Sibiel - 1. kapitola (IV. kniha série Návrat na Mizeon)
(Satelit Maharáví, vojenská základna).
Sibiel neměl ponětí, kolik hodin uplynulo. Za okny bylo šero, ale to je na Maharáví normální. Tolik slov, kolik dnes musel říct, snad neřekl za celý svůj život. Ležel natažený na koberci v pracovně plukovníka Lennyho Arci-Fezziela, civěl na šedivý strop a hlavou mu vířily tisíce otázek. Neustále se mu vybavovaly útržky Šlupkova svědectví, které poloviční drak přednesl na Bredeonu těsně poté, co se vrátil ze zdevastovaného Mizeonu:
Když se to celé definitivně posralo, vyprávěl Šlupka, a relikviář vyletěl do vzduchu, proměnil jsem se a letěl taky. Plachtil jsem těsně pod mraky. Viděl jsem Padlé řádit. Jako živé blesky těkali Kernokem. Arcidémony, na které narazili, spalovali po skupinách. Myslel jsem, že nemám co ztratit. Počítal jsem s tím, že zemřu v boji, ale oni mě pořád míjeli. Pohybovali se tak rychle, že než jsem se stačil z výšky snést, byli by už na odvráceném konci města. Tak si mě všiml Aisus. Přisvištěl ke mně a řekl mi, že Rafedaxarrova éra končí. Že všechny jeho výhonky rozdrtí stejně, jako zničili jeho arogantního vnuka. Mě prý ušetří, protože mají u draků starý dluh. Jestli chci žít, ať se okamžitě přesunu na Erektiad, kam patřím, a ať s sebou vezmu své potomky, dokud je čas. Ostatní Padlí mezitím zmizeli. Hádám, že do Levenu, Rahany, na venkovské statky v Abderanu, aby dílo dokonali. Větřil jsem, hledal. Na chvíli se mi zdálo, že cítím Issaka, ale potom jsem jeho stopu ztratil. V troskách Hedenské usedlosti jsem našel svou dceru Vilenu. Byla tam s dětmi, synovci a neteřemi. Tehdy se Šlupka odmlčel a upřel pohled na svého syna Issaka: Tví synové jsou naživu. Ale tvá žena… Zatímco se Issak roztřásl, Šlupka pokračoval: Dcera byla hysterická, děti zmatené. Manžela, otce a strýce jim roztrhali před očima. Otevřel jsem jim bránu na základnu v Maharáví a letěl sem.“
Aspoň teď bylo jasné, proč Padlí Šlupku a jeho potomky ušetřili. Protože jim Erektiadi pomáhali ke svobodě před pěti sty lety. Sibiel jen doufal, že se to neobrátí proti Arci-Tassiům a že se nenajde pitomec, který by se odvážil obvinit Arci-Tassie ze zrady.
Sibiel se zhostil vysvětlování nové situace vyplašeným krajanům shromážděným v domě mizeonského velvyslance. Bolela ho každá věta: Padlí povstali. Zabíjeli arcidémony z Rafedaxarovy krve. Nevíme ještě přesně, koho ušetřili, ale je tu naděje, že minuli ty z nás, kteří se do rodiny přiženili či přivdaly. Lichy, ewoui, skollí humanoidy a některé z potomků dračí princezny Tariony a prince Tassia. V současné době je Mizeon v rozkladu. Každý potomek Rafedaxarovy linie, který tam vstoupí, riskuje smrt. Tím, že nám císař přikázal tady zůstat, nás všechny zachránil. Během dalších hodin vás přeneseme na základnu Maharáví, kam soustředíme přeživší. Přesně tolik jim řekl.
Načež se Sibiel oficiálně rozloučil s Bredeonci. Mizeon je v současnosti v rozvalinách, chystáme se pracovat na nápravě. Lhal jako diplomat. Kdyby se mu někdo před třemi lety opovážil říct, že bude nucen jednat s politiky, byl by mu rozbil nos. Rozčilovalo jej, že nebyla příležitost zkontrolovat na Bredeonu Rafedaxarra. Nemohl si odskočit na ostrov, aniž by to musel složitě vysvětlovat. Co nejdříve to napraví. Jen co se to tu trochu uklidní. Raisi, kteří se o ex-císaře starají, si zaslouží vědět, co se děje. Taky je tu otázka, zda je na Bredeonu ještě bezpečno. Teď byl rád, že záležitosti s ex-císařovým pobytem zařídil sám a nevyužil pomoci té spřízněné právnické firmy.
Přesun civilistů z Bredeonu na Maharáví proběhl celkem bez potíží. Nikdo nejančil, nikdo neprotestoval. Nejspíš proto, že byli v šoku. Ale všechno se uhlídat nedá. Těsně po přemístění začali někteří kafrat a kataklyzma zpochybňovat. Norden Arci-Pawner se ani nesnažil to maskovat. V nastalém chaosu si prostě otevřel portál a byl fuč. Než se gardistům podařilo dostat rozčilené arcidémony pod kontrolu, napodobili Nordena ještě Igisiův levoboček Twen a kapitánka Igisiovy ochranky raisi Renona. Pokud zamířili na Mizeon, Padlí je zahubí, konstatoval mdlým tónem Issak.
Základnu na Maharáví Sibiel upřednostnil před Olixu a Lestenem, protože jedině na Maharáví se zbrojní sklady, kasárna a veškeré zázemí nacházejí pod zemí.
Generál Xan se odporoučel do svého člunu na orbitě. Všech šest lodí císařské flotily poslal na Maharáví, zatímco on zamířil na další základny obeznámit osazenstvo s novými poměry a rozkazy. Už se dohodli, že osmadvacet základen plně evakuují a jednotky z nich přesunou na Maharáví. Do rezervy zachovají ještě základny Olixu a Lesten. Velitel Olixu, plukovník Borden Arci-Jeen, a velitel Lestenu, Plukovník Hanet Arci-Lered, ponechají na svých základnách jen nejnutnější zálohy a většinu sil přesunou dílem přímo na Maharáví a dílem na satelity v blízkosti orbity.
Na Maharáví exulanti dorazili současně s bitevníky plukovníka Lennyho, které se vracely z Etuumu. Jakmile byli civilisté ubytováni, dožadovali se účasti na plánování dalších kroků. To je předčasné, zatím přeskupujeme vojska a sumarizujeme škody, odbyl osiřelé náměstky a pobočníky radních Sibiel. Na chvíli se jich sice zbavil, ale jakmile dorazí plukovníci Borden a Hanet a generál Xan, nezbude jim než civily přizvat.
Teď tedy v Lennyho pracovně, situované v jediné nadzemní budově velitelství základny, Sibiel se Šlupkou Flebussionem, přeživšími gardisty a velitelským štábem Lennyho regimentu čekali, než armádní špičky dorazí. Nikoho nenapadlo jít spát. Jeden civěl do prázdna, druhý si hrál s náramkem, třetí mlátil do boxovacího pytle. Každý předchozí události zpracovával po svém.
Sibiel s rukama za hlavou přejížděl konečky prstů pravé ruky po reliéfu náramku od Eliany na levém zápěstí. Vyrušilo ho vrnění a barevné odlesky na stěnách. Zvedl se na loktech, aby se podíval, co se děje. Uviděl Ditruxe rozvaleného za Lennyho stolem s projektorem v ruce. Nad stolní deskou se chvěla projekce systému Erektiadů.
Sibiel zabručel: „Hrabeš se v Lennyho zásuvkách, Dite?“
Sibiel se s Ditruxem nikdy moc dobře nesnesl. Ditrux až příliš dával každému najevo, že jeho tatínek je ministrem války. V dobách, kdy oba sloužili v císařské gardě, soupeřili o důstojnický post a byli spíše rivaly než kolegy. Zvítězil Ditrux, protože Sibiela zavřeli do adaptačního turnusu.
„Před Padlými jsme tu možná v bezpečí,“ poznamenal ponuře Ditrux. „Ale co draci?“
Sibiela napadlo, že možná nadešel čas na staré řevnivosti zapomenout. Proto se rozhodl zaměřit na praktické otázky. „Ideální lokaci nevybereš,“ odpověděl. „Až se draci o zkáze dozvědí, vydají se nás dorazit.“
„Naštěstí jsou kapánek těžkopádní,“ vstoupil do diskuse Šlupka. „Než stačí vykonat všechny rituály, které jejich svitky předepisují, opevníme se tu.“ Otec a syn Arci-Tassiové se pomalu dávali dohromady. Šlupka se hrbil nad kávovým stolkem, na klíně podložku s blokem. Polohlasně klel, škrtal a znovu přepisoval návrh prohlášení k Alianci, které odvysílají, jen co ho zkonzultují s vojenskými veliteli. Vykoupaný a převlečený Issak s čerstvě zajizvenými ranami se choulil v křesle a skelnýma očima civěl do prázdna. „Má vůbec smysl se o něco snažit, tati?“ pronesl mdle. „Mizeon jsme ztratili. Radena je mrtvá,“ zachraptěl.
Sibiela z té bolesti, kterou z Issaka ucítil, bodalo u srdce. Issakova žena Radena byla rozená Arci-Quinnová, Trixenova vnučka.
„Tvé děti, tvá sestra a neteře jsou naživu,“ upozornil Issaka Flebussion. „Dokonce i tvůj prvorozený, Haren, žije. Sakra, buď za to vděčný.“
Sibiel si vzpomněl, že Trixen Harena pověřil ochranou Arrakiela. „To je fakt,“ přisvědčil. Obrátil se k Sedenovi: „A s Harenem jsou i Mia Pawnerová a tvůj synovec Grennon.“
Seden Arci-Kesall zíral na display svého náramku. Od chvíle, co se dozvěděl o zkáze své rodiny, neřekl ani slovo. Nyní překvapeně nadskočil. „Takže Grenny žije?“
„Jo,“ zabručel Šlupka. „Jsou v bezpečí. Úplně mimo mizeonský systém.“
„Poslal jsem za nimi Padearu Arci-Fezzielovou,“ vložil se do toho Sibiel. „Chci, aby se za všech okolností drželi původního plánu. Jsou s nimi gardisté, které pověřil Lissarius.“
„Pokud je císař mrtev,“ ozval se nesměle Jerones, jehož asketické rysy stahoval žal, „a jestliže jsou mrtví i radní, neměli bychom ze svých řad vygenerovat nového vůdce?“
„Co chceš „generovat“, ty mamlase?“ obořil se na Jeronese Šlupka a třískl perem do stolní desky tak zuřivě, že ho zlomil. Bylo to páté psací náčiní, co dnes zničil. „Pro koho? Pro pět darmožroutů z ministerstev?“
„Pouze naznačuji, že se nám rýsuje zásadní otázka, zda zůstat pohromadě a usilovat o obnovu, nebo se v pokoji rozptýlit na ostatní světy,“ konstatoval opatrně Jerones. „Všichni máme někde nějaké příbuzné. Požádat o azyl na světech v okolí se jeví jednodušší a efektivnější, ale tím jako národ definitivně vymřeme.“ Jerones pokrčil rameny. „Klidně bych mohl odejít na Riiberion k babičce, ale nechce se mi vzdávat tak snadno. Jsem arcidémon a můj domov je na Mizeonu. Proto jsem pro tu první možnost. Zůstat pohromadě a udržet se. Ale musíme vzít do úvahy, že ostatní od nás budou chtít jasnou perspektivu, kterou bude reprezentovat důvěryhodná osobnost. Nepůjdou s námi v případě, že nebudeme mít jednoznačně strukturované cíle a definované pozice s jasně stanovenou mírou odpovědnosti. Než aby riskovali, že je sežerou draci, raději se přestěhují k příbuzným na Robustuu, Bredeon, Sunisen a kdovíkam ještě. Proto si myslím, že by nastolení regenta mohlo být důležité.“
Sibiel jen zíral. Jerones byl ve svém živlu. Toho kluka bylo na službu v gardě vždycky škoda. Byl spíš teoretickým myslitelem než rváčem. Otravný šťoura, co hledá problémy, kde nejsou. Ale tentokrát trefil hřebík na hlavičku.
Šlupka odhodil šestou zlomenou tužku a sáhnul po téměř prázdné láhvi s destilátem, kterou jim na stůl hodil Lenny, než odešel. Smířlivě po Jeronesovi shlídnul. „Budiž,“ povzdechl si. „Ne že by se mi to líbilo, ale má to logiku.“
Do pracovny nakráčel plukovník Lenny doprovázený svým bratrancem Keinonem a trojicí dalších důstojníků. Oba Arci-Fezzielové vypadali, jako kdyby se čerstvě poprali. Nikoho to nepřekvapilo. Když byli každý sám za sebe, působili rozumně a jednali zodpovědně. Ovšem pohromadě byli jako zemětřesení. Rvali se jako koně od útlého dětství, nikdy se nedokázali na ničem shodnout. Sibiel je podezíral, že si to užívají. Jeden skončil v armádě a ten druhý v gardě, ale kdykoliv měli příležitost, byli spolu, aby se mohli hádat nebo rvát.
Lenny se obrátil přímo na Sibiela: „Za dvě hodiny tu budou vojska z Olixu.“
„Ne. Za dvě hodiny a půl,“ opravil ho umíněně Keinon.
„Za tři hodiny a dvacet minut dorazí ti z Lestenu,“ pokračoval nevzrušeně Lenny.
„Přesněji za tři hodiny dvacet čtyři minut,“ meldoval Keinon.
„A co takhle za tři hodiny dvacet dva minut, hoši?“ houkl zavile Ditrux.
Sibiel jen přikývnul. Takže přípravy na přijetí jsou v plném proudu.
Diskuse mezi Jeronesem a Šlupkou zatím pokračovala: „Kolik nás mohlo přežít?“ laboroval Šlupka. „Tisíc?“
„Kromě úřednických krys a zbytku gardy,“ řekl Jerones, „přežili vojáci na základnách. Tři jednotky. To je něco přes devět set arcidémonů.“
„Správně,“ ozvala se Lennyho pobočnice Adwena Arci-Pawnerová. „Na záchranu civilizace nás pořád zůstalo dost.“ Tato osůbka s modře obarvenou střapatou kšticí v černé uniformě, vyzbrojená až po uši, klamala tělem. Její matkou byla princezna Pawnera, otcem významný skollský diplomat. Vystudovala obor politických vztahů na Kevajském lyceu na Robustue a ostatním důstojníkům často pila krev svým sklonem všechno relativizovat. Teď ale vypadala, že má jasno.
„Metodiky krizového řízení se ztrátou celého Mizeonu nepočítají,“ zaškaredil se Ditrux.
„Nepočítají ani se smrtí císaře,“ přisadil si Keinon.
Seden Arci-Kesall usazený v rohu pokoje, pohazující si s ozubenou dýkou, se hořce usmál. Byl to on, kdo měl v gardě dohled nad administrativou a bylo o něm známo, že se vyzná i v protokolu. „Se smrtí ne, ale s jeho indispozicí ano,“ prohlásil. „Musíme ustanovit regenta. Hierarchie je jasně daná: První je na řadě císařův sekretář. Ten tu není. Pak jsou to radní. Pokud všichni padnou, což se nejspíše stalo, dostávají příležitost arciknížata podle pořadí linií. Až ve čtvrtém sledu jsou nejvyšší důstojníci.“
„Z arciknížat přežili Šlupka a Sibiel,“ ozvala se Adwena.
„Já na takové sračky vážně nemám nervy,“ zahučel zlověstně Šlupka. „Každého hnidopicha bych sežral! Podporuju na ten post Sibiela. Navíc je ze třetí linie a já až ze čtvrté. Má přednost. “
„Vzteklý Arci-Quinn?“ vyprskla Adwena. Když se na ni Sibiel za tu poznámku hrozivě zamračil, vycenila na něj do špiček vybroušené přední řezáky.
„Má za sebou adaptační turnus,“ přidal se Seden a ponuře Sibiela přejel pohledem. „Není záruka, že bude stabilní.“
„Zajímalo by mě, Sede,“ Keinon se na bratra velitele Chřtánu jedovatě podíval, „jak stabilní bys po Seenově drezuře zůstal ty.“
Těžký pevně vycpaný relaxační polštář, doposud pokojně spočívající na zemi, se sám od sebe vymrštil do vzduchu a plácl Keinonovi do tváře.
„Co to, kurva?“ zavrčel Keinon.
Rozhostilo se ticho. Seden, protože to byl on, kdo poslal polštář do boje, vstal. „Nestrkej mi pod nos mého bratra, Kei,“ zavrčel. „Nemám s jeho sračkami nic společného! Jenom dávám do placu fakta!“
Sibiel se kolem sebe naštvaně rozhlédl. Nejdřív se o něm baví, jako kdyby tu nebyl, a potom se začnou prát. „No, zatím jsem nikomu játra nevyrval,“ zahučel temně. Ukázal na nešťastný polštář: „Ale jestli budete plýtvat interní magií na pitomosti, tak to zkusím.“
„Beru na vědomí,“ odsekl Seden a s rázným dupáním velitelovu pracovnu opustil.
„Vrátíme se k jádru věci?“ řekl mírně pobaveně Jerones.
„Osobně proti Arci-Quinnovi nic nemám,“ poznamenala smířlivě Adwena.
„Je to sice idiot,“ zahučel blahosklonně Ditrux (ten ignorant se ani nepokusil vstát a vrátit plukovníkovi jeho židli), „ale v takové idiotské situaci by to mohlo mít smysl.“
„Brečíte na špatném hrobě,“ přerušil jejich dohadování Sibiel. „Nevěřím, že jsou všichni ostatní kandidáti mrtví. Mohli utéct, jakmile to začalo.“
Říkal to přesvědčivě, ale vzápětí se přistihl, že o tom pochybuje. Každý arcikníže, a mezi nimi i tací, které Sibiel nesnášel, určitě dodrželi zavedené postupy pro civilní krizové situace. Po zjištění, že se žene pohroma, se bezprostředně stáhli k rodinám, aby je ochránili. Padlí s tím museli počítat. Snad proto existovala mezi prvními otřesy a konečným výbuchem časová prodleva. Aby se mohly rodové linie shromáždit na svých sídlech. Padlí si ušetřili práci. Počkali, než se jednotlivé arci-domy dají dohromady, a pak udeřili.
„A ještě je tu Essius,“ pronesl Sibiel do ticha. „Pokud nemám důkaz, že je mrtvý, pořád můžeme počítat s ním.“
„Polokrevný?“ pípla Adwena.
„Jo, polokrevný!“ zasyčel Sibiel. „A co?“
Nemohl uvěřit, že ten šťoura se šroubovákem je na mraky. Odmítal se smířit s pomyšlením, že sestry a matku už nikdy neuvidí.
***
