Slzy Netrebů- (Vykladač III) - kapitola čtrnáctá
„Na dnešní večer si nic neplánujte, pánové,“ upozornila je Tahara cestou k obědu. „Na Robustuu dorazil ten nejzábavnější recitátor a žertéř v metaprotoru! Vždycky přijde s něčím novým! Minule nám předvedl úplně novou verzi Krvavé svatby mizeonského boha Rafedaxarra a Dárkyně života. Znáte přece ten tragický příběh. Ale náš génius to pojal poněkud veseleji.“ Tahara si zamnula ruce a uličnicky se rozesmála. „Uvidíte, že se vám to představení bude líbit.“
„Když to tvrdíte vy, madam, vůbec o tom nepochybujeme,“ zapředl úlisně Trsuah.
Janis se na něj přes Tahařinu hlavu posměšně zapitvořil. „Jak se ten vyhlášený dramatik jmenuje, madam?“ zeptal se, aby řeč nestála.
„Smesmech,“ zatrylkovala vesele Tahara. „Bůh Dobré nálady a her z Tenerisu. Už jste o něm slyšeli?“
„Ó, jiště, že ano!“ rozzářil se nadšeně Janis a hodil po modrákovi zlověstným úsměvem. Jeho srdce se prudce rozbušilo. Konečně příležitost toho slizkého hajzlíka rozcupovat na kusy. „Kdo by neznal jeho dramatizace, kdo by neslyšel o jeho živých obrazech? A co teprve pověstná uvítací aranžmá v jeho rezidenci v Jingivonu? A taky se angažuje v chovu draků, že?“
„Znáte mistra osobně?“ zajímala se Tahara.
„Bohužel,“ zachmuřil se Janis, „zatím jsem to potěšení neměl. Doufám, že mě představíte.“
Tahara se zapýřila. „Ale jistě. A nebudete čekat dlouho, protože mistr bude na obědě.“
„Pořád říkám, milostivá,“ hřímal Smesmech a vidličkou s napíchnutým kusem pečeně mával nad hlavou, „že maso je základ a všechny ty nové stravovací trendy by se měly zakázat! Kupříkladu takoví vegani z Bredeonu. Vždyť je to na pováženou! Když tam sežerou všechny rostliny, nezbude smrtelníkům a ewoui žádný kyslík k dýchání…“
Kolem stolu se přehnala vlna smíchu. Janis s Trsuahem alias Ahren s Kenisem se smáli ze všech nejvíce, a radostně se plácali po pažích, čímž se na Robustue dávalo najevo nadšení. Jedině Wonoden s Hasirianem a Ginianem svými až okatě znuděnými výrazy všeobecnou rozjásanou atmosféru kazili. Janis se rozhodl, že je za to bude mít raději.
Smesmech vypadal stejně jako před dvěma lety, když se s ním Janis naposledy viděl. Bylo to těsně po tom, co posbírali krenevy ze všech panovnických dvorů Tenerisu a soustředili je na louce u lesa a postavili tam první dům. Tehdy byl zrzavý bůh žertíků oblečený v kostkovaném saku a pruhované košili, zatímco dnes měl na sobě jasně oranžovou blůzu s černými a žlutými puntíky. Janis se držel v klidu, ale vnitřně běsnil. V duchu si barvitě představoval, jak toho darebáka zadupává do země. Za to, co udělal Cinetovi, i za to, co před lety způsobil jeho rodině. To on otevřel bránu sůsům, dal zavraždit Hachena a Eudora, a nechal vypálit Grenedon… Nebylo pochyb, že kdyby měl Smesmech jen chabé ponětí, že tu na Trajanise narazí, zdálky by se Robustue vyhnul. Jenomže on to vědět nemohl, protože Trajanis tu oficiálně není. Zatracená Aliance.
Pak Janis konečně zaznamenal absenci Eryn. Tolik se soustředil na Smesmecha, že si její nepřítomnosti zpočátku nevšiml. Snažil se tím nezabývat. Proč taky? Jenže, ať dělal, co dělal, vrtalo mu to hlavou stále víc.
Po večeři Janis přežil, když jeho a Trsuaha Tahara Smesmechovi představila. Při komunikaci důsledně hrál suchopárného archiváře. Jeho nejapné odpovědi Smesmecha naštěstí brzy znudily a bůh se posunul jinam.
Teprve pak se mohl Janis zaměřit na Wonodena. „Princezna tu dnes není?“ zasyčel. „Proč?“
Wonoden zakoulel očima. „Vypravila se za Trajanisem.“
„Cože?“ vyděsil se Trsuah, který se Janisovi přilepil na paty. „Kam?“
„Na Teneris,“ řekl Wonoden a mávl rukou. „Žádný strach. Eryn je zkušená cestovatelka a tenerisský systém zná jako své boty.“
„A můžete nám prozradit, kapitáne, proč se vydala Trajanise hledat právě na Teneris?“ zeptal se opatrně Trsuah, zatímco Janis zaraženě mlčel.
Wonoden unaveně potřásl hlavou. „To byste ji museli znát. Eryn prostě miluje odkrývání záhad. Zaujaly ji ty žluté květiny, které jste věnovali Jadvině k narozeninám. Má za to, že přesně takové viděla v zahradě Trajanisovy matky, bohyně smrti Grewiny, když u ní byla s vílou Ordanou na svačině. Je to sotva půl roku. Vydedukovala, že ty květiny pro Jadvinu vám dala buď Grewina nebo to udělal Trajanis. Tím pádem došla k závěru, že by Trajanise u matky mohla najít.“
„Kdy?“ vybafnul Janis tak ostře, až se k nim dámy srocené kolem Smesmecha otočily a pohoršeně stiskly rty. Ovšem Janis na jejich kárání zvysoka kašlal. Takový průšvih! Tolik by nevadilo, kdyby Eryn matce vyzvonila, že se kavanští archiváři znají s Trajanisem. Mnohem horší bude, když Grewině prozradí, že to vlastně nejsou archiváři, ale agenti Aliance. Potom si to dá Grewina dohromady a nedej Perweon, aby se o tom zmínila třeba Emdewonovi nebo Eryx. Za chvíli by to věděla celá Tenerisská soustava…a dříve či později i celý Leno-o-win. Za zpackanou misi a prozrazené inkognito hrozí agentům minimálně deset měsíců basy.
„Co prosím?“ nechápal Wonoden.
„Kdy tam odešla?“ zasyčel Janis.
„Před večeří,“ zněla odpověď.
Janis si vyměnil vyděšený pohled s Trsuahem. Už ztratil více než hodinu! Ale třeba nebude Grewina doma. Touto dobou ráda plave v Plamenném moři. S trochou štěstí najde Eryn bloumat po zahradě a ještě stihne zabránit nejhoršímu. „Já se teď omluvím, kapitáne,“ řekl Wonodenovi. „A vy, sire Kenisi,“ obrátil se na Trsuaha, „si hezky užijte ten Smesmechův špektákl.“
Tentokrát prosvištěl portálem tak prudce, že z něj vypadl na všechny čtyři a rovnou se vyzvracel do trávy u včelína stejně, jako když to zkoušel poprvé. Dávil se a chrchlal a myslí mu duněla matčina ponaučení: Základní podmínkou úspěšného přesunu je klidná mysl… No, tak tentokrát prostě klidný být nedokázal. Obešel domeček včelína spokojený, že je všechno na svém místě. Našel sud s dešťovou vodou pod okapem. Žíznivě se napil a nacákal si vodu do rozpálené tváře. Sundal si tvarovan, uhladil si rozježené vlasy, letmo si upravil oblečení a uháněl k domu.
Podle rozsvícených oken v Grewinině pracovně a podle dvou zvýšených hlasů odtamtud znějících pochopil, že Eryn už matku našla.
…jste mi lhala, madam?“ soptila Eryn. „Proč jste mě udržovala v domnění, že mě Trajanis nechce, zatímco on mi včera řekl přesný opak? To bych byla pro vás jako snacha opravdu tak nepřijatelná? Jakou hru to se mnou hrajete?“
„Žádnou, drahá!“ bránila se matka. „A jestli se dobře pamatuji, neřekla jsem vám, že vás Trajanis nechce, ale že se o vás nemůže ucházet. To je přece rozdíl! Jestliže mi teď říkáte, že vás s tím účelem na Robustue kontaktoval, nerozumím tomu. Neviděla jsem ho dva roky! Byl to skutečně on? Vždyť jste se nikdy osobně nesetkali.“
Janis to poslouchal opřený čelem o rám skleněných dveří vedoucích na bylinkovou zahradu a v duchu si spílal do blbců. Pitomé růže! Že se na to nevykašlal? Proč se musel před Jadvinou tak předvádět? Proč té semetrice nepřinesl bednu karamelových kuliček z bredeonského obchoďáku?
„Byl to váš syn!“ vřískla Eryn. „Přivedl ho ten nosatý agent od Aliance, co si hraje na archiváře. Přece nejsem úplně pitomá!“
„Agent?“ vyjekla matka a hlas jí zadrnčel pochopením. „Ha! Tak o tom vám něco povím!“
Janis bez dalšího čekání rozrazil okno a vpadl dovnitř a zasyčel: „Zdravíčko, dámy! Co kdybyste se ztišily? Je vás slyšet až v Jingivonu.“
Grewina se nejdřív na Trajanise přísně zamračila, protože nebyla zvyklá, aby ji někdo jen tak přerušoval, ale jakmile jí došlo, kdo to je, její tvář se rozjasnila radostným úsměvem. „Trajanisi!“ vypískla a pověsila se mu kolem krku. „Drahoušku! Tolik jsi mi chyběl!“
„Ty mě taky, mami,“ zahuhlal a neobratně matku objal.
„Bála jsem se, že už tě nikdy neuvidím! Musíš mi povědět, cos celou dobu dělal. Víš, že Diren s Trepenou mají synka? Jmenuje se Ravens… Žes to byl ty, kdo zplanýroval mé žluté růže? Hned, jak jsem tu hrůzu viděla, mě napadlo, že něco tak drzého bys mohl udělat jedině ty!“ Grewina se odtáhla, aby si syna prohlédla a okamžitě se znovu zamračila. Poťukala Janisovi na ohryzek: „Kde máš ten talisman proti uhranutí, co jsem ti dala? Neříkala jsem ti, že ho nemáš sundávat?“
Janis nemohl říct, že talisman spolu se Střípky Sváru leží v trezoru na základně, protože jejich emanace by narušovaly výcvik. Úplně na ty věci zapomněl. Zatímco přemýšlel, co odpoví, ozvala se Eryn.
„Omlouvám se, že ruším,“ řekla kousavě princezna, „ale než odejdu, opravdu bych moc ráda pochopila, co to mělo všechno znamenat…“
Janis matku dovedl k pohovce, a počkal, že se pohodlně usadí. Pak se postavil před pracovní stůl, založil si paže na prsou, podíval se na princeznu a řekl: „Myslel jsem, že jste měla v plánu se mi omluvit, madam.“
Eryn vzpurně pohodila hlavou a její krásná ústa se prohnula do nasupeného oblouku. „Jedině když uznám, že si tu omluvu skutečně zasloužíte, pane.“
„Já vás po hlavě nepraštil, milostivá,“ odsekl.
„Vkradl jste se do mých pokojů!“ vyjekla. „Nevěděla jsem, co jste zač. Zpanikařila jsem!“
„Ha! Věděla jste, že přijdu! Vždyť jsem vám řekl, abyste šla brzy spát a odstranila webany. Co je na tom k nepochopení!“
„Netušila jsem, že přijdete tutéž noc! Jak jsem mohla tušit, že bude ten nosáč tak pohotový?“ Eryn strnula a zvedla obočí a podezíravě na Janise civěla. „Teď si vzpomínám, že to, abych šla brzy spát a abych odklidila webany, jste mi neřekl vy, ale…Ahren.“
„Jistě, že vám to řekl Ahren,“ vybafnul dotčeně, když mu došlo, že přestřelil. „Nemusíte mě chytat za slovo. Ahren jen zopakoval, co jsem mu předtím řekl já.“
„Kdy předtím?“ zaševelila a oči jí zeleně blýskaly. „Zvláštní, že vás dokázal tak rychle sehnat…Ale já dobře vím, že mi prostě pustě lžete!“
Pomstychtivě se zašklebil a ukázal na její oblečení. Měla tutéž uniformu co včera. „To vy lžete mnohem víc. Tvrdíte, že jste mě nečekala, ale oblékla jste se jak do války!“
„No tak!“ přerušila je Grewina a rázně vstala. „Co kdybyste se přestali přehadovat?“ Obrátila se na Janise a ukázala na princeznu: „Tady, Její Výsost, tě sem přišla hledat a zjevně tě našla. Asi toho máte hodně k probrání, což dokážu pochopit. Dám vám prostor. Půjdu do kuchyně objednat nějaké koláčky. Co říkáte?“
Vydala se ke dveřím, ale Janis ji zadržel. „Počkej, mami, na to není čas. Vážně se musím vrátit…ehm, tam, odkud jsem přišel. A nikomu nesmíš říkat, že jsem tu vůbec byl, jinak mi to vážně zkomplikuje život. Však víš, kde.“
Grewina si založila ruce v bok. „Chceš mi říct, že po dvou letech, co jsem o tebe měla strach, se nezdržíš ani na pár hodin?“
Janis provinile přikývnul. „Přesně tak. Vidíš, že jsem v pořádku. Jo, ty růže jsem ti polámal já. Omlouvám se, že jsem se nestavil, ale byl jsem na tom s časem ještě hůř než teď. A slibuju, že jakmile to bude jen trochu možné, přijdu se na tebe podívat a zdržím se déle. Ale teď už já i princezna vážně musíme jít.“
„Já tedy rozhodně nikam nemusím,“ namítla ostře Eryn. „A už vůbec ne s vámi.“
„Ale ano,“ odsekl Janis. „Nejste jen za sebe. Závisí na vás spousta jiných. Wonodenem s dětmi počínaje a nejposlednějším obyvatelem Duanzaná konče.“ Tím si vlastně vzpomněl na Wonodena. Obrátil se na matku: „Vzpomínáš si, jak jsi mi vyprávěla o té bohyni, co dala neprávem popravit svého bratra a zavázala se, že vyhladí veškeré jeho potomstvo?“
Grevina si promnula čelo. „Takových bylo…“
„Nejmenovala se náhodou Assi-Siona? Protože jestli ano, tak znám dvě z dětí toho popraveného bratra. Jmenoval se Kher a jeho dcery se jmenují…“
„Menisa a Triven!“ rozzářila se Grewina. „No jistě! Provdaly se za Wonodena, vnuka mé přítelkyně Seobhan, určitě si na ni pamatuješ!“
„Seobhan?“ Janis si vzpomněl na stromistu, kterou mu matka představila přesně v tomto domě, když jej uváděla do společnosti. „ To ona je Hasirianova první žena?“
Grewina se zachmuřila. „Ano. Smutná historie. Hasirian byl přinucený Seobhan opustit, protože si na něj umanula robustuanská královna.“ Překvapeně se tvrdě podívala na Eryn a dodala: „Vaše matka.“
Eryn zvedla v obranném gestu ruce. „Můžu já za to?“
„Jistě že ne, drahá,“ řekla s povzdechem Grewina. Přesto v jejím hlase bodaly drobné jehličky nevole, jako kdyby jí až nyní došlo, z jaké rodiny její potenciální snacha pochází. Janis si vzpomněl, že stejně jedovatým tónem matka mluvila s Cinetem, když mu vyčítala, že na Janise nedostatečně dohlíží…
„Jde o to, že na Robustue se schyluje k jistým změnám,“ řekl Janis. „Pokud by se něco semlelo, musel by Wonoden, jeho ženy a děti odejít do exilu. A potřebuje si vybírat pečlivě, protože jim hrozí úklady od Assi-Siony. Chci vědět, zda by jim Tyneon se Senedou nemohli udělit azyl. Nemůžu s nimi jednat sám, protože momentálně tu vůbec nejsem, chápeš.“
Grewina se zamračila. „Jistě. No v zásadě to není špatný nápad, protože Seneda se s Assi-Sionou rozkmotřila právě kvůli Kherově popravě. Assi-Siona už si proti sobě stačila poštvat téměř všechny. Kromě Krassiony Riiberionské, samozřejmě. Svůj k svému.“ Odhodlaně se na Janise usmála. „Promluvím o té možnosti se Senedou, a požádám ji, aby si to nechala pro sebe, což udělá, protože má Seobhan ve velké úctě. Věřím, že s tím Seneda nebude mít problém a Tyneon už vůbec ne. Kdyby k tomu vystěhování Wonodenovy rodiny opravdu došlo, můžou zůstat tady. Kolik že mají dětí?“
„Čtyři,“ hlesla mdle Eryn. Vypadala překvapeně. „Možná, že se to na Robustue vyřeší a nikdo se nikam stěhovat nebude, madam, ale přesto… děkuji. Wonoden je pro mě jako bratr.“
Grewina se na princeznu podívala s obezřetě přivřenýma očima. „To je jen dobře, má drahá. Moc dobře.“
Janis matku objal. Mohla být nastokrát nelítostnou bohyní smrti, mohla být přísnou až tyranskou šéfovou svým plamenným démonům, ale nedalo se jí upřít, že má srdce na pravém místě. „Mám tě rád, mami,“ šeptl.
