Střípky sváru (kapitola sedmnáctá)
Jakmile ho Henrex uviděl, sklonil meč a jeho tvář se rozzářila dravčím úsměvem. „Trajanisi,“ zapředl, „co tě k nám přivádí? Pokud se chceš naučit překonávat strach, půjčím ti svoje démony. Ukázal na hlouček přihlížejících. „Kterýkoliv z nich je ti k dispozici...“
Janis se snažil nereagovat na zlomyslné pohledy a potutelné úšklebky démonů. Místo toho těkal očima po velkolepém interiéru šermířské síně. Vysoký a rozlehlý sál podepřený kamennými ozdobně tesanými sloupy, na kterých visely plazmové lampy oplýval skvělou akustikou. Každé Henrexovo slovo se v prostoře dunivě rozléhalo.
„Díky. Někdy později tvé nabídky využiju,“ řekl Janis. „Teď ale potřebuji, aby sis se mnou promluvil. V soukromí.“
Henrex mlčky předal meč svému soupeři a pokynul k opačnému konci sálu. Dovedl Janise chodbami k širokému sloupu s dveřmi. Uvnitř se nacházela šachta. Henrex vstoupil dovnitř a naznačil Janisovi, aby se k němu přidal. Pak je nějaká síla vymrštila i s podlahou vzhůru. „To je levitonová zdviž,“ poznamenal Henrex, když si všiml Janisova zaťatého výrazu. Jakmile pohyb ustal, vyšli ven. Ocitli se na otevřené střeše Henrexovy věže. Kolem byla zeď a uvnitř plošiny stály svítící stromky v květináčích. Soudě podle toho, že něco podobného viděl i u Sebasse, došel Janis k závěru, že zahradničení na střeše je u sahíjinů oblíbenou kratochvílí. Henrex se posadil na lavičku otočenou ke květinovému záhonu a ukázal na druhou, která stála naproti.
„Vlastně jsem rád, že jsi tady,“ řekl Temný a shovívavě se usmál. „Kdybys nepřišel, našel bych si tě sám. Slyšel jsem, že jsi byl u Mrraua. A že tam shodou okolností byla i má snoubenka. Nelíbí se mi, když je Vivon ve tvé blízkosti. Pokud by se to opakovalo, musel bych tě znovu zpráskat.“
„Už se celý třesu,“ zaševelil mile Janis.
„To bys, kurva, měl,“ pronesl ledově Henrex. „Protože ona je moje. Celých dvě stě let jsem ji podporoval a pečoval o ni. A stálo mě to spoustu dřiny, než jsem ji konečně získal. Takže tě varuju, aby ses do nás nesral.“
„Podporoval? Pečoval?“ zayčel jízlivě Janis, protože to prostě v sobě dusit nedokázal. „A to ti nevadilo, že ji bili, znásilňovali, ponižovali, zavírali do beden? Co jsi to za přítele, když jsi to dopustil? Proč jsem musel přijít já, abych ji dostal od té závistivé krávy Euniky? A netvrď mi, žes o tom nevěděl. Za dvě stě let, sis toho všimnout musel!“
Henrexova krásná tvář se zahanbeně stáhla. „Dělal jsem všechno pro to, abych ji dostal sem. A povedlo se mi to. Ani tvoje hloupé eskapády mi v tom nezabránily. Teď je v pohodě a už zachraňovat nepotřebuje. Je to jasné?“
Janis zaskřípal zuby. Bylo pro něj těžké byť jen připustit, že Henrex Vivon opravdu miluje. Prostě bylo pohodlnější to odmítat. Konejšil se myšlenkou, že Henrův vztah k Vivon se podobá spíš touze ji vlastnit, než lásce. I když, pokud by byl k sobě poctivý, byl by nucen připustit, že není o nic lepší než Henrex. Stejně jako on chce, aby mu bohyně Sváru patřila. Aby se nemohla ohlížet po jiných. Pořád tak nějak předpokládal, že kdyby teď Vivon dostala šanci si mezi nimi vybrat, zvolila by jeho. Ale to teď není na pořadu dne. A možná, že nikdy nebude. Takže nezbude, než soustředit se na nezbytné. „Jo, je to jasné,“ vydechl napruženě. „Ale kvůli tomu tu nejsem. Jsem tu kvůli Direnovi, Ternakovi a ostatním. To, jakým způsobem to hovado Erijen Direna mučí, překračuje všechny meze. Nechápu, jak něco takového můžeš dopustit. Skoro to vypadá, že to Erijenovi dovoluješ mně pro zlost. Jako kdybys mě tím chtěl k něčemu vyprovokovat...“
Temný pán se rozesmál. Jeho hlas připomínal přesýpající se jemný štěrk. „Ty mě opravdu bavíš! Myslíš, že jsi tak důležitý, abych se namáhal vymýšlet tak složité konstrukce? Proč bych to dělal?“
„Napínáš mou trpělivost a jen čekáš, až kvůli Direnovi udělám něco nepředloženého. Jediná věc, která by mohla krenevům pomoct, jsou Zuby poražených. A protože víš, že žezlo nemám šanci najít, protože je dávno pryč z našeho systému, nic neriskuješ...“
Henrex se narovnal a pozoroval Janise skrze přivřená víčka. Jeho bledá tvář ztuhla v ledovou masku. Bylo patrné, že ho zmínka o zašantročeném žezle dostala. Přesně to Janis chtěl. Rozhodl se tedy zajít ještě dál, aby své podezření ohledně lokace žezla potvrdil. „Musím ale říct, Henrexi, že jsi mě zklamal. Pokládal jsem tě za patriota. Bez ohledu na moje plány si myslím, že to žezlo je pro tento systém příliš cenné,“ pokračoval. „Bylo důležitější mít ho k dispozici i za cenu rizika, že se ho zmocním. Svěřit ho do opatrování externí dozorčí mocnosti a vzdát se tak veškeré kontroly, byla blbost. Zejména, když jsou tu důkazy, že ta mocnost už není jen dozorčí, ale aktivně manipulativní.“
Henrex zaťal čelist. „Kdo byl tak hloupý, že ti to řekl?“ zasyčel. „Byl to polymorf? Aby tě navnadil, až se budeš rozmýšlet, zda jeho nabídku přijmout? Nemysli si, že nevím, že tě verbují. Nečekej ale, že pokud se k nim přidáš, že budeš žezlu blíž. Pokud se jim upíšeš, přestaneš mít o tu věc zájem. Stejně jako o krenevy. Už s tím nic nenaděláš.“
Janis pobaveně zavrtěl hlavou. Konečně věděl, co vědět chtěl. „Polymorf to nebyl. Sám Tyneon mi řekl, že žezlo je na místě, odkud by ho nedostal ani on sám. To, že Hiria-abhama je u Aliance, jsem jen vydedukoval. A ty jsi mi to potvrdil.“
Temný vykulil oči. Jeho čelist poklesla, jeho zuby se zaleskly, z úst mu vyletěla řádka šťavnatých kleteb.
„Děkuji, že jsi mě ohledně žezla ujistil,“ řekl mile Janis. „Moje rozhodování je o to snazší. Do té doby, než se vrátím, a já se vrátím, nějak zpacifikuj Erijena. Protože to bude Diren, kdo bude krenevy držet na uzdě, až se osvobodí. Měj to na paměti...“
„Připravuješ velezradu a spiknutí,“ zavrčel Henrex a vstal. „Vypadni!“ zasyčel.
„Jen fabuluju,“ řekl ponuře Janis a zůstal sedět. „Nevyzývám tě, aby ses ke mně přidal. Za spekulace a filosofické disputace se přece netrestá. Je tu jedna věc, která stojí za uvážení a musím ti ji předestřít, než odejdu: Analytici Aliance o mé roli na Tenerisu prohlásili, že jsem odkryl hnisavý vřed... Ten vřed brzy praskne. Stane se to i bez mé účasti. Krenevské poměry se brzy změní i bez žezla a bude to i díky tobě.“ Tím měl Janis na mysli Henrexovu intervenci pro změny v Protokolu umožňující omilostnění Vivon. Tato ustanovení se dají použít i pro jiné krenevy. A Henrexem iniciované změny Protokolu katalyzovaly ještě další změny – především odvolání zákazu smíšených rodičovských párů. Právě díky tomu se Ixona vyhne postihu za to, že má dítě s krenevem. A díky legislativním změnám budou sahíjinové nuceni brát Ternakovo otcovství Ixonina dítěte na vědomí.
„Co?“ zavyl Henrex. „Jak to myslíš? Co chystáš?“
„Já nic,“ odsekl Janis. „Jak jistě víš, na Teneris jsem se kvůli vaší pitomé kletbě nedostal. Ale přísahám ti, že situace s krenevy se brzy změní, ať se vám to líbí nebo ne.“ Byl rozhodnutý, že Henrexovi o Ixonině těhotenství zatím nic neřekne. Bohyně to bude tajit tak dlouho, jak to půjde a on jí to nezkazí. A až se dítě narodí, nebude tu nic, co by jí zabránilo seznámit dítě s jeho otcem. Zamilovaná žena a matka je ta nestrašnější zbraň.
+++
Vrátil se od Henrexe na Grew. V salonu našel matku u knihy. Spokojeně si oddechl, že Lijana je pryč. „Dobře, že jsi tady,“ oddechla si Grewina. „Zapomněla jsem ti říct, že včera přiletěl posel s předvoláním na schůzku s Emdewonem do Paláce Protokolu. Lijana tě vlastně přišla vyzvednout, ale když jsi nešel, odletěla sama,“ oznámila Grewina . „Máme nejvyšší čas jít taky, nebo přijdeme pozdě. Nejspíš se to týká té neregistrované démonky, co naháněli v Akezonu. Slyšela jsem, jak o tom včera mluvili u Senedy. Myslím, že se chtějí zeptat, jestli o ní někdo něco neví.“
Ta Trepena. Co to, k sakru, vyvádí? zhrozil se Janis. Před matkou ze sebe udělal hloupého. „Jak neregistrovaná?“
„Chová se prý jako divoška. Děsí smrtelníky a tak. Buď se někde dvě stě let skrývala, nebo ji někdo nově stvořil. Obojí je zakázáno,“ řekla matka. Pátravě se na něj podívala. „Doufám, že s tím nemáš nic společného.“
„Jak bych mohl, když se na Teneris nedostanu?“ V jeho modrých očích bylo tolik upřímnosti, kolik míval Gwen, když dlouze rozprávěl o přátelství.
+++
