Sarvonův odkaz - 67. kapitola: Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán
Viola ležela ve své vlastní posteli a zírala do stropu. Byl vykládaný dřevěnými kazetami, zdobený perletí a zelenitem. Každá kazeta nesla osobitý ornament. Seskládané do tvarů květin, zvířat a ptáků vyprávěly příběhy. Když byla malá a něco ji rozrušilo, vydržela ty vzory studovat a porovnávat celé cykly. Ale teď to nepomáhalo. Její mysl si stále dokola přehrávala výjev z nádvoří: Nirruvien otevřel bránu, kterou Ottu a mazlíky odvedl. A ona tam jenom stála a naprázdno otevírala a zavírala pusu. Měla jednat! Měla ječet, ztropit hysterický výstup. Nedokázala nic, protože prostě nemohla uvěřit, že se to skutečně děje. Nedělala si iluze. Předpokládala, že jestli chce s Ottou zůstat, čeká je boj. Ale nebyla připravená, že se to vyhrotí tak brzy. Cítila se rozhořčeně a pobouřeně, protože to přece nebylo fér!
Zůstala tak, jak se vrátila z ledového hradu. Rozhozená mezi čistými peřinami, roztrhaná a špinavá, poprášená jedovatým kadmiovým prachem.
Jakmile bylo po všem, přiběhly na nádvoří Jadvina s Taharou. Mluvily, vzlykaly, lomily rukama, chtěly vědět, kde Viola byla a co s ní ten daremný arcidémon prováděl.
Zběžně popsala ledový hrad na cizím ledovém světě. Nedalo se tam zakořenit, nešla otevřít prostorová brána. Zdůraznila, že jí Seen fyzicky neublížil, ačkoliv to plánoval. Nemohla vylíčit, jakým způsobem ji Otta našel, ani jak ji odtamtud dostal, protože to sama nevěděla. Muselo to být těžké, protože draveni nesnášejí mráz. Zaznamenala jeho potrhané oblečení a že byl celý od krve, takže se s někým porval.
Dámy zmobilizovaly služebnictvo, chtěly se o Violu postarat. Poslala je pryč. Odmítla s kýmkoliv mluvit, nechtěla nikoho vidět.
Opravdu se to stalo? Přenesl ji na Robustuu, přestože musel vědět, že jde do pasti. A mazlíci jakbysmet. A ona tomu nezabránila.
Ten darebák, První z vůdčí Triády Aliance, Igor ab-Nirruvien, jednal rychle. Velice mu vyhovovalo, že se otec ještě nevrátil. On a otec se znali věky. Respektovali se, ale dávali si na sebe pozor. Igor sice zmínil, že ho otec požádal, aby se v Ottově případě neukvapoval, ale vůbec neslíbil, že poslechne. Aspoň že o jejím návratu poslali vzkaz na Riiberion. Válka je zažehnána. Exis z toho zase vyjde jako světice, zatímco robustuanští budou vypadat jako žabaři. A ten hajzl Seen? Ten s tím vším přece nemá vůbec nic společného. Jakmile zjistí, že jeho plány nevyšly, snadno zamete stopy. Viole bylo srdečně jedno, že to Exis a Seenovi projde. Ještě před malou chvílí byla opravdu šťastná. Teď jí zbyl jenom strach, že už Ottu a mazlíky nikdy neuvidí. A ona už měla strachu plné zuby.
Kdosi ostře zaklepal. Než stačila houknout, že chce mít klid, dveře se rozletěly. Stála v nich matka. Její oči zeleně plály a kolem ní se větvily olistěné úponky. „Jsi celá, miláčku?“ vybafla. „Neublížila ti ta zrůda?“
„Otta by mi nikdy neublížil,“ procedila mezi zuby.
„Myslela jsem tím Pána Chřtánu, přirozeně,“ upřesnila Eryn. Pomstychtivě vycenila zuby. „Nesmírně mě uráží, jakým způsobem s námi vyběhl. Zatím jsem nevymyslela, jak ho hnát k zodpovědnosti, ale na něco přijdu. A co se týká Exisina syna,“ pokračovala nezvykle krotce, „asi mi máš za zlé, že jsem ho nahlásila. Ale v dané situaci bych to udělala znova. Přišel jako špeh a zloděj. Byla jsem přesvědčená, že má v tom únosu prsty. Měla jsem o tebe takový strach…“
Matka váhavě přešla k posteli a prkenně se posadila. „Když ho Trajanis pustil, udělal to navzdory mému kategorickému zákazu, abys věděla. Já ho za to obvinila za velezradu. Vlastního manžela, otce mých dětí. Ale teď jsem mu za tu neposlušnost vděčná.“ Povzdechla si a dodala: „A tomu Orkenci taky.“
„Jmenuje se Otta,“ opravila ji skřípavě Viola.
„Já vím,“ zamračila se Eryn. „Měla bys vědět, že tě našel a vrátil hlavně proto, že mu tvůj otec slíbil, že se u Aliance přimluví, což udělal. Takže mu naše říše nic nedluží, což znamená…“
„Potřebuji mluvit s otcem,“ zasyčela Viola. Dokázala pochopit, že královna dbá o říši. Ale jako matka by měla raději mlčet. Měla takový vztek.
Eryn pokrčila rameny. „Není tady. Ještě z Riiberionu odcestoval ke krenevům na Vress. Tvoje praprababička Ewona je velmi stará. Mohla by si pamatovat, co všechno se v posledním tisíciletí kvůli Paridiánskému parfému semlelo a hlavně, jak se to pak podařilo ututlat. Protože o utajení nám jde především. Kdyby se provalilo, že ho Grenedon namíchal…“
Viola si pomyslela, že matka má starost jenom o Grenedona a potíže, jaké by mohl mít s Aliancí, ale absolutně ignoruje, jaká mela by se rozpoutala, kdyby se o možnosti opětovného vyrobení dryáku dozvěděli ambiciózní dobyvatelé cizích světů. Stačí, že se to dostalo k pohlavárům Aliance, protože ani oni nejsou chránění před pokušením. Matka jim místo Grenedona bez uzardění naservírovala Ottu. Jako kdyby najisto věděla, že z Otty ten recept už nikdo nevymámí. Jako kdyby si byla jistá, že Otta raději zemře, než aby tu bombu odpálil.
Máti podrážděně rozhodila rukama. „Udělala jsem chybu, neměla jsem o tom dryáku vůbec mluvit. Chtěla jsem agenty přinutit, aby zvedli zadky. Teď vím, že samotná zmínka o Třepotavém přízraku by účel splnila. Měla jsi vidět, jak valili oči. Dokonce si kvůli tomu otce pozvali na kobereček. Žádali vysvětlení, proč ignoroval Protokol a neohlásil napadení Třepotavým přízrakem ihned, jakmile ho rozpoznal. A ano, zuřili, když se k nim doneslo, že ho otec pustil.“
„Jak znám otce, čekala bych, že to narafičí jako útěk,“ prohodila Viola.
„Tentokrát mu to nemohlo projít, když jedním dechem připustil, co od toho očekával. A sice Ottův návrat s tebou, ať už ses zatoulala kamkoliv. Trajanis přiznal, že Otta a symbionti mají zájem na tvém bezpečí. Přesvědčil Triádu, že se Otta dobrovolně podrobí výslechu, jakmile tě najde. Tvrdil, že Otta je schopný dokázat, že nepředstavuje ohrožení pro Pravděpodobnostní pole Metaprostoru.“ Eryn si povzdechla. „Tím je tvůj tatínek ukonejšil. Ohledně stability pleteně, potažmo stability pole, má pověst experta. Uznávám, že záležitost s parfémem se tím jen trochu odsunula.“ Královna se nečekaně odmlčela. Nespokojeně se na pelesti Violiny postele ošila a uhladila si záhyby na sukni. Tvářila se tak nešťastně, jako kdyby si nebyla jistá, zda má v mluvení vůbec pokračovat. „Ani nepamatuji,“ řekla po chvíli, „kdy posledně jsme se s tvým otcem tak zásadně názorově rozešli. Vyváděla jsem kvůli Ottově propuštění, ale to bylo nic proti tomu, jak zuřil Trajanis, když jsem za jeho zády poslala Hachena na základnu Aliance s tím dopisem. Byl vztekem bez sebe. Ani ne tolik kvůli Třepotavému přízraku, jako kvůli tomu dryáku.“
„Paridiánský parfém je daleko nebezpečnější než všechny Třepotavé přízraky dohromady,“ poznamenala sžíravě Viola. „A nezapomeň, že je do toho namočený i Jeroným, vážený koordinátor Aliance. Kdyby prasklo, že nám pomáhal s výrobou, zlomilo by mu to vaz. Otce by to zničilo.“
Eryn mávla rukou. „Jeroným je pro Alianci příliš cenný, než aby ho za to zlikvidovali,“ zabručela. „Maximálně by ho degradovali na řadového agenta.“
„A co Otta?“ sykla Viola. „Jak cenný bude pro Alianci on?“
Matka se křivě usmála a konejšivě poplácala Violu po koleně. „Uznávám, že naší rodině spíše pomohl, než uškodil. Věřím, že jakmile Otta Igora ujistí, že není tak nebezpečný, bude ušetřen. Nedá se předpokládat, že by ho nechali dál volně povlávat Metaprostorem.“ Její tvář se zatvrdila. „Určitě chápeš, že to není muž pro tebe. Je o sedm století starší. Kdysi už ženatý byl. A jeho žena s ním vůbec nebyla šťastná. Zavraždil ho jeho vlastní syn. Takže nebyl ani dobrým otcem. A to vůbec nemluvím o lidožravých symbiontech…“ Náhle se pozorně zahleděla na Violiny rozedrané večerní šaty. Všimla si narudlých skvrn. „To je kadmium?“ vyjekla. „Okamžitě to ze sebe sundej! To ses úplně zbláznila?“
Zahnala Violu do lázně, přivolala armádu pokojských k likvidaci kontaminovaných lůžkovin a očistě postele, a poslala do kuchyně pro pořádnou svačinu.
O několik cyklů později Viola seděla v posteli s tácem netknutého jídla a apaticky sledovala matčiny pohybující se rty. Vnímala sotva každou třetí větu. Jeden by čekal, že královna bude po trapné anabázi v Podsvětním paláci vyčerpaná. Ale ona sálala činorodostí, jako kdyby věřila, že dokáže dobrou náladou nakazit všechny kolem.
„Konečně jsou všechny moje děti v pořádku!“ radovala se. „Grenedon se uzdravuje! Ty jsi zdárně vyvázla! Eudor s Grewinem se ráno vrátili z Tenerisu. Sledovali Arci-Kesalla, když byl požádat o Wandinu ruku. Očekávali, že potom se vypraví zkontrolovat tebe. Zatímco vymýšleli věrohodnou záminku k návštěvě Sebassovy domácnosti, ten darebák zmizel portálem ze zahrady Sebassova domu. Naštěstí tví bratři nezpůsobili další skandál. No a Hachen se přenesl na Erektiad, aby ten zmatek vysvětlil dračímu králi a své snoubence. Už jenom aby se vrátil otec, a všechno bude…“
Viola se v pořádku necítila, ale snažila se matku pochopit. Taky byla ráda, že je doma, a že je Grenedonovi lépe. Ale cena, kterou za to musela zaplatit, jí připadala neúnosná. Odmítla jít na večeři, a požádala matku, aby ji nechala o samotě.
***
V noci vstala z postele a zamířila do knihovny. Hledala knihy obsahující informace o Alianci. Ty, co našla, byly zaměřené především na historii a příčiny vzniku. Jenže ona se zajímala spíše o uspořádání a protokolární pravidla. Samotný Protokol Čtyřdohody nenašla, protože nebyl určený pro veřejnost. Až se vrátí otec, zeptá se ho, kam ten svazek schoval. V nouzi sáhla po Sarvonově encyklopedii, dvanáctém rozšířeném vydání.
Bylo dávno světlo, když někdo vešel. Viola schoulená v křesle s těžkou encyklopedií v klíně se na příchozího ani nepodívala. Podle šouravých kroků usoudila, že je to knihovník. Ze slušnosti na starého pána zabručela pozdrav a dál civěla do drobně tištěného textu. Zmínky týkající se Aliance se daly najít téměř u každého třetího hesla. Mezi stránky s odkazy vkládala záložky, natrhané z barevného bredeonského magazínu o vznášedlech na antigravitační pohon.
Podrážděně se ošila, když uslyšela šoupání nábytkem. Jestli si chce knihovník popovídat, bude zklamaný.
„Věděl jsem, že tě tu najdu.“
Překvapeně vzhlédla. V křesle, které si přitáhl z kouta, seděl Grenedon. Bratr vypadal pohuble a starší, ale přesto mnohem lépe, než když ležel ve skleněné bedně. Držel se zpříma, ale bylo vidět, že ho to stojí úsilí.
Nadechla se, aby něco řekla. Něco neutrálního. Něco, čím by zamaskovala, jak moc ji jeho přítomnost rozčiluje.
Ale on ji předešel, křehce se usmál a řekl: „Prý po mě byla sháňka. Mrzí mě, že jsem naletěl Berioně. A je mi opravdu líto, že tě do toho Klarisa zatáhla. Kdyby to neudělala…“
Rázně ho přerušila: „Kdyby to neudělala, nejspíš bych Ottu nikdy nepotkala. Takže se neunavuj omluvami, protože jsem za to vděčná.“
Vykulil oči. „Ottu? Jsi ráda, že jsi poznala Třepotavý přízrak? To jako vážně?“
Když neodpověděla, zavrtěl hlavou. „Pořád tomu nevím konce kraje. Od každého jsem slyšel něco jiného. A byly to spíše emocionální výlevy než fakta.“ Jeho hlas zněl jinak, než si ho pamatovala. Dřív se vyjadřoval nekompromisně a stručně, na všechno hned měl hotový názor, podobně jako Eudor. Ale teď byla z každé jeho oznamovací věty cítit otázka.
„Máti mi připomněla, jak moc mě všichni milujete, a jak moc jsem všem chyběl,“ řekl váhavě. „Byla tak úporná, že o tom spíš ujišťovala samu sebe. Samozřejmě mi udělila přednášku o zodpovědnosti k rodině a vlasti, ale hlavně mě pořád dokola přesvědčovala, že teď už bude všechno v pořádku a zalité sluncem. Potom se otec nečekaně vrátil z Vressu. Objal mě a vlepil mi záhlavec. Řekl, že podrobnosti probereme později, a odběhl řešit tvé podivné zmizení. Nastalo peklo, když se ukázalo, že šlo o únos. Máti sebrala palácovou gardu a vyrukovala na Riiberion… To už asi víš. Se mnou zůstala babička Grewina. Ostatně, ta se mnou strávila nejvíce času. Poreferovala mi o Klarisině pokusu s Hlubinou vědomí, a o tvém střetu s Exis.“
Bratr se odmlčel a podíval se na ruce složené v klíně. „Byla jsi tak mladá, když se to stalo. Připadá mi k neuvěření, že si nikdo z rodiny nevšiml, že ti ta mrcha vymazala paměť.“
„Byli otřesení z tvého zmizení,“ skočila mu do řeči.
Přikývnul. „Já vím, že jsem ten poslední, co má právo soudit. Však mi to bratři taky dali sežrat. Hachen mi otloukl o hlavu, že jsem potrápil rodiče. Eudor mluvil o paktování s Exis a Berionou, kterým jsem zostudil robustuanskou říši. Alespoň Grewin mě nechtěl vychovávat. Převyprávěl mi, co se dělo na Seveneku poté, co mě Beriona odrovnala. Tak, jak se to dozvěděl od Přízraku. No a Třepotavý přízrak?“ bratr se široce zazubil. „To je ta úplně nejšílenější část příběhu. Vážně jsi ho odhalila? Nikdy bych neuvěřil, že z mé malé sestry vyroste taková drsňačka.“
Viola si drásavě povzdechla. „Kolikrát to mám opakovat? Jmenuje se Otta.“
Dlouho zadržované slzy vytryskly. Nechala je tiše téct. „Napsal mi dopis,“ zašeptala. Cítila vztek, ale nechtěla si ho vybíjet na Grenedonovi jenom proto, že se na Třepotavý přízrak dívá jako na senzaci. „Poskytl v něm informace, kde tě najdeme. Tehdy ještě netušil, že ho chytíme. Kdybych o něm věděla, co vím dnes, nechala bych ho jít.“ Odmlčela se a dodala: „Ne. Odešla bych s ním.“
