Sarvonův odkaz - 57. kapitola: Hledá se princezna, zn. Spěchá
Otta rázoval po pokoji, chrastil řetězy a klel. Od výbuchu uplynula celá věčnost, a on pořád nevěděl, co přesně se stalo.
On a Grewin se bavili o Lilině Zlověstné a jejím vztahu k bohyni Kahalei. Dívali se z okna, Grewin Ottovi ukazoval kopule posvátného chrámu na vzdáleném konci města. Díky tomu na vlastní oči viděli, jak sklad na nářadí vyletěl do vzduchu. Nejdřív se ozvala rána a celá budova nadskočila, načež se střešní konstrukce a krytina rozletěly do okolí. V závěrečné fázi se zřítily zdi.
„Jestli to byl pokus o tvůj únos, tak sáhli těsně vedle,“ houkl Grewin a odběhl zjistit podrobnosti.
Otta ho sledoval shůry, jak s vojáky prohlíží místo zkázy, jak se dohaduje s bratry a s Ewyrem. Zatím se nezdálo, že by někdo přišel k úhoně, ale nárazová vlna poničila Jadvininy skleníky. Zajímavou podívanou skýtaly webanské živé ploty. Fytobiontí společenstvo rostoucí v těsné blízkosti skladu leželo pod hromadami kamení, které vojáci postupně začali odhazovat na stranu. Keře, co zůstaly závalu ušetřeny, tlaková vlna vyrvala z kořenů a odfoukla neznámo kam. Z okna věže mohl Otta sledovat, jak se rostliny z nezasažených živých plotů začínají pomalounku natahovat a rozrůstat do vyklučených brázd a doplňují prázdná místa. Otta by ten úžasný samo obnovovací proces obdivoval mnohem horoucněji, kdyby věděl, co se děje.
Čekal, že se Grewin každou chvíli vrátí, ale místo něho přidupal Ewyr. S výrazem jako kdyby mu trhali maso z těla, se rozhlédl po cele, potom nakoukl do koupelny, vztekle zaklel, načež se na Ottu vyřítil a začal do něj bušit pěstmi.
„Kde je?“ řval. „Kam jsi ji zatáhl, ty prase?“
Draveni okamžitě vyšlehli na pomoc. Nezabíjejte ho! Přikazoval Otta a měl co dělat, aby je udržel na uzdě, protože jinak by toho idiota s potěšením sežrali. Pro něj samotného bylo stále obtížnější brát ohledy na přerostlého puberťáka, jenom protože je to Kherův vnuk. Konečně se zmohl k obraně a jednu, dvě rány Ewyrovi vrátil. Podařilo se mu ho odhodit na stůl, který se pod jeho tělem rozpadl.
Major zavyl, vyhrabal se na všechny čtyři a znovu na se Ottu sápal. „Zadupu tě do země! Rozmačkám tě na sračky! Kam jsi ji schoval?“
„Koho?“ zařval Otta. Podrazil idiotovi nohy. Svalil se na něj, a omotal mu krk řetězem. Přitlačil, ale ne příliš, protože potřeboval odpovědi. „O kom mluvíš?“
„O Viole!“ zasípal zuřivec.
V tu chvíli to draveni nevydrželi a prorazili ven. „Naše princezna! Co se jí stalo?“ Vlnili se a svíjeli kolem Ottova těla jako napůl hmotný napůl průsvitný propletenec děsu a dloubali do všech míst Ewyrova těla, které neclonil Otta.
Ewyr vytřeštil oči a zasípal: „Dej to pryč!“
„My nejsme žádné to!“ zaskandovali, a ještě víc se rozvětvili.
Otta se zle usmál. „Už si nebudeme hrát?“
Když Ewyr uraženě mlčel, požádal Otta mazlíky, aby se stáhli. On sám dál tlačil Ewyra k podlaze. „Teď mi řekni, co se stalo,“ zavrčel.
„Po výbuchu chtěla jít za tebou. Když jí to ochranka nedovolila, použila trhací dýku z výstavy. Otevřela trhlinu na Riiberion, nána potrefená! A ještě se nevrátila.“ Ewyrův obličej se nenávistně zkroutil. „Než ses objevil, byla úplně normální. Ty jsi ji pošpinil. Probudil jsi v ní ty nejhorší vlastnosti!“
Otta vzteklouna konečně pustil a překulil se do sedu. „To nedává smysl,“ řekl. „Co by hledala na Riiberionu, když ví, že tam číhá moje matka?“ Exis sice nemohla opustit podsvětní Dražební palác, ale v Podsvětí a na Středním světě měla hejna přisluhovačů, ochotných splnit každý její rozmar. Dokonce i v Nadsvětí měla spojence, protože všichni riiberionští bohové byli kdysi jedna rodina. Takže možnosti k polapení Violy by Exis měla. Při té představě se mu udělalo fyzicky špatně. „A který blbec dal trhací dýku na výstavu? To jste se úplně zcvokli?“
Ewyr se posadil a promnul si pohmožděný krk. „To Viola se zcvokla! Kvůli tobě, zrůdo!“
Do cely vešel zamračený Grewin, následovaný velice zarmouceným vojákem. „Výborně,“ houkl. „Ještě jste se nezamordovali.“ Rozhlédl se po pokoji stejně jako předtím Ewyr, přešel ke dveřím do koupelny, nahlédl dovnitř a zase dveře zavřel. „Jak vidím, sestra nedorazila.“ Ukázal na vojáka: „Tady sir Tadeas ji měl hlídat. On a kolega stáli u vchodu jízdárny. Poví vám, co řekl mně.“
Poručík si rozpačitě přešlápnul. „Princezna si prohlížela exponáty na druhém konci haly. Skrze další vystavené haraburdí jsme na ni pořádně neviděli. Ale víme, že tam byla a že rozmlouvala s dvojicí přátel. Až když se zeleně zablesklo, rozběhli jsme se tam. Na místě jsme zahlédli jenom zavírající se trhlinu. Princezna byla pryč. Její přítelkyně vypověděla, že princezna byla mrzutá, protože chtěla kamsi odejít, a my jí to znemožnili. Potom si prý Její Jasnost všimla vystavené dýky a nálada se jí zlepšila. Řekla, že když to nejde dveřmi, půjde to oknem. Prý si potřebuje něco vyřídit a že se brzy vrátí.“ Voják bezradně zavrtěl hlavou. „Potom princezna hodila dýkou proti zdi. Ve vzduchu se vykrojila díra, do které princezna skočila. Pán, co tam s nimi byl, skočil za ní. Zbývající slečna tam zůstala sama, vyděšená a v šoku.“
Ewyr si položil hlavu do dlaní. „Měli jste být pořád s ní, idioti!“
Grewin se svezl na Ottův kavalec. „Matka je u Grenedona. Ještě to neví,“ povzdechl si. „Tedy ví, že někdo zdemoloval sklad, ale ne to o Viole. Hachen vzal dvacítku vojáků a přenesli se na Riiberion. Nevíme, kde okren přistál. Jestli na Středním světě, v Nadsvětí, nebo v Podsvětí. Je to jako hledat jehlu v kupce sena. Eudor vyrazil na Vress pro otce. Snad bude ve stavu něco řešit.“ Grewin zkřížil nohy v kotnících a nervózně se rozesmál. „Nejsrdnatěji celou situaci zvládla Jadvina. Zachovala dekorum a zdárně ukončila společenskou akci. Poslala hosty do postelí, a teď běduje nad rozmlácenými skleníky. Wonoden honí vojáky po celém areálu a hledá diverzanty. Popravdě jsem doufal, že se tu Viola skutečně objeví. Vůbec nevím, co ještě bych měl dělat.“
„Ta princeznina přítelkyně,“ obrátil se Otta na nešťastného vojáka. „Která z nich to byla? Anada, Tralie, Wanda nebo ještě nějaká jiná?“
Oslovený zakoulel očima. „Je to důležité?“
„Jistě,“ odsekl Otta. „Anadě se dá věřit. Ale ty další dvě…“
„Byla černovlasá, měla žluté šaty,“ řekl poručík. „Já ji oslovoval slečno.“
„Jmenuje se Wanda z Tenerisu,“ ozvalo se ode dveří. Do pokoje tiše vplula Zubatá Grewina. „Wonoden mi všechno řekl. Pěkná polízanice. Doufám, že se Hachen z Riiberionu vrátí dřív, než způsobí ještě větší poprask. A ty,“ obrátila se na vnuka, „přestaň panikařit. Viola není tak pitomá, jak to ve Wandině podání vyznělo. Musím s tím děvčetem ještě jednou promluvit. Něco se mi na tom jejím prohlášení nezdá.“
„A ten neohrožený hrdina, co za Violou skočil, byl kdo?“ zeptal se poněkud jedovatě Otta.
„Seen Arci-Kesall,“ odpověděla Grewina a posadila se na židli, kterou jí poručík Tadeas úslužně přisunul. „Arcikníže mizeonský, Pán Chřtánu a císařův nejvěrnější poddaný. V mezinárodní politice se pohybuje zřídka, soustředí se na vnitřní záležitosti Mizeonu. V akademických a uměleckých kruzích vystupuje jako filozof a mecenáš. Znám ho věky.“ Odmlčela se a rozhodila rukama. „Vlastně kvůli němu jsem přišla. Před chvílí se vrátil. Hned na nádvoří mluvil s Wonodenem. Trhlina ho vyplivla na Střední svět, do Trollího háje v Mandefellské pahorkatině. Říkají tomu háj, ale ve skutečnosti je to prales. Seen prohledal, co se dalo, ale Violu nenašel. Samozřejmě nabídl, že se na Riiberion vypraví znova a přidá se k Hachenovi a ostatním, ale Wonoden ho odmítl. Dobře udělal. Už tak budeme mít z ostudy kabát.“
Ewyr se napřímil a škaredě se na Ottu podíval. „Není ten Trollí háj součástí Orkenského císařství?“
„Co tím naznačuješ?“ naježil se Otta. Jak mu postupně docházelo, že Viola opravdu zmizela, přestával mít trpělivost s pitomcem. Napřáhl k Ewyrovi ruce v okovech a zachrastil řetězy. „Dvanáct dní a dvanáct nocí jsem za katrem. Jak bych to asi mohl zorganizovat?“
***
Všichni odešli, a nechali Ottu samotného s rozrušenými mazlíky. Ewyr trval na svém a stačil Ottu obvinit, že to celé zosnoval on. Že Violu navedl, aby utekla na smluvené místo. A on že se nabídne, že ji přivede domů výměnou za to, že ho robustuanští nevydají Alianci, potažmo do Launiny tlamy. Naštěstí nikdo z přítomných nebral Ewyrovy hypotézy vážně. Ottovi bylo nakonec toho kluka líto.
Zubatá Grewina prohlásila, že teď nemá cenu panikařit. Počkají, jestli se Viola do rána neobjeví, a pak teprve začnou jednat. Do rána by se měli vrátit i Trajanis s Eudorem a Hachen s vojáky. Největší mazec nastane, až se o dceřině zmizení dozví královna. A ještě větší blázinec je čeká zítra večer, protože se má konat závěrečný ples. Jadvina bude nepochybně trvat na tom, aby se ten ples uskutečnil, i kdyby na Robustuu ze všech stran pálily vahanské křižníky.
Nejtrapnější na to všem prý bylo, že si prominentní hosté nemohli rozruchu v jízdárně nevšimnout. Jadvina se ocitla ve velice prekérní situaci, když jim s lehkým úsměvem na rtech sdělila, že světelný efekt na opačném konci haly způsobila magicky přetížená vodní lampa. To se někdy stane, že se světelní běsové v tělese přemnoží. Energetický přetlak vyvolá světelnou explozi. Až na to, že v jízdárně v té chvíli žádné zeleně svítící vodní lampy nebyly nainstalovány.
Říkali, že se přenesla na Riiberion?
Mohla jít do Podsvětí za naší paní!
Třeba se chce poradit, jak nás ochránit před Aliancí!
Spíš má vztek, že Exis mučila jejího bratra a chce si to s ní vyřídit.
Nebo se zlobí, že Exis mučila nás.
Jestli na Exis zaútočí na jejím výsostném území, dopadne velice špatně.
Něco s tím udělej!
Řekni jim, ať tě pustí, než bude pozdě!
Draveni mu hučeli v hlavě. Plácali páté přes deváté, a ještě se mezi sebou hádali. Nejvíce bizarní byla domněnka, že se Viola vypravila na trestnou výpravu kvůli nim. Jenom proto, že před nimi neutekla v hrůze, si mysleli, že je má ráda. Jenom proto, že ona se jim zalíbila, si mysleli, že stejně tak se oni zalíbili jí. Dva ze tří razili názor, že Viola vyrazila na Riiberion, protože nemohla přenést přes srdce, že je Exis drží v područí. Na to, jak byli staří, byli až komicky naivní a sebestřední.
Otta do jejich slovních šarvátek nezasahoval, darmo by je tím povzbudil. Místo toho vzpomínal, co o významných společenských figurách v souvislosti s burzou slyšel od Grewina. Samozřejmě věděl, že zde má bratra i sestru, kteří se údajně přiklonili k mizeonské polovině rodiny a převzali příjmení po otci Klebiovi. A jako naschvál je sem doprovází tentýž arcidémon, který skočil do trhliny za Violou, onen vysoce vážený Arcikníže Seen Arci-Kesall. Může to mít nějakou souvislost? Matka dvojčata využívala zásadně k reprezentaci. Nikdy je neposílala na špinavou práci, na to přece měla jeho. Otta vskrytu duše doufal, že se Jasen po dovršení čtyř staletí věku prostě rozhodl přestřihnout pupeční šňůru a Šerana ho následovala jako vždycky. Podle Grewinových referencí se bratr s novým jménem uvedl dobře, zatímco sestra jen utvrdila pověst krásné hašteřivé naivky. Postupně to prý zkoušela na všechny dostupné robustuanské prince včetně zasnoubeného Hachena, což bylo přinejmenším trapné. Šeraniny eskapády by Ottu normálně vůbec nezajímaly, kdyby součástí toho informačního servisu nebyla i Viola. Grewin se o ní často nezmiňoval, protože to téma bylo příliš citlivé. Dávkoval zprávy o ní jak na lékárnických vahách a Otta je vyzobával jako ořechy z těsta. Nic víc mít nebude. Měl by s tím být smířený, ale nebyl. Bolelo to a drásalo. Chvějivá naděje, že přece jenom existuje nějaké východisko pro ně dva, byla horší než hrdelní rozsudek s pevným termínem. Skoro se těšil, až doktor prohlásí Grenedona za uzdraveného, protože pak si pro něj agenti Aliance přijdou.
Nečekal, že se to utrpení ještě vystupňuje, což se právě stalo. Bylo to naplánované. Výbuch skladu měl odvést pozornost. Udělal to někdo, kdo o jeho přítomnosti věděl, ale kdo neměl zájem na jeho osvobození. Takže matka to určitě nebyla, ta je jistě celá říčná si na něm a dravenech zchladit žáhu, protože se nechali chytit, ale to má čas. Ten někdo jiný chtěl právě Violu. Ale proč? Aby ji vyměnil za originální Sarvonovy zápisky? Nebo aby z ní vymámil recept? Bude zklamaný, protože Viola recept nezná a v originálních denících ho taky nenajde. Co potom udělá s Violou?
Do úvahy přichází Van-Dis nebo Pán ze Stínu. Van-Dis už na sebe upozornil, a narazil na webany. Nemá šanci se na burzu vetřít, protože strážci jsou na něj připravení. Zbývá jedině ten zakuklenec. Logicky se tu pohybuje jako pozvaný host. Užívá skutečnou identitu, aby mohl těžit z respektovaného postavení. Otta si postupně dával do souvislostí co mu o prominentních hostech z ciziny průběžně řekl Grewin, a co se dozvěděl dnes.
Kdo je Pánem ze Stínu? Jak nad tím uvažoval, pořád mu vycházelo jedno jediné jméno. Při představě, že právě on unesl Violu, chtěl něco rozbít, ale už neměl co. Zabušil na dveře, aby někoho přivolal.
***
