Sarvonův odkaz - 56. kapitola: Ledový zámek
Ochlazuje se až mrzne
Uííííííííííííííííííííííííííííííííííí…
Letěla rotujícím úzkým koridorem svíjející se nicoty a ječela hrůzou.
Snažila se Seenovi vysmeknout, ale svíral ji pevně.
Dopadli na rozblácené pole, a ona se okamžitě rozkašlala, protože vdechla cosi hořkého. Měla to v očích, v puse i v nose. Slzela a dusila se, nic neviděla. Co to sakra…
„To je kadmiový prach, zlatíčko,“ zasyčel. „Nesnažte se zakořenit. Zabilo by vás to.“
Chtěla křičet, ale místo toho ze sebe vyrážela chrčivé uch uch uch.
„Mezipřistání na Riiberionu máme za sebou, nuže popojedeme!“
Znovu ji chytil a znovu s ní kamsi smýkl. Neviděla vůbec nic, jenom cítila svištění a průvan.
Tentokrát dopadli na hladkou a palčivě chladnou plochu. Tam arcidémon Violu konečně pustil. Slzy odplavily kadmiový prach z očí a ona se mohla podívat kolem sebe. Ocitli se na udusané vrstvě zledovatělého sněhu, na úbočí kopce. Nahoře stál vysoký bělostný dům.
„Můj ledový hrad,“ poznamenal Seen. „Nejbližší vrstvy zeminy a kamení, do kterých byste mohla zakořenit, jsou hluboko pod sněhem. Tak se ani nesnažte.“
Rozzuřená a zahanbená se usilovně snažila koncentrovat v sobě dostatek energie, kterou by darebáka zlikvidovala. Absolutně to nešlo. Jako kdyby ji všechna magie opustila.
Arcidémon si ji hodil přes rameno jako pytel zrní, a snadno ji vynesl nahoru.
***
Pokoj byl deset kroků široký a dvanáct kroků dlouhý. Stěny, strop i podlaha byly z ledu jako všechno v té budově. Skrze tlusté průsvitné kvádry mohla nahlédnout ven i do dalších vnitřních prostor. V okolí paláce viděla jen balvany a led. V dálce pod kopcem zpozorovala linii zasněžených stromů.
Uvnitř se nenacházel žádný nábytek. Místo dveří byla lesklá jednolitá ledová deska. Pokoušela se ji rozbít nebo rozpustit. Snažila se otevřít portál. Vyzkoušela snad všechny magické nástroje, které znala, ale nic nezabíralo. Mohla za to tlustá vrstva kadmiového prachu nasypaná na ledové podlaze, a nejspíš i bariéra nulového pole.
Původně jsem ten okren plánoval hodit já, ale vaše iniciativní kamarádka mě předběhla. Příbuzným poví, že tu dýku jste hodila vy, protože jste se rozhodla z jízdárny utéct. I vaši strážci dosvědčí, že jste se o to předtím snažila. Chtěla jste se dostat k věži, abyste se přesvědčila, jestli je váš milenec v pořádku. Když to nešlo jinak, použila jste trhací dýku, abyste se k věži dostala oklikou přes Riiberion. Tak jsem vás šel zachránit, to dá rozum. Naneštěstí se mi nepodařilo přistát na stejném místě jako vám. To se stává. Okreny jsou staré a nejsou úplně spolehlivé.
Vyprávěl to s velkým zadostiučiněním. Potom dodal, že se musí vrátit na Robustuu, aby tu nepříjemnou zprávu sdělil její rodině. Očekávám, že vaše příbuzenstvo hromadně vyrazí na Riiberion. Budou vás hledat po celém Trojsvětí, potom zakleknou na Exis, následně vyhlásí Riiberionu válku a já to budu s politováním sledovat. A když bude zmatek největší, ryze soukromě vašemu tatínkovi nabídnu decentní obchod. Vrátím vás jedině výměnou za pravé Sarvonovy zápisníky. Nespokojím se s přepisy ani s kopiemi. Ale nějaký čas zabere, než se situace vyhrotí. Udělejte si tu pohodlí. Relaxujte, meditujte… Ledaže byste byla ochotná mi nadiktovat složení Paridiánského parfému. Tím by se ten proces o něco uspíšil, že.
Řekla mu, že o žádném Paridiánském parfému nikdy neslyšela, a že nevěří, že mu ten únos projde.
Nikdy nepodceňujte závistivé ženské, princezno. Sebassova dcera poznala, že mezi enycyklopedistou a vámi něco je hned, když viděla, jakým způsobem spolu tančíte v Dražebním paláci. Byla rozhořčená, že všechnu smetanu slíznete vy, když si toho chlapa ani nemůžete nechat. Po příchodu na Robustuu jste jí oznámila, že encyklopedista náhle odcestoval. Nemůžete se divit, že ji přímo rozběsnilo, když se dopídila, že ho ve skutečnosti tajně držíte v té věži. Nemáte představu, jak je všímavá, a jak dobře umí natahovat uši. Popravdě mi hodně pomohla se v situaci zorientovat. Kdyby nebylo její všetečnosti, ani bych nevěděl, že jste Exisina agenta odhalili. Wanda, dcera Sebassova, ví, co je pro ni dobré. Chce se stát mizeonskou arcikněžnou. A nejspíš se jí na omezenou dobu opravdu stane.
Seen Violu přenesl do nitra ledového hradu, a postavil ji do závěje kadmiového prachu. Než odešel, řekl, že se brzy vrátí. Sliboval, že jakmile získá recept, přenese ji zpátky na Riiberion, aby ji mohli příbuzní snadno najít. Přirozeně musí ochránit své dobré jméno. Proto se postará, aby Viola na jeho pohostinnost příhodně zapomněla. A bude mnohem důslednější, než byla Exis s Tiařiným sítkem. Techniku si trénoval věky na trestancích Chřtánu. Je to téměř bezbolestný a nekrvavý zákrok, při kterém se nevratně usmaží a spečou paměťové linie, přičemž magické rozhraní zůstává absolutně nedotčené. Takto ošetřený jedinec si ve výsledku vůbec není vědom, že k nějakému zákroku došlo. S nejvyšší pravděpodobností utrpí princeznin břitký intelekt, ale na to, aby královně porodila kupu vnoučat, bude pořád dobrá dost. V konečném důsledku její mentální propad nikoho nepřekvapí, protože se o něm šušká dobrých deset let. To je riziko, se kterým musela počítat, když se začala hrabat v Sarvonových denících.
Vyšel z pokoje a pomocí špetky magie vyplnil dveřní otvor ledem. Skrze mrazivou plotnu se Viole s posměšnou grimasou uklonil. Přes průhledné stěny sledovala, jak se vzdaluje, jak prochází chodbami, sestupuje po ledovém schodišti. Jeho postava byla s každou další ledovou bariérou méně patrná, až z ní zbyla jen pohybující se tmavá skvrna.
Odmítla se utápět ve vyhlídkách na ztrátu rozumu a začala jednat. Odpárala horní vrstvu černé sukně, aby měla čím smést kadmiový prach. Pracovala pomalu a opatrně, odmetala rudou závěj k jedné straně ledové cimry. Nemohla úplně zabránit, aby se jí zvířený prach neusazoval na kůži. Trvalo věčnost, než ze sebe jedovatý povlak setřela. Konečně se posadila na vyčištěnou plochu, opřela se o zeď a objala si rukama kolena.
Nastal čas přemýšlet: Jak se mohl vysoce postavený mizeonský arcidémon, dokonce samotný arcikníže, dozvědět o Paridiánském parfému? Od Wandy to mít nemohl, i kdyby se plížila po chodbách a poslouchala za dveřmi. Příbuzným, co sháněli přísady, bylo řečeno, že jsou na lék pro Grenedona.
Mohla se Wanda dozvědět o Grenedonově přítomnosti? Viole se tomu nechtělo věřit. Všichni zasvěcení věděli, že bratrovým prozrazením by ohrozili bezpečnost říše. Nikdo se nechtěl dopustit velezrady s rizikem, že by na to královnin manžel díky svým talentům dříve či později přišel.
Mnohem snáze bylo k uvěření, že se příbuzní a vysoce postavení královští úředníci mohli někomu cizímu zmínit o Ottovi. Incident na nádvoří proběhl krvavě, několik mužů zemřelo. Taková věc se prostě utajit nedá. Takže se Wanda nějak dopátrala, že Ttumor Seviniel byl ve skutečnosti špion, který byl zadržen a uvězněn. Ale těžko může znát pravý důvod jeho mise. Jak se k němu potom dobral Seen? Jedině že by spolupracoval s Exis a s Van-Disem.
Viola si vzpomněla, že Otta zmiňoval celkem tři spiklence: Exis, Van-Dise a Pána ze Stínu. Ten třetí nosíval masku, a Otta jeho identitu neznal. Mohl by Seen Arci-Kesall být Pánem ze Stínu? A pokud ano, ví o dravenech?
***
