Sarvonův odkaz - 70. kapitola: Sourozenci Zlověstní v akci
Sourozencům zabralo tři noci, než vymysleli plán a další tři, než všechno přichystali. Viola byla nervózní, ale neexistovalo nic, co by ji mohlo odradit. Byla vděčná, že se do akce kromě Grenedona zapojili i starší bratři.
Nejvíce je provokovalo otcovo nedobrovolné mlčení. Když Trajanis pro Alianci cokoliv vyřizoval v minulosti, běžně o něm nevěděli celé týdny. Tehdy měli jistotu, že si můžou kdykoliv na dispečinku základny Leno-o-vinu ověřit, zda je otec rámcově v pořádku. Ale nyní jim na dotazy nikdo neodpovídal. A když se naštvaný Hachen vypravil na základnu osobně, ani ho nenechali domluvit a rovnou na doskočišti mu otevřeli návratový portál. To se nedalo vzít jinak než osobně.
Den po Hachenově nepodařené intervenci obdržela Zubatá Grewina dopis od koordinátora Trsuaha, nejstaršího Trajanisova přítele. Modrý démon psaní poslal do tenerisské soustavy, a ne na Robustuu, protože ta je prý v klatbě. Grewina se bezprostředně přenesla na Robustuu, ale místo královně předala psaní Hachenovi.
Drahá Paní plamenného moře, psal Trsuah. Nepochybuji, že víš, co se děje lépe než já, proto budu stručný:
Tvůj syn a můj přítel je v izolaci na vězeňském satelitu Truo-fi. Byl obviněn za spiknutí podle § D odstavce 1, Protokolu Aliance Čtyřdohody. V tom § jsou definovány zločiny s maximálním dosahem, to znamená takové, jejichž dopad postihuje všechny světy našeho univerza. Odstavec 1 se týká svévolného nakládání s extrémně nebezpečnými zbraněmi na bázi feen-částic, implozivních min a dalších blíže nespecifikovaných prostředků.
Protože je vedení organizace známo, že mám na Trajanise lety prověřené přátelské vazby, odepřeli mi k němu přístup a pro jistotu mi uložili domácí vězení zde, na hlavní základně Aliance v Leno-o-vinu.
Děje se něco podivného, a já si nemohu nedělat starosti. Ani na minutu jsem neuvěřil, že by se Trajanis dopustil nějaké nepřístojné manipulace, kterou by ohrozil existenci našeho světa. Pobývám sice v domácím vězení, ale návštěvy přijímat mohu, a ani dopis na rodný Teneris mi napsat nezakázali. Jakmile zjistím něco konkrétního, co by vám mohlo pomoct, dám vědět. Prosím, předej tuto zprávu Hachenovi.
Tobě oddaný,
Někdejší Démon Bolesti z Tenerisu, nyní koordinátor Aliance Čtyřdohody, Trsuah
Díky Trsuahovi aspoň věděli, že otec je na Truo-fi, zatímco Ottu si pravděpodobně drží na hlavní základně v Leno-o-vinu, což se dalo snadno pochopit, protože právě tam mají nejlépe vybavená vědecká střediska.
Sedmý den po otcově internaci, o níž se na Robustue oficiálně stále nevědělo, se sourozenci naposledy sešli v knihovně. Bylo krátce po půlnoci. Všichni byli oblečení do bojových uniforem pilotů Robustuanské průzkumné letky. Ve stehenních pouzdrech měli paprskomety, v rukávech a vysokých botách skrývali leptodýky. Hachen s Eudorem nesli na zádech staré dobře zakleté meče z rodinné sbírky. Grewin se vybavil hrstí matachor, které se v podobě kuliček daly přechovávat dlouhou dobu, ale jakmile jste s nimi praštili o zem, rozvinuly se do podoby napůl hmotných uřvaných a hrozivě zubatých démonů, čímž úspěšně mátly či zastrašovaly nepřítele, než se vyčerpaly a vypařily. Pod paží hrdě třímal Protokol Aliance, který den předtím ukradl z ložnice rodičů.
Grenedon si ze své staré laboratoře přinesl lahvičku hnědé kapaliny s rozprašovačem. Jde prý o drogu, která krátkodobě vylepšuje náladu i magií obdařeným bytostem, což by se v nepřátelsky naladěném prostředí mohlo hodit. Viola si z Jadvinina skleníku ukradla velkou hrst drobounkých krofíniových semínek. Nasypala je do kapes všech uniforem. Semínka nahrají a uchovají všechny zvuky v dosahu, dokud budou mít nositelé uniformy na sobě.
„Je každému jasné, do čeho jdeme?“ zeptal se Hachen. A upřeně při tom hleděl na Grenedona.
Grenedon se poplácal po náprsní kapse, z níž mu vyčuhoval okraj kreponnové obálky. „Nevím, proč se díváš zrovna na mě, ale já jsem připravený.“
Viola moc dobře věděla, proč se Hachen obracel především na Grenedona. Nejmladší bratr byl v největším ohrožení. Nejenom že znal recept na Mastarovu zhoubu, on ji dokonce jednou namíchal. A ano, nedalo se popřít, že Zmatečník se dá zařadit do zhoubných zbraní s dalekosáhlým dopadem o jakých se píše v odstavci 1 § D Protokolu Aliance Čtyřdohody. Grenedon tím, že se vydává přímo do epicentra moci, nezřízeně riskuje – nejen svobodu, ale možná i život.
Však ho také Hachen od účasti v misi všemožně odrazoval. Ale Grenedon byl neústupný. Jdete přece se mnou. Budete mi krýt záda. A i kdyby mě zajali a odsoudili, vás musí pustit, pokud nechtějí riskovat, že se jejich milovaná organizace rozpadne. Na tom něco bylo. Protože se o to postarali.
***
Hachen položil na stůl dopis určený matce, ve kterém jí lehkým tónem oznamoval, že bere sourozence k příbuzným na Vress, protože se všichni potřebují odreagovat z nedávných otřesů. Obrátil se na Violu: „Máš poslední možnost vycouvat.“
Mlčky zavrtěla hlavou. Už o tom mluvili nesčetněkrát. Toto je i její záležitost. Popravdě její zájmy jdou o něco dál než jen dostat otce na svobodu. Kdyby s nimi nešla, mohlo by se stát, že by tam Ottu ve jménu vyššího dobra nechali. Když ji chtěli vyštípat posledně, pohrozila jim, že to spíš celé požaluje matce, než aby je nechala odejít bez ní.
Hachen toporně přikývnul, Eudor si pod nos zabručel cosi o umíněných ženských, které se jednou stanou zkázou tohoto světa. Grewin Violu poplácal po zádech. Potom se všech pět sourozenců v tichosti přesunulo na palácové nádvoří. Službu konající hlídce nahlásili, že mají namířeno k strýci Ginianovi na Vress, čímž se dal snadno odůvodnit odchod uprostřed noci, protože mezi Robustuou a světem Krenevů panuje časová disproporce. A pokud se vojákům zazdálo divné jejich cestovní vybavení, došlo jim to pozdě.
Eudor otevřel bránu. Jenom on a Hachen na hlavní základně Aliance už byli, proto znali souřadnice. Šel jako první. Grewin vzal Violu za jednu ruku a Grenedon za druhou, a tak, jak si to předtím natrénovali, skočili za ním. Hachen misi uzavíral.
Přistáli na doskočišti v Hlavní příletové hale. Uvítal je jekot sirén a blýskání světel. Vypadalo to tam přesně tak, jak to Eudor předtím popsal. Velká prostora plná létacích strojů. Poplašné zařízení přivolalo vojáky. Jejich velitel, vysoký šlachovitý brůss s kamennou tváří, sourozencům oznámil, že bez povolení pronikli do zakázané zóny, a že se z toho budou zodpovídat.
Hachen veliteli sebe a sourozence představil a řekl, že přišli za Triádou, a že přinášejí něco důležitého, co Triáda právě teď velice moc chce získat. Brůss vychrlil hlášení do komunikačního náramku, pak už to šlo ráz naráz.
„Ani se nenamáhali nám odebrat zbraně,“ rozčiloval se polohlasně Hachen, když je vojáci eskortovali širokou bíle osvětlenou chodbou do útrob základny.
„Evidentně je nepokládají za nebezpečné,“ ušklíbnul se Eudor.
„Nebo nás,“ dodal prostě Grewin. V chodbách potkávali obyvatele snad ze všech obydlených koutů Metaprostoru. Některé bylo možné snadno přiřadit k domovským světů podle odchylek v jejich anatomii, původ jiných zůstával záhadou. I když měly inteligentní rasy Metaprostoru různý evoluční či ideový původ, jejich anatomie se díky konvergenci během dlouhých eónů nejčastěji ustálila do podoby tvorů s páteří a hlavou, dvěma kráčivými a dvěma chápavými končetinami, ke kterým v některých případech náležel ocas, případně chapadla. Grewin sice studoval historii, ale teď se projevil jako velký fanda taxonomie a polohlasně se dohadoval s Eudorem o původu těch nejzajímavějších humanoidů, zatímco na ně Hachen každou chvíli syčel, aby toho sakra nechali, než jim některý exemplář dá přes hubu. Právě míjeli tři bytosti lidských tvarů sestrojené z kovů a tvrzených plastů. Podobaly se uměle sestrojeným pracantům, které Viola znala z Bredeonu, ale vypadaly mnohem hrozivěji.
„Hle, skutečné bionické jednotky,“ referoval Grewin s očima navrch hlavy. „Nepohání je magie, ale elektřina a gravitony. Nevznikly stvořením, ale sestrojením. Jsou to prababičky bredeonských pracantů.“
„Blbost,“ houkl Eudor, „prababičkami pracantů jsou sunisenské lopaty. Tady tomu říkají BJ.“
„Ty abys neměl poslední slovo,“ zapitvořil se na dvojče Grewin.
Viola šla s Grenedonem. Bratr ji dál držel za ruku a nezdálo se, že by ji měl v úmyslu pustit. Připadala si trochu dětinsky. Nebyla si jistá, zda Grenedon tím poskytuje podporu jí, nebo ji naopak hledá. Možná obojí.
Cestovali dolů po jezdících schodech, procházeli tunely vedoucími zjevně pod povrchem základny, a pak stoupali zdviží kamsi hodně nahoru.
„Vítejte ve velícím středisku Aliance, v budově Q,“ řekl jim důstojník, jakmile vystoupili z výtahu. Uvedl je do velkého sálu, jehož průhledné obvodové stěny umožňovaly vyhlídku na kamenitý venkovní terén základny. Interiér připomínal rušné nádraží. Prostor členily sloupy gravitačních zdviží, byly zde pulty, kolem kterých se činili dispečeři. Někteří měli na hlavách komunikační přílby, další se věnovali agentům, kteří přicházeli s hlášením. Na rozměrných panelech blikaly nápisy v dwentenštině, zjevně informující o aktuálním průběhu sledovaných událostí na různých světech Metaprostoru.
Jejich průvodce se zastavil u jednoho z pultů, za kterým stály bionické jednotky. „Zde laskavě odevzdejte zbraně,“ vyzvala je ta první nezúčastněným hlasem. Zatímco tak s nevelkým nadšením činili, druhá BJ spustila suchopárný monolog výčtu přestupků, kterých se vniknutím na utajenou základnu dopustili. Hachen se pokusil několikrát umělou bytost přerušit dotazy, ale nebylo mu to nic platné. Navíc po každém přerušení začala s monologem znova.
„Na vašem místě bych to zbytečně neprotahoval, princi Hachene,“ prohodil tichounce důstojník. „BJ 67 je tak naprogramovaná. Nepřestane, dokud to celé kontinuálně neodrecituje.“ Viola si všimla, že brůssovi cuká levý koutek. Buď je naštvaný, nebo pobavený. Viola se nevyznala v hierarchii Aliance, ale ten chlap určitě nebyl žádný žabař, když si na pět Trajanisových potomků, z nichž aspoň Hachen a Eudor měli určitý kredit na mezinárodní úrovni, troufl samotný. Ten voják nejspíš otce znal, a teď jenom doufat, že ne ve zlém.
Zatímco BJ mlela a mlela, Hachen na ni nakvašeně zíral, a Eudor obracel oči v sloup, přitočila se Viola k agentovi, bezelstně zamávala řasami a řekla: „Naše jména už znáte, důstojníku, ale vy jste se ještě nepředstavil. Je to součástí utajení, nebo jde o obyčejnou neomalenost?“
Chlap se na Violu hrozivě zamračil. „Koordinátor major Kendrick, k vašim službám, princezno.“
„Slyšela jsem o vás, sire Kendricku,“ rozzářila se Viola. „Vaše sestřenice Kerris se provdala za otcova starého přítele lorda Cineta. Jejich dům a zahrady na Vressu sousedí z jedné strany s letním sídlem strýčka Direna a tetičky Trepeny a z druhé strany s palácem strýčka Giniana.“ Dala si záležet, aby vyjmenovala ty nejmocnější osoby krenevské říše. „Vždycky když tam zavítám,“ dodala roztomile, „ráda se u Kerris zastavuji. Divné, že jsme se tam ještě nepotkali.“
Kendrickova tvář se lítostivě zavlnila, ale jeho hnědé oči zůstávaly chladné. „Pokud jste mi chtěla připomenout, princezno, že krenevský král Diren je vaším strýcem z otcovy strany, a jeho první ministr Ginian, je vaším strýcem z matčiny strany, tak to nebylo nutné, protože to samozřejmě vím. Ale tady vám to nepomůže. Aliance Čtyřdohody funguje nezávisle na mocenském podloží vladařských rodů. A jenom díky tomu existuje skoro tisíc let.“
Viola si náhle připadala hloupě. Grewin ji pohotově objal kolem ramen a uštěpačně se na brůssa zazubil. „Nemusíte hned tolik hartusit, majore. Sestra jenom chtěla být milá.“
Prázdná chodba, kterou procházeli, končila širokými dveřmi. Kendrick se před nimi zastavil a vycenil na Grewina zuby: „Nechci ani domýšlet, oč se pokoušíte,“ zašeptal. „Ale Trajanis tady není.“
„To přece víme,“ zaševelil tichounce Hachen.
„My taky nejdeme za otcem, ale za Triádou,“ ozval se Grenedon.
Major se na Grenedona tvrdě podíval, jako kdyby chtěl něco říct, ale nakonec jen podrážděně zavrtěl hlavou. Připlácl dlaň na ovládací panel, a dveře se tiše odsunuly.
Vešli do místnosti s pohodlným nábytkem a jiskřivým kobercem s jinádími vlasy. V kontejneru u průhledné stěny se košatila velká stromková krofínie. Na jednom z křesel se rozvaloval velký chlap s ostrými rysy ve tváři. V rukách hnětl jakýsi spletenec z drátů, tvářil se naštvaně, jen explodovat. Zády k nim stála další postava v dlouhém tmavém plášti. Igor ab-Nirruvien.
„Sourozenci z Robustuy jsou zde,“ zahlásil Kendrick.
Chlap v křesle loupnul po skupince pohledem a zasyčel: „Díky majore.“
Kendrick si nerozhodně přešlápl. „Mám tu zůstat, sire?“
„Myslíš, že bychom si s nimi neporadili?“ vyjel na brůssa protiva. „Ale ano, počkej zde.“
„Přišli jsme v míru,“ řekl klidným hlasem Hachen.
Sedící člen vůdčí Triády se jedovatě ušklíbnul. „Jak jinak. Meče a paprskomety jste odevzdali na recepci. Ale určitě u sebe máte další vychytávky. Viděl bych to na leptodýky v botách a v rukávech, a na pár fantómových konstruktů v inhibovaném stavu po kapsách. Předpokládám, že jste přišli vysvobodit vašeho otce. Nejdříve to chcete zkusit po dobrém a potom po zlém. Jistě máte sofistikovaný plán. Ale musím vás zklamat. Trajanis tu není, protože jsme přesně něco takového čekali.“ Jak mluvil, postupně si sourozence prohlížel, na každém chvíli setrval pohledem.
Viola se v jeho přítomnosti vůbec necítila dobře. Ten muž byl plný zloby, kterou jako černé bahno šplíchal kolem sebe.
„Potrhlí rodiče většinou mívají potrhlé děti,“ poznamenal dál protiva, když prohlídku zakončil upřeným civěním na Hachena. „Četl jsem váš návrh na Mizeonsko-Erektiadské vyrovnání, a docela jste na mě zapůsobil, mladý muži. Ale když vidím, jak hloupě jste vlezl do pasti, a ještě jste s sebou přitáhl mladší sourozence,“ chlap si okatě drásavě povzdechl, „nevím, nevím. Začínám si myslet, že vám ten návrh na mírovou dohodu nadiktoval někdo jiný.“
„Raději bych mluvil k věci, sire,“ řekl kovovým hlasem Hachen. „Opakuji, že jsme sem nepřišli bojovat, ale vyjednávat. Je nám známo, že otce držíte na vězeňské základně Truo-fi. Nechceme vzít Truo-fi ztečí. Dokonce tam neplánujeme žádnou diverzní akci. Víme, že satelit je zabezpečený nulovým polem, takže bránou se tam nikdo nedostane. Rovněž tak víme, z jakého důvodu jste tak precizní opatření zavedli.“
Viola si neodpustila pobavený úšklebek. Důvodem k posílení obrany vězeňské základny byla diverzní akce jejich otce. Trajanis přibližně před sto padesáti lety na Truo-fi tajně pronikl, aby osvobodil rodinu krenevského krále Direna. Vydatně při tom pomáhal strýček Trsuah, ale jeho podíl se podařilo ututlat.
„Internovali jste našeho otce,“ pokračoval neúprosně Hachen, „a zajali jste staro-orkenského císaře Ottu. To, co od nich chcete, a co vám oni odmítají dát, je recept na Zmatečník, neboli Zhoubu Mastarovu, jinými slovy též Paridiánský parfém. Přinášíme vám návrh, jak celou situaci vyřešit, aby nikdo nepřišel k úhoně.“
„To zní skoro jako hrozba,“ prohodil chlap v křesle. Krákoravě se zasmál, vyhodil klubko z drátů do vzduchu a zase je chytil. „Já mám taky návrh, princi Hachene. Co kdybychom vás poslali na doskočiště a vrátili k mamince? Co kdybychom se dohodli, že jste tu nikdy nebyli a že jste o žádném Paridiánském parfému nikdy neslyšeli? Také jsem byl kdysi mladý a hloupý a zamilovaný. Nemáte náhodou před svatbou, princi Hachene? Co si vaše nevěsta počne, když bez varování nenávratně zmizíte?“
„To stačí, Aderawene,“ ozval se Nirruvien. Odvrátil se od okna a přehlédl pětici sourozenců od Hachena přes Eudora, Grewina a Violu, a zamračil se při pohledu na Grenedona, jako kdyby ho jeho přítomnost přece jen překvapila.
Pokynul k sedacímu nábytku a poté, co se sám usadil, řekl: „Tak co pro nás máte?“
