Sarvonův odkaz - kapitola 68: Zlověstní na tahu
Bratrův úsměv povadl. Ohromeně přikývl na znamení, že její výrok bere na vědomí. Potom ji se vší vážností poprosil, aby mu to všechno povyprávěla od začátku do konce.
Možná proto, že si to sama potřebovala srovnat, se jí slova sama začala sypat z úst: „Rok po tom, co jsi zmizel, mě jednou po večeři babička požádala, abych před půlnocí přišla do skleníku s kolíviemi, že prý mi potřebuje něco důležitého říct…“
Vyprávěla a Grenedon ji téměř nepřerušoval. Nedali se odradit ani královnou, která jim přiběhla vyčinit za pozdvižení, které nastalo, když je služebnictvo ráno nenašlo v jejich pokojích. Nedbali na Eudora, který se do knihovny tiše vplížil, usadil se na schůdky pod regálem, a už tam zůstal. Nereagovali na Grewina, který se záhy přikradl za svým dvojčetem. Nerozhodil je ani naježený Hachen, který s sebou přinesl podnos naložený jídlem.
Později se Viola dovtípila, že bratři si v obavách o Grenedona rozdělili hlídky. Nejspíš se všichni postupně sešli za dveřmi a poslouchali, až potom se rozhodli vloudit dovnitř, aby jim neuniklo nic podstatného.
Pověděla téměř všechno. Vynechala jenom to nejvíc osobní. Počítala s tím, že bratři nejsou hloupí a dají si dvě a dvě dohromady.
„Byla mi strašná zima. Moje magie se vyčerpávala a já ji neměla z čeho doplnit. Snažila jsem se zapustit kořeny mezi ledové cihly, prorůst pod ten barák, ale uvízla jsem ve spárách. Až tehdy se ukázalo, že mě tam Seen nenechal samotnou. Hlídalo mě pět rabiátů s maskami. Nemluvili. Pohybovali se, jako kdyby tančili. Chtěla jsem zůstat při vědomí, ale bylo mi pořád hůř. Potom mě přišel Seen zkontrolovat. Tvrdil, že válka mezi Riiberionem a Robustuou je na spadnutí. Vyřídil mi srdečný pozdrav od Wandy. Naparoval se, jaký je skvělý stratég. Vyrušil ho poprask před domem. Tehdy jsem to nevěděla jistě, ale napadlo mě, že by to mohl být Otta. Taky že byl.“
***
První prolomil ticho Hachen: „Uznávám, že ten tvůj Otta není taková krysa, jak jsem si původně myslel. Ale uvědomuješ si, drahá sestro, že ten chlap žere lidi?“
„Že to vadí zrovna tobě,“ zazubil se na Hachena Grewin. „Máš před svatbou s děvčetem z Erektiadu. Jako bys nevěděl, že Erektiadi v dračí formě taky občas někoho sežerou. Nechápu, jak o sobě můžeš říkat, že jsi diplomat.“
„Pokud jsem to dobře pochopil,“ podotkl komisně Eudor, „lidi nepožírá Otta, ale symbionti. Je psáno, že prapůvodní se místo lidí spokojí i se zvířaty. Hlavně když jsou živá.“
„Mně je úplně fuk, co ten chlap obědvá,“ pronesl zamyšleně Grenedon. Upřeně se na Violu podíval. „Hodně vám dlužím. Ale Ottovi nejvíc. Kdyby mě neuklidil k Floenovi, Exis by ze mě nadělala fašírku. Nebýt jeho, dávno bych vyvanul. Neměl by platit za moje chyby. Musíme s tím něco udělat. A rychle.“
„Zase to s tím pokáním nepřeháněj,“ vyletěl Eudor. „Ten chlap je syn své matky. Zabíjel, podváděl, kradl a intrikoval pro ni sedm století. Možná neměl jinou volbu, ale nikdo mu to neodpáře. Nechej ho Alianci a starej se o sebe. Sotva ses dostal z nejhoršího, už by ses hrnul do dalšího průseru. Kdyby se ti něco stalo, máti přijde o rozum.“
Viola si pomyslela, že matka je mnohem silnější, než jakou se jeví, ale nechala si to pro sebe. Byla ohromená, že Grenedon projevil o Ottu starost, protože takového si ho nepamatovala. To jí nalévalo naději do žil. A Eudorovo sýčkování? To je naopak dobrým znamením. Eudy myslí jako technik. U každého záměru se vždycky předem snaží vyloučit vady.
Obvykle vždy veselý encyklopedista Grewin se na své dvojče kysele podíval: „Maminčin mazánek se ozval. Co kdybys šel za Jadvinou, Eudy? Určitě potřebuje pomoct se zalíváním. My už to tu nějak skoulíme.“
„Nejsem maminčin mazánek,“ ohradil se Eudor. „Ale Grenedon je. Proto by měl sedět doma na prdeli a nevymýšlet blbiny.“
Hachen doposud ležérně rozvalený na matčině oblíbené lenošce, se narovnal a rozpačitě si odkašlal. „Nechtěl jsem s tím začínat,“ řekl opatrně, „ale nevidím jinou možnost než vám to říct. Otec je zřejmě v maléru. Včera pozdě večer jsem dostal dopis od Giniana z Vressu. Jak víte, otec tam sháněl informace stran toho paridiánského svinstva. Už tam není. Odvedli ho koordinátoři Aliance na hlavní základnu Leno-o-vin. Přišli s předvoláním, co vypadalo spíš jako zatykač. Ginianovi je známo, že otec pro Alianci občas pracuje. Za normálních okolností by ho takové předvolání nepřekvapovalo. Přesto se mu na způsobu, jakým si pro Trajanise přišli, něco nezdálo. Napsal o tom mě a ne matce. Tvrdí, že jeho impulzivní sestra by další blbé zprávy nemusela unést.“
„Budou otce dusit kvůli tomu elixíru,“ pronesl ponuře Grewin. „Máti spustila kamínek a lavina se už sype. Kdyby s tím nezačala, agenti by to v Podsvětním paláci zabalili, jakmile by vyšlo najevo, že tam Viola není. Ale oni hledali ten recept. A pochopitelně se na Zmatečník zeptali Exis. A ona, protože její plány vyletěly komínem, z čiré škodolibosti vyslepičila, že ho Beriona použila na Seveneku, a že opravdu funguje. Musíme doufat, že nevědí, že jsme ho namíchali znova, abychom dali dohromady Grenedona. To znamená,“ Grewin ukázal na Grenedona prstem, „že by ses vůbec neměl ukazovat na veřejnosti. Anebo bys mohl cukat hlavou a poulit oči, jakože jsi totálně poškozený.“
Grenedon se pod tíhou bratrova pohledu přihrbil.
„Zase moc žvaníš,“ uťal dvojče Eudor. Hrozivě se podíval na Hachena: „Krucinál! Musel jsi matku poslechnout s tím udavačským dopisem? Zrovna ty, co děláš všechno naopak, než ona přikáže?“
Hachen pokrčil rameny. „Naškrábala ten dopis na pultíku v dražební síni, zatímco otec se o pár kroků dál dohadoval s Exis. Já netušil, že to dělá bez jeho vědomí. To ona je královna. Alespoň formálně.“
„Měl sis ho aspoň přečíst, když ho adresovala Triádě,“ trval na svém Eudor.
„Nečtu cizí poštu,“ naježil se Hachen.
Eudor se ušklíbnul: „A to jsi diplomat? Dobře ti radím, dej se na zahradničení. Slyšel jsem, že draci…“
Jindy by se Viola jejich popichování zasmála, ale tentokrát vzala encyklopedii a nechala tlustý svazek hlučně dopadnout na zem.
Buch.
Když se na ni všichni čtyři tázavě podívali, ukázala jim tři prsty: „Van-Dis, Pán Chřtánu, Exis. Jeden z nich nebo všichni tři Alianci napráskali, k čemu přesně došlo na Seveneku. Vinu hodili na nebožku Berionu, na Grenedona a na Ottu.“
„Sázím na toho zkurveného arcidémona,“ řekl znechuceně Eudor. „Zuří, že mu Otta vysmýčil ledový hrad. Jeho šance na získání dryáku, potažmo na světovládu, je pryč. Pomstil se za zmařené investice.“
„Ať už to naprášil kdokoliv, vedení Aliance ten recept chce,“ řekla Viola. „Znovu otevřou případ Grenedonova zmizení, a ejhle, vyjde najevo, že Grenedon je zpět. To se prostě nedá ututlat nadlouho. Už teď mají pod zámkem otce a Ottu. Otec by pravděpodobně dokázal Igora přesvědčit, že Grenedon Berioně cosi skutečně namíchal, ale že to rozhodně nebyl Zmatečník, nýbrž úplně jiný dryák, kterému jenom žertem říkali Zmatečník. Ovšem ještě mají Ottu. Musíme předpokládat, že Aliance ví, odkud Grenedon ten recept vzal. Zatím nemají páru, že Otta stránky s receptem zničil. Ale budou se ho ptát. Budou mu slibovat hory doly. A když to nezabere, použijí násilí,“ dodala.
„Nelíbí se mi to,“ řekl ponuře Eudor, „ale musíme je odtamtud dostat. Oba.“
„Dřív, než si agenti vzpomenou na strůjce všeho zla, a sice na našeho malého Grenedona,“ dodal skřípavě Grewin.
„Jsem vyšší než ty, blbečku,“ nedal se jmenovaný.
„Sotva se držíš na nohou,“ poškleboval se Grewin.
Hachen vstal. „Mám návrh: teď se všichni spořádaně odebereme do jídelny, protože se blíží čas oběda. Před matkou budeme hýřit optimismem. O půlnoci se tu sejdeme a vymyslíme plán.“ Ukázal na Violu: „A ty se do té doby pořádně prospi, protože vypadáš jak sušená meruňka.“
***
