Slzy Netrebů (Vykladač III) kapitola třetí
Janis zavřel složku s podklady, pleskl sebou na otoman a zavřel oči, aby si zrekapituloval, co se dozvěděl:
Robustua je světem dvou nesmrtelných ras - lichů a stromistů. Lichové, příbuzní mizeonských arcidémonů, vznikli z původních smrtelníků, do kterých se převtělila hrstka posledních robustuanských bohů po té, co valná většina z nich nadobro vyvanula. Stromisté se na Robustuu původně dostali jako exulanti, ale postupem času původní lichy přečíslili a začali se s nimi o svět přetahovat. To se přirozeně neobešlo bez válek, ovšem nakonec se vše vyřešilo svatbou stromisty, krále Iry-Adea, s robustuanskou královnou Lilinou Zlověstnou Pátou. Robustua se politicky sjednotila, ale v reálu zůstala rozdělená na dvě absolutně odlišné zóny. V té první žijí původní lichové s pomocí magie podle staletí prověřených zvyklostí. Ta druhá část patří stromistům, ačkoliv to na první pohled není zřejmé, protože v ní žijí smrtelníci. Jejich města kypí životem, pole a lesy protínají koleje, na kterých se prohánějí železné parní stroje. Stromisté jako fytohominidní bytosti přijímají živiny přímo ze vzduchu a naprosto jim vyhovuje, když smrtelníci na Robustue těží a taví rudu, stavějí továrny se stroji poháněnými párou a brzy začnou vyrábět spalovací motory. S industriálním rozvojem civilizace smrtelníků souvisí obživa stromistů.
Dvůr královny Klarisy v Duanzaná je jediným místem na Robustue, kde se jedinci rasy lichů a stromistů volně stýkají. Nachází se na ostrově v Jižním oceánu, který obě rasy chrání před zvědavými smrtelníky maskovací clonou letannatového pole.
Královna je známá přívětivou povahou a zájmem o kulturu a historii. Původně měla tři manžely. Prince Siora, syna krenevské bohyně Maneony z Tenerisu, dračího prince Rikkasona z Erektiadu a stromistu Hasiriana, reprezentanta konkurenční rasy, se kterou se lichové o Robustuu dělí. Krenev Sior před deseti lety tragicky zahynul při závodu kluzáků na Dervosu. Vzhledem k tomu, že patřil k vysoce odolné a dlouhověké rase, vzbudila tato událost spoustu otázek. Ze závěrů zvláštní vyšetřovací komise Aliance vyplynulo, že jeho plavidlo spolkla Launa, inteligentní entita třetího řádu, jediná svého druhu. Tradičně je tato entita Aliancí využívána k exekucím nesmrtelných. Přebývá na základně Truo-fi a není jí dovoleno se vzdalovat. S nasazením všech sil Aliance byla Launa odchycena a vrácena z Dervosu do internace na Truo-fi. Vypovídat o tom, kdo jí pomohl prolomit pečeti a přemístit se na Dervos, odmítla. Jelikož je Launa imunní vůči jakémukoliv magickému nátlaku, bylo vyšetřování po dvou letech uzavřeno. Členové vyšetřovací komise, koordinátoři Bahui, Hedis a agentka Orena ab-Herken, dospěli k závěru, že šlo buď o vzácnou shodu nešťastných náhod, nebo o důkladně promyšlenou vraždu. Možnými osobami, které by mohly mít k odstranění Siora věrohodný motiv, jsou oba jeho spolumanželé, princ Rikkason a princ Hasirian, ale důkazy pro to neexistují.
Po té, co byl princ Rikkason před několika dny zavražděn, žije královna s jediným manželem, třetím v pořadí, stromistou Hasirianem.
O Rikkasonovi toho Janis už slyšel spousty v dobách, kdy se u matky na Grewu zotavoval z popravy na Jestřábí hoře. Tento příbuzný erektiadského Rexe, jak draci titulují krále, byl aktivní sportovec, ale rovněž tak rváč a výtržník. Sahíjinové o něm tlachali na síti, protože se jeho jméno spojené se skandály často objevovalo ve zprávách bredeonských médií. Ještě před tím, než se Rikkason oženil s Klarisou, jej Rex z Erektiadu vyhostil. Nikdy se nedostalo ven, co Rikkason provedl. Šuškalo se, že byl odsouzený podle vojenského práva, tudíž se nejspíš jednalo o válečnou záležitost (Erektiadi bezmála tisíc let válčí s arcidémony z Mizeonu). I když Rikkasonova pověst byla strašná, Janis nechtěl být předpojatý. Bude zapotřebí zjistit toho o něm víc a stejně tak si posvítí na Hasiriana. Už kvůli tomu nevyřešenému případu, před desíti lety, kdy byl jejich spolumanžel krenev Sior sežrán Launou. I tehdy se tu rýsovalo napojení na Alianci, protože jen sahíjinská bohyně plodnosti Ixona by uvěřila tomu, že Launa po té, co z Truo-fi utekla, zamířila na Dervos, kde úplnou náhodou vylovila z hejna závodníků na člunech právě Siora, aby ho náhodou sežrala.
Klarisa Zlověstná má dva potomky: Prince Giniana, který je synem jejího prvního manžela, kreneva Siora, a princeznu Eryn, jejíž otcem je riiberionský bůh Rozkladu Zmar. Ačkoliv je Eryn nemanželská, jedině ona je následnicí trůnu, neboť na Robustue platí následnictví po přeslici. Už celé desetiletí se královna Klarisa usiluje princeznu Eryn provdat. Podle komplikovaných zákonů robustuanské monarchie je panovnice v limitu pěti set let po korunovaci povinná prokázat plodnost svých potomků, jinak jí hrozí, že bude na trůnu vystřídána příbuznou z paralelní rodinné větve. Tato lhůta královně Klarise během následujících dvaadvaceti let vyprší. Královna se tedy snaží Eryn provdat – minimálně s jedním ze seznamu nominovaných dvanácti nápadníků. Tohoto času na ostrově Duanzaná pobývají tři uchazeči o princezninu ruku: Nidi-An – kníže z Brussedey, Zefirien kníže Nenedien – stromista z Robustuy, Sana Sana-Ton – syn předsedy bredeonského Konventu. Jisté prameny zmiňují, že královna by se spokojila i s vnoučtem počatým mimo manželský svazek, pokud by je Eryn zplodila s mužem figurujícím na seznamu schváleném Radou Starších. Robustuanské zákony to umožňují (vzhledem k uzákoněné nadřazenosti žen na Robustue je sňatek podřazeným mateřství). Je dobře známo, že Eryn s matkou nevychází a vytrvale volbu otce své dcery odkládá. Údajně se několikrát nechala slyšet, že o trůn nemá zájem. Podle zdrojů blízkých trůnu dokonce matku vyzvala, aby si pořídila další dceru, která by z ní břímě následnictví sňala. Podle jiných zdrojů blízkých trůnu si královna hledá dalšího manžela (neboť Hasirian je s ohledem na vysoký věk neplodný).
Janis si vzpomněl, jak ho máti a Seneda přesvědčovaly, aby se s Eryn oženil. Je chytrá a pohledná, chválila princeznu Seneda. Už hodně nabídek odmítla. Prohlásila, že potřebuje manžela, který jí bude skutečnou oporou. Dokonce se nechala slyšet, že nechce, aby byl jen na ozdobu. A matka ve snaze tu dívku Janisovi ještě víc přiblížit, dodala: Eryn se zabývá dávnou historií. Stejně jako Tyneon se zajímá o hledání Hybného impulzu. Seneda dál vysvětlovala, že Klarisa Zlověstná Dvanáctá už prý Trajanise zařadila do seznamu potenciálních uchazečů a Trajanis je z těch dvanácti šťastných, které Rada Starších schválila. Dá se očkávat, že brzy bude na Robustue nápadníky o princezninu ruku nastláno. Máti básnila o tom, jak je Eryn moudrá a solidní, ale když zmínila, že se přátelí s Ordanou, představil si Janis někoho v hamatném kaftanu, s olámanými nehty, obličejem zamazaným od inkoustu, a umaštěnými vlasy a s úlevou ten návrh smetl ze stolu. Dokonce, i kdyby byla Eryn inteligentní a vlídná krasavice, stejně by si ji vzít nemohl, protože měl před sebou zápas o krenevy a už tehdy mu šlapal na krk Mumu.
Nu, a nyní si tu přečetl, že Eryn na vdavky s kýmkoliv zvysoka kašle. To jen potvrzuje, že i ta někdejší iniciativa získat jeho souhlas se sňatkem nepocházela od Eryn, ale od její matky. Vzhledem k tomu, že na královninu nabídku nezaregoval, je jen dobře, že jej bude na Robustue chránit podoba kavanského vyslance.
Svět Kavan je doménou hudby. Smetánka všech významných koutů metaprostoru se slétá na kavanské hudební festivaly, z nich nejvýznamnější je Festival Fialových mračen. Kavanské děti se učí hrát mnohem dřív než mluvit. Dokonce i jejich řeč je melodická. Mají spoustu slov, která se píší stejně, ale význam se liší podle intonace. Snad právě proto je jejich písmo kombinací slov a notového záznamu. Naštěstí je ta řeč tak složitá, že kavané v posledních několika staletím používají mnohem častěji ke komunikaci obecnou dwentenštinu. Problém je ale v tom, že Janis vůbec nemá hudební sluch a co si pamatoval, Trsuah na tom není o nic lépe. Ale to jejich koordinátory zjevně netrápí.
„He-pčík!“ kýchnul Trsuah. Vynořili se z portálu a ocitli se uprostřed nádvoří královnina paláce na robustuanském ostrově Duanzaná. Na čtvercovém prostranství uzavřeném stěnami budov bylo vymeteno jak na sýpce před sklizní a horko jako v peci. Okrasné keře zasazené v ozdobných kontejnerech podél podezdívky působily unaveně a sklesle. Slunce se klonilo k obzoru. Líně vanoucí vítr k nim přinášel vůni koření a sikkosího medu. Odněkud se linula rozmarně rozdováděná melodie. Trsuah pohodil hlavou k otevřeným oknům ve druhém patře:„Nezdá se, že berou Rikkasonův skon moc vážně.“
Janis chápal, jak to modrák myslí. Dalo by se čekat, že krátce po pohřbu prince manžela Rikkasona nebude královna pořádat kulturní dýchánky. Nejspíš se vehementně snaží předstírat, že věří v Rikkasonovu smrt nešťastnou náhodou. Ale Janis z vlastní zkušenosti věděl, jak bývají dvořané citliví na sebemenší vychýlení nálad. Obrátil se na Trsuaha s úmyslem se o tu úvahu podělit, ale slova mu uvízla v krku, když se do jeho zorného pole opět dostal jeho obludný nos. Sakra. Změnili svůj vzhled podle předlohy z podkladů a udělali to opravdu důsledně. Vypadali teď jako rodilí a čistokrevní kavané, kterých zbývá jen hrstka. Jsou dlouhověcí a všichni patří mezi nejstarší šlechtu. Mají bledou téměř nazelenalou pleť, užší a delší lebku, vypoulené modro zelené oči a poněkud delší nos, než má většina kavanské populace vzešlá z mísení z jinými rasami. Když se Janis poprvé po tvarování na Trsuaha podíval, bouřlivě se rozchechtal. To není nos! To je chobot, Tahu! Veselí mu vydrželo jen do té doby, dokud si nevšiml, že mu při pohledu na svět zavazí jeho vlastní „kavanský“ nos, stejně příšerný jako ten Trsuahův.
Trsuah se ušklíbnul. „Už zase šilháš, můj princi!“
Janis si pomyslel, že pro modráka je překážející nos muška, když se celá tisíciletí honosil dlouhým a málo skladným ocasem. Ale než stačil cokoliv říct, široké dveře do paláce se nehlučně otevřely a z nich se na dvůr vyřítilo vojenské komando.
Lichové a stromisté v matně zelených brněních s odjištěnými dezintegrátory je rychle a tiše obklopili. Janis ukázal prázdné ruce. Obrátil se na vojáka, jehož brnění vypadalo nejhonosněji a řekl: „Jsme vyslanci z Kavanu a žádáme o přijetí u královny. Její Veličenstvo Klarisa byla o našem příchodu informována.“
Důstojník gestem naznačil vojákům, aby sklonili zbraně a kývnul příchozím na pozdrav. „Vítejte na Robustue. Její Veličenstvo vás očekává,“ oznámil. „Přijme vás hned, jakmile koncert skončí.“
Vedli je liduprázdnou vstupní dvoranou k širokému schodišti. Stavba z kamene byla zevnitř obložená dřevem. Téměř veškeré dřevěné plochy zdobily jemně řezané ornamenty s rostlinnými motivy. Bylo tam čisto a vonělo to tam voskem a bylinami. Taky tam bylo plno pokojových rostlin. Všude, kde bylo místo, stály velké kamenné nádoby, ze kterých vyrůstaly kvetoucí stromečky na kmíncích nebo keříky s ozdobnými listy. Tlumená melodie rozléhající se po chodbách ještě umocňovala atmosféru důvěry a pohody. V předsálí u dvoukřídlých dveří vykládaných dervosskou perletí důstojník ukázal na křesílka vyrovnaná podél zdí, nechal zbytek oddílu s hosty a sám vešel do sálu. Janis s Tahem se posadili, zatímco šestice vojáků zůstala v hloučku u zábradlí schodiště. Janis opatrně zvedl hlavu a zadíval se nahoru. Vysoko na polici trůnily podélně tvarované květináče, ze kterých visely bohatě olistěné a rozkvetlé lodyhy. Napadlo jej, že ty převislé rostlinné části jsou docela dlouhé a vypadají těžké. Mohly by se převážit a strhnout květináč dolů? Kdyby k tomu došlo, nádoba by se zřítila přímo na hlavu nešťastníka sedícího na židli.
Jeho katastrofické úvahy přerušil Trsuah. Šťouchl jej špičkou boty do kotníku a pohodil hlavou směrem k vojákům. Tvářili se všichni naprosto bezvýrazně, což jen potvrzovalo, že navzdory retro stylu zdejšího dvora, jsou vycvičení podle nejmodernějších trendů. Ukazovat nepříteli emoce ať kladné nebo záporné, by znamenalo deklarovat slabost. Janis ve snaze pochopit, nač modrák upozorňuje, se znovu pořádně podíval na jejich výbavu. Dezintegrátory zavěšené v pohotovostní poloze na ramenou vyhodnotil jako běžně používané typy, ovšem zbraně v pouzdrech na opascích podezřele připomínaly ony zakázané feentexové paprskomety. Pokud je takto veřejně používá i královnina garda, už není divu, co o Rikkasonově úmrtí nakukali veřejnosti. A taky to znamená, že se k zakázaným zbraním mohl kliďánko dostat kdokoliv další. Je možné, že agenty Aliance zlikvidovali samotní robustuané? Aby odvedli pozornost od skutečnosti, že jejich cílem byl ve skutečnosti Rikkason? Byl to drak a královna z něj udělala velitele armády. Draci mívají sklon k tyranii a toto je svět, kde mají hlavní slovo ženy. Možná, že Rikkason některým rozhodnutím překročil nastavené meze, a zdejší se ho nenápadně zbavili. Takové věci se dějí. Janise by to nepřekvapilo.
Melodie v sále vygradovala k závěrečnému finále a pak se ozval dunivý potlesk. Vzápětí se dveře otevřely a lichové u schodiště srazili paty. Nejdřív se objevil důstojník a hned za ním zavěšená do vysokého muže s nápadně vrásčitou kůží cupitala královna Klarisa. Byla oblečená v temně zelené toaletě, která zvýrazňovala její jasně zelené oči. V černých složitě spletených vlasech jí seděla malá korunka. Vypadala mladě, i když jí bylo hodně přes pět století. Ale to u lichů není žádný věk. Svěžest a čipernost, která z ní přímo tryskala, se spíše dala očekávat u dospívající dívky než u osoby spočívající na trůně, nehledě na to, že šlo o čerstvou vdovu.
Zářivě se na agenty usmála, opustila stromistovo rámě, rozpřáhla paže a zašvitořila: „Vyslanec Ahren a jeho tajemník Kenis? Ó, jak ráda vás vidím!“ A pak naprosto v rozporu s veškerým protokolem objala nejdříve Trsuaha a pak Janise. „Královna Isidea mi o vás tolik vyprávěla! Jste prý odhodlaní a precizní. Isidea se zaručila, že jen vy dáte můj depozitář dohromady.“
Podle legendy z podkladů sem přicházejí provést inventuru v královnině depozitáři starých tisků po tom, co v ní týden nekontrolovatelně řádila šílená bohyně Trepena z Riiberionu. Byl to absolutní nesmysl. Ten, kdo tu legendu tvořil, nebral ohled na skutečnost, že Trepena je už přes dva roky šťastně provdaná za krenevského krále Direna a za tu dobu nevytáhla paty z Tenerisu. Ale Janis věděl, že kdyby na to upozornil, dopadlo by to jako pokaždé. Jen by ho osočili, že dělá chytrého a hledá mouchy. Na druhou stranu uznával, že legenda vypadá věrohodně. Trepena v minulosti robustuanský archív skutečně několikrát rozmetala, když hledala indicie, které by jí vysvětlily její zdánlivě děsivé proroctví stran životního partnera.
Janis se obratně vymanil z královnina objetí a zahuhlal: „Vynasnažíme se, Vaše Veličenstvo.“ Pohodil hlavou k Trsuahovi: „Zejména můj tajemník, sir Kenis, je opravdový znalec v třídění dokumentů ze starovanhanského období.“
Královna lichů působivě prolomila rty ke křehkému úsměvu. Obrátila se ke stromistovi, který si agenty s nepříliš vstřícným výrazem prohlížel. „Seznamte se s mým třetím manželem, princem Hasirianem. Bývá na dvoře jen občas. Věnuje se krajinářským projektům, na kterých participuje se smrtelníky. Někdy ho podezírám, že by mu snad ani nevadilo, kdyby se o nás ti usmolení tvorečkové dozvěděli…“
Stromista předvedl vyděšenou grimasu. „Má paní žertuje, pánové! Kdybych před smrtelníky porušil krytí, ohrozil bych obě naše rasy, a má královna by mě musela do dát vězení! Dokážete si představit ten skandál?“ Pak, jako kdyby si uvědomil, že malinko ujel, přetavil svůj vrásčitý obličej do formální masky. „Jistě se nechcete zdržovat formalitami,“ dodal upjatě. „Pevně věřím, že se o archív mé paní skvěle postaráte.“ Kose se podíval na královnu: „Můžu už jít, madam? Mám něco na práci v Kersolské nivě. Však víte.“
Klarisa nevzrušeně mávla paží. „Ale jistě, můj drahý,“ zatrylkovala. „Uvidíme se jako obvykle.“ Stromista se s úklonou odporoučel.
Pak se otevřely dveře a ze sálu se vyhrnul dav štěbetajících dvořanů. V šatech z barevných vzdušných látek, které se v teplém robustuanském klimatu dobře nosí, připomínali hejno exotických ptáků. S obličeji zdobenými líčením se k sobě nakláněli a zvědavě probírali, koho to tam královna asi má. Klarisa se přitočila k Trsuahovi: „Nejvyšší čas zmizet. Nabídnete mi rámě, sire Ahrene?“
Trsuah se zatvářil vyplašeně a ukázal na Janise. „Ahren je on. Já jsem pouhý tajemník, Veličenstvo.“
Jenže královna se na něj uličnicky usmála a špitla: „A není to jedno?“ Jednou rukou chytila za paži Trsuaha, druhou si přitáhla Janise. A tak společně všichni tři kráčeli směrem k jejím pokojům. „Ubytuji vás v mém soukromém křídle,“ poznamenala. „Archív sousedí s mou ložnicí. Mám prostě ráda své nejcennější věci poblíž.“ Janis stačil postřehnout, že vojáci jsou jim v patách. Konečně dospěli do královnina soukromého křídla. Tehdy nechala Klarisa ochranku na chodbě a do salonu vstoupila jen s Janisem a s Tahem.
