pokus a budeš bez hlavy.“
Zatímco se major nasupeně odporoučel, Viola si oběma rukama vjela do vlasů ve snaze sundat šejdrem usazenou korunku. Tahala za ni bez ohledu na sponky, kterými byla přichycená. Zápolila s tiárou, jako kdyby ji chtěla osobně potrestat, sponky cinkaly o podlahu, vlasy byly stále víc rozcuchané, až se jí ježily kolem hlavy jako nepovedená svatozář.
Otta ji vyjeveně pozoroval, a málem si zavařil mozek. Kdyby chtěla předvést divadelní výstup o nehynoucí lásce výměnou za recept, asi by se usilovala vypadat co nejsvůdněji. Co byl Otta na světě, vždycky to tak bylo. Dokonce i jeho žlučovitá zákonitá manželka, když po něm něco chtěla, se jednou za čas přemohla. Violino chování prostě nedávalo smysl.
Konečně ozdobu vyprostila z účesu, třískla s ní na stůl a znovu se posadila k němu. Položila mu dlaň a čelo a usmála se. „Opravdu tě uzdravují! Horečka klesá! Řekni jim, aby to udělali pořádně. Jsem na ně vážně naštvaná. Málem tě včera roztrhali na kusy.“
Přinutil se k návratu do reality. „Poslali tě, abys mě přesvědčila?“
Urputně zavrtěla hlavou. „Sama jsem se přihlásila.“ Palcem mu přejela po rtech. Podrážděně se vzepjal, železo zařinčelo. Ani nevěděl, jestli sebou trhl proto, aby se k ní dostal co nejblíž, nebo aby se tomu doteku vyhnul.
„Bez Paridiánského parfému bratr vyvane,“ řekla. „Potřebujeme ten recept na jedno jediné použití. Ani ho nemusíš sepisovat na papír. Stačí, když každé osobě z naší rodiny pošeptáš jednu přísadu. Nebudou vědět ani o sobě navzájem. Otec k tobě přivede každého zvlášť. Až ty přísady seženou, smícháš je dohromady. Děkan Urbiel podle výsledné směsi sestaví infonovou matrici.“
Zavřel oči, aby ho nerozptylovala, a přemýšlel. Pořád se mu to nelíbilo, ale za takových okolností by to snad šlo. „Kdo to vymyslel?“
„Hledala jsem řešení, které by bylo pro tebe přijatelné.“
„Je chytrá!“ zapředl jeden z pradávných.
„Už v té pokladnici, jak hodila tu sponu, byla chytrá,“ přisadil si druhý.
„A teď mi pověz, jestli ti můj návrh vyhovuje.“ Mluvila tiše a úsečně. Každé slovo bylo jako kulka z pistole.
Poraženě zavrčel. Když na Seveneku vylil zbytek elixíru, bral to jako malou osobní vzpouru proti matčině aroganci. Jenže ten protest dávno přerostl jeho samotného. Trajanis měl pochopitelně pravdu s tvrzením, že svět na své zachránce z vysoka kašle. Možná právě proto může teď předat zodpovědnost jiným. „Dobře,“ zabručel. „Tvůj návrh je přijatelný. Ať mi tvůj otec přivede šest důvěryhodných osob. Jestli jde tvému bratrovi o čas, nesmíme to zdržovat.“
Odtáhla se a přikývla. Ruce měla složené na klíně. Dívala se do stínů v koutě a rty se jí chvěly. „Ještě jednu věc ti musím říct. Naši plánují, že tě pak předají Alianci. Já s tím zásadně nesouhlasím. Udělám první poslední, abych tomu zabránila, ale nemůžu zaručit, že uspěju.“
Kdyby se do ní nezamiloval už dávno předtím, byl by jí propadl teď. „Tolik jsem se bál,“ zachraptěl, „že se budeš přede mnou natřásat, a budeš slibovat všechno možné.“ Hořce se usmál. „Třeba že se mnou utečeš do ok-sawonských hor a poviješ mi kopu dětí. Děkuju, žes to neudělala.“
***
Grenedonova šance
Viola otci nastínila Ottovy podmínky a odebrala se do svých pokojů. Následující běh dějin, ať už bude jakýkoliv, se obejde bez ní. Usínala s myšlenkou na Ottu a na jeho mazlíky. Navzdory okolnostem se cítila po dlouhé době lépe.
Další dva dny prožívala jako ve snu. Účastnila se společenských akcí v rámci burzy. Sem tam někomu odpověděla, sem tak jednoslovně souhlasila s nějakým názorem. Poprvé ocenila Wandinu a Traliinu přítomnost, protože ty dvě ji v konverzaci ochotně zastoupily. Wanda často vyhledávala společnost toho arcidémona z Mizeonu, se kterým se tolik bavila na plese. Scházeli se v rozáriu, seděli spolu v hledišti divadla, hráli si na schovávanou mezi živými ploty v parku. Wanda se úplně proměnila. Odložila obvyklou ironii, a na všechny se usmívala, zatímco plachá Tralie se stále častěji držela poblíž své kavanské babičky. Kdyby ty dvě Violu neupozornily, že Anada ab-Trsuah bez rozloučení odcestovala, a že se doba jejího odchodu podezřele kryje se zmizením Jareda Henrexe, byla by si jejich útěku ani nevšimla. Wanda s Tralií ostřížími zraky sledovaly děje zjevné, Violina pozornost oproti tomu náležela událostem, které se odehrávaly skrytě. Dělala si starosti o Grenedona, obávala se o Ottovu budoucnost.
Její neveselé úvahy třetího dne pozdě večer narušil příchod pratety Jadviny. Oznámila, že děkan Urbiel dal dohromady ten lék pro Grenedona. Právě mu ho podali a čekají, jak se s tím popere.
Viola nemohla zůstat stranou a navzdory Jadvinině hudrování, se šla na bratra podívat.
Ležel na koberci uprostřed pokoje, chroptěl a třásl se. Nad ním klečel otec a držel ho za ramena. Mezi Trajanisem a Grenedonem se napínaly miliony jiskřivých tenkých vláken. Viola tak poprvé v životě spatřila energetický odraz pleteně pravděpodobnostního pole.
Dvojici obklopovali ostatní členové široké rodiny a dotovali ji dávkami podpůrné magie. Kromě matky, bratrů a babičky Grewiny, tu byli i příbuzní z Vressu: strýček Ginian s tetou Olanou, strýček Diren s tetou Trepenou, a jejich syn Ravens. Nechyběli ani Jeroným a ten šikovný arcidémon Urbiel, který pomocí infonové matrice spojil přísady dohromady. Viola se vtěsnala mezi Hachena a Eudora. Hodlala si připravit svůj energetický příspěvek, ale nemohla odtrhnout pohled od dvojice na koberci. Všimla si, že mimo ta jiskřivá vlákna mezi bratrem a otcem, vidí ještě další stěží patrné linie, které se v husté síti křižují skrze celý viditelný prostor. A mimo ty zpozorovala další, ještě méně patrné, jejichž existenci spíše jen tušila. Prolamovala se do dalších a dalších vrstev reality, hluboko a ještě hlouběji. Cítila v tom rytmus. Tušila vzory. Prahla po detailech. Toužila pochopit, co znázorňují…
Kdosi jí zalomcoval ramenem. „Nedívej se tam, nebo tě to pohltí,“ zasyčel Hachen.
V uších jí hučelo, jako kdyby stála před vodopádem. Zavřela oči, zklidnila mysl. Představila si, jak namotává klubíčko červené příze. Postupně do představy vkládala naději a sílu. To bude její energetický balíček.
Tiše tam seděli nekonečně dlouho. Střídali se v podpoře Trajanisova a Grenedonova boje. Viola už si nepamatovala, kolikrát na ni přišla řada, ani kolik klubíček namotala.
***
Probudily ji vysoké hlasy ze salónu.
„Nemyslím si, že by to vadilo. Spíš v tom vidím výhodu.“
„A co je výhodného na tom, když je chlap o dobrých devět století starší než ty?“
„Je zkušenější, majetný, respektovaný.“
To jsou Wanda s Tralií. Rozebírají výhody a nevýhody vysokého věkového rozdílu mezi partnery? Viola se v duchu usmála. Přesně její případ. Až na to, že Otta nejspíš žádný majetek nemá, a místo respektu budí hrůzu. Aspoň má zkušenosti, ty mu nikdo neodpáře. Pak si vzpomněla, co v noci podnikala. Odpadla a někdo ji musel přenést.
Na stolku našla vzkaz psaný matčinou rukou: Vykřesává se z toho!
Někdo zaťukal. Dveře se otevřely a vpustily Hachena. V jeho obličeji se nedala vyčíst radost ani starost. Ne nadarmo pracoval jako diplomat. Ukázal na lístek od matky. „Tak už to víš. Na chvilku se probral. Myslel si, že je na Seveneku. Varoval nás před Berionou. Usnul dřív, než jsme mu stačili cokoliv říct. Zatím to vypadá nadějně.“
Viola se posadila. Nejstarší z bratrů vždycky hlásal, že zdravý skepticismus, je lepší než přehnaný optimismus. „A tatínek?“
Hachen se potáhl za manžetu šupinaté bundy a křivě se usmál. „Trochu ho to semlelo. Ginian s Direnem ho odnesli na Vress. Prostředí nasycené krenevskou magií mu udělá dobře.“
„Ale bude v pořádku?“ ujistila se.
Bratr zakoulel očima. „Když ho odnášeli, byl plně při smyslech. Kdyby záleželo na něm, byl by zůstal. To máti na tom trvala. Očekává potíže s Riiberionem i s Aliancí. Chce, aby byl v plné síle, až se to na nás sesype.“ Povzbudivě se usmál a poplácal Violu po ruce. „Otec je nezmar a nebyl v pleteni poprvé. Přece víš, co o něm říkává bábi Zubatá: I kdyby ho žvýkal drak, Trajanis mu za sebe nabídne fajnovou žvýkačku z batexové pryskyřice.“
„Jak dlouho jsem spala?“
„Celý den. Nejsi jediná, koho to zmohlo. Jadvina vzkazuje, abys nezapomněla na tu zahradní slavnost. Zahájení v rozáriu, další program v jízdárně. Nemůžeme prý dopustit, aby absence všeho královského příbuzenstva působila vůči hostům neuctivě.“ Bratr ukázal prstem ke dveřím. „A ty dvě fifleny vezmi s sebou. Připrav se na laviny otázek na téma, kam ses v noci ztratila, a co jsi dělala.“
„A co to bylo?“
„Řekl jsem jim, že jsi nahradila Jadvinu při rozesazování předčasně vyklíčených fisténií.“
Viola se chytila za hlavu. „Ty ses jim věnoval místo mě?“
Hachen udělal zoufalý obličej. „Více méně. Plavba kolem pobřeží s odborným botanickým výkladem. Byla to muka. Měli jsme se střídat s Eudorem. Po chvíli prohlásil, že končí, jinak by je musel obě uškrtit. Zachránil mě ten arcidémon, co doprovází mladého Arci-Klebia. Nechápu, kde bere tu trpělivost tvoje kamarádky snášet. Už aby ta šaškárna s burzou byla u konce. Všichni jsme v jednom kole. Matka s Grevinou se točí kolem maroda, Wonoden s celou armádou číhají na diverzanty. Grewin, ten podšívka, se vymluvil, že musí hlídat zajatce, protože Ewyr je v roli žalářníka až příliš horlivý.“ Bratrův ponurý tón se tázavě zhoupnul do otázky.
Pod tíhou jeho pohledu se ošila. „Má Ottovi za zlé ty mrtvé vojáky z nádvoří.“
„To jistě taky,“ přikývl bezelstně.
Zaúpění ze salonu přimělo bratra to nebezpečné téma opustit.
„Ledově modrá?“
„A proč ne?“
„Vypadáš jako smrtka!“
„Sssss, ať tě neslyší jejich babička! To ona je smrtka.“
„Zubatá by na rozdíl od tebe v ledově modré vypadala dobře.“
„Jeden by čekal,“ prohodil Hachen, „že absolventky věhlasného Senedina lycea budou mít i jiné starosti, než hadry a chlapy.“
„Netvrdím, že jsem do jejich kolektivu zapadla hladce,“ zaškaredila se Viola a zamířila do koupelny.
