Sarvonův odkaz - 58. kapitola: V podmínce
Otta mohl jen doufat, že službu konající vojáci vzkaz vyřídí. Kupodivu to udělali. A nemusel čekat dlouho. Ještě stále byla hluboká noc, když se dostavili Trajanis s Eudorem a Zubatou Grewinou.
Draveni ho vyšlehli přivítat: „Sláva, Vykladač je tu! Musíme najít princeznu, než z ní paní nadělá fašírku. Máme rádi fašírku, ale ne z naší princezny!“
Trajanis je mávnutím umlčel, ztěžka dosedl na poslední zachovalou židli a obrátil se na Ottu: „Hachen se ještě nevrátil. Grewin hlídá královnu, která hlídá Grenedona. Ewyr se kamsi vypařil, nejspíš taky na Riiberion. Viola je pořád nezvěstná. Tak co pro nás máš?“
Manžel robustuanské královny vypadal jako po těžké chorobě. Zhubnul, pleť se mu vrásnila do varhánků, oči hořely v zapadlých důlcích. Tolik ho poznamenal zásah do pleteně Pravděpodobnostního pole, když z ní vyprošťoval výběžky Grenedonova vědomí. Pokud ho měl pobyt na Vressu zregenerovat, bylo těžké si představit, jak vypadal těsně po zásahu.
Otta vstal, aby na kavalci udělal místo Zubaté Grewině, a řekl: „Ten chlápek, co se odebral princeznu zachránit, Seen Arci-Kesall. Myslím, že on je Pánem ze Stínu.“ Načež ostatním předestřel svoje důvody, ke kterým předtím navzdory rušivým hádkám dravenů došel.
Trajanis pochybovačně zakýval hlavou. „Hodně kostrbatá konstrukce. Hromada proměnných, které nemáš, jak dokázat.“ Ukázal na Grewinu: „Moje matka mluvila s tím děvčetem z Tenerisu. Podle ní chtěla Viola ochrance utéct, ale vojáci ji nepustili. Vypadá to, že měla v úmyslu zajít do věže, aby se ujistila, že jsi v pořádku, což ale tenerisanka přirozeně nemohla vědět.“
„Domníváme se,“ řekla Zubatá Grewina, „že Viola použila okren, protože v jízdárně se nedá otevřít portál. Musela vědět, že trhlinou se dostane jedině na Riiberion. Potom se zřejmě chtěla vrátit normální branou na Robustuu. Přistála by na nádvoří a s trochou štěstí by oblbla hlídku a proklouzla k věži.“
Otta si pomyslel, že to je taky kostrbatá konstrukce, ale nechal si to pro sebe. Zato draveni nemlčeli. Vystrčili konečky skrze Ottovo rozhraní a poctili přítomné haldou dalších ještě kostrbatějších motivů:
„Nebo namířila do Dražebního paláce!“ zasyčel první.
„Aby o nás vyjednávala s Exis!“ dodal ten druhý.
„Protože nás má ráda! Nechce, abyste nás dali Launě!“ pokračoval první.
Trajanis se na Ottu tvrdě podíval: „To je taky možnost.“
Otta se v rozpacích ošil. „Omlouvám se za ně. Jsou přesvědčení, že svět se točí kolem nich. Já jejich teorii nesdílím. Viola si s mou matkou užila své. Ona ví, že se s ní férově vyjednávat nedá. Jsem přesvědčený, že z vlastní vůle by ten okren nepoužila. Myslím, že ji do toho Seen zatáhl a Wanda mu sekundovala.“
„Já s Wandou mluvil taky,“ řekl Eudor. „Znovu mi zopakovala, co řekla Tadeasovi. A sice, že Viola prohlásila: Když to nepůjde dveřmi, půjde to oknem. Wanda si dávala záležet, aby mi bylo jasné, že to pokládá za důležité.“
„Až příliš si dávala záležet,“ prohodil kysele Trajanis. „Podle všeho to opakuje každému na potkání, protože už jsem to slyšel desetkrát během půl cyklu.“
„Já jí nevěřím,“ řekl Otta. „Myslím, že sleduje svoje soukromé cíle.“
„Jejím hlavním cílem je zalíbit se Seenovi,“ podotkla Zubatá. „To by neušlo ani slepému. Ale Seen je Arcikníže. Pokud by si vybíral manželku, těžko by se spokojil s nelegitimní Sebassovou dcerou. Na Mizeonu mu říkají Pán Chřtánu, protože má pod palcem katakomby pod císařským palácem, ve kterých se podle starých legend ukrývá hrobka starých mizeonských bohů. To samo o sobě je divné, protože ti bohové vyvanuli, takže po nich nic nezůstalo. Spíš to dělá dojem, že hrobka je jenom zástěrka a ve skutečnosti v tom Chřtánu ukrývá něco jiného, co…“
„K věci, máti,“ zabručel Trajanis.
Grewina zavrtěla hlavou. „Je pro mě zkrátka těžké uvěřit, že někdo tak seriózní jako je Seen Arci-Kesall, kuje pikle s Van-Disem a Exis.“ Zasněně se usmála. „Předtím, než jsem potkala Eudora, býval u mě častým hostem. Mizeonci nemají klasický pantheon. Jejich jediným skutečným bohem je Rafedaxarr a všichni arcidémoni jsou jeho potomky. Proto nemají božstva jednotlivých kompetencí jako u nás na Tenerisu nebo na Riiberionu. Seena vždycky extrémně zajímala filozofie smrti, tak jsme o tom často diskutovali.“
„To on umí,“ řekl Otta. „Navenek vystupuje jako vzor všech ctností, ale ve skutečnosti je monstrum.“
„To říká ten pravý,“ obořil se na Ottu Trajanis. Slavný Vykladač opravdu neměl svůj nejlepší den. „Nemůžu toho chlapa obvinit, když nemáme jediný důkaz,“ pokračoval. „Sám říkáš, že jsi ho nikdy neviděl bez masky. Pánem ze Stínu může být téměř kdokoliv. Co když je to Smesmech? Naháním toho špinavce dobrých sto let. Na toho by to sedělo.“
Otta viděl, že Trajanisova trpělivost je na hraně. Vsadil na poslední kartu: „Nikdy jsem neviděl jeho tvář, ale slyšel jsem jeho hlas. Vím, jak argumentuje, jak se pohybuje. Kdybyste mi ho ukázali, a já ho poznal, nedal bych nic najevo. Počkal bych, až se z Robustuy odporoučí. Pověsil bych se mu na paty, dokud by mě nezavedl k Viole.“
„Dobrý pokus!“ řekl posměšně Trajanis a vstal: „Arcidémoni z Mizeonu mají jednoho společného předka, jsou si navzájem hodně podobní. Nepoznáš nic! Leda práskneš do bot.“ Podíval se matku a syna. „Tohle byl ztracený čas. Musím to povědět Eryn. Už to zemětřesení nemůžeme dál odkládat.“
„Přísahám, že neuteču,“ procedil skrze zuby Otta. „Jenom mi dejte šanci to zkusit.“
Trajanis se na Ottu nevlídně zašklebil. „To, že nějaký Pán ze Stínu existuje, máme jenom od tebe. A tvá důvěryhodnost je nevalná. Za riziko, že zdrhneš, a naděláš ještě větší paseku, mi to nestojí,“ zavrčel cestou ke dveřím.
„Ještě jsme tady my, Vykladači!“ zasyčeli draveni.
„Viděli jsme Pána ze Stínu Ottovýma očima.“
„Slyšeli jsme ho jeho ušima.“
„Společně s Ottou jsme čtyři.“
„Čtyři dobrozdání jsou víc než jedno.“
Trajanis se zastavil a otočil. „Abych vám ho mohl ukázat, musel bych vás odvázat. Jak mi zaručíte, že nefouknete, když vás Exis zrovna zavolá?“
„Nezaručíme,“ odpověděl ten třetí z nich. „Přivolání neumíme odolat. Ale dokážeme Ottumora varovat. Máte Hanovo uspávadlo. Někdo z vás mu kámen podá, kdyby to na nás přišlo.“
Otta nevěřícně vykulil oči a vyslal k dravenům bezhlesný dotaz: Dobrovolně se necháte uspat?
Nezabírá to nadlouho, takže ano, necháme, odpověděl ten druhý z nich.
Nahlas druhý draven dodal: „Chceme pomoct, Vykladači. Máme princeznu rádi, protože ona má ráda nás. Jako jediná na světě. Chceme, aby byla v bezpečí.“
„Uvidíme,“ houkl Trajanis a odešel.
Otta si pomyslel, že mazlíci by byli zklamaní, kdyby věděli, že Viola je má ráda asi jako třísku v oku, ale mlčel. Trajanisova nedůvěra ho nedozírně štvala, ale na druhé straně ji chápal.
***
