Střípky sváru (kapitola třicátá třetí)
„Ty ses úplně zbláznil!“ zaječela bohyně Smrti, když se Janis s Trsuahem přenesl do její vily. „Okamžitě ho odnes pryč!“
„Musím se o něho postarat!“ řekl pevně Janis dusající chodbou ke svému pokoji.
„Je toho plná síť! Říkají, žes ho unesl ze Sebassovy cely! Žes zabil dva démony! Trajanisi Eudore Grenedone! Co to ksakru děláš!“ Grewina mu byla v patách a jak šla, zapalovala nábytek, který míjela. Její démonky začaly poplašeně křičet. Někde z hloubi domu se ozvaly rázné Cinetovy povely.
„Když to bylo na síti, tak to asi bude pravda, máti!“ Janis kopnutím rozrazil dveře do ložnice a uložil démona do ustlané postele. „Brzy přibude i pokračování! A sice, že Tyneon rozsudek vytřídění změnil. Trsuah musí odejít, ale zůstane naživu!“
„Exkomunikace?“ vyjekla Grewina. Nevěřícně potřásla hlavou. „Velice mírný trest pro zrádce. Budiž. Ale co dělá tady?“
Janis zaťal pěsti. „Mám tě rád, mami,“ procedil mezi zuby, „ale Tah je můj přítel. Buď ho tu necháš a vezmeš na vědomí, že je pro mne důležitý, nebo mě už nikdy neuvidíš!“
Grewina znovu vztekle zaplápolala a frustrovaně zasyčela. Pak se otočila na podpatku a práskla za sebou dveřmi.
Právě když se Janis snažil navhčeným ručníkem setřít z Trsuahova těla nejhorší špínu, vešel Cinet. „Pomůžu vám, pane,“ houkl a zmizel v koupelně. Za chvíli se objevil s dalším ručníkem. Posadil se na pelest a pomohl Janisovi převrátit démona na břicho.
„Bodné rány se hojí dobře, ale dělá mi starost kořen ocasu,“ postěžoval si Janis. Skutečně. Místo, kde démonova páteř dřív pokračovala ocasem, bylo stále otevřené. Skrze strup prosakovala krev.
„Praská to, protože je rána ožehlá,“ řekl Cinet. „Zkusím zajít za vaší matkou. Má se spáleninami zkušenosti.“
Janis se chytil za hlavu. „Hlavně dej pozor, aby tě neroztrhala na kusy.“
+++
„Můj ocas! Kde je, kurva, můj ocas?“ chrčel třesoucí se Trsuah. „Naneštěstí přišel k sobě v tom nejméně vhodém okamžiku, kdy Cinet seděl na pelesti a opatrně na ráně roztíral mast, kterou skutečně vyškemral od Grewiny.
„Tvůj krásný ocas je na kusy a seškvařený!“ houkl nevlídně Janis, protože kdyby naznačil jen špetičku soucitu, jen by modráka ještě víc zranil. „ Ale ptáka a koule ti nechali!“ dodal smířlivě. Držel Trsuaha za ramena, aby sebou tolik nemlel. Tolik se mu ulevilo! Pokud se probral s nadávkami, znamená to, že ho nezlomili.
Někdo zaťukal na dveře. Janis přehodil přes Trsuahův holý zadek ručník a šel otevřít.
Grewina. Tvářila se jako zmoklá kočka. „Ehm, napadlo mě, že by mohlo pomoct ještě tohle.“ V ruce držela malou lahvičku s hrdlem zalitým olovem. „Je to cihusová tinktura. Tlumí bolest a funguje i na démony.“
Janis si lahvičku převzal. „A dávkování?“
„Deset kapek do vody jednou denně,“ řekla upjatě. „Smrtelníka by zabily už tři. Démona tak padesát. Pro bohy je to jako droga.“ Pohodila hlavou k oknu: „Náš dům je obklopen Sebassovými vojáky. Prý mají pohlídat, aby neutekl a zůstanou, dokud ho nadobro neodneseš.“
„Omlouvám se za ty potíže, máti,“ řekl prkenně. „Jakmile zmizím, budeš mít klid.“
Grewina si drásavě pozdechla. „Nechci tě ztratit, Trajanisi.“ V očích se jí zaleskly slzy.
Janis viděl, jak je zborcená. Nemohl se na ni zlobit. Je zvyklá žít podle zavedených vzorců. Chytil ji kolem ramen: „Neztratíš.“
„Ale,“ vzlykla a pověsila se mu kolem krku, „ty odcházíš! Co když se ti tam něco stane? V metaprostoru nebudeš tak silný jako tady. Co když tě už nikdy neuvidím?“
Janis jí k sobě pevně přivinul. V duchu jí připsal kladný bod za to, že se mu už nesnaží vnucovat sňatek s robustuanskou princeznou. „Nic se mi nestane a nezůstanu tam věčně. Mám tě rád. Záleží mi i na krenevech. Jsem tu prostě doma. To se nikdy nezmění.“
„O tom jsem s tebou taky chtěla mluvit,“ řekla a pomalu se odtáhla. „Hodně jsem přemýšlela. Napadlo mě, že když budeš pryč, občas do Grenedonu někoho pošlu. A kdyby něco potřebovali, tak...jsem...ochotná jim pomoci. Nejenom kvůli tobě, ale i kvůli tvému otci. Kdyby ještě žil, byl by krenevský král jeho bratrancem...“
„Díky,“ usmál se Janis.
Grewina pokrčila rameny. „Ixona tam stejně bude pečená vařená, takže na to nebudu sama.“
+++
Janis se přenesl před Amasádu a ještě než se dostal ke dveřím, otevřely se. Razziel Arci-Quinn vyšel ven a ukázal do zahrady za domem. „Dobře, že jdeš. V domě je trochu dusno. Promluvíme si venku.“
Arcidémon Janise vedl ke štěrkové cestičce vroubené kvetoucími keři. Janise na jazyku svrběla otázka, zda to dusno na ambasádě zapříčinila Tyneona návštěva, ale nechal si to pro sebe. „Potřebuju, abyste vzali na vědomí, že sebou beru přítele.“
Mizeonec si zasunul ruce do kapes kalhot a potřásl hlavou. „Máš na mysli Tyneonova Prvního démona. Něco jsme o tom slyšeli. Problém je v tom, že my ho přijmout nemůžeme. Každého rekruta dlouhé roky pozorujeme, než ho vůbec doporučíme k posouzení. Ze stovky navržených projdou maximálně tři. I kdybychom ho nakrásně doporučili, trvalo by roky, než by se dostal na řadu. Nehledě na to, že Trsuah je obyčejný démon.“
Janis se zamračil.Co to ten Razziel třepe? Není on sám taky náhodou démon? Och jistě, je arcidémon. Ale co Jeroným? Ten je dokonce člověk! „Trsuah je démonem bolesti,“ řekl nakvašeně. „Umí do sebe nasát bolest a přeměnit ji v energii. A když je tělo oběti poškozené příliš, použije jedovatý bodec a bolest...ukončí.“
„I kdyby ten bodec ještě měl, jako že ho nemá, to nestačí,“ zamumlal zamyšleně arcidémon.
Jako kdyby četl myšlenky, řekl: „Nemyslím to špatně. Jde jen o to, že každý uchazeč musí vykazovat něco speciálního. Nějakou konkurenční výhodu, která mu pomůže v úzkých. A při vší úctě, u tvého přítele o žádné nevím.“
Teď byl Janis vážně naštvaný. „Jakou konkurenční výhodu máš ty, smím-li se ptát?“ zavrčel jedovatě.
Razziel se ušklíbnul. „No, čistě technicky se ptát nesmíš. Svoje výhody si v Alianci dost žárlivě střežíme. A není slušné to vůbec zmiňovat. Ale v mém případě to stejně každý ví. Jsem vnuk boha Rafedaxarra. Mojí babičkou byla Dárkyně života. Z toho plynou jisté...schopnosti, které můžu uplatňovat i mimo Mizzeon. Něco jako krenevská anomálie, jen ne tak brutální.“
„Takže Mumu kecal, když tvrdil, že jde o vzácný a ojedinělý jev?“
„Ne,“ usmál se Razzie. „Náš trucující Mumu nekecal. Krenevové v plné síle jsou opravdu unikát. Škoda, že jsi krenev jen z jedné čtvrtiny. Ale i to je skvělé.“
Chvíli kráčeli vycházkovým tempem mlčky a nad hlavami jim šuměly staré stromy. Janis si lámal hlavu, komu jinému Trsuaha svěří. Cinetovi a Kerris by ho na krk věšet neměl. Ti dva budou mít co dělat jeden s druhým. A co Seobhan? Máti by ji mohla poprosit, aby Trsuaha doporučila své sestře na tu univerzitu na Uxerionu. Modrák je skvělý šermíř...
„Hej,“ ožil Razziel, „možná, že by to přece jenom šlo. Ale nevím, jestli se ti to bude líbit.“
„Tak mluv,“ vyzval ho Janis.
„Je vyloučené dostat Trsuaha k alinaci jako agenta. Ale nebyl by problém ho tam dostat jako tvůj personál. Někteří rekruti do organizace nastupují s personálem.“ Démon se ošil. „Znáš to, poměry na každé soustavě se liší... Já chápu, že ten démon je tvůj přítel, ale navenek by váš vztah musel vypadat jinak. Pokud by se ti zavázal, že tě bude poslouchat, bez problémů by mohl jít s tebou. Ovšem, byl bys za něho absolutně zodpovědný. Pokud by udělal průšvih, odnesli byste to oba.“
„Takže by tam šel jako můj zaměstnanec?“ ujišťoval se Janis.
„Mno,“ Razziel rozpačitě zafuněl, „přesněji jako otrok. Za sluhu bys nemohl být zodpovědný v takové míře jako za otroka. Je to formalita, která nutí agenta, aby si tu osobu dobře hlídal. Řeší se to jenom v případě, kdy dojde k nějakému selhání. Pro toho démona by to mělo být přijatelné. Jak jsem slyšel, patřil nejdřív Ravensovi a pak Tyneonovi. A teď ho Tyneon dal tobě, takže...“
Janis zaskřípal zuby. „Máš pravdu. Nelíbí se mi to. Ještě o tom s Tahem popřemýšlíme. Možná vymyslíme něco jiného, ale i tak je fajn vědět, že nějaká šance tu je.“
Arcidémon přikývnul. „Dobrá. Uvidíme se pozítří. Vyzvedneme tě u tebe doma v pravé poledne.“
„S Tahem nebo bez něj, budu připravený,“ řekl Janis.
+++
„Nemusíš u mě pořád sedět,“ huhlal modrák s tváří napůl zabořenou do polštáře. Ležel na břichu, aby se rána po ocasu mohla lépe hojit.
„Stejně nemám nic důležitějšího,“ řekl Janis a odložil knihu, ze které démonovi předčítal. „Vidím, že Barenova slavná trilogie tě nezaujala. Mám donést něco jiného? Třeba tu Historii válek od Lutena? A nechtěl bys něco k pití?“
„U Senedonova nežitu!“ zaúpěl Trsuah. „Jsi horší, než tichošlápek Cinet!“ S povzdechem znova zabořil hlavu do polštáře. „Díky,“ zahuhlal, „ale vážně nic nepotřebuju.“
„Ještě to bolí?“
„Spíš kurevsky svědí,“ přiznal neochotně démon.
Janis mu hned po návratu z ambasády vysvětlil, jak se věci s jeho odchodem zašmodrchaly. Záleží na tobě, co si vybereš, řekl mu. Jsi můj přítel a přísahám, že bych s tebou nikdy nezacházel jako s otrokem. Ale pokud bys šel se mnou, musel by ses vypořádat s tím, že tě tak někteří budou vnímat. Pokud bys odešel na Uxerion, byl bys volný. A dělal bys, co tě baví... Trsuah dlouho mlčel a pak řekl, že si to rozmyslí. Přiblížil se večer a on do té doby řekl jenom dvě věty. Janis věděl, že démon je v šoku. Není tak vykolejený z mučení, jako ze ztráty cti a respektovaného postu. Amputace ocasu to celé korunovala. Trsuah mu dělal starosti. Na rozdíl od ukecaného Neceoma je modrák jako ponorná řeka. Umí být společenský a dělat šprýmy, umí být dominantní a arogantní, rozjívený až neomalený . Ale je to jen zástěrka, kterou chrání svoje jádro. Den co den se na Tenerisu setkává s bolestí a utrpením. Jeden by čekal, že si na to za ty stovky let zvykne, ale ne. Všechno to dál nosí v sobě. Několikrát za rok ho odrovnají deprese. To pak leží někde v příkopě a zírá do nebe. Vydrží to celé dny a je mu fuk, jestli na něho prší nebo sněží, jestli mu lišky ukusují prsty nebo ho smrtelníci přejedou žebřiňákem. Jenom přivolání ho dokáže donutit k pohybu. Janis ho v tom stavu už zažil. Když ho takto nevhod na Trnitém ostrově přivolal, stačilo se na démona jen podívat a chtělo se mu brečet.
A dnes to vypadá, že si modrák právě na jeden takový exkluzivní depresivní záchvat zadělává. Janis si nedokázal představit, jak by to Trsuah zvládal někde na Uxerionu. V cizím prostředí, kde od něj budou očekávat rozumnou komunikaci a slušné jednání. Stromista Seobhan je zajisté moc milá dáma, ale bylo by nepříjemné přivodit jí trapné chvilky, kdyby se démon, kterého doporučila, projevil jako ignorant.
„Přinesu ti nějaké koláčky,“ řekl a vstal.
„Nechci koláčky, Nisi,“ odsekl sžíravě démon. „Mnohem raději bych měl zpátky svůj ocas.“
Janis si frustrovaně povzdechl. Kdyby byl ocas jen rozsekaný, dal by se posešívat a přišít zpáky. Jenže Sebassovi kati ho zničili ohněm a orgán definitivně odumřel. Ocas byl definitivně pryč a Trsuah ho dobře věděl.
„Vážně bych ocenil, kdybys mě nechal na chvilku osamotě,“ řekl po chvíli démon. „Je to tvoje předposlední noc doma. Co kdyby ses šel někam proskočit?“
„Na to nemám ani pomyšlení,“ zabručel Janis. „Ale půjdu se podívat za matkou, když chceš mít klid.“
„Díky,“ zasyčel démon. „A ne, že mi tu pošleš na výměnu Cineta. Ten by mi ty koláčky cpal rovnou do krku.“
„To nehrozí,“ uchechtl se Janis. „Poslal jsem ho za snoubenkou. Jenom ať si zvyká.“
„Zamilovanej blázen,“ zabručel ponuře Trsuah. „Dobře mu tak.“
+++
