Slzy Netrebů - (Vykladač III) - kapitola devatenáctá
„Takže to bychom měli,“ konstatoval štiplavým tónem Trsuah, jakmile se vrátili do svých pokojů. „Já seženu ty boty a zhudebním básně.“ Démon dramaticky rozhodil paže. „Můžeš mi vysvětlit, proč se do toho vlastně montujeme? Ono by nestačilo jim říct, jak na to a jen se dívat? Proč si hraješ na hrdinu? Už zase musíš zachraňovat krásku v nesnázích!“
„Eryn má od krásky v nesnázích zatraceně daleko,“ odpověděl nakvašeně Janis. „A vůbec! Jsme na Robustue. Zdejší chlapi jsou vychovaní, že jim každou pitomost schvalují ženské. Jsou zvyklí řešit všechno otevřeně! Při intrikách jsou tak toporní, že by to, co plánujeme, sami nezvládli.“
„Uvědomuješ si, že si zaděláváme na kriminál, Nisi?“ hartusil démon. „Nebo na něco horšího? Ale jasně, že uvědomuješ! Ale ty si prostě nemůžeš pomoct!“
„Jo, tos vystihl úplně přesně, Tahu,“ houkl kousavě Janis. Neměl Trsuahovi za zlé, že se zlobí. Démon měl pravdu, když Janise obvinil, že si nemůže pomoct. Změnit mocenské poměry na Robustue byla prostě výzva, které intrikán Janisova typu nedokázal odolat. A ta věc s Eryn? To už se tak nějak vezlo sebou. Janis byl Trsuahovi vděčný za to, že mu aspoň nemlátí o hlavu, že mají mnohem naléhavější úkoly - a sice ochránit krenevy a najít Hiria-Abhama. „Takže si to shrneme,“ pokračoval věcným tónem: „Ty máš na starosti boty a básně, na mně je ten zbytek.“
Trsuah se škodolibě zašklebil: „Těší mě jedině, že ty to máš mnohem horší než já.“
Janis pokrčil rameny. No co? Půjde vyhrožovat sběratelce brouků a bude vydírat tu lichu, co krade spoďáry. Brodění sračkami je přece jeho specialita. Hlavní je výsledek.
Aby mohli Janis s Trsuahem babizny oslovit jednotlivě a beze svědků, bylo nutné spiklence přesvědčit, že agenti Aliance jejich asistenci nepotřebují. Ještě obtížnější bylo robustuanům vysvětlit, že agenti nehodlají radní oslovit jako archiváři z Kavanu, ale budou vystupovat jako úplně jiné osoby. V tomto aspektu narazili na odpor. To si chcete nasadit fantómovou masku jako na karnevale? Nebo si snad myslíte, že na pětici nejsilnějších vědem zabere prostá hypnóza? prskal Hasirian. Janis s Trsuahem skutečně nemohli prozradit, že k maskování použijí tvarovany, protože tato technologie patří k nejpečlivěji chráněným pokladům Aliance. Z bryndy je vytáhla Eryn, když prince ujistila, že maskovací metodu agentů nerozlousknou ani nejsilnější robustuanské vědmy. Nakonec tedy bylo dohodnuto, že agenti babiznám podstrčí novelu zákona jednotlivě tak, aby radní nabyly dojmu, že jedním podpisem se nic nezmění. Teprve až budou mít Janis s Trsuahem čtyři z nich na háčku, dojde řada na tu pátou, co mlsá vitrexx. Té pak nezbude, než se přizpůsobit.
Další dny probíhaly v horečnaté činnosti. Janis si zaletěl na základnu pod záminkou, že přináší hlášení o průběhu pátrání po úniku informací koordinátoru Bahui. Na jindy poklidné planetce to pulzovalo životem. Osazenstvo každým dnem očekávalo, že Triáda vydá zásadní prohlášení týkající se krize na periferii. Agenti, které Janis potkal, se divili, co ještě s Trsuahem dělají na Robustue, když ostatní mají pohotovost na základnách. Janis se na Leno-o- vinu nechtěl příliš zdržovat, aby snad někoho nenapadlo s ohledem na krizovou situaci jeho robustuanskou misi zrušit. Podařilo se mu hlášení pro Bahui odevzdat, aniž by riskoval osobní setkání. A pak udělal to, kvůli čemu skutečně přišel: Vyplnil formulář pro přístup ke své bezpečnostní schránce uložené v podzemí budovy Q, aby z ní dostal matčin amulet. Díky početnému personálnímu obsazení tak získal povolení k přístupu ještě týž den! Úspěšně vyzvedl ze schránky rýhami rozbrázděný šedo modře žilkovaný kamínek na řemínku - amulet proti prokletí, a když už tam byl, vzal si rovnou i váček se Střípky Sváru. Učinil to s předpokladem, že se dříve či později ocitne v průšvihu, bude lepší mít svůj majetek u sebe.
A aby těch skvělých zpráv nebylo málo, čekalo jej u dispečera v budově Q vyrozumění týkající se informace o identitě Zefirienova majitele. A ejhle! Ukázalo se, že majitelem lehkověrného admirála není nikdo jiný, než ten podvraťák Smesmech, bůh Zábavy z Tenerisu.
Tak proto se ten komediant tak často vyskyje na Klarisině dvoře! Koho na Duanzaná by napadlo, čeho je ten miloučký sahíjin schopný? Bylo by užitečné zjistit, zda těch otroků Smesmech náhodou nemá povícero, ale k tomu, aby tu informaci ze systému vyšťáral, neměl Janis dostatek pádných důvodů. I tak byl tomu zjištění rád, protože omezování osobní svobody stálo v jeho soukromém seznamu odporností na čelním místě. On sám s tím nic dělat nemusí. Stačí, když tu informaci dá k dispozici Ginianovi s Wonodenem. Bude na nich, jakým způsobem Smesmecha donutí, aby jim Zefiriena odprodal. Když robustuané na sahíjina vletí mimo jeho domácí hřiště, bude mnohem slabší, než oni. Můžou mu třeba lámat prsty nebo stahovat kůži. Jo, to by bylo fajn. Stačí jen počkat, až Smesmech zase s tím svým cirkusem přiletí. Ten se bude divit.
Na první pohled to vypadalo, že se vyslanci z Kavanu na Duanzaná účastní běžného společenského života, ale ve skutečnosti nepřetržitě slídili po radních. Babizny se přímo na Klarisině dvoře vyskytovaly jen občas a nikdy ne všechny pohromadě. Bylo nutné se k nim dostat co nejblíže. Proniknout do jejich domovů, získat si přehled o jejich zvyklostech a vytvořit tak podmínky pro rozhodující rozhovor.
Trsuah si opatřil sbírku básní lichy Tritie a pak chodil několik dní jako opařený, když zpracovával nevšední autorčin styl, ve kterém opěvovala významné historické osobnosti. Z jejích naivních pateticky nabubřených říkanek modrák dostával záchvaty smíchu.
Nejvíc ho dostala oslavná báseň nazvaná „Ó Tvůrkyně“ věnovaná stromistě Kejaně-Rese, vykladačce Kahalei Kodexu a úspěšné propagátorce nadřazenosti robustuanských žen:
Ó, Tvůrkyně
Radostně zpíváme na počest tobě,
velká učitelko Kejano!
Ty, námi milovaná mentorko a matko, měj náš vroucí dík!
Za slabikář horoucí lásky a úcty k matkám a dcerám robustuanským,
Tys věděla, když jiné nevěděly
Tys tušila, když jiné netušily
skrtý smysl velkých dob.
Ó Kejano, ty překrásná bytosti,
Jen tobě patří nehynoucí hold
Janis se vážně zabýval otázkou, zda stromista Tritia ten blábol nepojala jako recesi, ale jakmile jej Trsuah oblažil dalšími výpotky z básnířčiny dílny, nezbylo než přijmout, že veršovánky jsou míněny naprosto vážně.
Jedno z Tritiiných děl dokonce Trsuahovi přivodilo psychózu. Jednalo se o báseň „Mezi světy“ věnovanou váženému strůjci transdimenzionálních koridorů, stromistovi Treonovi.
Mezi světy
Prorůstám, prorůstám, prorůstám!
Rvu se skrze materii jsoucna
Dobývám se přes nicotu
Napínám prsty se mezi světy
Všem poutníkům k potěše
Prorůstám, prorůstám, prorůstám!
Tiše a měkce kořením veškerenstvem
Jako když kočkodlak našlapuje po střeše
Prorůstám, prorůstám, prorůstám
Umírám a opětovně se rodím
Jednou lehce jindy těžce
Napjatý mezi světy hladce pronikám i k vám
Démon se snažil ty verše napasovat na vhodnou melodii. Hudebních motivů měl zásobu. V knihovně sehnal fantómový zpěvník uctívačů riiberionského boha Zmara. Jak to dával všechno dohromady, několikrát si musel báseň zopakovat. Sugestivně vylíčený efekt prorůstání a kořenění u Trsuaha vyvolal záchvat stihomamu. Šmejdil podél zdí a sledoval šrámy a praskliny v omítce v obavách, že se stěny každou chvíli zbortí vlivem kořenů proniknuvších z nicoty. Aby se vzpamatoval, poslal jej Janis na Teneris za Trepenou objednat několik párů extravagantních bot na nohu radní Ewidany Kefie.
Janis se zatím jako pověřenec královniny daňové kanceláře vetřel do domu radní Sijany Avey. Pronikl do jedné z mnoha místností s brouky. Původně plánoval zničit zařízení ohnivými koulemi a vypadnout, ale na poslední chvíli změnil plán. Otevřel vitrínu a modro-zeleně prskané chrobáky bez ladu a skladu naházel do závěsu, který předtím strhl z držáku. Pak pokoj skutečně zapálil a zaječel, že hoří. Jakmile uslyšel dusot na chodbě, otevřel si portál a s rancem brouků zmizel.
Vzápětí se zaměřil na milovnici použitého prádla, Viraxu. Do jejího domu ve městě se dalo proniknout snadno, protože tato radní byla velmi společenská a běžně u sebe hostila robustuany i cizince a v omezené míře dokonce i smrtelníky. Janis vypátral, že Viraxa má kromě domu ještě usedlost na mořském pobřeží. Sbírku nakradeného prádla skrývala v komoře ve věži, kam se dalo dostat jen zvenčí, protože točité schodiště dala Viraxa zazdít. Kupodivu došel k názoru, že tato kleptomanka je pohotová a vtipná a navíc oplývá nevšedním politickým přehledem. Bylo by mnohem lepší mít takovou osobnost na své straně z její vlastní iniciativy než z donucení.
Pak se Trsuah vrátil od Trepeny. Šest párů extravagantních bot pro Ewidanu čekalo v ozdobných krabicích. Písně pro Tritiu byly složené, jejich interpretace na večerním koncertu byla domluvená a nastudovaná. Amulet na ochranu před sběratelkou brouků Sijanou a kleptomankou Viraxou visel Janisovi na krku, snímky nakradeného prádla byly nachystané pro bredeonská média a milovnici viterxxu, Leonu udržovali trvale pod vlivem.
Jak přípravy vrcholily, Janis s Trsuahem se průběžně setkávali s Ginianem a Hasirianem ve skladišti medu. Wonodena teď vídali výjimečně, protože se v podzemí zabýval pátráním po Larionině poháru, a Eryn nebylo vidět vůbec, ale Janis usoudil, že je to tak lepší.
Už se nebylo nač vymlouvat a mohli to spustit. Až na to, že Trsuah začal zmatkovat. Ještě nikdy jsem nic podobného nedělal! Co když to nedokážu? Ty ses naučil intrikovat od smrtelníků. Dokážeš to stejně snadno, jako dýcháš. Jsem jenom démon, sakra! Umím přebírat bolest, možná trochu máchat mečem, ale ne tohle!
Janis mu připomněl, jak v době krenevské poroby tajně spolupracoval s Ravesem. A jak se na zapřenou staral o mladého Direna. To všechno jsi dělal Tyneonovi pod nosem! Tehdy jsi riskoval nejen vlastní existenci, ale i jejich a zvládal jsi to s přehledem. Tak mi neříkej, že nezvládneš takovou prkotinu, jako je oblbnout dvě nafoukané staré babizny.
Akci spustili přetvarovaní do podob bezejmenných a nevýrazných úředníků, kterých v královnině paláci pobíhaly desítky. Trsuah jako referent legislativního oddělení Henn lichotil básnířce Tritii a uplácel milovnici bot Ewidanu, zatímco Janis se jako prokurista daňového úřadu Fenn vypravil zastrašovat Sijanu a vydírat Viraxu.
Ukázalo se, že Trsuahovy pochybnosti byly zbytečné. Básnířku Tritii návrh na hudební recitál složený z jejích veršovánek natolik dojal, že novelu zákona pokropila slzami radosti a vděku. Ewidanu démon kolekcí bot od Trepeny dostal do stavu, kdy by podepsala i popravu vlastní matky.
Janis to měl obtížnější. Kleptomanka Viraxa po té, co jí Janis alias prokurista Fenn novelu ukázal, dostala záchvat smíchu. Bylo opravdu těžké ji přinutit, aby to brala vážně. Původně ji chtěl Janis toho nechutného vydírání ušetřit, ale nakonec mu nezbylo nic jiného, než tu záležitost s kradením prádla vytasit. K jeho údivu se Viraxa rozesmála ještě víc. Klidně to rozhlas po celém metaprostoru, ty nádivo! Mé děti jsou stejně veselé kopy jako já! hýkala pobaveně radní. Nezabraly ani děsivé vize, jak negativně se ta ostuda odrazí na míře respektu, který u robustuanů Rada Starších požívá. Viraxa ale obrátila, až když jí Janis sugestivně vylíčil, jakou škodolibou radost by z jejího zdokumentovaného poklesku měly ostatní čtyři radní.
Velký poprask nastal, když došlo na Sijanu. Sběratelka brouků se právěm těšila pověsti zásadové osoby. Tak to jste byl vy, kdo zničil mou kolekci mordochorů? Jenom kvůli blbé změně blbého zákona ve prospěch Klarisy a jejích spratků? Nikdy se nepodvolím tak nehoráznému nátlaku! Nikdy, nikdy, nikdy! burácela ve spravedlivém rozhořčení. Vy ignorante! Uvědomujete si, jakou měly ty sbírky cenu? Morchodor kropenatý se v biotopech vyskytuje jen endemicky! A Morchodor černý vyhynul před pěti sty lety! Ale já vás prokleju, že budete hnít zaživa! Maso vám bude opadávat z kostí! Zemřít vám dovolím teprve, až mi Klarisa tu újmu vykompenzuje! Nejenom, že tu novelu nepodepíšu! Já vás zničím! Načež se akurátní Sijana vypjala na špičky, rozpažila a začala prastarým robustuanským dialektem polohlasně drmolit sekvenci zaklínadel. Bylo patrné, jak se kletba začíná koncentrovat. Konstrukce vypadala obdobně, jako výtvory, které se Janis s Trsuahem učili splétat a odrážet na základně Aliance. Vznášela se ve výši očí a vypadala jako obláček. Měňavě barevný poloprůhledný agregát infonových vláken, protože kletba není nic jiného, než specificky uspořádaná informace. Pro Janise bylo těžké tam jen tak stát a čekat, až tím po něm Sijana mrskne. Mohl to zarazit, kdyby jí zabránil agregát dokončit. Ale on potřeboval, aby to na něj hodila, a aby se vyděsila zjištěním, že to na něj nezabírá. Potřeboval ji dostat do stavu pochybností a zmatku. Musel se spolehnout na matčin amulet a byly to nervy, protože ho ještě nevyzkoušel. Kdyby na něj Sijanina kletba spadla, opravdu by způsobila kolaps jeho integrity, v konečném důsledku by přeformovala jeho organismus přesně tak, jak radní vyhrožovala. Ve chvíli, kdy Sijana vyčerpaná soustředením kletbu na Janise vymrštila, vzplál modrý kamínek visící na Janisově krku jasným světlem a nehlučně kletbu rozpustil. Teprve, když Sijana ohromeně zavrávorala, sáhnul Janis do kapsy a ukázal jí modro-zeleně kropenatého brouka zavřeného v průhledné letannatové krabičce. Většinu exemplářů jsem před ohněm ochránil, madam, řekl. Stačí, když podepíšete ten právní předpis a vrátím vám je zpět… Ukázalo se, že nadšení Sijany pro brouky je daleko větší, než její nadšení pro udržení původní verze Kahalei kodexu.
Když došlo na poslední babiznu, bylo vítězství v kapse. Alkoholem nasáklá radní Leona novelu podepsala, když viděla, že její kolegyně tak již učinily. Vesele u toho žvatlala, jaká z toho bude polízanice, až se o tom dozví Jadvina.
„To nechápu!“ rozčiloval se Hasirian, když mu Janis na tajné schůzce mezi hrnci s medem ty podepsané návrhy předával. „Několik generací královen se o totéž snažilo celé věky a marně. A pak naklušete vy dva a…“
„Vaše královny se usilovaly ty babizny získat racionálními argumenty,“ řekl na vysvětlenou Janis. „Jenže členky Rady Starších jsou si absolutně jisté, že ony vědí všechno nejlépe. Samotná apelace na jejich logické myšlení a zdravý rozum je uráží. Ony by nikdy nepřiznaly, že byly k něčemu přesvědčeny někým jiným. Zejména jedna před druhou. Proto jsme na to šli jinak a použili jsme jiné nástroje.“
Janis nemohl přiznat, že podobným způsobem roky úspěšně manipuloval rozhodování ministerské rady krále Gwena, když ještě vykonával post Vykladače a králova Prvního rádce. Věděl naprosto dokonale, jakým způsobem exponenti mocenských klik přemýšlejí a jaké podněty je při rozhodování motivují. Janis s Trsuahem dokázali na Robustue „nemožné“ a získali pro schválení Hasirianovy novely všech pět radních jen díky tomu, že narušili staletí zaběhaný procesní úzus. Předchozí královny včetně Klarisy oslovovaly ve věci legislativních změn všechny radní součaně a proto neúspěšně, protože radní čelily novotám v jednom sevřeném šiku. Janis s Trsuahem k nim přistupovali individuálně. Kdyby nejednali s každou zvlášť, nikdy by se jim nepodařilo je k souhlasu donutit, protože babizny by si nechtěly jedna před druhou zadat…
Novela stěžejního robustuanského zákona proběhla formou uložení podepsaných vyhotovení předpisu do Sbírky listin královnina kabinetu a podařilo se to uskutečnit za naprostého nezájmu veřejnosti. Přesně tak, jak to spiklenci naplánovali. Všechny změny, které novela umožňuje, se začnou realizovat velmi, velmi nenápadně v průběhu několika desetiletí. Babizny z Rady starších to alespoň zezačátku udrží v dojmu, že to pokoutné jednání, při kterém novelu odsouhlasily, bylo jen nějakým nepodařeným pokusem opozice, který vyšuměl do ztracena. Pokud o tom nezačne mluvit sama Klarisa, radní si ten incident nechají pro sebe. Čtyři z nich budou žít s přesvědčením, že návrh podepsaly jen ony samotné a proto nemá právní závaznost, a pijanka Leona bude mít vlastní důvod mlčet.
Až za pár let vyprší královně Klarise lhůta k prokázání plodnosti své linie, ukáže se, že tato povinnost už dvacet let neplatí. Až se Hasirian definitivně odstěhuje ke své první ženě Seobhan a strážci morálky začnou bít na poplach, teprve tehdy vyjde najevo, že princ žádný úzus neporušil. Ještě větší randál vypukne, až se ukáže, že je Ginian stejně oprávněný nastoupit na trůn jako Eryn. Jadvina bude bouřlivě protestovat, ale protože to zjistí s několikaletým zpožděním, její reakce budou plané. Stejně bezzubé budou reakce radních, které si desetkrát rozmyslí přiznávat, že novelu podepsaly pod nátlakem nebo za úplatek.
Nejlegračnější na tom všem bylo, že královna Klarisa dál povlávala palácem a švitořila jako čirikava, aniž by dala najevo, že si uvědomuje, jak zásadně se mocenské poměry na Robustue změnily. Pokud se bude chovat rozumně, má před sebou ještě celá staletí vlády, zatímco Jadvininy vyhlídky na trůn definitivně padly. Matka už je prostě taková, komentoval Klarisino chování Ginian. Když jí Hasirian oznámil, že se nám podařilo Radu Starších k té revizi přesvědčit, smála se a řekla, že Jadvina pukne vzteky a že jí to přeje. Byla prostě ráda, že má ten problém z krku a na nic víc se neptala.
Eryn se Janisovi s Trsuahem pečlivě vyhýbala, ale její bratr jim byl naopak trvale v patách. Ginian toho moc nenamluvil, ale sledoval každé jejich slovo. Kdykoliv měli kolem sebe zvědavé dvořany, doháněl agenty do složitých situací záludnými dotazy na kavanskou architekturu a dějiny kavanského umění. Jako kdyby jej bavilo testovat, jak se z toho Janis s Trsuahem vykroutí. Janis prince podezíral, že si s těmi dotazy nechává radit od Eryn.
Vy dva jste kavani asi tak, jako já jsem dervosan, prohodil Ginian toho večera, kdy se v královnině skleníku uskutečnil koncert, na jehož konci skupina běsek z Růžové Luzné zapěla zhudebněné básně radní Tritie. Závěr koncertu posluchače poněkud šokoval, ale skutečnost, že neutekli, zase šokovala Trsuaha. Prorůstám, prorůstám, prorůstám, notovali si dvořané.
Moc pěkné! Krásný melodram! Tak osvěžující! Neotřelé! Více takových akcí! hodnotili poetické pásmo.
Tak vidíš, šklebil se na modráka Janis. Kdybys potřeboval, máš další profesi.
Doufám, že to nikdy potřebovat nebudu, bručel démon.
