Sarvonův odkaz - 61. kapitola: Trajanisova vzpoura
Odpoledne se přehouplo k večeru, když do věžního pokojíku přidusal zarputilý Trajanis s hrozivě vyhlížející dvoubřitou sekerou, kterou nechal těžce dopadnout na stůl.
Draveni podrážděně vystřelili na Ottovu obranu, ale Vykladač jim ukázal holé ruce a svezl se na židli. Potom Ottu vyzval, aby slovo od slova zopakoval, co přesně se během jeho vycházky na výstaviště stalo. Otta to udělal, a draveni navzdory jeho protestům ho střídavě doplňovali.
Trajanis je s nepřítomným výrazem vyslechl a pak řekl: „Asi víš, že se královna rozhodla konfrontovat tvou matku. Exis zahrála uraženou. Pokud jsi prý provozoval špionáž, je to jenom tvoje soukromá blamáž. Co se týká tvých symbiontů, vůbec nechápe, kde jsi k nim přišel. Ona je jenom zoufalá milující matka, která nedokázala zabránit tvým nebezpečným aktivitám.“
Otta si vždycky myslel, že už ho nic nemůže vytočit. Ale toto bolelo. Udeřil pěstí do zdi. „Bylo mi šestnáct, když nás k sobě svázala!“
Draveni, kteří se doposud jenom mírně vlnili v těsné blízkosti Ottova těla, vyšlehli do všech stran. „My jsme se o to spojení také nežádali!“ zasyčeli. „Věky jsme snášeli šíleného nositele, a když konečně zemřel, odchytila nás Exis. A ta nám slíbila, že budeme propuštěni, jestliže jí prozradíme svá jména! A jak jsme dopadli?“
Otta zíral, protože ti tři se nikdy dříve nevyjádřili tak otevřeně. A změnili i slovník. Místo infantilních výlevů na úrovni divocha ze světa Iqui, používali normální věty se správným slovosledem. Muselo to být Vykladačem. Respektovali ho, protože se stejně jako oni uměl napojit na linie Pravděpodobnostního pole.
Trajanis dál Ottovi popisoval, jak robustuanská královna obvinila jeho matku z Klarisiny smrti a z ohrožení princezny Violy. Exis připustila, že za ní Klarisa s Violou před jedenácti lety byly. Ale popřela, že by Klarisu otrávila. Prý se jenom bránila poté, co ji tchýně napadla. Odmítla přiznat, že Viole vymazala paměť.
Violin otec se vůbec nesnažil skrývat rozhořčení. „Takovou nálož bezostyšnosti jsem ještě neviděl. Tvoje matka nám řekla, že princezna byla ze zírání do Hlubiny věčnosti tolik rozrušená, že vůbec nechápala, co se s ní děje, a mohla si celou situaci později nesprávně vyložit. Exis se naopak usilovala Violino nervové postižení vyléčit. Vmetla nám do tváří, že jen nezodpovědní rodiče nechávají dítě napospas ještě nezodpovědnějšímu prarodiči. Se slzami v očích přiznala, že to ona vydala příslušné pokyny, aby se naše malá po incidentu bezpečně dostala domů na Robustuu. Závěrem uraženě odmítla, že by s Violiným současným zmizením měla cokoliv společného.“
Vykladač se na chvilku odmlčel a dodal: „To jediné jsem jí byl ochotný věřit. Ale moje manželka prohlásila, že neopustí Dražební palác, dokud nedostane dceru zpět. Exis jí vlídně doporučila výstavu dervosských paměťových mušlí, než jí zařídí pohodlné ubytování.“
„To je jí podobné,“ prohodil zaraženě Otta.
Vykladač rozhodil rukama. „Potom dorazil Hachen. Hledali Violu po celém riiberionském Trojsvětí, ale marně. To se ví, že všechny tři dimenze proletěli jenom zběžně. Ale jedinou stopu po fytobiontí esenci zachytili na louce u Trollího háje a dál nic. Z toho vyplývá, že si Viola bezprostředně po přistání otevřela portál jinam, ale sem určitě ne.“
„Další portál otevřel ten mizeonec,“ řekl Otta. „Využil momentu překvapení a stáhl Violu s sebou, stejně jako ji unesl z té výstavy. A fikaně nás navedl na Riiberion, abychom si mysleli, že je to práce mé matky.“
Trajanis si naštvaně odfrkl. „Když se ukázalo, že Viola v Dražebním paláci opravdu není, moje královna se definitivně naštvala. Vyslala Hachena na základnu Aliance s formální žádostí o rychlou intervenci. Předpokládám, že právě teď agenti rozebírají Dražební palác kámen po kameni. Nezajímají se o špinavé hry tvé matky. Ani je nevzrušuje Violino zmizení. Jdou po Třepotavém přízraku a po Paridiánském parfému. Ale já udělám první poslední, abych je přesvědčil, že ten dryák je legenda.“
Otta skepticky vrtěl hlavou. Kamínek už se kutálí, lavina je na spadnutí. „Jestli se v tom začnou rýpat, vyjde najevo, že jsme ho už namíchali. Kvůli vyléčení Grenedona.“
„To by si Eryn radši ukousla jazyk, než aby to prozradila,“ ujistil Ottu Vykladač. „Vím to já, Jeroným, Viola a ty. Nikdo z nás nepromluví. Navíc jenom ty a Urbiel znáte soupis přísad, přičemž Urbiel žije v domnění, že se jednalo o lék.“ Udeřil pěstí do dlaně. „S tím receptem to nechej na mě, už tak máš starostí dost. Jsou to věky, co agenti chytili posledního dravena. A dostat je i s nositelem, pro ně představuje výzvu. Eryn tě udala, protože předpokládala, že Alianci přiměje k akci. Jinak by se do sporu dvou členských světů nemíchali, taková jsou pravidla. Už to nemůžu zastavit. Je to otázka hodin, než si pro tebe přijdou.“
Otta odmítal o vydání přemýšlet. „Jak pořídili Eudor s Grewinem?“ zeptal se.
„Zatím se neozvali,“ zasyčel Vykladač. „Nejspíš ho ztratí. Slídit jsem je neučil. Já pošetilec netušil, že to bude zapotřebí.“
„Nechejte jít mě,“ požádal Otta.
„My ho najdeme, Vykladači!“ zaševelili draveni.
„Seen Arci-Kesall je Pánem ze Stínu!“
„To on unesl naši princeznu!“
„Pán ze Stínu a Pán Chřtánu jsou jedna a tatáž prohnilá osoba.“
Trajanis se jejich drmolení hořce usmál. „Agenti tu budou každou chvíli. Já se musím vrátit na Riiberion, než moje žena vyhlásí Exis válku. Jsem tu jenom proto, abych se ujistil, že únosce neposlal vzkaz.“
„A poslal?“
Vykladač zavrtěl hlavou. „Dřív či později to udělá. Předpokládám, že jenom čeká, až se naše vztahy s Riiberionem poserou úplně. Přemýšlel jsem, co asi bude chtít. Jestli má rozum, chápe, že tímto způsobem Grenedona nedostane. Nemůžu vyměnit jedno dítě za druhé.“
„Bude požadovat Sarvonovy originály,“ řekl Otta. „Anebo… mě.“
Trajanis zlostně rozhodil paže. „Formálně nemůžu nic dělat, dokud se ten hajzl neprozradí.“ Ponuře se ohlédl po sekyře, a dodal: „Ale něco přece.“
Sekerou, která vskutku nesloužila k sekání dříví, princ přesekal očarované řetězy, pomocí kletby prolomil okovy. „Klíče mají vojáci, a já tě nemůžu pustit legálně, protože to královna neposvětila,“ vysvětloval nasupeně.
„Alianci se to nebude líbit, ale na to jim kašlu. Kesallové mají palác někde na kraji Kernoku, ale Seena najdeš spíše v Chřtánu. Nejradši bych tam naběhl sám, ale nejsem soukromá osoba. Mizeonští mě znají, moje přítomnost by vyvolala diplomatickou krizi. Možná vědí, co je Seen zač, ale drží při sobě, a já nemám důkazy.
Mohl bych jít inkognito, ale tvarovan je vybitý, a já nemám čas shánět jiný. Zato ty jsi divoká karta. S draveny v záloze bys to mohl zvládnout. Pořád je tu riziko, že tě matka přivolá. Ale neudělá to, dokud jí budeme v Dražebním paláci funět za krk. Najdi mou dceru, Orkenče, a já se postarám, aby tě Launa nedostala.“
