Střípky sváru (kapitola čtvrtá)
Do rána neusnul. Usazený v polštářích odposlouchával drby ze sítě. Vyslechl si litanii poloboha Unona na mizernou úroveň jakési divadelní hry, pak zase diskusi na téma nových parkových úprav v jingivonském předměstí. Pak ho zaujala debata dcery boha Emdewona s manželkou bredeonského velvyslance:
„Už jsi slyšela o tom rozruchu u Senedy?“
„Ne, co se stalo?“
„Vyhořel sklad záclon. Víš, přece, že Seneda sbírá záclony...“
„Ne, ani nevím co to ta záclony je. Nějaká nová hra? Nebo magická zbraň?“
„Nic takového. Vždyť přece víš, jak ráda Seneda chodí po Tenerisu a hledí lidem do domů. Aby jí to šmírování stížili, věšejí do oken látku. To jsou ty záclony.“
„Ale to pak okny nejde do pokoje světlo, ne?“
„V tom je právě ta legrace, že ta látka je děrovaná. Vypadá jako krajka. Seneda zuří, že přes ně špatně vidí a záclony z oken krade. Nám ale tvrdí, že se jí záclony líbí a proto je sbírá. Už jich měla plný sklad.“
„Aha, a ten včera vyhořel. Jak k tomu došlo?“
„Seneda všude rozhlašuje, že démon, co utíral prach, zapomněl ve skladu svíčku. Ale nač by démonovi byla svíčka? Vidí i ve tmě. Erix mi řekla, že slyšela Fasia, jak říká Mreonovi, že mezi popelem se našly baziliščí zuby. Už to tak vypadá, milá zlatá, že Senedě utekl nějaký bazilišek.“
„To si nemyslím. Já ten její zvěřinec viděla. Právě proto, že se bojí požáru, drží bazilišky na ostrově uprostřed rybníka.“
„Leda, že by to byl jiný bazilišek. Divoký.“
„Divocí žijí jen na Mreonu nebo na Tenerisu. Na Senedině světě ne.“
„Třeba se tam nějaký zatoulal přes oponu...“
Janis si vzpomněl, jak mu Diren vyprávěl, že si z Evonou posílali skrze oponu zprávy přes bazilišky. Co když Senedin sklad zapálil bazilišek, který přišel z Tenerisu? Mohl by ho poslat Diren? Co by takovou směšnou diverzí docílil? Možná, že žádné velké cíle nesleduje. Možná, že si chce jen dokázat, že ještě dokáže tvořivě myslet. Při představě, jak otřesně s Direnem Erijen asi zachází, se Janisovi chtělo vztekem řvát.
Grewinu našel krátce po svítání v zahradě u besídky, jak stříhá odkvetlé květy popínavých růží. Bohyně se na něj zářivě usmála. „Spal jsi dnes dobře, zlato?“
„Skvěle,“ zalhal. „Zkoušel jsem se dívat za oponu tak, jak jsi mi to ukazovala, ale nějak se mi to nedaří,“ dodal bezelstně. „Netušíš, co bych mohl dělat špatně?“
Grewina odložila košík na zem, a vytáhla se na špičky, aby dosáhla na vysoko rostoucí šlahouny. „Je to záhada,“ zamumlala. „Tady u besídky vyrostou vždycky nejvýš.“ Stáhla si letorost dolů a dál se vědovala práci.
„Mami, něco jsem se ptal,“ připomněl se.
Bohyně Smrti se na něj podívala jako na dítě s nastupující horečkou a povzdechla si: „Máš za sebou krenevskou minulost, Trajanisi. Část tebe je krenevská. Na Tenerisu žije spousta lidí, se kterými by sis mohl vyřizovat účty. To nemůžeš. Mnozí z nich jsou natolik významní v toku dějin, že je prostě nelze jen tak…eliminovat. Takový Erijen z Nemesie má kupříkladu smlouvu s Henrexem, a všechny špatnosti, které napáchá, splatí až v Plamenném moři. Proto bylo nezbytné tvé nazírací a teleportační schopnosti...omezit. Byla to první podmínka, kterou si Emdewon, Tyneon a Temný vytyčili, když jsem tě protáhla přes oponu. Ještě ani nebylo jisté, zda se vzpamatuješ, ale oni na tom trvali.“
„Kdo a jak mne…omezil?“
Grewina se zachvěla. „My všichni. Jinak by to nefungovalo. Je to něco na způsob Honor-re. Promiň. Dobré pro tebe je, že to má omezenou účinnost. Za sto let, kdy budou ti lidé, na které máš spadeno, spolehlivě mrtví, to samovolně vyprchá,“ dodala a ostražitě sledovala, co s ním ta informace udělá.
Otočil se beze slova odešel. Po celý zbytek dne neřekl vůbec nic.
+++
Palác Protokolu v Jingivonu vystavěný z šedobíle žilkovaných mramorových kvádrů, kde oficiálně sídlil Tyneon, nejvyšší bůh mladorodých, na první pohled připomínal mauzoleum. Rozkládal se uprostřed prostranství vydlážděného mozaikou zachycující sahíjinské dějiny. Kolem bylo jako po vymření a i když už slunce dávno zapadlo za obzor, okna zírala temnotou. „Nikdo tam není?“ podivil se Janis.
„Emdewon určitě,“ mávla paží matka.
Očekával, že půjdou dovnitř, ale Grevina ukázala na alej vedoucí do hloubi parku. Kráčeli širokou alejí, a jak se více stmívalo, větve mohutných stromů klenoucí se nad jejich hlavami stále intenzivněji světélkovaly. „Jdeme do Tyneonových laboratoří,“ vysvětlovala. „Jeho koníčkem je výzkum.“
Janis si vzpomněl na vědce z Tenerisu. Někteří vymýšleli válečné stroje, jiní hledali nové léky, další se snažili ušetřit lidem práci. „A jak do toho zapadá všemocnost? Když si Tyneon dokáže cokoliv vytvořit, jaký má jeho bádání smysl?“
Grevina pohodila hlavou. „To se ho raději zeptej sám.“
„Nechci se ho dotknout.“
„Tak nejdřív mysli a pak mluv.“
Alej ústila u komplexu laboratoří přísně účelových tvarů obklopených hájkem u břehu řeky. Někde tudy se plížíval i osamocený Diren za svými bazilišky, než mu ńa jeho podvratnou činnost přišli. V domě ze skla a kovu nad oválnou horizontální plochou utkanou ze vzájemně se proplétajících světelných paprsků Tyneona našli. Podsaditý, světlovlasý, usměvavý. Grewině vlepil polibek na líčko a Janisovi podal ruku, jako kdyby se potkali na dražbě koní v Lijanině háji: „Spavá epizoda je za tebou, jak patrno. No, to je dobře,“ zahlaholil. Janis to nevydržel a jedním dechem pozdravil a zeptal se na tu světelnou síť nad stolem. „Jenom mapa,“ utrousil bůh. „Vysvětlím, jak se v ní orientovat. Ale nejdříve vás tu provedu. Vždyť Wi u mne nebyla pětadvacet let.“
Místo usmoleného kaftanu jaké nosili vědci na Tenerisu měl Tyneon na sobě frajerskou modrou košili a kalhoty z černé broušené kůže. Zanícením pro výzkum ale připomínal mistra Estebana. Boha, který zabil jeho pradědečka Senedona, si Janis představoval úplně jinak. Tyneon dělal dojem, že by neublížil ani kuřeti. Zcela bez zábran Janisovi předložil svou hypotézu. Hledám primární Hybný impulz a cestou za ním narážím na další a další vzrušující záhady. Nemůžu je jen tak ignorovat... Všechhno je hodno důkladného průzkumu. Právě vědeckým přístupem se chci vystříhat obdobných „nedopatření“, jakých se dopouštěli mí předchůdci. Připustil, že od příbuzných zatím mnoho pochopení nezískal. Bylo patrné, že svému koníčku natolik propadnul, že na ostatní mu mnoho času nezbývá. Na Janisův dotaz, jak tedy zvládá své povinnosti Prvního mezi prvními, odvětil, že vše je pod kontrolou. Ono se to uřídí samo, dodal. O všechno potřebné se postarají ostatní.
Janis se zeptal na svítící stromy a dozvěděl se, že tento jev způsobuje cíleně pozměněný metabolismus rostlinných buněk. V prosklené hale si prohlédli nové kultury epifytních rostlin schopné se uchytit pomocí nepatrných přísavných vláken i na té nejhladší skále. Vydrží i nekrutější mrazy a k výživě jim stačí minerály, odfiltrované z řídkého horského vzduchu, holedbal se bůh.
„To, co tu děláte, je moc zajímavé,“ poznamenal Janis, „ale jste všemocný a tvořivý a máte fantazii. Můžete si svítící stromy nebo létající rostliny vytvořit sám. Tak proč se zdržovat výzkumem?“
„To už říkali naši předchůdci,“ poznamenal s rozmarným úsměvem Tyneon. „Živená tvorba je vzrušující. Není nic cennějšího, než fantazie, kterou se při tvorbě necháme inspirovat. Ale víš, co číhá za hranicemi živelné tvorby, milý hochu?“
„Šílenství?“ šeptl obezřetně Janis.
„Přesně tak,“ ujistil jej ještě tišším hlasem Tyneon a pak už zcela vážně dodal: „Naši předchůdci už k němu měli velmi blízko. Já mám rád svůj klid. Věř mi, že mne nijak netěšilo, co jsem musel udělat.“
Janis pochopil, že Tyneon naráží na krenevskou porobu. Věděl, že by měl zůstat zticha, ale byl prostě natolik v šoku, že si nemohl pomoct. „Chcete mi naznačit, že můj pradědeček byl blázen?“
Nejvyšší Sahíjin se zamračil. „Samozřejmě. Taky hledal Hybný impulz, jak jinak. Ovšem tak usilovně laškoval s nemožným a tak zběsile se natahoval po nekonečnu, že z toho definitivně zblbnul. Tak fatálně, že ztratil elementární pud sebezáchovy a nahnal starorodé do války, která byla předem prohraná. My byli tehdy silnější, protože nás posilovaly modlitby našich smrtelných stvořitelů. Senedon byl na konci svého života jen skořápkou. Uzlíkem pudů a emocí. Ale tví stříbrní příbuzní to pořád ještě neakceptovali. Dokonce ani Ravens ne. Právě od něho jsem za ta dvě staletí čekal víc.“ Zvolna procházeli centrální uličkou dalšího skleníku mezi stojany se substrátem, ve kterém byly uchyceny košatící se nádherně vykrajované dužnaté listy. Z průhledných trubek vedených podél skleněných stěn se s šuměním vyvalily obláčky páry.
„Možná, že kdyby Ravense vaše paní nezmrzačila, váš syn mu nesebral manželku a váš bratr se nesnažil udělat z jeho syna zvíře, měl by větší nadhled!“ vysypal ze sebe rozhořčeně Janis, zatímco ho matka zezadu usilovně tloukla do zad. „A teď je mrtvý,“ dodal jízlivě. „Konečně je od něj klid, že?“
Tyneon, který šel uličkou jako první, se zastavil a prudce se otočil. Jeho ústa byla stažena do tenké linky a oči byly tvrdé. „Smrtelníci mají takové přísloví, mladý muži,“ šeptl. „Jak si usteleš, tak si lehneš. Dal jsem Ravensovi šanci, když byl ještě čas. Nevyužil jí. Pak tedy dostal stejné podmínky jako ostatní. A skončil stejně jako jiní buřiči.“
„Ale to není pravda!“ namítl Janis, i když moc dobře cítil, že překračuje hranice.
Grewina za jeho zády tlumeně zaklela.
Dříve, než stačil cokoliv dodat, Sahíjin přísně zavrtěl hlavou. Jeho nevole byla nyní přímo hmatatelná. Původně duhově blýskavé částečky volně se vznášejícího prachu patrné v rozptýleném světle haly náhle zešedly. Bujná vegetace předtím tak vitální, teď působila morbidně a tísnivě. „Toto téma je vyčerpané,“ zasyčel. „Ostatně, máme si promluvit o tobě. Půjdeme se na to posadit.“ Přenesl je do nezvykle zařízené pracovny. Všechen nábytek včetně čalouněných křesel potažených kůží byl hranatý, velký stůl uprostřed se jevil z kovu a nízký stolek u sedacího nábytku, na kterém už čekaly koláčky a čaj, byl vyroben z kovových trubek a skla.
Janis viděl, jak moc se na něj Grewina zlobí. Posadila se na krajíček sedací plochy, zůstala ostražitě vzpřímená a z očí jí málem šlehaly plameny. Nelitoval, že tu záležitost nakousnul. Chtěl získat představu, co ho může v budoucnosti čekat.
Sahíjin se přesunem zklidnil a jako kdyby k ničemu nedošlo, pozorně se na Janise zadíval a příjemným hlasem řekl: „Milý chlapče, jsi z jedné čtvrtiny Krenev, z jedné člověk, a z poloviny Sahíjin. Ze studia v semináři víš, že pouhá tvá existence se dá vyložit jako rouhání proti našemu řádu. Jistě si dokážeš představit, že jsme byli pouhým tvým…objevením, překvapeni. Kdyby k tomu došlo před pár lety, asi bychom tu spolu neseděli. Ale jak ty, tak tvá matka, máte štěstí. Tvůj příchod se kryje s novelou Protokolu. A já jsem tím posledním, kdo by bránil pokroku. Když už tu jsi, dostaneš stejné možnosti jako ostatní. Ovšem s ohledem na tvou nesahíjinskou polovinu jsme nuceni tě vést, aby ses naučil dodržovat zdejší pravidla...“
„Stejné možnosti?“ vyštěkl Janis, přičemž Grewina podrážděně zasyčela. „Pokud nemám šanci se dostat skze oponu...“
Tyneon se na Janise zadíval skrze škvíry přimhouřených víček. Trpce se usmál a řekl: „Sotva jsi setřepal plínky, holečku. Teneris mezi tvé možnosti nepatří. Kromě Tenerisu a satelitů existuje nepřeberně dalších světů. Některé cizince jsi dokonce už poznal. Na přidělence Aliance jsi udělal dojem. Tvrdí, že bys jako míšenec mohl přispět k porozumění mezi systémy. Co říkáš na kariéru diplomata? Vlastně by to bylo totéž, co jsi dělal pro akezonského krále, jen ve větším. Přirozeně, musíš se toho nejdřív hodně naučit. Máš tolik podnětů k rozvoji, že nebude stačit ani sto let, než je vyčerpáš.“
„A co když nechci čekat sto let?“ namítnul Janis. „Co když odpřísáhnu, že nechám smrtelníky na Tenerisu pokoji?“ Dobře si uvědomoval, že tlačí na pilu, ale rozhodně nelhal. Na smrtelníky na Tenerisu v podstatě kašle. Zajímají ho jen krenevové.
Tyneonova tvář se zavlnila a ztuhla. Už se neusmíval. „Zatímco ses léčil z transformace,“ řekl hlasem připomínajícím skřípající nápravu, „Emdewon zapátral ve tvé minulosti. My víme, cos tam dole natropil, mladý muži. Podílel ses na přípravě krenevské vzpoury. Máš štěstí, že tehdy jsi mezi nás ještě nepatřil.“
„Nejsem si jistý, do jaké míry k vám patřím teď,“ zahuhlal vzdorně Janis.
Tyneon se narovnal a na pravé líci mu zaškubal sval. „A ty se divíš?“ zasyčel. „Pokud k nám tedy chceš patřit stoprocentně, pokud chceš užívat v plné míře své moci a pronikat za oponu na Teneris, musíš dokázat, že jsi k nám plně loajální. Takže mi řekni, tady a teď, kdo to byl, kdo vám pomohl vyzvednout Hiria-abhama z Dobhanského močálu. Ty jsi to být nemohl. Byl jsi otrávený, sotva ses mohl hýbat. Ravens ani Vinon to taky nebyli, byli pod kletbou. Takže kdo?“
Janis mlčel. Kdyby Trsuaha prozradil, stálo by to démona život, Vůbec o tom nepochyboval.
„Neřekneš mi to, že?“ štěkl Tyneon. „Jak mám s tebou nakládat jako se svým, když kryješ zrádce?“ Pak, jako kdyby mu bylo nepříjemné, že dal tak jasně najevo emoce, se znovu pohodlně opřel a řekl: „Ať už vám pomohl kdokoliv, musel to být někdo od nás. Stejně na to jednou přijdu, a pak za to ten zrádce zaplatí. Tvůj prastrýc, tím že do toho zapletl jednoho z našich, opět prokázal, že jeho rasa jako celek si novou šanci nezaslouží. I můj bratr měl, ovšem, co vysvětlovat, když na tebe neoprávněně přenesl Honor-re. Řeknu ti k tomu pouze jedno: Na hemakritt tvé linie zapomeň. Je ti mohem lépe bez něho. Žezlo jsme ukryli, aby tě nepokoušelo. Je na místě, odkud bych ho ani já nedostal. Ostatně, kdyby ses s ním pokusil manipulovat a chtěl tak vrátit moc někomu z další krenevské linie, zabilo by tě to. A víš, proč? Protože jsi více sahíjin než krenev. A nedělej si naděje, že bys mohl to žezlo hledat pomocí karet. Osobně jsem Erix nařídil všechny balíčky zničit. Nechej krenevy jejich osudu a budeme spolu vycházet. Vím, že se ti to nelíbí, ale četl jsem Cinetovu zprávu. Spokojil ses s pozicí králova rádce, i když sis jeho korunu mohl vzít, kdykoliv by se ti zachtělo. Nemáš v sobě tu nutkavou dravost po moci. A já pěvně věřím, že do budoucna ovládneš i své sklony k neuváženým činům…“
Janis střelil pohledem po rozčilené matce. „Takže mám držet hubu a krok?“
Tyneon překvapeně zvedl obočí a znovu roztáhl rty k úsměvu. „Tak se to říká u smrtelníků?“
Janis se zaťatými zuby přikývnul.
+++
Doma na Grewu matka vybouchla jako petarda. „Taková blamáž! Ten Cinet je úplně neschopný! Vůbec nic tě nenaučil! Takhle Tyneona provokovat! S Ravensem na něj už nikdy, nechoď!“
„Zajímalá mě, proč,“ opáčil.
„Protože Ravens Tyneonovi všechno hodil pod nohy, proto! Ti dva byli až do války přátelé. Ani když Senedon začal pálit za Senedou, tak to Tyneon na Ravense nepřenášel,“
„Slyšel jsem, že to bylo naopak,“ skočil jí do řeči. „To Seneda prý pálila za Senedonem.“
Mávla rukou. „To už je jedno. Hlavní je, že v noci před bitvou, dal Senedon Ravense zavřít, protože ho podezíral, že přeběhne. A Tyneon ho s Bellinou pomocí osvobodil. Navrhoval mu, že vůbec nemusí bojovat. Stačilo, aby zůstal neutrální. Co asi nevíš, je, že Ravens na Tyneona zaútočil, než od něj utekl. Choval se jako vzteklý pes. Nechal svého přítele ležet bez sebe na zemi a vrátil se ke svým. Nazítří s nimi nastoupil do bitvy.“
Janise ta zpráva zamrzela. Proč mu to Ravens neřekl? Pak se ale chápavě ušklíbnul. Krenev přemýšlí jinak než Sahíjin. Každá diplomacie má své hranice. Neutralita pro Rava přestala být řešením.
+++
