Sibiel - 13. kapitola (IV. kniha série Návrat na Mizeon)
(Diplomatická mise z Bredeonu)
Hukot v depu přehlušilo kvílení sirény. Táhlý dvakrát přerušený interval naznačoval bodové narušení vnější integrity. O frontální útok z orbity určitě nejde, ten by v prvním sledu zachytily satelity a hlídkové čluny. Tudíž sem někdo prošel branou. Blikání barevných světel nahradila krvavě rudá.
Sibielův komunikační náramek zapípal. Narušitel v sektoru X 12.To volal Jerones. Lenny tam posílá Cadwena s četou.
Rozumím, štěkl Sibiel. Jdu na můstek. Přenesl se na velitelské stanoviště. U monitorovacího tubusu stáli Xan s Lennym a Ditruxem. Sledovali výsek venkovního prostoru satelitu. Výjev zabíral úzké údolí lemované ostrými skalnatými štíty. Uprostřed uměle srovnaného terénu se potloukala osamělá postava. Pochodovala několik kroků tam a několik zpět, jako kdyby čekala, až si jí všimnou. Pod paží svírala štíhlé válcovité pouzdro.
„Nevypadá to jako zbraň,“ zamručel Lenny.
„Může to být infekční,“ poznamenal Ditrux. „Třeba ty nové kmeny skollí chřipky, co jsou rezistentní na vakcíny.“
„Naši mají biodetektory,“ řekl zachmuřeně Xan. Všichni věděli, že pokud by čidla detekovala biologické ohrožení, arcidémoni v zásahové jednotce by byli odepsaní. Ještě, než by je nákaza skolila, stačili by zničit škůdce, ale pak by podle protokolu museli dezintegrátory obrátit proti sobě.
„Už jsou tam,“ komentoval situaci Ditrux. V jediné chvíli se arcidémoni slétli z nebes a vyzbrojeni širokopalnými dezintegrátory a bio-sondami narušitele obklíčili. Muž ukázal prázdné ruce. Reproduktory na můstku přenášely jeho řeč: Přicházím z pověření bredeonského Konventu, abych předal dopis od předsedy Sana-Tona vašemu regentovi.
Sibiel zaťal čelist. Tak návštěva? Neohlášená? Bezpochyby nějaká neplecha. Ten nakratinko ostříhaný středně vysoký chlápek v šedém overalu s chytrýma očima mu byl povědomý. Ach ano. Onen praktický asistent předsedy Konventu, o kterém se Lissarius domníval, že ho platí Klastr. Rozhlížel se kolem sebe tak klidně, jako kdyby byl na promenádě. Kolem v pohotovostních pozicích číhali gardisté s odjištěnými dezintegrátory a detekčními sondami, Cadwen s Adwenou měli dokonce připravené vibromeče pro případ, že by bredeonce chránilo silové pole, které střely z dezintegrátorů odráží. Sibiel sledoval, jak muž otočením zápěstí otevírá pouzdro a vytahuje z něj roli papíru opatřenou lesklou oranžovou pečetí. Pohyboval se pomalu. Očividně pochopil, že arcidémoni očekávají léčku. V tom pouzdru by klidně mohl být schovaný pulzační granát. Démonům vážně ublížit nemohl, ale na pár hodin by je odrovnal. Vyslance by však najisto zabil. Jenže ten chlap vypadal na sebevraha příliš v pohodě. Hlavně bio detektorů se přiblížily, ale barevné panely na pažbách zůstaly v klidu.
„Čistý,“ zahlásil můstku Cadwen.
Sibiel v duchu připsal tomu bredeonci kladný bod, protože navzdory palebné síle, která proti němu stála, nehnul ani brvou. Ovšem, co by to bylo za vyslance, kdyby se hned rozsypal? „Vezměte ho do izolace,“ štěkl. „Přijdu tam.“ Vizualizoval si v mysli topografii základny a současně už otevíral bránu do sekce Y 0 zabezpečené tunami krihonitu, bránících telepatickému přenosu. Tyto prostory byly původně určené pro zadržování zajatých draků. Nikdy je nevyužili. Draci se raději nechají roztrhat na kusy, než aby čelili zajetí.
***
Vyslanec čekal v bíle osvětlené kamenné komoře. Nebylo tam nic než kamenná postel u zdi a kamenný stůl s kamennými lavicemi. Na jedné z nich bredeonec seděl. Když Sibiel vešel, vstal a pozdravil: „Renegare, regente.“
„Renegare, vyslanče,“ odpověděl Sibiel. Naznačil, aby se znovu posadil a sám zaujal místo na odvrácené straně stolu. „Co mi nesete?“
Chlápek mu podal tu listinu, kterou už předtím prověřili vojáci.
Sibiel dokument převzal a četl:
Určeno: regentu arcidémonů na Maharáví, siru Sibielovi
Oznámení o usnesení
Z usnesení Konventu světa Bredeon konstatujeme, že s ohledem na okolnosti dohoda mezi Radou světa Mizeon a Konventem světa Bredeon o zasnoubení císaře Rafedaxarra II. a Zeny a Zery Gdori-Dosových pozbývá platnosti.
Podepsán: předseda Konventu Sana-Ton.
Pověření k doručení: Já, Sana-Ton, předseda Konventu světa Bredeon, pověřuji svého asistenta, epobyta Ubereona, k doručení výše uvedeného usnesení.
Podepsán: předseda Konventu Sana-Ton.
„Taková formalita?“ ušklíbnul se Sibiel. „Vážně myslíte, že to jako zástěrka pro špiony postačí? Proč jste skutečně přišel, epobyte?“
V Ubereonově tváři se nepohnul ani sval. „Je všeobecně známo, že si my, bredeonci, potrpíme na byrokracii. Mělo by to projít. Přišel jsem si promluvit o Dárci života, sire. Máme o něj zájem. Pokud nám ho předáte, vyřešíme váš problém s debhátary.“
„Jak?“ syknul Sibiel. Tak to vypadalo vážně legračně. Jak se zdá, Dárce života chtějí všichni.
„Eliminujeme základnu jejich moci,“ řekl nevzrušeně vyslanec. „Sebereme jim zdroj síly.“
Sibiel vytřeštil oči. Tak, jak to ten chlápek vyslovil, to vypadalo úplně nevinně. „Chcete říct, že vyvraždíte obecné démony a raisi? Dohody z Rean-Kwanteru vám zakazují se vojensky angažovat.“
„Nehodláme se angažovat vojensky, sire. Máme jiné prostředky. Tiché a elegantní.“
Sibiel při té představě zavřel oči. „Biologický útok je pořád útok. Mluvíte o genocidě celé rasy, epobyte.“
„Rasy, která vás zradila.“
To je pravda. Ale přesto se při té představě Sibelovi udělalo fyzicky špatně.
„Debhátarové si obecné démony a raisi opatrují jako zdroj síly,“ pokračoval nevzrušeně vyslanec. „Ale my oba víme, že obecní pro vás, arcidémony, představovali spíše zátěž. A podle toho, jak si vedete tady, je zjevné, že se obejdete i bez nich.“
„Opravdu tolik pasete po Dárci života, že byste byli ochotni riskovat svoje privilegia? Porušili byste tím neutralitu. U Aliance by vám to neprošlo.“
„Nebudeme riskovat vůbec nic,“ řekl vyslanec a trochu se k Sibielovi naklonil. „Zato vám utíká čas. Uvěřili jste, že debhátarům postačí, když na vás poštvou draky. Všichni široko daleko už vědí o dohodě erektiadů s debhátary i o dohodě erektiadů s vámi. Ale ze strany debhátarů je to jen finta, která vás má ukonejšit. Staří mizeonští bohové se pomalu stávají hrozbou. Oni sami Mizeon na delší dobu opouštět nemohou, ale nic jim nebrání posílat jiné. Budují armádu sestavenou z pozůstatků Trestného komanda a Kvarionských tebechetů.“
Tebechety? Sibielovi přejel mráz po zádech. Bájné bojové stroje využívající materiál napadeného světa k vlastní replikaci.
„Takže víte, o čem mluvím,“ podotkl vyslanec, když viděl Sibielovo rozhořčení. „To, že vytáhli tak nebezpečné zbraně, znamená, že jsou naprosto šílení. Vyvstává riziko, že až si vypořádají účty s vámi, zaměří se na sousedy. Jediným způsobem, jak je odstavit, je eliminovat zdroj jejich síly, a tím jsou jejich uctívači.“
„Proč s tím vlastně jdete za mnou?“ vydechl Sibi. „Pokud mají tebechety, což bude Essiova práce, má Aliance regulérní důvod zasáhnout přímo.“
„Aliance začne oficiálně jednat až poté, co některá ze stran poruší pokojný stav. Takže budou čekat, než debhátarové armádu použijí. A je jasné, že ji použijí na vás. Ano, Aliance se bude klidně dívat, jak vás tu tebechety převálcují. Teprve potom vydá pokyn k zásahu.“
„Myslíte si, že nás Aliance odepsala? Proč?“ brouknul temně Sibiel. Nevěřil tomu chlapovi ani slovo.
Vyslanec pokrčil rameny. „Možná i ve vás vidí zdroj ohrožení.“ Poklepal nehtem o kamennou stolní desku. „Díky našemu návrhu máte na vybranou. Buď budete čekat, než se zde tebechety vylodí, nebo nám dáte Dárce života a my vás těch problémů zbavíme.“
„Pokud bychom se s vámi dohodli, draci se to dozvědí. Protože vás upřednostníme, vyrazí proti nám,“ namítnul Sibiel. Celá situace mu připadal komická, protože Dárce života ještě ani nemají.
Vyslanec kývnul. „Také chtějí Dárce života, to víme. Jenže oni situaci podcenili, když z toho udělali kabaret. Nechali vás s debhátary v hledání Rawanta soutěžit. Chtějí sedět jedním zadkem na dvou hostinách. My na rozdíl od nich sázíme jen na vás.“
Tomu Sibiel už vůbec nevěřil. „Potřebuji trochu času, abych váš návrh posoudil,“ řekl. Stačilo by tak tisíc let.
„Máte čtyřicet dní,“ oznámil vyslanec. „Pak se vrátím pro odpověď. Nějaká záminka pro mou návštěvu se už najde.“
***
„Nelíbí se mi, jak dobře jsou informovaní,“ řekl Šlupka, když se po vyslancově odchodu sešli. Prolomil tak dlouhé šokované ticho, které po vylíčení návrhů z Bredeonu následovalo. Právě kvůli obavám z odposlouchávání je Sibiel svolal do izolace.
„Myslíš, že někoho mají i tady? Že někdo z našich pro ně špehuje?“ řekl Jerones. Podíval se na Šlupku: „Vždyť jste to kontrolovali. Nebo snad ne?“
„Jo, ale nejsem neomylný,“ řekl ublíženě Šlupka. „Jen si to vyzkoušej sám. Ucpávej díry, o kterých nevíš!“
„Máme rezervy, co se týká raisi,“ řekl rozvážně Jerones. „Navrhuji všechny znovu prověřit. Kus po kuse. Dát dohromady jejich papíry, vyslechnout, kde byli a co dělali posledních několik let před převratem. Klidně to udělám, ale chybí mi podklady. Hlavně, co se týká raisi z klanu Arci-Quinnů.“
„Dobrá, opatřím, co se dá,“ řekl napruženě Sibiel. „Ale teď se soustřeďme na Mizeon, ano?“ Rozhodně nedovolí, aby se mezi sebou začali dohadovat, kdo co jak odfláknul.
„Rovnou vám říkám, že se mi ten návrh s chřipkou nelíbí,“ houknul Ditrux. „Ne že bych obecné a raisi miloval. Jakmile Mizeon dobudeme zpět, udělám jim vojnu jak řemen. Ale musíme vzít v úvahu, že to spiknutí nebylo z jejich hlavy. To ten renegát Essius je zblbnul a zmanipuloval. Však my je znova naučíme, kde je jejich místo. Snad mi dáte za pravdu, když řeknu, že obecní, pokud zrovna netrpí přebujelým přemýšlením, jsou docela užiteční.“ Ditrux se zamyšleně poškrábal po strništi na bradě a dodal: „Obdělávají půdu, zadržují vodu v krajině, rozumí mluveným povelům, dokonce jednoho zahřejí v posteli. Nedokážu si přestavit Mizeon bez nich. Co jim říct, aby si ty návrhy strčili do prdele?“
Tím, jak neomaleně vyjádřil, nad čím všichni právě usilovně uvažovali, si Ditrux Arci-Jeen vysloužil salvu smíchu.
Napjatá atmosféra se uvolnila, jak se každý z nich ujistil, že není sám, kdo genocidu obecných démonů neschvaluje.
„Ono je docela dobře možné, že by vybití uctívačů zasáhlo nejen debhátary, ale i nás,“ řekl opatrně Jerones. „I náš pradědeček kdysi čerpal sílu z jejich víry.“
„Proč by nás to mělo oslabit?“ podivil se Lenny. „Jsme přece míšenci.“ Ten jediný se nesmál a tvářil se, jako kdyby bredeonskou dohodu skutečně zvažoval. Sibiel tomu rozuměl. Ani on neměl úplně jasno. Co když odmítnutím té dohody zmaří všechny své šance? Mají právo tak snadno to shodit ze stolu? Ušetří obecné, ale sami sebe zatratí?
„Jerones může mít pravdu,“ poznamenal Šlupka. „To, o čem si myslíš, Lenny, že je naše síla, se může stát naší slabinou. Nikde není vytesáno do kamene, že bychom zůstali stejní. Jsme Rafedaxarrovy děti. Zničení obecných démonů by z nás mohlo vysát interní magii. K čemu by nám pak byla nesmrtelnost, kdybychom nemohli tvořit? Nemůžeme dopustit vybití obecných. Nesmíme být tak pitomí a podřezat si vlastní větev.“
„Překvapuje mě, že to bredeonce nenapadlo,“ řekl Sibiel. „Ubereon prohlásil, že draci podlehli pýše, když z toho udělali kabaret, ovšem oni sami nejsou o nic lepší.“
„Jediný, na kom záleží, je v současnosti Rawantes,“ řekl Xan. „Myslím, že dokud ho Arrakiel nenajde, jsme relativně v bezpečí. Ale jakmile se proflákne, že ho máme, strhne se mela.“
„A co když si to s tebechety bredeonci vymysleli? Nemáme nic jiného než slovo toho třasořitky,“ zasyčel Ditrux.
Xan zavrtěl hlavou. „Na to bych se radši nespoléhal. Musíme tu možnost vzít do úvahy, ať se nám to líbí nebo ne.“
„Samy se skrze bránu nedostanou,“ řekl Lenny. „Jsou to stroje. Nemají žádnou magii ani na žádnou nereagují. Pro transport potřebují pomoc arcidémona nebo boha. Ale jakmile jednou proniknou sem, nic je nezastaví. Můžeme bojovat proti debhátarům, můžeme se ubránit drakům, dokonce i Alianci, ale ne těm zatraceným robotům. Nechápu, jak se k nim Essius dostal. Myslel jsem, že byly všechny zničeny už před epidemií.“
„Navrhuji na Mizeon vyslat komando, které ty stroje zničí,“ řekl chraptivým hlasem Ditrux.
„Zničení není řešení. Essius by postavil nové,“ ozval se Sibiel.
„Tak odkráglujeme Essia,“ nedal se Ditrux. Jeho návrh ostatní ocenili souhlasným mručením.
„Budiž,“ připustil nepříliš nadšeně Sibiel. „Ale ani Essius není nenahraditelný. Především bychom měli ty stroje poškodit. Tak, aby na první dojem vypadaly neporušeně a aby se rozsypaly až v boji.“
„Infikovat je,“ ušklíbnul se škodolibě Šlupka a samým nadšením naskočil. „Infonovým virem. Jdu na to!“
Sibiel se obrátil na Jeronese: „Pamatuješ, jak jsem ti říkal, abys mi vytipoval agenta? Jak jsi s tím daleko?“
Jerones se rozpačitě ošil. „Už jsem naznačil, že je to problém, sire. Knihovna základny byla naposledy aktualizovaná dva roky před exodem. Obsahuje jenom kusé informace. Údaje typu kolik raisi má který klan a jejich jmenné seznamy. Většina dat už není aktuální, protože ti raisi zůstali na Mizeonu.“ Bezradně rozhodil rukama. „Ale vlastně, budu s každým z nich osobně mluvit, když budu prověřovat jejich loajalitu. Až je budu zpovídat, můžu vytipovat i agenta. Vzhledem k utajení musím postupovat pomalu a nenápadně.“
„Hlavně s tím už začni,“ řekl Sibiel. „Veškerá komunikace týkající se té mise musí probíhat tady v izolaci. Až rozhodneš, kdo z nich přichází v úvahu, postupně je sem nalákáme třeba pod záminkou, že budou opravovat… osvětlení. A ještě jedna věc: K Rexovi pošlu Issaka se zprávou. Přiznám, co nám bredeonci navrhují a že to hodláme odmítnout, protože chceme dodržet dohodu s draky. Bude lepší přiznat barvu, než je nechat se domýšlet, že jim něco pečeme za zády.“
„Hlavně nezmiňuj pravé důvody, proč tu genocidu odmítáme. Ani slovo o možném dopadu na naše schopnosti,“ ozval se skřípavě Lenny.
„Žádný strach,“ zašklebil se Sibiel. „Napíšu tam vzletné cancy o etice a morálce.
