Slzy Netrebů - (Vykladač III) - kapitola dvacátá čtvrtá
Trajanis kráčel po dlouhé cestě lemované alejí rozložitých stromů s oranžovo rudě pruhovanými listy. V dálce už prosvítalo průčelí domu postaveného ze žlutých kamenů, ve kterém žije matčina přítelkyně, stromista Seobhan. Ještě když si Grewina myslela, že Janise uchrání nástupu k Alianci, posílala jej právě k Seobhan na Bredeon. Informaci o umístění toho domu zmiňovala tak často, že se mu zaryla do paměti a teď se to hodí.
Toto místo bylo vzdálené od předměstí Tupi-Iranu jen hodinu letu. Přes blízkost metropole s visutými zahradami, viadukty a magistrálami na pilířích, hejny vznášedel a salvami barevných světel, působil dům spolehlivým, poklidným a poněkud zasněným dojmem. Jak se vzdálenost zkracovala, Janisova nervozita rostla. Je Seobhan tak silná, aby Direna a jeho rodinu přijala? Nebude se na to dívat stejně jako Henrex? Největší problém je ten chlapec, lamentoval pán Jámy. Donekonečna ho hlídat nemůžete. Jakmile začne věštit, přivede do neštěstí všechny kolem sebe. Janis uznával, že v tom má Henrex pravdu. Dokud junior spí, je v bezpečí on i jeho okolí. Napadlo ho, že bude lepší ho v tom kokonu prozatím nechat. Direnovi se to líbit nebude a Trepeně tím tuplem ne. Ale pořád to bude bezpečnější, alespoň než se podaří vymyslet, co s tím.
Natáhl se po klepadle, ale dřív, než na ně sáhl, těžké dřevěné dveře se prudce rozlétly a objevil se Hasirian. Vypadal, že se právě vykulil z postele. Měl na sobě jen volné kalhoty z lesklé tenké černé látky a byl bos. Zjevně se tu cítil jako doma. S arogancí danou svým stavem si příchozího změřil od hlavy k patám a hlasem uvyklým dávat rozkazy, vybafnul: „Nic nepotřebujeme, mladý muži. Ani nové vznášedlo ani dokonalejší videxový válec. Přeji pěkný den.“
Janis ani neotevřel pusu a dveře se zase zabouchly. Až pak mu došlo, že si ho Hasirian spletl s podomním prodejcem, kterých po Bredeonu běhají hejna. Uvědomil si, že robustuanský princ ho v pravé podobě ještě nikdy neviděl a zná ho jenom jako nosatého agenta Ahrena. Takže se nesmí prozradit. Vzal za klepadlo, důrazně zabušil, a křikl: „Hej! Potřebuju mluvit s madam Seobhan! Je to naléhavé!“
Tentokrát se dveře otevřely pomaleji. Hasirian sršel nevolí, ze které by každého ewoui rozbolela hlava. Ostré jehličky jeho nevraživosti se Janisovi svědivě zabodávaly do kůže.
„Co chcete od Seobhan?“
„Jsem Trajanis Grenedon, syn tenerisské Paní Plamenů,“ představil se Janis. „Moje matka a vaše exmanželka se dlouhodobě přátelí.“
Hasirian nakrčil čelo. „Ten Trajanis, co se nechal zverbovat k Alianci?“ Znělo to tak pohrdavě, jako kdyby se dotyčný přidal k nechvalně známé sektě pojídačů mrtvol z Tartasianu.
„Ano, ten,“ odsekl Janis. „A byl bych rád, kdyby mě madam přijala.“
„To je ale překvapení!“ přivítala Janise Seobhan. Usmívala se, ale moc dobře jí to nešlo. Hasirian ji přivedl záhy po tom, co návštěvu usadil do křesla u krbu v příjemné bylinami provoněné přijímací hale. Místo toho, aby je nechal o samotě, postavil se princ k oknu, opřel se zády o parapet, založil si paže na prsou a tvářil se tak hrozivě, jako kdyby každou chvíli očekával, že se odněkud vyrojí banda vzteklých sůsů.
Když bylo jasné, že Hasirian se vystrnadit nedá, Janis vstal a sklonil hlavu, aby stromistu pozdravil. „Madam, musím vás poprosit o laskavost. Nevím, jestli jste už slyšela, že Aliance unesla krenevského krále, jeho ženu a syna. Direna poslali Launě a Trepenu s malým Ravensem izolovali do stáze.“
Seobhan zkroutila rty, jako kdyby kousla do něčeho kyselého a přikývla. „Jistě, o tom vím. Ale nechápu, proč s tím jdete za mnou. Po tom, co Aliance dopustila, aby mi robustuanská královna beztrestně ukradla manžela, jsem veškeré vztahy s Triádou přerušila. Vždyť vy sám máte mnohem větší šanci tu věc ovlivnit než já.“
„To jsem právě udělal,“ řekl ztěžka Janis. Nelíbilo se mu, jak se to vyvíjí, ale musel se alespoň pokusit. „Mám ty tři na místě, kde nemohou zůstat dlouho. Proto jsem přišel za vámi. Tento dům je stranou pozornosti. Myslel jsem, že byste snad byla ochotná nám pomoci.“ Zarazil se, když viděl, jak Seobhan šokem strnula.
„Chcete říct,“ ozval se od okna Hasirian a jeho hlas připomínal skřípající nápravu, „že jste tu rodinu Alianci unesl? Uvědomujete si, že se to bude vykládat jako vzpoura? Je vám jasné, že každý, na koho se přilepíte, bude pokládaný za spiklence? Taková nehorázná drzost sem přijít! To jste se úplně zbláznil, mladíku?“
Janis se tázavě podíval na matčinu přítelkyni. Pokud Seobhan zůstane zticha, znamená to, že se svým exmanželem souhlasí. Jenže stromista mlčela a poplašeně těkala očima. Ticho eskalovalo napětí v místnosti.
Janis pochopil, že tady neuspěl. V duchu si za svou naivitu vynadal. Proč by mu vlastně měli pomáhat? Jenom proto, že se pár staletí znají s jeho matkou? A proč by měli pomáhat nešťastným krenevům? „Můžete být klidní,“ řekl a nemohl se ubránit hořkému úsměvu. „Nikdo neví, že tu jsem, ale pokud se přesto rozhodnete mě udat, nevadí. Rovnou jim vyřiďte, že budu kousat a škrábat a rvát se do posledního dechu a radši umřu v Launině tlamě sám, než abych jim svoje příbuzné vrátil. Určitě vám to přičtou k dobru. A ne, nebudu se omlouvat, že jsem za vámi přišel. Protože si nemyslím, že se vás to netýká. Když budete tolerovat zvůli proti krenevům, budou jiní příště tolerovat zvůli proti vám samotným.“ Jakmile domluvil, otočil se na patě a zamířil pryč.
„To říká darebák, co vyděsil starou rašpli Sijanu?“ křikla Seobhan a její hlas zněl tak sžíravě, že to Janise přinutilo se zastavit těsně přede dveřmi. „Uličník, co rozesmál šejdířku Viraxu? Intrikán, co odrovnal Jadvinu? Raubíř, co podplatil Evidanu? Lump, co zlomil srdce mé neteři?“
Janis se pomalu otočil. Byl z toho, co Seobhan řekla, zmatený. Skoro to vypadalo, že se ho stromista snaží povzbudit. No jo. Však taková podpora nic nestojí. A co měla znamenat ta narážka na Eryn? Vzpomínka na ni zabolela. „Nevěděl jsem,“ vydechl, „že Eryn je vaše neteř. Nechtěl jsem ji zranit, ale,“ pohodil hlavou k nasupenému Hassirianovi, „váš exmanžel měl pravdu. Ohrožuju každého, na koho se přilepím.“
„Já tomu nerozumím, Seo!“ zahřímal Hassirian. „Chápu, že se Grewinin kluk s těmi kavany zná, ale ujišťuju tě, že on na Robustue vůbec nebyl. On s tou legislativní rošádou nemá nic společného. Všechno zařídili Ahren s Kenisem. A co to má co dělat s Eryn?“
„Všechno!“ houkla Seobhan. „Úplně všechno, můj drahý.“
„Eryn Trajanise v životě neviděla,“ namítl Hassirian. „Jenom proto, že figuruje na Klarisině stupidním seznamu nápadníků, přece…“
„Otevři oči, kořínku!“ zabručela jízlivě Seobhan. „Ten kavan a Trajanis Grenedon jsou jedna a tatáž osoba! On a Eryn se spolu zapletli. To kvůli němu Eryn poslední dobou pořád brečí.“
„Jestli vás to uklidní, ani já z toho nevyšel úplně bez šrámů,“ vmísil se do jejich rozhovoru Janis.
„Eryn si myslí, žes ji odkopnul,“ řekla kousavě Seobhan. „Ale tobě nic jiného nezbývalo, že? Vyrvat příbuzné z Launiny tlamy! Jsi stejný sebevrah, jako ti zatracení hrdinové z bájných časů vahanských bohů.“
„Dělejte si ze mě legraci, jak chcete,“ zasyčel dotčeně Janis. „Poroučím se.“
„Stát!“ Stromista udělal pět dlouhých kroků, chňapl Janise za rukáv a táhnul ho zpátky. „Už vím, co se mi na něm nezdálo!“ hlásil své exmanželce a tvářil se jako obecní policajt, co vleče kapsáře do šatlavy. „Rétorika! Intonace! Kdybych zavřel oči a jenom ho poslouchal, myslel bych si, že mluvím s tím nosáčem.“
Janis jen mlčky pokrčil rameny. Stromista mu zapíchnul prst podobný sukovité větvičce do hrudníku, a jeho tvář roztála vzácným úsměvem. „Co jsem na světě,“ řekl, „ještě nikdo mi tolik nezamotal hlavu. Takový talent přece nenecháme Launě! Teď se posadíme a promluvíme si o tom ještě jednou, mladý muži.“
Janis nakonec v Seobhanině domě strávil několik dlouhých hodin. Na jedné straně zvyšoval riziko prozrazení, ale na druhé si získával spojence pro případ, že by sám nedokázal příbuzné ochránit. Nakonec porušil své zásady a všechno jim pověděl. Řekl jim, že hledá Hiria-Abhama. A že to žezlo hledá proto, aby vrátil krenevům božskou sílu, protože nevěří, že je Aliance nechá na pokoji, když to byla právě tato organizace, která stála v pozadí jejich porážky. Tím i vysvětlil, proč se nemůže veřejně ucházet o Eryn, ačkoliv by moc chtěl. Jediné, co si nechal pro sebe, byla fakta o krenevské anomálii, ale tak nějak tušil, že o ní stromisté něco vědí.
Díky jeho upřímnosti změnil Hasirian postoj až do té míry, že se chopil iniciativy: Ukrýt krenevy tady je blbost, prohlásil rázně. Každou chvíli tu někdo otravuje. Šejdířka Viraxa, naše Eryn, tvoje matka, ten nařvanec Doresson z Erektiadu, Wonoden s celou rodinou… Pokud je ten Direnův chlapec prorok, ani bys ho nemohl probudit. Ba ne, věděl bych o něčem lepším. To místo je tak zabezpečené, že se z něho žádná informace z Pravděpodobnostního pole nasát nedá. Na severním kontinentu Robustuy je údolí, ve kterém rostou rotexové ořešáky. Jejich kořeny žijí v symbióze s bizárovými červy. Těmi, z jejichž výměšků se tahají bizárová vlákna, ze kterých se tkají izolační tkaniny. Ale mnohem důležitější je fakt, že ty stromy jsou tím bizárovým svinstvem nasáklé a vypařují ho listy. Nad vrcholky těch stromů se trvale vznáší mrak odrážející veškerou magii, kterou vysílá jakýkoliv tvor, co v tom lese žije. Je to poměrně rozlehlý les. Smrtelníci o jeho zvláštnosti nic nevědí. Mají v něm rekreační chaty, turistické hospody a dokonce i přírodní divadlo. Před lety jsem si tam vybudoval malou laboratoř s lidským personálem.
Drcy drck drrrcy drcy drrrrnk. Janis si úsilím odfrkl a zkusil to znova: Drcy drck drrrcy drcy drrrrnk. Prsty ho už od strun brněly, žaludek měl jako na vodě. Seděl na lavičce v parku s výhledem na vchod do budovy kavanské Velké opery a s úsilím idiota se snažil vyluzovat tóny ze strunného nástroje s nevyslovitelným názvem. Každým coulem jednal jako pravý kavan, dokonce tak i vypadal včetně dlouhého nosu, který mu už zase bránil ve výhledu.
Drcy drck drrrcy drcy drrrrnk.
Ani se mu nechtělo věřit, že se tu v převleku za pouličního umělce potlouká už třetím týdnem. Trsuaha přinutil zůstat s krenevy v bizárovém lese. Bránil se, ale Janis ho utloukl argumenty: Diren není ve stavu rodinu ubránit, kdyby se něco zvrtlo. Tobě věří. Máš výcvik. Agenta vycítíš na sto metrů. Kdybys byl se mnou, jenom bys mi to komplikoval. Jeden z nás prostě musí zůstat s rodinou a ten druhý roznese po světě falešné stopy. Přesně to taky dělal. Usadil se na Kavanu, ale obden si otevíral portály na různé světy. Pomocí tvarovanu měnil podoby jako ponožky, chodil z jedné exotické hospody do druhé a s opileckým patosem se svěřoval každému, kdo byl ochotný ho poslouchat, že ho dávná láska, Trepena z Riiberionu, definitně pustila k vodě. A že je celý zoufalý, protože ji pořád miluje. Že ji potkal před chvílí na ulici s nějakým podivným rancem, ze kterého vlály obvazy. Byl celý šťastný, že ji po létech vidí, už si myslel, že to zase dají dohromady, ale ta nevděčnice ho ranila ozámením, že se vdala…
Jednou za týden se v rušném bredeonském obchoďáku u stánku s kořeněným vibexovým čajem scházel se Seobhan. Od ní se mohl ujistit, že se Trsuah, Diren, Trepena i Ravens mají v bizárovém lese dobře. Od stromisty se také dozvěděl, že na něj Aliance vyhlásila veřejný hon a dokonce vypsala odměnu za jeho dopadení. Stalo se to poprvé, co organizace existuje. Když předtím nějaký agent porušil Základní Protokol, reagovala na to Aliance naprosto diskrétně. Přesně podle zásady, co se doma upeče, to se doma sní. Jistěže po provinilci nekompromisně šla, ale tiše. A stejně tiše ho pak dala popravit. Janis přemýšlel, v čem se jeho průser od těch jiných liší. Jestli Alianci tolik rozdráždil způsob, jakým ve vloudil na Truo-fi, nebo jestli jsou opravdu tak vyděšení kvůli prorokům, nebo jestli jen ztrácejí nervy vzhledem k postupující Únavě. Docela by ho zajímalo, jestli se Triádě podařilo vymyslet, jak zpomalování zarazit. Ač nerad, musel přiznat, že mu to vrtá hlavou a že ho dokonce trochu mrzí, že u toho není a nemá šanci nic ovlivnit. Nejspíš tím étosem typu Jedině my zachraňujeme celý svět, i kdybychom ho měli zničit, ve strukturách Aliance načichl víc, než by chtěl. Největší starosti mu dělaly poměry na Tenerisu. Byla u mě Grewina, referovala posledně Seobhan. Strašně se jí ulevilo, když jsem jí řekla, že jsi v pořádku. A slíbila, že se postará, aby se krenevové dozvěděli, že jsou v pořádku i ti tři. U vás doma teď panují těžké časy. Aliance uvalila na Tenerisskou soustavu speciální dohled. Koordinátoři prohledali celý Grew, dokonce se potápěli v Plamenném moři. A Tyneon? Ani prý nemuknul. Strpěl, když šmejdili na ostatních satelitech a ještě jim poradil zkontrolovat to v Trajanisu a v Akezonu. Prý neodejdou, dokud tě nechytí. Smesmech se vrátil do Jingivonu a kuje pikle se Sebassem. Sebass všude rozhlašuje, že se krenevové vyzbrojují zbraněmi, které jsou Aliancí zakázané a že je nutné je zastavit dřív, než zaútočí. Chtějí protlačit změnu zákona a dostat krenevy zpátky pod kontrolu smrtelníků.
Při vzpomínce na Smesmecha Janis zavrčel. Jeho tušení, že ty feentexové paprskomety poslal Direnovi on, se tím jen potvrdilo. Až se mu ten podvraťák dostane do rukou… Jenže na to teď není čas, sakra.
Krenevy zachrání jedině nalezení Hiria-Abhama, řekl Seobhan. Jenom kdybych tak měl tušení, kde s tím hledáním začít, posteskl si. A tehdy mu matčina přítelkyně řekla, že si nevidí na špičku vlastního nosu. Překvapeně se jí zeptal, co tím myslí? Seobhan se shovívavě usmála: Stěžuješ si, že nevíš, kde hledat? Vážně? No, já myslím, že když to nevíš ty, mohl by ti někdo poradit. Osoba, která se po tajných archívech a depozitářích úspěšně pohybuje roky. A učila se u té nejlepší.
A potom mu Seobhan s klidem nemesijské prodavačky léčivých pijavic (když ty pijavice prodávají, vystavují je přisáté ke kůži na vlastním břiše) slíbila, že mu s tou velezkušenou osobou sjedná schůzku. Takže tu teď čekal, až se u dveří do budovy opery ta osoba konečně objeví.
V rozrušení nad tou vyhlídkou znovu udeřil do strun: Drrc, drrrrn, drnky drnk! Drrc, drrrrn, drnky drnk! Drrc, drrrrn, drnky drnk!
