Sibiel - 17. kapitola (IV. kniha série Návrat na Mizeon)
(Satelit Růžová Luzná v systému Brussedea)
Arri se opíral o pult. V jedné ruce svíral sklenici vitrexxu s cihusem a druhou přejížděl po boku krásky, která se k němu vinula. Dlouhými štíhlými prsty zcela bezostyšně přejížděla přes poklopec jeho kalhot. Její dwentenština měla silný přízvuk, bylo rozumět tak každému třetímu slovu, ale to podstatné Arri pochopil. Je tanečnice a pochází z Enissu. Hostuje se sborem ve zdejším divadle. Tancovala i pro krále. Líbí se jí Arriho svaly a světlá kůže – tak odlišná od té její, černé.
Jen přikyvoval. Oči upíral na její odhalená ňadra. Nahrocené bradavky měla ozdobené věnečky drobných perliček. Lámal si hlavu nad tím, jak to má přichycené. Že by přilepené? Vlastně mu bylo jedno, jestli je opravdu tanečnice, nebo zda pere ručníky. Aspoň na chvilku si chtěl odpočinout od těch pálivých myšlenek.
Konečně pochopil, proč kolem něj v poslední době Diriana s Grennonem tolik skákali. Proč se všichni tolik snažili ho zaměstnat. Dělali všechno pro to, aby ho odtáhli od videxových zpráv. Oni to museli vědět dávno, a přesto mu nic neřekli. Ale ouha, tady na Luzné to prasklo. Brůssové zpravodajství přímo milují. Hlavně to z jiných světů. Mají projekční válec v každém koutě, dokonce i ve výtazích. Nejvíc si potrpí na společenské drby. Některé zdejší videxové kanály se ničím jiným, než klepy nezabývají. Bylo jen otázkou času, kdy se to stane a kdy se Arri natrefí k vysílání zpráv z Erektiadu.
Došlo k tomu předevčírem, právě se chystali do města. Arri byl vypravený jako první. Čekal v hotelové recepci na Miu s Harenem, když ta zatracená videxová reportáž upoutala jeho pozornost. Stál tam jako sloup a zíral na záběry z erektiadského sídelního města. Tradičních přeborů v přetahované se zúčastnili i členové královské rodiny, princezna Keren se synem a její snoubenec, lord Dorreson, meldovala nadšeně reportérka.
Kamera do detailu zabrala rozesmátou Keren, které na rameni neklidně nadskakoval malý rudozlatý dráček, a taky velkého rusovlasého chlapa, který Keren majetnicky držel kolem pasu. Vypadali jako ideální rodinka. JEHO žena a JEHO syn opečovávaní CIZÍM chlapem. Keren měla na sobě stříbřité šaty a na hlavě složitě tvarovaný a klenoty zdobený účes připomínající sluneční paprsky.
Arri si nepamatoval, jak se dostal nahoru do hotelového apartmá. Sotva zaznamenal, že na něj někdo mluví a že ho kdosi kamsi táhne. Do dlaně mu vtiskli sklenici s čímsi, co na jeden náraz vypil. Řekl si o další a pak znovu. Nějak se propil až do dneška a teď je dole v baru a nechává se osahávat CIZÍ ženskou.
Jo, její ruce na svém těle. Potřeboval to. Nemyslet, jenom cítit. Sakra, bylo to tak příjemné. Dopil a přitáhl si ji blíž. Napruženou erekcí se otřel o její klín. Je čas s tím zatraceným celibátem skončit. Tanečnice potěšeně vypískla.
„Který je tvůj pokoj, zlato?“ šeptnul jí do ucha.
Kdosi mu poklepal na rameno. Ten idiot Ditrux. Sakra, Arri by to nikdy nepřiznal nahlas, ale právě teď mu chyběl bezelstný Keinon. Který blbec to vymyslel, že se vojáci jeho doprovodu musí po čtvrt roce střídat? Aha, Sibiel. Sám nemohl jízlivému Arci-Jeenovi přijít na jméno, tak ho poštval na Arriho. A aby toho nebylo málo, vyexpedoval s ním i jeho katatonického kámoše Sedena Arci-Kesalla, který se ještě nevzpamatoval ze ztrát v rodině. Seden připomínal panáka na klíček. Reagoval jen na přímé pokyny, a kam jste ho postavili, tam zůstal. Pokud právě žádný povel nedostal, spal vleže nebo vestoje jako právě teď, kdy stál po Ditruxově boku a jeho oči připomínaly mrtvou rybu. Co nezvládal vykomunikovat Seden, to bohatě kompenzoval Ditrux. Jeho štiplavé komentáře by se měly tesat do mramoru. V rozporu s tím, co o jeho hanebnostech celé věky vyprávěl Sibiel, se ale zdálo, že ten blbec svou práci bere poměrně vážně.
„Jestli se jdeš proskočit, dej mi napřed ty složky,“ procedil mezi zuby Ditrux.
Arrakiel od sebe brůssu jemně odstrčil a ukázal směrem k výtahům: „Počkej tam na mě, poklade.“ Pak se otočil ke Ditruxovi. „Rudé složky? Ty jsem nechal v našem apartmá.“
„Cože?“ Ditrux vyděšeně strnul a rychle se rozhlédl po baru, aby zkontroloval, kdo všechno z jejich skupiny tam je. Napočítal všech deset gardistů včetně Sedena. Zřejmě s vědomím, že Mia s Harenem jsou právě na Pervexu, kde sjednávají ubytování na příští štaci, se jeho tvář zbarvila došeda. „Znamená to,“ řekl skřípavě, „že je naše apartmá prázdné?“
Arri se na něj tvrdě podíval. Naprosto jasně věděl, co se Ditovi děje v hlavě: Co když ty složky někdo najde a zkopíruje?
Haren s Miou ručí jen za to, že Arrakiel nepláchne na Erektiad. Ale Ditrux je ten, kdo zodpovídá za bezpečnost mise jako takové. Jak se zdá, kapitán se nechal trochu ukolébat. A přitom se kolem nich celý týden motají ti reportéři ze sportovní rubriky. Způsobil to pitomý Harenův úlet, když na úporné dotazy hotelového poslíčka na to, čím se jejich skupina zabývá, prohodil, že jsou profesionálními hráči ferety. Netušil, že poslíček je feretový fanda. Za půl hodiny o sobě slyšeli ze zpráv: Zcela nový mezinárodní tým profesionálních hráčů ferety si pro místo soustředění zvolil hotel Modrá hvězda na Luzné… Měli dilema, zda okamžitě zmizet, nebo raději zůstat a dokončit dvoutýdenní pobyt, který si v hotelu objednali. Byť si všichni z jejich jednotky důsledně barvili vlasy, aby zamaskovali stříbrné nitky, byť se oblékali do kostýmů bláznivých barevných kombinací, které by na sebe arcidémon nevzal ani pod pohrůžkou exkomunikace, obě řešení se jevila rizikově. Nakonec se dohodli, že zůstanou. Kdyby se náhle sbalili a zmizeli, jen by vyvolali další zvědavé otázky. Dokonce každý večer naklusali na hotelové feretové hřiště, aby si mezi sebou pohazovali košíkem s klubkem sedmi pixonských hadů a přesně podle pravidel předstírali, že trénují. Ještě štěstí, že fereta patří mezi oblíbené sporty mizeonských kadetů.
„Klid, Arci-Jeene,“ řekl Arri a zaťukal na kapsu své bundy. „Ty správné výstupy mám tady. Vlastně doufám, že ty složky někdo vyslídí.“
Ditrux naježil obočí. „Chceš říct, že v těch složkách, cos nechal v apartmá…“
Arri přikývnul. „Jo. Jsou tam jenom hausnumera.“
Od chvíle, kdy si přečetl bratrův dopis a seznámil se s úsilím erektiadů, bredeonců a dalších exponentů získat Dárce života pro sebe, byl opatrnější. Už nějakou dobu počítal s tím, že se jim někdo přilepí na paty. Když už se tu Harenovou zásluhou tolik zviditelnili, bylo možné cokoliv. Bylo by naopak fajn, kdyby se ta falešná data k jejich konkurenci dostala. Na další štaci budou opatrnější. Ubytují se po skupinkách a nebudou dávat najevo, že se vůbec znají. Arri se podíval směrem k výtahům. Tanečnice tam na něj pořád čekala. „Dej mi pár hodin,“ šeptnul Ditruxovi.
„Vážně to chceš?“ zeptal se ten idiot.
„Jo,“ vyprsknul Arri. Byl pobavený, jak se ten protiva snaží hrát chůvu. Dřív se znali sotva od vidění. Už z principu Arri Arci-Jeenovi nevěřil, ale nemohl popřít, že se ten chlap chová mnohem líp, než by se dalo čekat. Bylo až dojemné, s jakým zájmem se stará o Sedena. Arri původně neplánoval Ditruxovi říct, že dal do rudých složek nesmysly. Naopak ho chtěl trochu podusit. Ale nakonec se nad ním smiloval. To ale neznamená, že mu dovolí, aby mu promlouval do duše.
Ditrux zachmuřeně přikývnul a tiše hvízdl, čímž si i v randálu, který v hotelovém baru panoval, získal pozornost svých podřízených. Nenápadným gestem naznačil dvojici u sousedního stolu, že je tu práce. Arcidémoni vyprázdnili sklenice, zamumlali omluvy svým společnicím, vstali a líným tempem se blížili k nim.
„Nemůžeme tě pustit z dohledu,“ řekl prkenně Ditrux. „Budeme hlídat za dveřmi.“
Arri se při tom pomyšlení hořce usmál. „Jak je libo.“
***
O několik hodin později vyprostil svoje tělo ze sevření dlouhých štíhlých paží. Nechal brůssu tiše oddechovat a opatrně vstal z postele. Posbíral z podlahy šatstvo. Už oblečený přistoupil k oknu a podíval se ven. Otráveně si povzdechl, když dole na chodníku uviděl dva vojáky znuděně se opírat o fasádu. Ne že by skutečně plánoval útěk. Hrozba trestu pro Harena, Miu i Grennona pořád platí. I Ditruxovi musí být jasné, že kdyby Arri opravdu chtěl, už dávno by utekl portálem. Jenže on opravdu potřeboval najít Rawanta. Tichounce se vykradl z pokoje a hned narazil na další čtyři strážce včetně Nordena Arci-Pawnera.
„Tak jaký to bylo?“ zašklebil se Norden. Odlepil se od zdi a přidal se i s ostatními k Arrakielovi na cestě do jejich poschodí.
„Kluzký,“ zasyčel jedovatě Arri.
Cítil se trapně. Ne proto, že stáli za dveřmi, zatímco on souložil, ale proto, že z jejich výrazů četl cosi nebezpečně podobné soucitu. Vadilo mu, že jeho tristní rodinná situace je veřejně přetřásaným tématem, a ještě víc ho štvalo, že stejně tak veřejně jsou přetřásány jeho parohy. A co se Nordenovy přítomnosti v misi týká, nechápal, proč to bratr dovolil. Ten blb se objevil s novým turnusem a – světe div se – v roli obyčejného řadového vojáka. Nordy byl spíš solitér než týmový hráč a Arri nevěřil, že mu toto angažmá vydrží dlouho. K Arrakielovi se Norden choval s takovou suverenitou, jako kdyby se mezi nimi nic nestalo. A Arri ho úspěšně ignoroval. Kdysi ho pokládal za přítele, ale už dávno se poučil, že oni dva nikdy přáteli nebyli. Jen kumpáni.
***
Už na chodbě přede dveřmi do apartmá Arri ostatním gestem naznačil, aby ztichli. Vlas, který natáhl dole mezi zárubně a dveřní křídlo, byl přetržený.
Na první pohled to uvnitř vypadalo, že tam nikdo cizí nevstoupil. Červené složky s falešnými čísly ležely na stole přesně v téže pozici, jak je tam Arri položil. Ale bylo jasné, že je někdo prolistoval a zkopíroval. Štěnice nenašli, ale to neznamenalo, že tam žádné nejsou. Ještě týž den se přestěhovali do jiného hotelu.
